Letní tábor Velké Skaliny

I když příběh včerejším dnem skončil, stále před námi zůstalo několik důležitých úkolů. Po snídani se oddíly věnovaly úklidu a balení zavazadel. Odpoledne jsme dali dětem možnost „vydělat“ si na pouti nějaké ty táborové peníze a následně je utratit za zboží dle vlastního uvážení. K dispozici byla široká škála – bonbony a lízátka, přívěsky a náušnice, plyšáci, nebo třeba výrobky z FIMO hmoty. Když děti vykoupily i poslední podpultové kousky, dostaly poslední táborovou večeři a naposled si mohly zatrsat na zkrácené táborové diskotéce.

Dnešní dopoledne bylo plné her, kreslení, modelování a barvení sádrových odlitků. Odpoledne dostali družiníci za úkol vyrobit si kostýmy na večerní diskoples. Samotnému diskoplesu ale předcházelo focení, vyhlášení nejschopnějších družin a po večeři také poslední bitva s přisluhovači Spícího boha. Co se týče družin, které si vedly nejlépe, třetí místo obsadilo družstvo Ben-Hassrath, druhé Pavoučí smečka a nejlépe si ve všech hrách a soubojích vedly Temné stíny. Ty také v pozdější fázi večera dostaly zaslouženou odměnu v podobě jednoho z největších pokladů, jaké může lidské tělo ocenit. V poslední části našeho příběhu, jak se od družiníků očekávalo, prorazili všechny tři obranné linie obsazené nejrůznějšími příšerami a Spícího boha nejen probudili, ale také zahnali na útěk. Následoval dlooouhý oslavný diskoples, kterým jsme celý náš náročný den zakončili.

Ani dnes se nám déšť nevyhnul. Dopoledne jsme proto už téměř klasicky řešili filmovými hity. Protože jsme ale potřebovali získat další body do celotáborovky, otevřeli jsme odpoledne ne jedno, ale hned dvě kasina, kde mohly děti pro svou družinu vydělat peníze, které se po hře převedly na body. Děti si tak vyzkoušeli celou řadu atrakcí – viz naše fotogalerie. Celkově vyhrála družina s názvem Pavoučí smečka, která si tak značně polepšila do zítřejšího finálního vyhodnocení.

I když byl dnešek dosti chladný, stateční družiníci se jen tak nedali. Vyrazili do krčmy U Dubu a cestou hledali pro našeho průzkumníka důležité orientační body a možné skrýše pokladů. Po obědě a poledním klidu se družiny rozdělily na královské armády a orkské hordy a začala tuhá bitva. Když bylo dobojováno, doplnili družiníci energii vydatnou večeří a večer trávili se svými oddíly. Pro oddíly byla připravena zábava různého druhu, z nichž nejzajímavější bylo pravděpodobně přesouvání vody z hrnečku do hrnečku pomocí stříkaček a odlévání ze sádry.

A opět nás dračí bohové z neznámých důvodů trestali vytrvalým deštěm. Nechali jsme tedy družiníky ještě jeden den odpočinout, aby nabrali síly na zítřejší výlet do krčmy U Dubu. Večer jsme jim také připravili krátký diskoples ozvláštněný minisoutěží ze studnice nápadů samotné Marilly. Pevně doufáme, že zítra bude počasí přívětivější a budeme se moci věnovat našemu příběhu a hrám, které k němu patří.

Pokud by si snad někdo myslel, že jsme se dnes v našem příběhu posunuli dál, ten by se mýlil. Dnes byl totiž návštěvní den, a proto - aby nikdo o nic nepřišel - od příběhu jsme si odpočinuli, hráli hry, zapojili děti do organizace vydávání družiníků rodičům a jejich opětovného přijímání a závěr nedělního večera jsme věnovali pořádné táborové show. S tou nám pomohli tři nejstarší oddíly, které připravili scénky složené z menší části z předchozího příběhového dění a z větší části z vlastních nápadů.

