Letní tábor Velké Skaliny

Nastal den poslední, po jehož uplynutí nám zbývá jen cesta do civilizace, bez draků, ale se spoustou zážitků. Nejdříve však musíme vycídit chatičky, vyhodnotit druhý týden úklidu o nanukové dorty sličné Astrd. Tentokrát jej vyhrála chatka číslo 6, tj. dívky a vše se vrátilo do normálních kolejí.  V odpoledních hodinách pak zahájil nový náčelník vesnice Blp Škyťák „Velkou vikingskou pouť“. U stánků s atrakcemi se tvořily nemalé fronty a všichni si pouťové atrakce chtěli dosyta užít.

A když otevřel pouťový obchoďák Ha-Ja-Pra, nahrnulo se do něj tolik kupujících, až praskal ve švech. Byl však dobře zásoben a ti, co čekali na slevy, jež v minulých letech vždy nastávaly, ten se jich nedočkal. Místo slev vyhlásila firma Ha-Ja-Pra totální čištění skaldů a vše co se ve skladech a na pultech nacházelo, bylo rozdáno nejmenším Vikingům.

Po zavírací době obchodního domu, báječné večeři, ke které byl vynikající gulášek od tria Magda-Milan-Iva, se Vikingové sešli, aby společně zapěli hymnus letošního tábora, pod taktovkou vikinského dirigenta Miloška. A když následně provolali letošnímu Skalinskému druhému běhu 2 a půl krát Hurá, hurá, hu, nemálo očí nezůstalo suchých. Úplnou tečku pak udělala Velká dračí diskotéka, Kliďas Velikán – nyní již na zaslouženém odpočinku - „narval“ do každého ucha vlněnou ponožku a modlil se ke všem vikinským bohům, aby smrtelný rambajs přežil.

No přežil a v samém závěru popřál všem malým i velkým Vikingům pěkné prožití druhé poloviny prázdnin a vyjádřil přesvědčení, že na Skaliny nezapomenou a opět se rádi vrátí.

Zemi  vikinskou postihlo v posledním období velké sucho a tak plánované vaření v přírodě muselo být Radou Vikingů zrušeno, pro velké nebezpečí požárů. I tak měli naši Vikingové nemálo práce. Dopracovávali své ochranné talismany do blížící se bitvy s Dragovo armádou, a vyslali zvědy do širokého okolí, aby zjistili pohyb nepřátelské armády. Navštívili i Osadu lapků draků, které na oplátku za výuku bojování s draky naučili „PING-TON“. Pro ty, kteří tuto hru neznají, vysvětlujeme, že ji nově vynalezli a dali si patentovat naši Vikingové. Hraje se v přírodě pálkami na ping-pong s košíčkem na badminton.

Od lovců draků také přinesli doporučení, že si musí své draky pro boj seřadit v přesném pořadí, jinak v bitvě nastane dračí chaos a sníží se tím bojeschopnost Vikingů. Také se hned do složení armády dali, seřadili své draky a určili si skupiny bojovníků s praky, lučištníků a vrhačů harpun a dračích sítí. Nad tím vším bděl Bezzubka a když bylo vše hotovo, poslal všechny Vikingy do postýlek, aby nabrali dostatek sil k zítřejšímu rozhodujícímu střetu s Dragovo armádou.

Nastal velký vikingský den „D“. Ano, máte-li na mysli den bitvy s Armádou draků zlého Draga, máte pravdu. Na poslední chvíli doplnila řady draků naší armády dračice Dafné a ze spřátelené země, daleké Slovako-Vikingie, byl poslán, aby proti Dragovi pomohl, jejich nejschopnější pozorovatel a navigátor Milošek. Ten sebou přivezl novinku – vikingský dalekohled, kterým díky jeho desetitisícům dioptrií je možné draka spatřit již v okamžiku startu z nepřátelských pozic.

