Letní tábor Velké Skaliny

Ráno jsme se oblékli do svátečního, umyly si uši a vyčistily zuby, abychom je mohli vycenit do objektivu fotografa. Čekalo nás totiž velkolepé focení zaklínačských družin z celého tábora a rovněž i oddílů se svými milovanými vedoucími a praktikanty.
Síly vynaložené na úsměvy nebyly jen jediné, do čeho jsme museli investovat. Po poledním klidu jsme se shromáždili na nástupu a připravili se na akční a složitou hru, která si žádala značné soustředění. Yennefer totiž rozhodla, že malí zaklínači jsou již hodni toho naučit se některá ze zaklínadel. Pravdou je, že deštivé dny nás zdržely od intenzivního tréninku a učení se zaklínadlům, proto hrozilo riziko toho, že zaklínadla nebudou mít ten správný účinek a vymknou se kontrole. Během výcviku nebylo jedinou hrozbou nesprávné použití zaklínadel, nýbrž i neutuchající hrozba ze strany netvorů, kteří jim neučinili výcvik o nic jednodušší, zdržovali je od studia zaklínadel. Děti se musely vypořádat s neustálým narušováním jejich zaklínání. Netvoři byly opravdu nelítostní, avšak děti je přelstily a pokořily tak další ze schopností, a to schopnost zaklínat. Tím se posunuly o něco blíže k cíli, který se nenávratně přibližuje.
K příjemnému večernímu počasí se přidal táborový zpěv, který všem rozjasnil myšlenky. Tím ale večer ještě nekončil. Nejstarší oddíly si v předchozích pár dnech tajně připravovaly zaklínačský les a k jeho vyvrcholení došlo právě tento večer. Mladší oddíly se vydaly bez baterek po temné stezce hlouběji do dějů zaklinačského světa a po cestě se setkaly s nejednou příšerou a nadpřirozenou bytostí. Některé byly přátelské, ale našlo se pár výjimek, například jako hejkal, kterému se povedlo úspěšně vystrašit každého kolemjdoucího, včetně pár osadníků.
Děti se uložily do postýlek s Bestiářem v rukou, který obsahoval kdejaká tajemství o stvůrách, s nimiž se setkaly na dlouhé výpravě. Po perném dnu byl celý tábor tichý, neboť všechny své síly soustřeďují na obnovení svých schopností potřebných na poslední den, v němž absolvujeme poslední krok k tomu stát se pravým zaklínačem, a to Cestu mečem a Zkoušku trav.

Do dalšího deštivého dne jsme se probudili s chutí soutěžit. Suchá místa v táboře jsme použili jako stanoviště, na nichž se děti seznámily se strašidelnými příběhy a podivnými záhadami. Jak dopadly? A co se vlastně stalo? Na to musely přijít ony samy. Například řešení záhady dobré víry spočívající v tom, že Romanovi zlomil člověk v dobré víře ruku, znělo následovně: Během pěší túry si Roman najednou všiml, že se mu dostal do boty kámen. Aby se ho zbavil, opřel se o kůl elektrického plotu kolem louky a intenzivně třásl nohou. Neznámý poutník, který Romana v této situaci z dálky viděl, se domníval, že se Roman přilepil k elektrickému plotu a spěchal mu na pomoc. Tlustou větví udeřil Romana přes ruku, aby se pustil plotu. Tím mu zlomil ruku.
Odpoledne jsme naše milé diváky přivítali na soutěži AZ-kvíz, soutěžili samí štramáci. Soutěž moderoval sám Aleš Zbořil, což upoutalo dětskou pozornost a z AZ-kvízu se tak stal souboj na nože. Nelítostné souboje volně přešly v souboj mezi vedoucími mužského pohlaví proti vedoucím ženského pohlaví. Zastoupení fanoušků bylo vyrovnané. I přes všechny snahy něžné pohlaví nezvítězilo.
Následovaly kroužky, které nebylo lehké zorganizovat, vzhledem k už zmiňovanému deštivému dni. Ale i přes všechny nesnáze a nadšení dětí se kroužky uskutečnily. Smutek dětí, vzhledem ke ztrátě venkovních sportů (fotbalu, vybiky), se vykompenzoval zážitkem z ostatních kroužků, nejpopulárnějším kroužkem byl kroužek pletení náramků. Své skryté talenty odhalily zejména v kroužku hudby a modelingu.
Co nás asi čeká zítra? Na to se musíme vyspat do růžova.

