Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Počasí v zemi Zlobrů a hlavně v Bažině i přes předpovědi meteorologů o deštích a zimě stále přeje. Pravda, kdyby se řídili Shrekovo rosničkou, která dnes vystoupala až na konec žebříčku, byly by jejich předpovědi přesnější a navíc – rosnička skoro nic nestojí, stačí jí jen pár much denně a ty si ještě chytí sama. V dopoledních hodinách hledali všichni členové Družin prince Krasoně a Zlatovlásku. Měli jen málo údajů o jejich vzhledu (barvu očí, výšku a číslo bot) a pokud při hledání neuspěli, byli na nějakou dobu vyřazeni k odpykání trestu za obtěžování pocestných. Nakonec se ale podařilo oba najít a radost v Bažině neznala konce.

Odpoledne bylo třeba zachránit zvířátka z moci lorda Farquaada. I ty musely být nejprve nalezeny, opatrně odchyceny a přeneseny, nebo dovedeni, do Bažiny. Odchyt se vcelku podařil, i když zvířátka byla rozptýlena na velké ploše. Nejhůře na tom byl oslík, který uvázán bez jídla u posedu na kraji hlubokého lesa vysílením padal na bok a usedavě plakal. I jej se podařilo pomocí mrkvičky do Bažiny dovést. V Bažině o zvířátka muselo být řádně pečováno, například tučňáček si vůbec nemohl stěžovat. Nejen že byl nakrmen a napojen, ale pečováno bylo i o jeho plyšové mláďátko a oba dostali i kytičku polních květů, která jim pomohla zapomenout na strádání v rukách ukrutného Farquaada.

Večerní kroužky probíhaly skoro tradičně – sport, malování, dramatické umění, zpěv a střelba ze vzduchovky. O tu byl velký zájem, neboť její součástí byla prohlídka opravdových zbraní s přednáškou o jejich používání. Netradičním kroužkem, při kterém si všichni užili velikou legraci, bylo škrábání brambor na rampě kuchyně v Bažině.

V noci pak všichni vyrazili pro drahokamy, aby mohli zachráněná zvířátka vykoupit ze služby proradného lorda. Za svitu lucerniček se jim dílo podařilo, ale lord nic nedostane. Zvířátka jsou v bezpečí, za kamínky nakoupí krmení pro zvířátka a lord? Ať si moc nevyskakuje. Široko daleko se nese pověst o jeho zlých skutcích, služebnictvo se mu rozuteklo, armáda jakbysmet, prázdný hrad chátrá a on sám? Má u členů Družin, pohádkových bytostí a hlavně u Shreka s Fionou velký dluh a pokud jej hlad donutí se přede všemi sklonit, uznat své chyby a začne pracovat na svém polepšení, je to ten nejlepší konec Shrekových dobrodružství.

Hned po snídani se všichni členové Družin vydali do prostoru pod Shrekovo chaloupkou, aby vyzkoušeli let svých draků. Každá družina musela vyrobit draka – přesněji dračici – a navíc museli vyrobit i malé dráčátko. To se vcelku podařilo. Jedna z Družin pojala dráčátko velmi originálně, v podobě dračího vejce a nutno přiznat, že bylo přísným pohledem Shreka uznáno s přáním, aby se úspěšně vylíhlo. S letem dračic to již bylo horší – jen jediný drak Družiny Krasoňovy předvedl opravdu krásný let a byl také po zásluze uznán vítězem. Drakiádu doplnila soutěž o ukořistění dračího ocásku. Družiny se spojily do hada, první byl dračí hlavou, poslední byl ocáskem. Cílem bylo sebrat dračí ocásek – samozřejmě drakovi konkurenčnímu. Na povel Shreka Marka se draci dali do pohybu, ozýval se mocný dračí řev a ocásky padaly jako mouchy po dešti. Ono uchránit ocásek nebyla žádná legrace a řev vítězného draka se ještě dlouho po boji nesl nad Bažinou.

Odpoledne všichni vyrazili do okolních lesů, užít si trochu hučení velikánů. Fotograf dostal volno a vyrazil tedy na houby. Přesněji – pro houby. Hodinka stačila k tomu, aby byl košík plný až po okraj. Největší radost měl ze syrovinek, ze kterých po trošce práce vznikl vynikající gulášek. Všem chutnal a nejvíce se dělaly boule Shrekovi za jeho trubko-ušima.

Po Štědré noci, při které měsíc v úplňku zalil celou Bažinu svým stříbrným světlem, bývá volný a sváteční den. V Bažině to také tak vypadalo, jen skupina basketbalistů svůj trénink nevynechala – svátek, nesvátek a lord Farquaad, protože se mu rozutekly všechny pradlenky, musel sám i v tento den sváteční prát a věšet své prádélko. Kdo by si myslel, že se odpočívalo celý den, škaredě by se mýlil. Hned po obědě nastaly přípravy k dobývání hradu zlotřilého lorda Farquaada. K tomu bylo třeba smíchat všechny získané lektvary a jejich kouzelné síly. S úšklebkem na tváři sledoval ze svých hradeb lord počínání členů Družin, vysmíval se jim a poukazoval na pevnost svého sídla. Neuměl si představit, že lektvary od víly dají Družinám sílu, jež jeho vojsko i vysoké palisády hradu překonají.