Na bojišti samotném pak bojovali Vikingové ve třech vlnách – nejmladší Práčata sestřelovala malé draky průzkumníky, střední Vikingové – Lučištníci pak draky kategorie středního kalibru a nejstarší – Vrhači dračích sítí pak draky, o kterých se Drago domníval, že mu poslouží jako zbraně hromadného ničení.

Nic nebylo Dragovi platná taktika zastrašování. Nasazoval své draky chaoticky a Vikingové je stačili z oblohy sestřelovat - díky navigátorovi Miloškovi – jako slepice na hřadě. Boj byl litý a v krátké době zůstal Dragovi jen jeden drak – největší Alfa drak. Toho chtěli Vikingové dostat živého a tak byli vysláni všichni bojovníci kategorie Vrhačů sítí, aby jej zajali a donesli do vesnice Blp. Z Alfa draka se nakonec vyklubala statná dominantní samice Alfa dračice, nevydržela nápor Vikingských bojovníků, byla lapena a donesena do vesnice.

Večer pak slavnostní nástup vesnice Blp vyhodnotil své celé putování do země Vikingů a draků a poděkoval všem, kteří jim na nelehké cestě pomáhali. Kliďas Velikán uznal, že nastal čas předání náčelnické sekery svému synovi Škyťákovi. Vyzval Bezzubku, aby byl jeho synkovi oporou a Bezzubka to Kliďasovi i Škyťákovi třesoucím se hlasem plným dojetí slíbil. Posledním rozhodnutím ve funkci náčelníka vesnice pak Kliďas Velikán vyhlásil na zítřejší den Velkou dračí pouť s tím, že otevře i Vikingský obchoďák společnosti  Ha-Ja-Pra (pro nezasvěcené Hanka-Jarmilka-Prágošky).

Vikingská poštovní vrána Andula hned ráno hlásila, že její kolegyně spatřily zlého Draga,, jak zahájil sestavování své armády. Protože bylo po silném dešti, všude bylo plno vody a další přeháňky hrozily, soustřeďoval Drago své draky na polním cvičišti, kde nehrozilo namočení draků a tím snížení jejich palebné ohňové síly. Vikingové seč mohli, tak se Dragovi snažili zabránit v soustřeďování draků, ale co naplat, i přes dílčí úspěchy museli nakonec konstatovat, že Dragova armáda roste a tím i jeho síla.

V poledne také vyhodnotila vikingská rada nejlepší úklid chatičky za uplynulý týden a nanukové dorty – světe div se – získali historicky poprvé chlapci z chatky č.13 a na hlavu v této doprovodné soutěži porazili všechny dívky.

Večer vikingská rada za přítomnosti vědmy Góthi rozhodla najít své vycvičené draky, jež se letěli proletět a ztratili se v mlze. Všechny družiny Vikingů se do hledání zapojily a pomalu se podařilo draky v čele s Bezzubkou i najít.Po krátké poradě s nimi jim doporučili, aby se ukryli do hlubokých hvozdů na úpatí Kačák Mountain a tam vyčkali dalších pokynů.

K přípravě na střet s Dragem patří i ochrana vikinských stád ovcí a soustředění draků vlastní armády, Nalézt všechny ovce, nahnat je do zabezpečených chlívků bylo úkolem pro nejmenší členy vikinských družin. Soustředit naše vycvičené draky už tak jednoduché nebylo. Generál Dragova vojska, nebezpečný Alfa drak je totiž schopen naše draky ovládat a tím natolik zmást, že nejsou schopni rozeznat kdo je nepřítel a kdo Viking. Formule lovců draků, spojená se znamením Války však schopnosti Alfa draka natolik omezila, že se podařilo soustředit všechny vycvičení draky i velitele jejich skupin – Flákotu, Skřipoucha, Skrilla a další. V neposlední řadě i samotného Bezzubku. Všechny draky dovedli, některé i donesli do vesnice Blp, nakrmili a napojili.