Máte smysl pro podnikání? Pokud ano, ukažte nám ho!
Yennefer dala malým zaklínačům příležitost odhalit své skryté schopnosti a ukázat jí, v čem jejich družina vyniká. Dostali dostatek dostupných prostředků k tomu, aby mohli začít podnikat. Všichni obyvatelé Kaer Morhen později odpoledne nově otevřené podniky navštívili.
Podniků bylo přiměřené množství, mohli si tedy v každém pobýt libovolně dlouhou dobu. Většina přítomných strávila nejvíce času na soukromé pláži týmu Filifighters, kde bylo možné vykoupat se ve slané vodě, dát si osvěžující nápoj v plážovém baru a strávit čas s hotelovými animátory, kteří se starali o pohodlí všech.
Druhým nejoblíbenějším podnikem byla budova Ledvin, v níž probíhal zaklínačský výcvik. Všichni vedoucí museli projít výcvikem síly, rychlosti a inteligence, aby si vysloužili Zaklínačský průkaz.
Populární byl rovněž i karaoke bar, a to zejména díky energické a přívětivé obsluze, která hosty bavila na maximum svých možností. Karaoke bar patřil týmu Dlareggové.
Dalšími podniky, v níž si vedoucí družin spolu s příšerami užili skvělé odpoledne, byl masážní salon s casinem, ZOO, cestovní kancelář zařizující cestu do Narnie, dále byla k dispozici i možnost nahlédnout do laboratoře, v níž se vyrábějí zaklínačské elixíry a získávají potřebné ingredience a v neposlední řadě se valná část osazenstva nechala potetovat v duchu zaklínačského příběhu.
,,Večer na horkých střechách zasyčel déšť jako když hoří suchá tráva, promoklý rozhlas ohlásil šest, na tábor tiše poprchává."
Naskytla se nám díky deštivému večeru příležitost seznámit se i s jinými příšerami než s těmi, které známe z našeho palouku. Z některých nám doslova naskakovala husí kůže, ještěže byli k vidění pouze na plátně.

Po snídani jsme otevřeli obálku, kterou nám Nivellen dal. Umíchat elixír proti uhranutí nebylo tak jednoduché, jak se zprvu zdálo. Jednou z potřebných ingrediencí byl například i vlas vedoucího z cizího týmu nebo mililitr vody z rybníka.
Po poledním klidu jsme se vydali na cestu plnou otázek formou QR kódů. Úkolem bylo skrze QR kódy naskenovat text a vyřešit nejrůznější hádanky a hlavolamy, což mnohdy nebylo zrovna jednoduché. K nalezení byly jak lehké otázky pro malé zaklínače, jako například: ,,Jak se jmenuje mládě a samice od daňka?”, tak i úkoly náročnější: ,,Představte si situaci, že potřebujete otce se synem postavit tak, aby syn stál za otcem, ale zároveň nesmí nikdo stát před synem. Jak otce a syna postavíte?". Malí zaklínači splnili úkol na výbornou, tentokrát si nejlépe vedl tým Ledviny.
Zároveň bylo velmi zajímavé i vyhlášení toho, jak si vedli vybraní zaklínači při individuálních úkolech, které jim vedoucí družiny v noci zadali. Oběma dvěma se totiž podařilo tajný úkol splnit,
jejich tým je tedy o kus blíže k tomu stát se zaklínači.
S dnešním dnem se loučíme bez deště.

