Letní tábor Velké Skaliny

Španělští piráti byli poraženi, ti skalinští naopak zvítězili, člověk by si řekl, co se ještě tak může dít zajímavého. Dělo se toho překvapivě docela dost. Kromě další inspekce Abraháma Černovouse na chatkách, kdy neodpustil jediný papírek od bonbonu na chatce ani v okolí, dostali námořníci možnost vyfotografovat se jak jako oddíly, tak jednotlivé posádky. To vše jsme stihli během dopoledne a v další fázi byl připraven program nazvaný "Skalinská pouť". Po tom, co byly rozděleny peníze z celotáborových her, děti vyrazily na připravená stanoviště a snažily se získat co nejvíce táborových peněz. I když ceny na naší tržnici byly zpočátku vysoké, nakonec se snad dostalo na každého (nakonec, v poslední fázi hry jsme snížili ceny na jeden dolar za jakoukoli věc).

Dnešní velké finále odstartovalo soubojem dvou armád. Jak se ukázalo, španělský admirál, který nás obral o zlato byl vlastně také "pouhým" pirátem. Proto se námořníci rozdělili na loajální Skalinské piráty a na druhé straně Španělské piráty a pustili se do konečného souboje, který měl rozhodnout o osudu bratrstva. I když Španělských pirátů bylo o něco více, těm Skalinským zase pomáhala Loď duchů. Po dlouhém a náročném boji nakonec zvítězilo původní skalinské bratrstvo, v čele s Blechittovými rumáky, kteří jako jediní povýšili na korzáry a vyhráli i celou celotáborovou hru. Tím ale ještě nekončíme a zítra dáme námořníkům šanci použít těžce vydělané stříbrňáky na hry a nákup všemožného zboží na naší velké všeskalinské pouti.

Dnes se piráti dozvěděli, co způsobil včerejší noční sběr kamenů. Jejich kapitáni podlehli prokletí a změnili se - samozřejmě s pomocí svých posádek - ve více či méně děsivá monstra. Že se na nich malí námořníci jak se patří vyřádili, to je asi z fotografií dobře vidět. Následně musely všechny posádky spojit síly, aby své posedlé kapitány přemohly a navrátily je do původní podoby. Odpoledne jsme dali prostor oddílům k realizaci aktivit spojených s vodou a brzy večer jsme zahnali celý tábor na kutě, aby byli piráti při síle na zítřejší velké finále.

Úterý jsme si vyhradili pro vaření v přírodě. Komu nestačila kotlíková polévka a špekáček s chlebem, dostal možnost doplnit energii v penzionu Mlýn u Dubu, kde se podávaly nanuky, limonády i nepříliš táborové hranolky. V průběhu dne naše námořníky také navštívil Umtata, náčelník místního kmene Sec-Urity. Ten jim za pomoci překladatele sdělil, že by jim rád pomohl s jejich problémy se španělským admirálem a po tom, co piráti vyrobili poměrně propracované totemy, dohodl se s králem pirátů a sdělil mu, kde se nachází ložisko sladkých kamenů. Protože ty se nejlépe hledají za tmy, hodinu před půlnocí kapitáni vzburcovali své posádky a vydali se kameny vysbírat. Naši piráti zatím neví, že tím spustili pradávnou kletbu, ale... To zase až zítra.

Dnešek byl pro bratrstvo skutečně náročný. Naši piráti si vyzkoušeli obsluhu člunů a zjistili, jak důležitá a zároveň obtížná je role kormidelníka. Odpoledne jsme se vrhli na sběr zásob, nebo spíše pozůstatků z naší první vlajkové lodi, Perlorodky. Posádky se snažily nashromáždit co nejvíce šavlí, kanónů, munice a mimo jiné, samozřejmě, pro piráty zcela zásadní suroviny - rumu. Radost z nasbíraných zbraní a stavebního materiálu večer trochu pokazil návrat španělského admirála, který požadoval nový poplatek, tentokrát ve formě nikoli zlata, ale "sladkého kamení". Protože naše loď stále není hotová, nezbylo, než se mu podřídit. Slíbili jsme spojit se s místními kmeny a zjistit, jak získat onu zvláštní surovinu. A to je náš úkol pro další den.