Odpoledne, všichni soustředěni ve vesnici se rozhodli, že se před nadcházejícím bojem i vyfotografují, Bezzubka vyletěl ze své sluje, slíbil Vikingům svou pomoc a se všemi se vyfotografoval. Lze totiž očekávat, že boj s Dragem nebude beze ztrát a pořízené obrázky budou na věky připomínat hrdiny, kteří boj nepřežijí.

I proto večer uspořádal Kliďas Velikán velkou lidovou zábavu, na které Vikingové pocvičili bojové pohyby, vypilovali styl úskoků a chvatů a hlavně posílili své hlasivky mocným řevem, jež často i přehlušil rachot vesnických ampliónů.

Znát formuli na zbavení síly draka je sice dobré, ale není to vše. Vikingská vědma Górfi zjistila, že recitaci formule je nutné doplnit znamením, jež zná jen matka Škyťáka. O té byli Vikingové přesvědčeni, že zemřela po únosu draky při jednom jejich útoku na vesnici. Podařilo se ji však samotnému Škyťákovi najít, padli si do náruče a sám Kliďas Velikán při šťastném shledání uronil takovou slzu, že při jejím dopadu na zem se otřásla nejen celá vesnice, ale i nedaleké pohoří Kačák Mountain. Samozřejmě, že jim Valka pomohla dozvědět se ono zmíněné znamení, ale museli zodpovědět nemálo otázek, často i velmi záludných a matoucích. Nicméně povedlo se a Vikingové si plným právem zasloužili oběd, ke kterému jim vikingská kuchyně nabídla Snoplivcovu oblíbenou pochoutku – svíčkovou na smetaně. No, nebíčko v papulke.

V odpoledních hodinách pak vesnice Blp čelila útoku draků chrličů. Celé odpoledne tím bylo ztraceno, až v podvečerních hodinách se mohli Vikingové vrátit ke své činnosti a pokračovat ve výcviku ovládání draků, s jehož principy je včera seznámili Eretovi lovci.   

Jak Eret slíbil, tak i splnil. Ráno vedl výpravu Vikingů do své osady lovců draků, kde na ně čekali již členové jeho družiny. Aby je však Drago nevypátral, vystupují všichni pod krycími jmény. Eret, náčelník osady jako slovutný hejtman z Boží vůle Zbyšek ze Stropnic, členové jeho družiny pak jako Pichlavý Jíra, Abbé, Kája z Nesměně, sličné děvy Jana a Lenka a mnozí další. Dohromady pak pod krycím názvem Lapkové od Malše. Na mnoha stanovištích ukazovali Vikingům potřebné zbraně proti drakům i s názorným výkladem jejich použití. Následovala stanoviště, kde si některé zbraně mohli i vyzkoušet – zastříleli si z kuše i praku, naučili se rychlé doplňování vody do hasičských studní, potřebných k hašení zapálené vesnice při útoku draků. Lapkům namalovali draky, se kterými se již setkali a oni jim názorně vysvětlili dračí anatomii a hlavně prozradili, kde je jaký drak nejzranitelnější.

Sami však lovci draků přiznali, že lepší než draky zabíjet, je chytit a vycvičit si je, tak jako to sami udělali. Lze vycvičit však pouze jen některé druhy a pozvali nejodvážnější Vikingy k letu na vycvičeném drakovi spojeném s instruktáží jejich ovládání. Po přeletu údolí obdrželi odvážní letci jednotlivých vikinských družin dílky skládačky, která obsahovala slova kouzelné formule na ochromení draka. Složením dílků za účasti všech družin – neboť jen v jednotě je síla – se Vikingové dozvěděli její text. Ta zbaví draka nemálo síla, ale je jí třeba sborově při lovu zvolat. Z masa draků nevhodných k výcviku si Eretovi lovci vyrábějí chutné buřtíky a poukázku na ně obdržely všechny družiny po odvážném přeletu údolí na vycvičeném drakovi.

