Letní tábor Velké Skaliny

Pokémonské Skaliny jdou do finále. Trenéři dnes dopoledne získali své poslední Pokémony a ceremoniálně se utkali ve finálové Diamantové lize. Všechny týmy posíleny novými Pokémony do toho daly všechno a v sérii zápasů Diamantové ligy se diváci opravdu nenudili. I přes nezměrné odhodlání a kuráž všech vzešli z početné skupiny trenérů absolutní vítězové Pokémonové Ligy, kteří si tak získali respekt a uznání ostatních. Odpoledne, po vyhlášení vítězů a oznámení celkového umístění všech týmů, proběhla slavnostní aukce cen, kde mohli členové týmů přihazovat pomocí žetonů, které neproměnili na Pokédexové stanici za Pokémony. Odpolední sláva ukončení Ligy se nesla až do času večeře, po které již byla opět individuální zábava s možnostmi od lovu Pokémonů, přes výrobu šperků, až po klasiku jako fotbal a basketbal.

Dnes čekal trenéry v Pokémonskych Skalinách opravdu těžký úkol. Profesor Oak totiž uznal, že jsou již připraveni na to, být součástí jeho výzkumu šlechtění Pokémonů. Každý tým trenérů tedy musel vymyslet naprosto unikátní druh včetně sil, slabostí, schopností, typu, oblasti výskytu a všeho ostatního, čím lze Pokémony klasifikovat. Na konci tohoto cvičení se spolu tito zcela noví Pokémoni imaginárně utkali a poměřili své výtvory. Po lítých bitvách si trenéři odpočinuli ve společnosti svých vrstevníků, nikoliv členů týmu a nakonec nejstarší skupiny trenérů připravily pro mladší strašidelnou naučnou stezku ve formě muzea strašidel.

Dnes se obyvatelé Pokémonských Skalin vydali terénní výcvik do Pokémonské divočiny. Celodenní exkurze do světa divokých Pokémonů měla za úkol zdokonalit jejich smysly a schopnosti na takovou úroveň, že budou schopni složit své neodvratně se blížící závěrečné trenérské zkoušky. Čtyři skupiny nejmladších adeptů se vydali na přilehlý vrch Kohout, kde měli za úkol se samozřejmě utábořit, uvařit si a během toho všeho si bystře všímat Pokémonů v jejich okolí. I cesta do této ne příliš vzdálené destinace skýtala nástrahy, se kterými si museli poradit v podobě přechodů přes chráněná území různých druhů Pokémonů – od přátelských travních a vodních typů, přes nepředvídatelné psychické a plynné, až po agresivní a nebezpečné ohnivé či jedové. Se všemi výzvami si bez větších obtíží poradili a obohaceni novými znalostmi se v odpoledních hodinách vraceli. Prostřední věková kategorie měla pochopitelně laťku zvednutou úměrně jejich schopnostem a jejich pouť na horu Slepice byla taktéž velmi vydařená, až na nepříjemné setkání s vzácným a ultra mocným Pokémonem Mewtwoem, avšak díky vědomostem, které nabyli během výcviku věděli přesně co dělat a Pokémona se jim podařilo bez boje uklidnit a opustit jeho území, dříve, než bylo pozdě. Nejstarší budoucí generace trenérů to měla nejtěžší. Cesta byla dlouhá a obtížná, plná nástrah a nebezpečí, agresivních Pokémonů a těžkých terénních podmínek. Naštěstí nám štěstí přálo a i přes veškerá příkoří se navrátili nejen s mnoha novými znalostmi, ale se zážitky a zkušenostmi, které je v jejich životě budou ještě dlouho provázet. Jak takový den nejlépe zakončit? Jak jinak než party, jak má být, v Pokémoním stylu. GOTTA CATCH’EM ALL!

Na počátek nového týdne je samozřejmostí další vlna intenzivních tréninkových aktivit pro zlepšení schopností a smyslů našich začínajících, nyní již možná mírně pokročilých trenérů. Nejen vysoká úroveň fyzické zdatnosti a vytrvalosti, ale tentokrát i konstruktivní uvažování a manuální zručnost, byly klíčovými elementy pro dnešní dopolední trénink. Členové týmů se museli rozdělit na běhače a stavitele. Běhači neúnavně poskytovali stavební materiál, který byl skladován na druhé straně městečka a stavitelé jej následně přetvářeli v roztodivné architektonické kreace, které se pak hodnotily převážně podle maximální dosažené výšky a stability. Odpolední trénink byl zaměřen na vytrvalost a paměť při memorování různých pravidel, pojmů a charakteristik týkající se Pokémonů, jejich schopností, typů, slabostí, sil a všeho, co s nimi souvisí. Dnešní Ligové zápasy patřily mezi velmi napínavé a byly taktéž mimo jiné zpestřeny tím, že se dnes místo klasických prvních dvou zápasů třetí, Johtové ligy se také dohrávaly dva poslední zápasy Ligy Pomerančové, tudíž šlo opravdu o hodně. K příležitosti zahájení Johtové ligy proběhla k zakončení náročného dne drobná seznamovací hra a šli se sbírat síly na zítřejší velkou exkurzi ven do Pokémonové divočiny.