Konec prvního týdne nám přináší novou výpravu. Vydáváme se na další cestu. Na ní nás ale nemile překvapilo množství uhranutých lidí, kteří leželi na zemi, nehýbali se. Je samozřejmé, že jim musíme pomoci a zjistit, co se stalo. Nebudeme na to ale stačit sami, nejsme ještě plnohodnotnými zaklínači, požádali jsme o pomoc Geralta. Svým zkušeným zrakem odhadl, že stopy tesáků na hrdlech oběti nepatří vlkům, ba ani goblinovi či kikimoře. Dokonce ani wipper to být nemůže, tady je totiž sucho. Bylo nám jasné, že se nám cesta protáhne.

Cesta byla dlouhá a náročná, žádala si spousty rozhodnutí. Hned, kdy jsme se vydali netvora hledat, upoutaly nás černé pohybující se body na jasné obloze, bylo nutné se rozhodnout, zda se zastavíme. Rozhodli-li jsme se správně, tedy tak, že jsme se zastavili, neboť díky tomu jsme se vyhnuli náletu ptáků, kteří kroužili na nebi, prudce klesali a hned zase nabírali výšku, při tom ale, dle vyprávění místních, vždy někomu ublíží. Mohli jsme tedy pokračovat dál.

Na konci putování jsme se dostali až k rybníku Fotáneak, kde netvor žije. Prozradil nám, že se jmenuje Nivellen a dal nám obálku, v níž by měl být návod, jak odčarovat uhranuté vesničany. Na to se vrhneme hned zítra ráno. 

V rybníce Fotáneak jsme se rovnou i smočili, zaplavali si.

Večer jsme odlehčili své mysli na táborové diskotéce, první část byla věnována mladším dětem, které si zatancovaly na své oblíbené písničky, druhou část pak ovládly starší děti se svými tanečními kreacemi. Do postele jsme ulehli příjemně vyčerpaní.

„Co byste si rád objednal, pane Geralte A vy, Zygrine?“

Malí zaklínači nás dopoledne pozvali na pizzu. Otevřeli si totiž přímo na našem kaermorhenském nástupišti pizzerii a nabízeli různé druhy pizzy. Nejoblíbenější byla Margarita se čtyřmi sýry, rajčatovým protlakem a bez oliv. Kuchaři se ve své kuchyni otáčeli o sto šest, majitelé pizzu kompletovali a číšníci pak odnášeli. V mezičase se věnovali svým hostům, snažili se zkrátit jim čekání recitací, diskusí či kulturními vložkami v podobě hudebních a tanečních vystoupení. To bylo, panečku, překvapení, když se hosté s číšníky domluvili na zásnubní hostině pro Fillipu Eilhart, mocnou čarodějku s oslepujícím pohledem a Yarpena Zigrina, trpasličího žoldnéře.

Odpoledního slunka jsme si užili u Zlatého rybníka, kde jsme si zažili spoustu legrace, dozvěděli jsme se totiž, že vlhko napomáhá růstu ingrediencí potřebných pro míchání elixírů, našli jsme spoustu Vlaštovičníků, a dokonce i jeden Jazyk Topivce.

Večer jsme trávili tiše, vyzkoušeli jsme si totiž jeden důležitý smysl – sluch, v tiché poště. Díky tomu jsme zjistili, že je nutné se naučit si více naslouchat, neboť z jednoduchých sousloví, jako například „výborný oběd“ se stal „voňavý sýr“ a podobné kuriozity.

Čekalo nás ale ještě jedno nemilé překvapení – nestvůry, které si cvičíme na Zaklínačském palouku, přes noc zesílili, pravidelný výcvik totiž přeje jejich schopnostem. Znamená to tedy, že při bojích začali ubírat téměř dvojnásobný počet zaklínačských bodů. Souboje se tedy stávají čím dál více zajímavějšími.