Velmi poutavou byla ukázka zapálení ohně mocným dračím plivancem, na kterém si Vikingové buřtíky hned opekli. Závěrečné vyhodnocení celého dne samotným Eretem – jak již víme vystupujícím pod krycím jménem hejtman Zbyšek ze Stropnic – nalilo do žil Vikingů nemálo naděje, že v boji s mocným Dragem a jeho armádou nejsou bez šance a při trošce štěstí a hodně úsilí, mohou vyhrát a porazit jej.

Velmi rychle po příkladu Škyťáka zjistili i další Vikingové, že soužití s draky přináší užitek, radost i zábavu a to hned předvedli na Velkém dračím turnaji. Jet na drakovi a strefit se v plném letu přesným hodem na cíl, stejně tak o hod ovečkou a přesně se strefit do chlívku, si vyžaduje velkou zručnost, odvahu i umění v ovládání draka. Samozřejmě, že těch turnajových disciplín bylo více a tak ochozy dračí arény bouřily až do poledních hodin, kdy byla podávána oblíbená pochoutka Ťafana a Rafyny – „Rozlítané křepelky s knedlem“.

Večer však došla zpráva, že spřátelená vikingská vesnice byla napadena Dragem. Kdo to je? Vědma Górfi zaúpěla: „Je to velmi nebezpečný psychopat, který chce ovládnout svět pomocí Dračí armády.“  Draky do ní mu loví lovec draků Eret, ale již nechce Dragovi sloužit. Sdělil Vikingům, že porazit Draga a zachránit svět jež chce ovládnout, nebude jen tak. K tomu potřebují nemálo pomůcek a znalostí. K získání vikinského Elixíru síly, jež je nezbytnou vstupní vlastností na cestě k porážce Draga hned všechny Vikingy vyzval. Odvedl je paseku mocné Luny, kde za svitu loučí si mohli nasbírat Elixír a slíbil, že je zítra vezme k sobě do vesnice lovců draků, kde jim ukáže, co vše musí ovládat, chtějí-li se postavit Dragovi a generálu jeho vojska Alfa drakovi.

Na včerejším podvečerním shromáždění Vikingů popřál Kliďas Magdalenkám k jejich svátku a dnes ráno musel své přání pro jednu z nich zopakovat. Je to totiž vikingská slečna, která pochází až z dalekého Slovenska, kde svátek svaté Magdaleny připadá až na dnešek.

V dopoledních hodinách se Vikingové věnovali převážně posilování a sportovnímu zápolení, neboť dle kováře Tlamouna je to nejlepší příprava na nadcházející boj s Rudým Smrťákem. Ten totiž již něco „čuje“ a tak poslal na vikinskou vesnici četu hromových draků. Kolem poledne zčernalo nebe velkým množstvím dračích křídel, blesky, které metali, křižovaly oblohu a hromové dunění se rozléhalo na všechny strany. Meteoradar věštkyně Góthi však hlásil, že to nebude trvat dlouho. A měla jako vždy pravdu. Za hodinu bylo po bouři a liják, jež dračí bouři provázel, vyčistil vzduch „do čista, do čista“.

Odpoledne pak vyrazila celá skupina k nalezenému vstupu do jeskyně Rudého Smrťáka. Nejdříve museli nashromáždit dostatek anti- dračího střeliva v podobě borových a smrkových šišek. Ty totiž, dle vědmy Górfi, obsahují největší množství škodlivin narušujících dračí metabolismus, samozřejmě při přesném zásahu do hlavy draka. Rudý smrťák má celkem deset hlav a každou je nutno zničit nemalým počtem přesných zásahů, nejlépe do oka. Všechny hlavy draka byly nalezeny a po urputném boji nakonec i zneškodněny. To bylo slávy.

Však také Kliďas, po návratu z výpravy na večerním shromáždění vesnice všem k neobyčejnému vítězství pogratuloval a na oslavu otevřel „Tlamounovu úžasnou vikinsgou hernu“, kde si lid vikingský mohl zahrát nemálo hazardních her do pozdních nočních hodin.

