Letní tábor Velké Skaliny

Po dopoledním gruntování chatiček a balení zavazadel se odpoledne otevřela Velká Aslanova pouť. U jedenácti stánků mohli malí Narniané osvědčit svou bystrost, šikovnost a v nemálo případech si i vyzkoušet disciplíny, které pro ně byly zcela nové. Zároveň byly s dosaženými body v celotáborové hře rozděleny do oddílů penízky z pokladu lorda Miráze. 

Za ty pak mohli v Obchodním domě „U Jadis a dvou bobřic“ nakupovat z velkého výběru zboží, jehož pouhé vyjmenování by zabralo mnoho textových řádek.

Po poslední večeři v Narnii propukla závěrečná diskotéka, přerušená jen pauzou na velký ohňostroj, kterým se království Narnie, nová král Kaspian i lev Aslan s dětmi rozloučili. Diskotéka se protáhla až přes půlnoc. V tom čase všichni zjistili, že jsou přeneseni zpět a další prázdninová dobrodružství na ně čekají.

A co bude příští rok?
Už teď to víme, ale nepovíme.
Nechte se překvapit.

Lord Miráz, rozezlený z vyplenění jeho posledního pokladu, se nechal slyšet, že si to s princem Kaspianem pořádně vyřídí. Podle poštovního holuba Pepy, který o tom v noci přinesl zprávu, se Miráz chystá přijít za Kaspianem a Narniany do tábora. Bude třeba se na něj připravit a proto hned ráno proběhla prohlídka všech zbraní, jež včera vyrobili Narniané – chlapci a figurek narnijských ošetřovatelek, jež včera vyrobily Narnianky – dívky. 

Poté si Narniané uvědomili, že bude třeba nad Mirázem vyhrát i duchem, tj. oprášit své schopnosti rychlé reakce a paměti. Na daných 10 písmen snesly oddíly 10 věcí. Oddíl, který ve své věkové kategorii vyhrál, uložil ostatním úkol ke splnění. A tak jsme byli svědky zpěvu, tance i oslavné básně na vítěze. Doporučujeme shlédnout poslední narnijské video zpravodajství č.5, které se zpracovává a bude  zveřejněno v pátek úderem 24.00 hodiny.

Odpoledne strávili Narniané na fotbalovém hřišti. Fanoušci na tribunách hnali své borce k vítězství a nakonec rozhodlo až prodloužení. Mezi tím jelo na „plný pecky“ výpočetní středisko Narnie, aby na večerní nástup Narnianů bylo vše dopočítáno a byly známy výsledky všech soutěží.

Večerní nástup vyrušil svým příchodem lord Miráz a drze požadoval navrácení všech pokladů, které mu prý byly ukradeny. Zapomněl, že on to byl, kdo okradl lid narnijský a zahnal jej do hlubokých lesů. Podle zákonů Narnie, které ani lev Aslan nemohl změnit, vyzval Narniany na rytířský souboj o všechno. Aslan souhlasil a na pomoc pravdě zadula kouzelná narnijská trumpeta, jež povolala síly dobra. Princ Kaspian tasil meč, nelenil a do souboje s proradným Mirázem se pustil. Meče řinčely, Narniané chvílemi zatajovali dech a dámy omdlévaly, vždy když byl Kaspian zatlačen do defenzivy, On se však vždy vzpamatoval a nakonec Miráze smělým výpadem překvapil a probodl. On sám byl ale zraněn. Pomohla mu královna Lucinka se svým uzdravujícím lektvarem. Po divoké a rozporuplné diskusi nakonec Narniané svolili k použití elixiru života i na Miráze. Oživený lord pak poděkoval za milosrdenství Narnianům a vyslovil připravenost podepsat s novým králem mírovou smlouvu.

Následně, za mohutného jásotu Narnianů, korunoval lev Aslan prince Kaspiana novým králem Narnie a do vínku mu dal za úkol projet celé království, sjednotit jej a vládnou rukou pevnou, ale spravedlivou.

Lev Aslan pak poděkoval všem, kdo se v průběhu pobytu v Narnii starali o Narniany – personálu kuchyně i vládkyni narnijských skladů, všem vedoucím a nakonec i napravené ledové královně Jadis, která Narnianům nakonec velmi pomáhala.V samém závěru předal Narnianům medaile, které je opravňují se do království Narnijského vrátit a pozval je na zítřejší Velkou Aslanovu pouť.