Po snídani podlí orkové unesli hlavního průzkumníka. Ten za sebou naštěstí dokázal zanechat dostatek stop, aby ho družiníci mohli sledovat. Aby se mohli družiníci k orkům alespoň přiblížit, museli nejdříve namaskovat své vojevůdce co nejděsivěji. Někteří pro jistotu namaskovali i sami sebe. V průběhu cesty se pokusili najít, posbírat nebo vytvořit co nejvíce darů, kterými by orky přiměli k výměně za ztraceného hrdinu. Orkský náčelník se nakonec naštěstí nechal uplatit, i když dodal cosi ve smyslu, že věc ještě nepovažuje za vyřešenou. Nikdo si s tím nelámal hlavu a družiníci se po poledním klidu věnovali zábavě, především takové, v níž hrála hlavní roli voda. Večer si pak udělali oslavný oheň. Brzy potom ale museli znovu čelit orkskému náčelníkovi, který požadoval další oběti. Naštěstí se našlo několik hrdinů, kteří se mu postavili. Přesto nedokázali orkské síle vzdorovat a museli několikrát požádat o pomoc Athura, který na jejich žádost připravil dva druhy lektvarů. S jejich pomocí se podařilo hrdinům náčelníka přemoci. Než se družiníci uložili k spánku, Athur je ještě varoval, že porážkou jednoho náčelníka není orkská hrozba ani zdaleka zažehnána a brzy je čeká bitva s celou Hordou.

Po včerejším náročném dni jsme nechali družiníky věnovat se volnočasovým aktivitám. Někteří stavěli hrady, jiní utužovali fyzickou kondici sportem, každý dle své chuti. Při odpoledním nástupu jsme zjistili, že naši vojevůdci zmizeli. Podle všeho se jednalo o složité kouzlo. Kdo ví, zda s tím neměl něco společného bývalý pán místních držav, Thaxalon. Aby dali členové družin čas hlavnímu mágovi, Athurovi, najít způsob na zlomení všech zakletí, vydali se na dlouhou a strastiplnou cestu, na které museli splnit několik úkolů. Když se vrátili do našeho ležení, dostali za úkol vyluštit tajnou šifru, která - při správném zaříkávání - dokázala osvobodit jednoho z vojevůdců. Nakonec se podařilo osvobodit všechny vůdce družin a nejlépe si vedli Hraničáři z hor. Na osamocenou družinu bez hlavního vojevůdce to byl jistě úctyhodný výkon. Večer jsme zase jednou zakončili diskoplesem a v mezičase jsme zaznamenali jeden z nejlepších výsledků dopolední výstavby hradů.

Dračí bohové nám dnes věnovali opravdu slunečný den. Mohli jsme se tak vypravit pro zbytky map, které nám zlotřilí orkové v průběhu včerejšího odpoledne zničili. Bohužel, žádná družina nedokázala ani s vypětím všech sil složit z posbíraných částí kompletní mapu. Vytvoření nové mapy tak zůstalo na našem průzkumníku, Failonovi, který celou akci řídil. Největší přínos zajistila družina Ben-Hassrath. Vzhledem k nedávným událostem jsme se začali připravovat na bitvu s orky. Abychom získali další výhodu (když už jsme je připravili o zásoby pitiva), odpoledne jsme se vypravili pro meč temných elfů do Lesa zlomkrků. Failon s pomocí pobočníků vyznačil relativně bezpečné cesty, po kterých se družiníci mohli přesunout k bájnému meči. I na těchto trasách ale číhalo nebezpečí v podobě dávných duchů, kteří statečným chlapcům i dívkám velmi ztěžovali jejich postup do cíle. Meč nakonec získali Mágové z Drakenu. Zřejmě tím rozčílili Dračí bohy, protože ti nám krátce po večeři opět seslali dračí déšť a zhatili tak naše plány na velký oslavný oheň.

Dnes, po vydatné snídani, se oddíly vypravily k vodě. Pro koho byla voda příliš chladná, věnoval se hrám. Odpoledne, právě když jsme chtěli získat další příspěvky do knihy příběhů, již po druhé nás zaskočil dračí déšť. Chvílemi sílil tak, že by nás snad dokázal srazit na kolena. Proto jsme raději zůstali v bezpečí chatek a věnovali se odpočinkovým aktivitám s tím, že bude lepší nasbírat síly na to, co přinese zítřek. Ještě před večerním nástupem jsme ale zjistili, že nám jeden z orčích klanů (zřejmě jako odplatu za včerejší krádež vody) sebral mapu, kterou tak pracně sestavil hlavní průzkumník Failon. Orkové dokonce sebrali i malé záložní kapesní mapy. Vyslali jsme tedy - ještě za prudkého deště - Failona, aby zjistil, co se stalo. Ten, když jsme svolali nástup, oznámil družiníkům, že hlavní mapu orkové spálili na prach a ty malé, záložní, byly sice roztrhány na malé kousky, ale stále máme šanci je najít a slepit. Díky tomu by mohl znovu vytvořit velkou mapu, která by nám umožnila výpravy do okolí našeho tábora. Pokud nám zítra budou dračí bohové přát více než dnes, alespoň, co se počasí týče, vyrazíme hned po snídani pro ztracené útržky. Dnešní večer ovšem patřil poslední novince doby, ve které se náš příběh odehrává – pohyblivým obrázkům.