S počasím v oblasti, kde se nachází vesnice Blp, mají Vikingové již své zkušenosti. Palčivé teploty vysoce překračující třicítku, nejsou však zapříčiněny jejich vlastním macešským přístupem k přírodě. Holým faktem, po staletí prověřeným, je vliv draků. Jejich ohnivé loupeživé nájezdy rozpalují horní vrstvy atmosféry a zem, místo toho, aby se ochlazovala, tak její teplota stále stoupá.     Přes to náčelník Kliďas v ranních hodinách zavelel k dokončení cesty dle Bezzubkovy mapy. Družiny Vikingů šly většinou ve stínu stromů a jen občas byli vystaveni nemilosrdnému slunci, to v případech, kdy museli splnit překážku na trase, kterou pro ně připravili strážci Rudého Smrťáka. Svého cíle však dosáhli. Nalezli jeho doupě. Ochranné talismany jsou hotovy, a jak pravil kovář Tlamoun: „Smrťáku, tvé dny jsou sečteny“.

Odpoledne- období nejhoršího slunečního svitu -  využili Vikingové ke shlédnutí instruktážního filmu o boji s mocnými draky, v chladivých vodách v podvečer pak osvěžili svá těla. Vůbec jim nevadilo, že tím posunuli večeři do období, kdy slunce konečně zapadne za horizont horského pásma Kačák Mountain. Den pak zakončili „smrťotékou“. Že nevíte co to je? Jedná se o nácvik pohybů všeho druhu za mocného řevu amplionů i vlastních hlasivek – poslední příprava na střet s Rudým Smrťákem.

Ráno Škyťák řekl všem Vikingům co se od Bezzubky dozvěděl. Ukázal všem mapu a připomenul, že před cestou na Dračí ostrov musí mít všechny družiny ochranné talismany. Hned se všichni dali do práce a do oběda byly talismany hotovy. První částí cesty bude překonání Velkého brodu, ale náčelník Kliďas na nástupu vesnice rozhodl, že za úmorného parna bude lepší osvěžit se v chladivých vlnkách vikinských bystřin a vyrazit na cestu až v podvečer. V závěru nástupu ocenil první záslužný čin vikinskou medailí, kterou z jeho rukou přebrala Adélka Valešová. Medaili pak osobně připnula naměstkyně náčelníka Ida.

Odpolední koupání v Rybinohově bystřině bylo perfektní, proudy vody chladila rozpálená vikingská těla a nebýt času večeře, snad by tam obyvatelé skalinského Blpu byli až do večerních hodin.

Tehdy totiž klesla teplota na alespoň trochu přijatelnou výši a palčivé slunce se na své pouti skrylo za Tlamounovu kovárnu. Proto po kaloricky vydatné večeři „Snoplivcovy šišky“, mocně posypané kouzelným mákem a energeticky vydatným cukrem, rozhodl Kliďas nastoupit první část cesty na Dračí ostrov. První část vedla labyrintem, k jehož zdolání pomohla svými kouzly vikingská vědma Góthi. Nejlepších výsledků dosáhla družina Skrillové a Blpečci. Za labyrintem vyhlásil Kliďas noční klid a ráno, pokud nebudou z nebe padat vikingské trakaře, které předpovídají vesnické Rosničky, bude cesta na Dračí ostrov pokračovat.

Blahodárný osvěžující deštík v noci zkropil vikinskou vesnici a hned se to projevilo na Kliďasově náladě. Malí Vikingové budou moci splnit dnešní úkol, vystopovat draky a pokusit se zjistit, kde že vlastně draci sídlí. Na trase čekaly družiny obrázky více jak třiceti draků, ke kterým musely doplnit jejich jména a vlastnosti. Navíc v soutěžích získaly indicie, po jejichž složení se z nich měla „vyloupnout“ informace, jak dále postupovat při hledání ostrova draků. Tam budou potřebovat i dlouhé lano, proto si jeho výrobu družiny vyzkoušely na jednom ze soutěžních stanovišť. No, můžete si to taky vyzkoušet. Pokud se vám podaří ze sedmi papírů formátu A4 udělat souvislý provázek o délce alespoň 30 metrů, můžete být celkem spokojeni. To se totiž podařilo většině z družin, některým však i více jak 40 metrů.