Dnes nastal v Pokémonových Skalinách velmi slavnostní den. Poprvé od nástupu našich budoucích trenérů Pokémonů do výcviku dostali příležitost, aby je navštívily jejich rodiny a přátele a oni se mohli podělit o fantastické příběhy ze svých dobrodružství, kterých za poslední týden rozhodně nebylo pomálu. Nejprve však muselo být tento slavný okamžik zvěčněn při dopoledním focení, aby si po odchodu již jako „hotoví“ trenéři mohli uchovat tyto cenné vzpomínky navždy. Následovaly hodiny plné slz a emocí při dojemných setkáních s drahými rodinnými příslušníky, kteří samozřejmě mimo jiné většinou nepřijeli s prázdnou a každý byl tedy patřičně zásoben na zbývající čas, který ve výcviku stráví. O ty, kteří se rozhodli, že zůstanou plně oddání své misi za Pokémony a neopustili Pokémonské městečko ani dnes, bylo samozřejmě, jako vždy, dobře postaráno, dokud se jejich kolegové nevrátili a mohl opět započnout intenzivní trénink. Pro pozvolný návrat do kondice se týmy večer utkaly v intelektuálním klání v podobě soutěže AZ kvíz. Jen doufejme, že pro druhou polovinu zdejšího pobytu budou mít připravené tělo stejně dobře jako po dnešku mysl.

"Vždy buď sám sebou." Každý z nás už tohle někdy slyšel ať už od rodičů, kamarádů nebo třeba z televize. Každopádně dnešní dopoledne v na Pokemonovych Skalinách se neslo přesně v opačném duchu. Hlavní trenéři jednotlivých týmů trenérů byli totiž stiženi silným útokem od divokých psychických Pokémonů z okolí a jakoby zapomněli kým byli. Místo toho byli skálopevně přesvědčeni o své identitě jakožto jeden z ostatních hlavních trenérů. Na začátku byla tato "záměna identit" pro mladé trenéry výzvou, ale během dopoledne dokázali své přátele přesvědčit o tom kým byli a jsou. Zkrátka i volné dny u nás mezi Pokémony jsou vždy neobyčejné. Odpoledne byli mladí trenéři seznámeni s vedlejší disciplínou v Pokémonové lize - Parkour. Obsáhlé školení od profesionálů jistě upravilo směr kariéry mnohým přítomných trenérů Pokémonů. Pro poklidný večer si týmy vybrali variaci na tichou poštu a pro ideální podmínky se vydali na území zemních Pokémonů, kteří jsou velmi citliví na vibrace a zvuk a poblíž kterých se musí udržovat naprosté ticho a klid.

Další krásný den v Pokémonských Skalinach plný svědomitého tréninku a pilné práce přerušili mocní mraziví Pokémoni. Tyto silné a vzácné druhy jsou ještě příliš velkým soustem pro začínající trenéry, proto museli pro zneškodnění této hrozby spojit opět své síly a opakovanými útoky oslabujícími mrazivé obry pomalu udolali. Byla zde však ještě jedna speciální skutečnost. Mraziví Pokémoni měli v držení mrazivý Pokebal. Tento mocný předmět by se stal v držení našich týmů velkým triumfem, avšak museli jej od mrazivých získat. Po lítém boji se tak skutečně stalo. Mraziví na znamení porážky odevzdali mrazivý Pokebal a poraženi opustili Skaliny.
To jsme ještě netušili, že již toto odpoledne budeme muset čelit zcela jiné hrozbě. Pavoučí Pokémoni obsadili část městečka a přerušili tak hlavní zásobovací trasu potravy pro naše Pokémony. Trenéři i jejich mentoři museli překonávat spletité pavoučí labyrinty nesouc potravu pro své milé Pokémony. Jejich odvaha a obětavost nepřišla nazmar a další z překážek na naší dlouhé cestě byla překonána. Večer byla trenérům zase jednou poskytnuta možnost široké palety rekreačních aktivit na odreagování a zároveň přípravu na nadcházející zkoušky, jež je teprve čekají.