Po včerejším úspěšném tažení se dnes dopoledne družiníci věnovali míčovým hrám a další rekreaci. Odpoledne je ale hlavní průzkumník upozornil, že se blíží bitva s blízkou orkskou hordou. Aby mělo osazenstvo tábora vůbec nějakou šanci na vítězství, bylo třeba nájezdníky oslabit. A protože v těchto horkých letních dnech je nejcennějším zdrojem síly voda, vyrazili družiníci ukrást orkské zásoby drahocenné tekutiny. Na radu průzkumníka se vydali na cestu v době, kdy se horda pohybovala na opačném konci blízkého lesa. Po návratu z výpravy porovnaly družiny mezi sebou získané množství vody a překvapivě opět zvítězila (a se slušným náskokem) družina Temné stíny. Ke konci dne nás Loté společně se Zdravotní Džejnou naučila Tanec s drakem.

Cesta k hradu strašlivého čaroděje byla plna překážek. Než jsme vyrazili na cestu, utkaly se družiny mezi sebou v zápase, který prověřil jejich sílu, obratnost, i rovnováhu, aniž by kdokoli riskoval zranění. V této zkoušce zvítězila družina Temné stíny, vedená Marillou Statečnou. Potom už se udatní družiníci vydali k Thaxalonovu hradu. Aby mohli projít až k sídlu čaroděje, museli přesvědčit všechny jeho obránce o svých schopnostech. Došlo tak na zkoušku paměti, hod oštěpem, hledání klíče v nádobách s odpornou břečkou, prolézání pavučinou a na družiníky čekaly i další výzvy. Nakonec jsme dokázali čaroděje porazit přímo v jeho hradě. Po tom, co jsme na večerním nástupu vyhodnotili podobizny hrdinů, oslavili jsme vítězství pravým a nefalšovaným diskoplesem.

Dopoledne se družiny věnovaly vyobrazení svých hrdinů. Vedlo se jim skvěle, nakonec, posuďte sami. Odpoledne se pak družiníci poprvé setkali s čarodějem Thaxalonem, který v touze získat nesmrtelnost dobývá jedno království po druhém. Když se vojevůdci sešli na tajném místě, aby vymysleli plán na dobytí mágova hradu, podlý čaroděj je zastihl nepřipravené a s pomocí svých akolytek je zaklel. Vojevůdci ztratili paměť a dle příkazu Thaxalona se vydali do Lesa Zlomkrků. Sami družiníci sice nevěděli, kde se tento les nachází, naštěstí ale Thaxalonovu prokletí unikl jako zázrakem náš elfí průzkumník, Failon Morna. Ten dokázal vystopovat ztracené vojevůdce až k lesu. Hlavní mág (a zároveň vypravěč), Athur Nesmrtelný, pak našel v Knize příběhů způsob, jak vojevůdcům vrátit ztracené vzpomínky. Ta nejtěžší zkouška pak čekala samotné družiníky, kteří museli nejen najít ztracené velitele, ale také se o ně starat a plnit jejich přání tak dlouho, dokud se jim nevrátila jak řeč, tak i paměť. Vše se naštěstí povedlo dovést do zdárného konce. Pokud nám i nadále zůstanou dračí bohové nakloněni, již zítra zaútočíme na Thaxalonův hrad…

Hned zpočátku našeho příběhu, spikli se dračí bohové nebes proti nám. Z nebe padal dračí déšť a nedovoloval nám připravit družiny chrabrých bojovníků, děsivých čarodějnic, statečných lučištníků, ani dalších členů výpravy připravit se na cestu. Přesto, anebo právě proto, snažili jsme se tyto nestálé bohy udobřit výzdobou našich obydlí. Někdo se rozhodl pro starodávný totem, někdo se snažil naklonit si je příslibem smíru, jiní se je pokusili zastrašit silou našich zbraní. Některým se vedlo dobře, jiným ještě lépe, ale až zítřek ukáže, zda nám bohové dovolí poodhalit první část příběhu.