Během dne určeného návštěvám malých i větších námořníků jsme stihli ledacos. V průběhu frčely filmy, míčové hry (kralovala vybíjená) a dostalo se i na vylepšenou verzi diskotéky, při které museli piráti plnit úkoly. Jako doplňkový program jsme opět rozfoukali táborový oheň a účast byla překvapivě hojná."Překvapivě" především proto, že piráti dostali na výběr - buď se zúčastnit diskotéky, nebo právě ohně. Nakonec se rozjívení piráti víceméně dobrovolně uložili ke spánku a mohou tak nabrat síly na zítřejší pokračování našeho příběhu.

Celé dopoledne nám zabrala inspekce pořádku na chatkách. Zatímco Černovous obcházel obydlí, piráti uklízeli jako diví. Prvním kolem neprošel nikdo, druhé kolo už bylo o poznání lepší. Přece jen, najít ponožku zakopnutou pod postel už někdy před týdnem, to není jen tak, na to je třeba zkušené pirátské oko. Když byli král pirátů, první důstojník i místní ranhojička spokojeni, byl tak akorát čas na oběd. Netrvalo dlouho a přihnala se naše první pořádná bouře, která smetla ze stolu všechny odpolední plány. Proto jsme do večeře trávili čas odpočinkem při sledování pirátských dobrodružství a po večeři si jednotliví kapitáni rozebrali oddíly na oddílovou činnost, která zahrnovala různé kvízy a další hry.

Protože nám počasí přálo a k pirátům patří neodmyslitelně voda, celý den byl právě o vodě. Nejdříve měli námořníci za úkol zajistit přenos pitné vody přes ostrůvky, na kterých se jen těžko vyhýbali jeden druhému. Protože zatím žádná posádka nedosáhla vyšší hodnosti, než "suchozemské krysy", nedostali k tomuto úkolu piráti žádné nádoby a vodu museli přenášet v rukou. Někdy se stalo, že když přeskákali na druhou stranu řeky, nezbyla jim v rukou už ani kapka. Každý zvolil jinou taktiku a podle toho vypadaly i výsledky. Odpoledne bylo méně skákavé, ale o to mokřejší a mnozí piráti s povděkem přijali možnost svlažit alespoň nohy na nedaleké přehradě nebo v rybníce.

V průběhu dnešního dopoledne se malí piráti pokoušeli přesvědčit místní domorodce, že jsou hodni procházet jejich územím. Museli proto splnit několik výzev, od hodu oštěpem přes indiánský běh, až po ochranu kapitána při přenášení posvátného vejce. Odpoledne zase museli prokázat schopnost při stopování divoké zvěře a starání se o ni (protože indiáni si samozřejmě veškerých zvířat váží a chovají k nim úctu). V mezičase jsme ještě stihli zkontrolovat část naší pirátské kuchyně, zda připravuje dostatečně vydatnou stravu. Při všech aktivitách projevily naše posádky mimořádné schopnosti a tak očekáváme, že se zítra budeme moci začít přesouvat přes indiánské území dále v honbě za plány na výstavbu naší nové vlajkové lodi, Černé Perly. Večer ještě dostaly posádky možnost získat ne jeden, ale hned dva poklady, které Černovous zakreslil do mapy, přesto dokázaly získat jen jeden z nich. Radost z toho samozřejmě piráti neměli, protože - a to si řekněme na rovinu - pirát bez pokladu je jako... zkrátka pirát bez pokladu. Abychom námořníkům trochu zvedli morálku, opravili jsme s pomocí nejstaršího chlapeckého oddílu ohniště a udělali vcelku slušný táborový oheň.

Po včerejší výpravě se na radu šamana vydaly posádky sbírat léčivé byliny všeho druhu, například lupičku hnusnou nebo vitalii bommbu, o které v jiných končinách nezavadíte. Že to piráti neměli jednoduché je asi jasné. Někteří přišli o zrak, jiní o hlas a další nemohli používat ruce. Přesto si s úkolem dokázali poradit a tak byli nakonec schopni se včas uzdravit a užít si odpoledne. Někteří stavěli mohyly, na které si museli sehnat řádný stavební materiál, jiní se šli občerstvit na okraj nedaleké osady (že mezi objednávkami vedly limonády a nanuky, o tom netřeba pochybovat) a další se jen tak váleli u vody. Koneckonců, těžká práce žádnému pořádnému pirátovi nesvědčí a odpočinek to byl zasloužený.