Dnes se v Pokémonských Skalinách odehrála dramatická záchrana Pokémona. Profesoru Oakovi totiž odcizili jednoho z jeho cenných pokémonů, se kterými pracoval a potřeboval naši pomoc, aby ho získal zpět. Tento hanebný čin nespáchal nikdo jiný než nám již nechvalně známí Rakeťáci a bezpečně tohoto Pokémona uschovali ve své pevnosti. Abychom mohli úspěšně proniknout do pevnosti Rakeťáků, museli jsme překonat nemalá příkoří – ať už řeku plnou pokémonních žraloků, nesčetné obranné systémy okolo pevnosti a mnoho záludností, které bylo třeba neprodleně vyřešit. Týmy trenérů se s výzvou popraly obdivuhodně a ztracený Pokémon se bezpečně navrátil do rukou profesora Oaka. Po úspěšné výpravě však trenéři neusínají na vavřínech. Ještě toto odpoledne zasvětili vylepšování a zdokonalování svých schopností a znalostí při dynamické soutěži interně zvané Pašeráci. Jde o mimořádně fyzicky náročnou formu tréninku, a proto týmy strávili zbytek dne zotavováním při klidových aktivitách od střelby přes malbu až po filmovou tvorbu. Takto úspěšný den nelze zakončit jinak než velkolepou diskotékou!

Již každý tým má svého vlastního Pokémona, s nímž mohou zápasit v turnajích a kterého mohou postupně trénovat. Pokémoni ale musí také něco jíst, proto si musel každý z týmu pro Pokémona opatřit jídlo. Nebylo to ale zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, jídlo bylo hlídáno lesními Pokémony. Týmy se musely dostat přes jejich obranné manévry a potravu ukořistit. Nevěděli ale, že jejich vlastní Pokémon nejí vše, co ukořistili, potraviny museli vytřídit a ze zbylých uvařit recept dle vlastního uvážení, vznikla tak zajímavá jídla jako třeba Bulbonina, Koff pizza, Špórovka, Radlo nebo Ovocné žblunknutí se sladkou tečkou.
Odpoledne strávili všichni obyvatelé našeho města ve svých rodných domovinách s kamarády v oddílech, přičemž večer se konal další turnaj Indigové ligy, kdy proti sobě nastoupili Pokémoni: Horsea a Azumarill a další týmy do boje nasadily Jigglypuffa a Enteie. Horsea má raději, než boj, útěk. K němu mu vydatně pomáchá schopnost vypustit z úst prudký proud černého inkoustu, který v mžiku zbarví okolní vodu do neprůhledna. Proud inkoustu mu slouží i k obživě – z vodní hladiny s ním sestřeluje kolem letící hmyz. Jeho svinutý ocas mu umožňuje rychle plavat dozadu bez toho, aby se sám musel otočit. Když štěká, vulkány vybuchují. Neschopen krotit svou mimořádnou sílu, divoce běhá po zemi. Azumarill, který při klidu a pozorném naslouchání může říci, co se děje i v divoké a rychlé řece, neměl šanci, neboť nedisponuje schopnostmi, které by Horsea předčily. Jigglypuff je mimořádný svou schopností druhého omámit pohledem do očí, není tedy divu, že vyhrál na Enteiem, který se pohledům neuměl vyhýbat.
Ještě před spaním nás ale potkala nepříjemná událost – Rakeťáci profesoru Oakovi ukradli jeho nové Pokémony určené pro desetileté trenéry. Děti se tedy musely přemístit do jedné budovy, v níž měly přesně hodinu na to, aby Pokémony našly a z budovy se dostaly. Všechny týmy to zvládly v časovém limitu. Profesor Oak měl takovou radost, že týmům Pokémona nechal. Nyní má každý tým Pokémony dva, nastal tedy čas promyslet strategii na další turnaje.