V odpoledních hodinách – posilněni konzumací lektvarů –přišlo ke slovu lano, s jehož pomocí, za mohutného povzbuzování, Družstva hrad nakonec dobila. Jako první se na hradby dostalo Družstvo oslíka Bakyho a dosyta si užilo zasloužený vítězný pokřik.

Večer pak jednotlivá Družstva oslavila dobití hradu velkou soutěží – která byla přesunuta ze dne včerejšího - a aby byla oslava úplná, pozvali si jako moderátory pány Pracháče a Paka, který navíc předvedl i kouzlo pohádkových bytostí – zmizení strejdy Kaspiho. Jen lord Farquaad se mezi nimi jen tak „mírnix – týrnix“ procházel, předstíral zájem, ale ve skutečnosti hledal nové spojence k dalšímu boji s pohádkovými bytostmi. Bohužel nikoho nenašel a tak si nakonec našel tmavý koutek, kde vsedě na bobku a s hlavou v dlaních trucoval. Vydrží mu to a dá již pohádkovým postavičkám pokoj? No, jak Farquaada známe, dlouho mu to nevydrží.

Netradiční rozcvička, kdy cvičili všichni členové Družin dohromady, odstartovala devátý den ve Shrekově Bažině. Inu přišla zima a s ní zimní radovánky. Ledový ovál upravila rolba Standík a hned poté své krasobruslařské umění předvedli vedoucí Družin. Shrek nad výkonem zamhouřil obě očiska, ale stejně si neodpustil kousavou poznámku k úrovni předvedených kreací. Pak již všichni bruslili ostošest, hudba z amplionů hrála svižné kousky, které byly přerušovány pouze výkřiky Shreka – tu k výkonům bruslařů, tu při změně směru bruslení.

Protože zavládla paní Zima, přinesla sebou i čas vánoční. Dnes je Štědrý den a tak skoro celé dopoledne všichni připravovali dárky pod stromeček. Malovalo se, balilo, vyráběly ozdoby a řetězy, v Bažině se objevil stromeček a hned byl strojen do vánoční krásy. Nebýt Shreka, nikoho by nenapadlo, že je čeká úkol roztřídit lektvary, které dostali včera od víly. Bylo třeba zjistit na co který lektvar je a jaké kouzlo dokáže. To se Družinám podařilo a tak s klidnou duší mohli poobědvat a následně očekávat návštěvy rodičů. Dnes není jen Štědrý den, ale také den návštěv, kdy dychtiví rodiče peláší k Bažině často i přes celou republiku zjistit, zda jejich potomek je v pořádku, hezky papá, zda si čistí zoubky a zda pravidelně chodí na toaletu. Při tom samozřejmě vezou něco dobrého na zub a to je magnet, který zase děti přitahuje k bráně Bažiny s nastraženým sluchem, kdy už konečně bude voláno jeho jméno.

Jen personálu kuchyně nikdo na návštěvu nepřijel a snad i proto měli klid a pohodu na přípravu štědrovečerní večeře, ke které byl podávána úderem sedmé hodiny ryba (pegas bez kostiček) a pravý nefalšovaný bramborový salátek. Jen ten udělat do ohromných nádob nebyla žádná legrace a celá kuchyně se při jeho přípravě řádně zapotila.

Z amplionů v Bažině řvaly koledy, děti vcházely do jídelny, byli svými vedoucími Družin obsluhováni za svitu svící, jež svým tvarem připomínaly spíše svátek Dušiček a ani nehlesli. Tím je myšleno, že kdo očekával, že zapějou sami spolu se svými vedoucími nějakou koledu, čekal marně. Večeře musely být podávána na dvě etapy a tak se „štědrování“ – spolu s předáváním dárečků - protáhlo natolik, že nezbyl čas na Shrekoledu, při které měly děti soutěžit ve třech věkových kategoriích o titul „Talent Bažiny“. Soutěž byla přesunuta na jiný den a za velkého jásotu dětí byla vyhlášena diskotéka. Ale ouha! Dětský řev byl natolik neutišitelný, že lord Farquaad alias Standa po několikerém utišování diskotéku zrušil a vyhlásil okamžitou večerku. To byla panečku ledová sprcha!! V jídelně by bylo slyšet spadnout i špendlík. Situaci zachránila praktikantka (bílá myška) Péťa, která za organizační pomoci krále Herolda (Kaspiho) dokázala strhnout děti k tomu, aby si zazpívaly sborově několik koled. To se jí náramně povedlo.  Jsem přesvědčen, že překvapeni nebyli jen místní obyvatelé v okolních chalupách, ani zvířátka široko daleko kolem Bažiny, ale i samotné děti a jejich vedoucí. Hle, ono to jde!! Místo ohlušujícího rachotu disko reprobeden se krásný dětský zpěv nesl nad Bažinou. A jeho tóny doznívaly ještě dlouho poté, co se celá Bažina uložila ke spánku.