Zítra nás čeká výjimečný den – utkají se dva nejsilnější týmy vynikající v boji – Temerijská garda se 76 zaklínačskými body a Zygrinova 12 s rovnou stovkou bodů. Napětí stoupá!

„Milé budoucí generace,

píšeme vám dopis za celé sdružení Zaklínačského řádu. Kvůli bitvě, která se nedávno odehrála to vypadá, že se Zaklínačský řád pomalu rozpadá, Zaklínači všech možných původů a jmen se rozutekli. Zbyli jen ti nejodvážnější a těmi jsme my. Teď tu sedíme a sepisujeme tento dopis.

Být Zaklínačem v dnešní době je čest a pocta, jsou ovšem nedoceněnými pomocníky lidí. Měli by mít daleko vyšší postavení. Doufáme, že jste v době, kdy tento dopis najdete, toho, vy, udatní Zaklínači, docílili.

Teď, v této době, je nebezpečné být Zaklínačem, protože kvůli té děsivé bitvě u Nilffgaardu jsou některé Zaklínačské cechy pronásledovány. Tím vás ale nechceme odradit, snažte se i přes to Zaklínači stát. Pro dobro lidu, záchranu lidstva a klid v duši. Zaklínači stojí vždycky při sobě. Proto, i kdybyste se ocitli v nesnázích, dobří druhové našich cechů a řádů vám vždycky pomohou.

A proto vzpomínejte na své odvážné předky, kteří se bili za to, aby Zaklínači byli bráni tak, jak si zasloužili.  Ctěte naše tradice a buďte věrní vašim řádům. Být Zajlínačem je sice zodpovědnost, ale dodá vám to víru, sílu a pevnou morálku.

Děkujeme za vyslechnutí a doufáme, že vždy budete vzpomínat na své předky s pýchou ve svých srdcích.“

Tato slova byla vtisknuta do dopisu určenému vedoucím, v němž se děti vyslovily, proč se chtějí stát Zaklínači.

Hned ráno nás ale zajímalo i něco dalšího. Stříbro. Jak ho sehnat? To byla nejčastější otázka, kterou jsme si kladli. Yennefer nám prozradila, že někdo z vesničanů ho má. Ale kdo?

Po vzoru dávných dob jsme se rozhodli vesničanům nabídnout barterový obchod a vyměnit náš papír za jejich tužku, dále tužku za gumu, gumu za propisku, propisku za fixu, fixu za provázek, provázek za izolepu a pak už konečně izolepu za stříbro. Se stříbrem jsme se odvážili do krypty. Striga byla schovaná pod přehozem. Týmy přistupovaly ke Strize jednotlivě a přikládaly na ni stříbro. Zjistili jsme ale, že nás vesničané podvedli a pouze jednomu týmu dali opravdické stříbro a ne jen obyčejný kov. Opravdové stříbro měl pouze jediný tým, tým Filifighters, kterému se podařilo Strigu odčarovat.

Za odměnu jsme se šli odpoledne koupat do kaermorhenského rybníka a využili tak krásného počasí, které nám prozatím opravdu přeje.

Večer měli všichni malí zaklínači možnost zvolit si kroužek dle svých preferencí. Možností byla spousta: od šití plyšáků, vyrábění pouťových růží, pletení náramků přes vybíjenou, fotbal, základy rugby a bojové sporty až po vytváření filmu, kroužek modelek a zálesácký kroužek.

Do středečního rána nás probudily bujaré oslavy obyvatelstva osady Klíč, kteří nám vzdávali hold za to, že jsme je zbavili Kostěje. Oslav jsme se zúčastnili i my, obyvatelstvo jsme pobavili svými divadelními hrami na téma Poslední přání. Zhlédli jsme detektivku, horor, sci-fi i pohádku a operu v originálních podáních zaklínačských družin. Osadníkům se nejvíce líbil horor týmu Black sun a tragédie inscenovaná týmem Vlaštovky.