Příjezdem do Pokémonských Skalin započala naše cesta. Těšit se vzrušujícím chytáním a boji mezi Pokémony je základ, ale nejprve musí i budoucí trenéři mít kde spát a být zařazeni do svých oddílů. Byl to náročný zahajovací den, ale se zapadajícím Sluncem se již na obzoru blížila nevídaná dobrodružství ve fantastickém světě Pokémonů.
,,Milý budoucí trenére Pokémonů,
dnes nastal čas, aby ses seznámil se svou budoucností. Ty se dneškem stáváš tím, kdo se vydá na náročnou cestu stát se nepřemožitelným trenérem Pokémonů. Tento čas nastává, když je ti právě 10 let. A tobě je.
Na cestě ale nebudeš sám, přiděluji ti schopný tým, ať už vyspělých trenérů, tak i obyvatel Pokémonských Skalin, kteří se trenéry teprve stanou. Budou ti pomáhat s tréninky a společnými silami budete zdolávat zápasy. Hned zítra se dozvíš, kdo tě bude na trenérské cestě následovat.“
Toto sdělil profesor Samuel Oak budoucím trenérům vychovaným v Pokémonských Skalinách. Vybraní trenéři Pokémonů dostali na pomoc další členy do týmu a zahájili tak dlouhou cestu za tím, stát se mistrem v trénování Pokémonů.
První důležitou lekcí profesora Oaka bylo, že ani ten nejlepší trenér Pokémonů na světě nezvládne nikdy všechno sám a potřebuje kolem sebe podporu svých přátel a kolegů. Proto musí jako první vzniknout silný tým soustředěný kolem hlavních, dle pravidel desetiletých, trenérů. Abychom však mohli vytvořit takové týmy, tak jsme museli získat povědomí o schopnostech všech jednotlivě. Zkoušky byly všemožného rázu s jasným cílem – co nejlépe otestovat hbitost, inteligenci a důvtip. S těmito daty již bylo možné dát dohromady všestrannou skupinu trenérů, kteří dohromady disponují všemi potřebnými vlastnostmi potřebnými k dosažení kýženého cíle, pouze však, spojí-li své síly. Poté bylo samozřejmě nutný čas na odpočinek a zábavu počínajíc výpravou za vodními Pokémony u nedalekého rybníka a zakončenou velkolepou diskotékou na oslavu prvních krůčků našeho společného dobrodružství.
12 vzniklých týmů nejprve potřebují prostředky pro prezentaci svých blízkých úspěchů světu, a tedy potřebují úderný název, odznak svého týmu, pokřik pro zastrašení svých protivníků, a především pouzdra na Pokébaly všech roztodivných Pokémonů, se kterými se budou v následujících dnech setkávat. Tento úkol nebyl pro mladé, kreativitou překypující mysl našich budoucích trenérů jistě žádný problém. Výrobky se nesmírně povedly a budou nás provázet na cestě za tím stát se trenérem dál.
Odpoledne se opět konaly návštěvy světa vodních Pokémonů v nedalekém rybníce s rozšířením o zemní travní a hmyzí typy v přilehlém lese při sběru borůvek. Po dalším osvěžujícím odpoledni nastal čas na první střet týmů. I ve světě Pokémonů jsou znalosti neocenitelnou výhodou oproti vašim oponentům a členové týmů se tedy rozhodli nasadit do ostatních týmů své špehy, aby získali informace o odcizených Pokébalech, po kterých pátrali. Informace, které získali byly cenné, avšak vyčerpaní špehové již nemohli pokračovat se svým vlastním týmem a zachránit tedy Pokémony v nesnázích, ale aby se jejich týmy vše potřebné dozvěděli, tak zakreslili mapy s polohou odcizených Pokébalů. Můžeme jen doufat, že jejich snaha nepřišla nazmar. 
Trenérské družiny se osvědčily i v oblasti divadla. Scénka na téma „Panika na sopce“ v duchu různých žánrů se povedla všem, tudíž nám vůbec nevadilo, že nám lehký deštík osvěžil ovzduší.
Jak daleko do lesa může běžet zajíc? I takovou otázku objevily týmy v QR kódech vyvěšených v lese, v nichž bylo nutné odhalit tajnou šifru. 
Zlatým hřebem večera se staly první západy Johtové ligy, v níž se všechny trenérské týmy nachází. Absolutními vítězi se staly týmy Pokémona Tentacruela a Koffinga. Tentacruelův jedovatý útok byl zlověstný, na lovu totiž dokáže vymrštit jedovatá chapadla do značné vzdálenosti.
Naopak Koffingovo kulaté tělo je jako balón plný jedovatého plynu. Ten z něj občas i samovolně uniká, a dokonce může i samovolně explodovat. Krom plynu jedovatého dokáže Koffing vytvořit i prostý hustý dým, sloužící mu jako kouřová clona k útěku. Tím se Koffingův tým zachránil – kouřovou stěnu používal nepřetržitě po celou dobu boje.