Odpoledne se v rámci oddílového programu pustila skupina vikinských dívek pod vedením sličné Vikingské krasavice Evičky do malování radnice. A že jim to šlo. I Kliďas uronil slzu dojetí nad tou nádherou. A když mu řekly, že to ještě není celé hotové a že budou ještě pokračovat, štěstím se málem zalknul.

V nočních hodinách se pak všichni pod vedením Astrid vydali na cestu do údolí za skalním převisem zvaným Kačák Mountain. Tam totiž Astrid vystopovala Škyťáka, pečujícího o zraněného Bezzubku. Bezzubka zná cestu na Dračí ostrov a poví ji Škyťákovi? Velmi potichu se všichni, kryti stromy a houštinami přiblížili k ohni, u kterého Bezzubka vysvětloval Škyťákovi, že draci kradou ovce, protože musí krmit draka všech draků, Rudého Smrťáka. Namaluje mu mapu se všemi nebezpečími. Škyťák chce vyrazit hned, šlápne na namalovanou mapu a Bezzubka se rozčílí. „Nech to na zítřek“ a co jsi se dozvěděl,  sděl všem Vikingům. „Sám nic nezmůžeš, musíte se všichni spojit.“

Dávno před budíčkem se malí vikingové probudili do slunného rána a ukázalo se, že první pobyt ve vesničce Blp je ještě nestačil unavit. „No uvidíme, co s nimi udělá den druhý“, pravil náčelník Kliďas Velikán, když je plné energie přivítal na prvním nástupu před Blpskou radnicí. Hned na to rozdělil Vikingy do deseti družstev a než se stačili v družstvech rozkoukat, zaútočili draci. Bránit ovce nejen v chlévech či na pastvě, bylo velmi náročné a vysilující. Složená družstva, instruována vikinským kovářem Tlamounem, čelila útoku seč mohla, nicméně část ovcí byla draky odnesena. Vikingům schází totiž zbraně a netrpělivě čekají na podvečerní příjezd lodí kupců ze vzdálených zemí, aby si vzorky braní nakoupili a dle nich pak vyrobili vlastní. Čas do příjezdu lodí využili k osvěžujícímu koupání.

V podvečer, když se vražedné slunce skrylo za vikingské lesní velikány, přijely lodě kupců a podařilo se od nich nakoupit nemalé množství zbraní a co je důležité, neutratily družiny Vikingů mnoho peněz, neboť obchodní taktikou se jim podařilo srazit ceny na velmi dobrou úroveň. Však také své nákupy večer oslavili na bujaré tancovačce pod názvem: „Máme zbraně, hola, hoj“.

Pod horkým, vpravdě dračím sluncem, měla vikingská celnice plné ruce práce s příjmem nových obyvatel. Malí Vikingové přistupovali jednotlivě k přepážce celnice, kde předávali své pověřovací listiny a po jejich prověření obdrželi vstupní vízum v podobě placky opravňující ke vstupu na palubu lodí. Ty je dopravily do Dračí zátoky, kde – střežena kamennými strážci – je již přivítala vikingská vesnice Blp a její náčelník Kliďas Velikán.

Po rozdělení do oddílů a zabydlení chatiček, se posílili vydatným obědem, ke kterému byla Kliďasova pochoutka „Vikingské UHO na kmíně“. Odpoledne věnovali vzájemnému poznávání v oddílech, stavbě vikingské radnice a nejstarší oddíly nácviku divadla, které pak ve večerních hodinách zahráli všem Vikingům.