Dnes se piráti vydali na cestu za nápovědou mayských kněží. U každého z nich museli splnit úkol, aby získali část šifry. Po jejím vyluštění se dověděli, že cesta k plánům Černé Perly vede přes indiánské území a jediný způsob, jak jím projít, je vyrovnat se domorodcům v řadě výzev. Jak nám předvedly večer nejstarší oddíly, první setkání s indiány vypadalo na pěkný průšvih. Piráti, unavení a polámaní z předchozího cestování a plnění úkolů od kněžích, byli obklopeni hordou divochů a už už se zdálo, že skončí na rožni. Na poslední chvíli vystoupil na jejich obranu šaman kmene a nejen, že se rozhodl piráty nesníst, ale ještě jim poradil, jaké bylinky mají na svá zranění najít.

Ráno bylo pro piráty krušné. Po včerejším rumovém bále vstaly posádky s kocovinou a hned po snídani si tak vyzkoušely, jaké to je, běhat, když se kolem vás všechno točí. Překvapivě si s tím někteří piráti poradili mnohem lépe, než jiní. Ještě před obědem jsme také stihli prohledat nedaleký les a najít ztracené prsteny, kterými bychom mohli "vylepšit" našeho pirátského krále. Prstenů bylo podstatně více, než kolik prstů měl král k dispozici a měl tak z čeho vybírat. Odpoledne navštívil naše ležení španělský admirál s požadavkem, aby mu piráti vydali vše, včetně nedávno získaných prstenů. Po krátké debatě s Černovousem odešel s tím, že dá pirátům čas do večera. Nezbylo, než vyrazit do neprobádaného území místních kmenů, které naštěstí zlatem překypovalo. Piráti se nejdříve plížili po krabím způsobu a když bylo potřeba těžit na vzdálenějších místech, chodili po dvojicích, aby si tak vzájemně kryli záda. Večer si španělský admirál přišel pro zlato a i když se ho pirátům podařilo společnými silami nakonec zahnat, o většinu zlata je připravil.

V průběhu dne vyřešily posádky úkoly ze včerejška, dohodly si pokřiky, sepsaly vlastní verzi Kodexu, trénovaly házení dělovou koulí, neboli míčem a následně dostaly za úkol vyrobit si vlastní vlajky. Mimochodem, nejlepší (i když ne finální) verzi kodexu sepsala skupina kapitánky Nelsona. Kromě toho piráti úspěšně rozluštili zkomolené zápisky lodního kronikáře, ze kterých se dověděli o hrdinném boji pirátského loďstva proti přesile španělských lodí, vedených odhodlaným admirálem. Náhradou za ztracenou vlajkovou loď, Perlorodku, rozhodl král bratrstva o stavbě nové lodi s názvem Černá Perla. Ne všichni kapitáni s tím však souhlasili a nakonec bylo třeba dojednat podmínky, za kterých se budou se svými posádkami na stavbě podílet. Zatímco větší část posádek se věnovala uvedeným aktivitám, nejstarší a nejsilnější piráti se postarali o stavbu hlídkové věže. Dokončení věže jsme oslavili rumovým bálem.

Pirátské dobrodružství započalo. První den se nesl v duchu seznamování s novými vedoucími a spolutáborníky. Kromě ubytovávání, vybalování a konzumace domácích i místních zásob se malí piráti setkali s pirátským králem, který jim představil jednotlivé kapitány a také zadal první úkoly. Aby právě vznikající pirátské bratrstvo mohlo prosperovat, bylo nejdříve nutné sestavit Kodex. Kapitán a pirátský král Černovous totiž předpokládal, že když se na tvorbě kodexu budou podílet všechny posádky, bude pro ně samotné jednodušší se zákony řídit. Dalším úkolem bylo rozluštit zápisky nepříliš schopného lodního kronikáře a pochopit tak, jak vlastně náš příběh začíná. Jelikož se ale piráti projevili tak, jak se na piráty sluší a patří, nástup se protáhl na trojnásobek plánované doby a kapitánům na konci nezbylo, než uložit posádky ke spánku. Černovous se nakonec spokojil s tím, že nedošlo k žádným úrazům (jelikož piráti jsou kromě povykování proslulí také drobnými bitkami, ke kterým naštěstí nedošlo) a prohlásil den za úspěšný.