Po vydatném obědě nás čekal šok. Na nástup dorazil samotný král Temerie, moudrý a rozumný vládce Pontaru, Foltest.  Budoucím zaklínačům vyprávěl svůj životní příběh:

„Před 14 lety se mi narodila dcera. Nebyla ale obyčejným miminkem. To, co se nám narodilo moc lidí nevidělo, ale jedna z porodních bab, když to stvoření viděla, vyskočila z věže a zabila se, druhá se pomátla na rozumu a do dneška se nevzpamatovala. Narodila se nám holka, která ale záhy po porodu zemřela. Možná jsme tu potvoru měli spálit nebo, co já vím, zakopat někde v pustině, a ne ji uložit do sarkofágu v podzemí paláce. Ono se totiž až po letech ukázalo, co v tom sarkofágu vlastně leží a co z něj po nocích, hlavně za úplňku, vylézá ven. Tedy, nezačalo to vylézat hned, trvalo to sedm let, když se jedné noci ozval v paláci křik a začaly se dít věci. Děťátko totiž neumřelo, dokonce v rakvi vyrostlo – hlavně jeho zuby, jedním slovem: Striga. Stala se z mé holčičky Striga, která po nocích vylézá a živí se lidmi. Já chci zpátky svou holčičku. Lidé navrhovali Strigu spálit se sarkofágem i palácem, jiní jí useknout hlavu naostřeným prknem, ale já chci, aby se z ní zase stala má dceruška. Dokážete to?“

Těmito slovy Foltest děti nadchl a ti mu přislíbily pomoc při odčarování Strigy. Situaci nám ale zkomplikovala Pletana, ta nás v táboře zamkla, museli jsme si tedy zahrát únikovou hru ještě před tím, než jsme zjistili dostatečné množství informací o Strize k tomu, abychom ji mohli přemoci.

Striga chodí velmi pomalu, nohama šoupe po podlaze. Charakterizuje ji nepoměrně velká hlava sedící na krátkém krku zarostlá rozcuchanou změtí ryšavých vlasů. Oči jí ve tmě svítí jako dva karbunkuly. V otevřené tlamě má řadu bílých špičatých zubů, její čelisti klapají se stejným zvukem jako železná truhlice. Útočí rychle, bez rozběhu, skáče a sápe se zkrvavenými drápy. Při útoku se roztáčí a její spáry rozčesávají vzduch. Její řev je hrůzný, prostor naplní dunivou ozvěnou, hluše, zlověstně a zuřivě vyje.

Stříbro je pro Strigy, stejně jako pro mnoho jiných nestvůr přivolaných k životu kouzly, vražedné.

Došlo nám, že si musíme opatřit stříbro. Víme, že ho některý z místních vesničanů má. Ale který? Zítra se to odvážíme dojít zjistit.

Do dalšího zaklínačského dne jsme se probudili s nadějí, že nám Yennefer nechá nějaké oreny do začátku, abychom si za ně mohli koupit tabletky se zaklínačskými schopnostmi. Yennefer ale nebyla tak vstřícná, jak se zprvu zdálo, oreny nám totiž schovala. My jsme ale vyslali špehy, kteří místo objevili a nakreslili nám mapu. Podle té jsme se pak snažili truhličku s oreny najít, což se ale ne všem zaklínačským družinám podařilo. Naštěstí nás v tom Geraltovi přátelé nenechali a pro truhličky družin, které se v mapě nezorientovali, došli. Nikdo tedy o svou pokladničku nepřišel a obsah pokladničky mohl zúročit v zaklínačském obchodě.

Zaklínačský obchod nabízí spoustu možností – buďto tabletky se schopnostmi, anebo možnost zkusit si umíchat lektvar z nalezených ingrediencí, který budoucího zaklínače vybaví potřebnými schopnostmi. Bohužel ale někteří z malých zaklínačů použili špatné ingredience a dostali zánět. Ten je sužoval při večerních bojích a znemožňoval jim využít kombinací získaných schopností naplno.

Domluvili jsme se i s místními netvory, aby s námi svedli fingovaný boj, chceme být totiž připraveni na jakoukoli hrozbu. Boj ale nebyl nikterak lehký, Agresivní klekánice, Toxická chyméra, Morový bublavec ani Hrbatka krvavá nám vítězství nedali zadarmo. Důležité bylo si pamatovat, s kým boj vedeme, to bylo půlkou vítězství. Všechny netvory si nakonec podmanili Filifighters.

V úterý ráno se nám ozval starosta Topin z osady Klíč, doneslo se totiž k němu, že lid z jeho osady u nějakou dobu nemá co jíst, nemůže ani nikam cestovat – příjezdové cesty jsou obsazené, lidé mají strach vyjít ven. V průsmyku se totiž usídlil proklatý Kostěj, živou duši kolem sebe nepustí, je to lidožravý pavoukoštír. Pavoukoštíra Kostěje přilákaly problémy, které se v osadě dlouhodobě objevují. Starosta Topin nás požádal, abychom jim některé problémy pomohli vyřešit. Problémy s nedostatkem lásky, přátelství anebo například s logickým myšlením pro nás žádné problémy nepředstavovaly, vyřešili jsme je raz dva, mohli jsme se tedy na přímý souboj s Kostějem vrhnout. Když přišel čas na souboj, Kostěj dorazil sám. Jeho děsivá klepeta se nás snažila namotat do sítě. Naštěstí již ale umíme dostatek zaklínadel, která Kostěje svrhla a my jsme se mohli s čistým svědomím vykoupat v místním rybníku. Věděli jsme totiž, že v osadě už žádné nebezpečí v podobě netvora nehrozí.

    Zaklínač Geralt si chce vydělat nějaké peníze a zároveň pomoci zastavit zlo, které se v okolních místech šíří. Nestvůry. Nezvládne to ale sám, proto jsme se se všemi dětmi společně domluvili, že mu pomůžeme, a to v zaklínačských družinách. Každý z nás je totiž předurčen nejen k zabíjení netvorů, ale i k pomoci obyčejným lidem. Cesta k tomu stát se zaklínači bude stát hodně sil, odvahy, rozumu a zkušeností, které nám napomohou osvojit si magii, kouzla a následně pak zaklínadla, kterými zaklínači disponují.

    Již v neděli jsme započali naši cestu k tomu stát se zaklínači, začali jsme se cvičit na zaklínačském hradišti, skalinském Kaer Morhen. K tomu nám přislíbili svou pomoc vyvolení z Geraltova okolí. Každá družina měla možnost si zvolit, o kterého z Geraltových známých by stála, koho by chtěla jako svého vůdce na cestě k tomu stát se zaklínačem. Největší zájem děti projevily o Emhyra var Emreise, císaře a svrchovaného vládce říše Nifgaardské, který jim přislíbil, že pokud se k němu připojí někdo, kdo má srdce statečné, mysl vyplněnou modrostí a úmysly upřímné, čisté a beze lži, stane se Nilfgaard jejich novým domovem. Císaře nakonec objevil tým s názvem Jižní Plameny, avšak první den zaklínačského výcviku si nejlépe vedly týmy: Čtyřlístek a Dlareggové. Čtyřlístkům se nesmírně dařilo v tom dát svou skupinu dohromady a následně ji udržet pospolu, přičemž Dlareggové zazářili, když se měli představovat ostatním družinám. Měli totiž vyrobenou vlajku, zaklínačský deník, medailony a vymyšlený pokřik tak, že příšery s námi na Kaer Morhenu žijící tyto předměty vyhodnotily jako nejlépe zpracované.

    Jsme zvědaví, komu se v následujících dnech podaří na dlouhé cestě splnit další úkoly a být zaklínačovým druhům nejvíce užitečný. Hurá do dalšího dobrodružství v zaklínačském světě!