Hledání lorda Miráze bylo zahájeno hned po velkém fotografování obyvatel Narnie. Fotografie jednotlivých družin přineseme však až v odpolední relaci. Cesta bude daleká a tak vybavení kotlíky, polévkami a chlebíčkem vyrazily družiny na všechny strany. Cestou se budou muset posilnit a postarat se o sebe sami. Dopadne to jako většinou, kdy vedoucí vaří, děti většinou pokukují a nakonec se seběhnou ke kotlíkům? Uvidíme. I to uvede odpolední relace NARNIA NEWS.

Po cestě si Narniané ve stínu lesních velikánů Západního hvozdu uvařili k obědu polévku, která všem náramně chutnala. Doplnili to chlebem, někteří si jej i upekli nad ohníčkem. Poté vyráběli své talismany - chlapci zbraně a dívky sličné Narnianky.

NARNIA NEWS dokončila fotografie Narnianů a zveřejnila je.

Úderem noční hodiny vyrazili malí Narniané za pokladem lorda Miráze. Jednalo se o sklady potravin, které sloužily k zásobování žoldáckých vojsk. Hlavním produktem byly luštěniny-  fazole, které slouží vojákům jako ingredience k výrobě dělových nábojů. Sklady jsme pěkně vyplenili za pomoci svitu bateriových loučí a Miráz, až bude hledat svůj luštěninový poklad, zjistí, že jeho děla budou úplně hluchá. Spokojeni nad výsledky výpravy pak všichni Narniané skočili do svých postýlek a jen narnijské hvězdy svítily do jejich příbytků. A kde je samotný Miráz? To zjistil poštovní holub Pepa, který zprávu přinesl Aslanovi. Zítra se jí Narniané dozvědí.

Přes noc však Aslan přeci jen změkl. Ráno prohlásil, že bude-li vyslána záchranná mise za pokladem, své rozhodnutí změní. To vyvolalo zvýšenou aktivitu, neboť nešlo o to zachránit pro Narniany poklad, ale zachránit konání diskotéky. Protože přeci na tábor od určitého věku jezdíme jen kvůli diskotékám, gelování vlasů, malování nehtů, líčení obličejů a podobně. Mise vyrazila, uvidíme. Mezi tím malí Narniané oslavili narozeniny svého kamaráda, který je pozval na narozeninový dort, upečený přesně podle tajného narnijského receptu. 

Odpoledne, když déšť ustal svedli Narniané urputný boj s vojskem lorda Miráze. Ten své vojáky rozdělil do třech divizí – oranžové, bílé a zelené – ale nebylo mu to nic platné. Slunce, které vykouklo zpoza mraků a ukrutně pálilo jeho žoldnéře, jež neviděli žold již drahnou dobu díky ztrátě Mirázových pokladů, našim Narnianům stálo po boku. Žoldnéři padali jako mouchy a zakrátko bylo po boji. V tom okamžiku znova spustil mohutný déšť a smyl všechny stopy boje.

Družiny, které boj prohrály, pak musely při nástupu Narnianů projít očistnou koupelí – namočit hlavu do vody. A jejich vedoucí musel hlavu namočit tolikrát, kolik měl v družstvu členů. Jen polní vojandy mohly za sebe vybrat náhradu a tak „lavorovou očistou“ prošel Kuba, aniž věděl, jak k tomu přišel. Hrdinsky se zachovala Veronika, která náhradu nehledala, pravila, že v tom svoje holky nenechá a lavorovou očistu absolvovala sama. Taky sklidila bouřlivý potlesk uznání a mocná Jadis, která již seká dobrotu a Narnianům pomáhá, vše uklidila a vytřela. Nakonec vše vyvrcholilo společnou diskotékou a hle – ti Narniané, kteří po celý den chodili jako mátohy a stěžovali si na únavu, náhle – jak šlehnutím kouzelného proutku ožili. Z plných sil tancovali, prozpěvovali, no spíše řvali a oslavili tak vítězství nad Mirázem. Ten však z bojiště utekl a bude nutné jej nalézt a dorazil.

Kaspian v průběhu noci poslal svého oblíbeného poštovního holuba Pepíka se zprávou, že se lord Miráz stáhl na svůj hrad a líže si rány. Zároveň bylo ve zprávě uvedeno, že bude chtít za část svých nashromážděných pokladů postavit nové vojsko. Aby se tomu tak nestalo, je třeba jeho poklady najít a Mirázovi je sebrat pod nosem. Kde je však hledat? To bylo hlavním cílem dopoledního snažení Narnianů.

Mezi tím narnijská kuchyně „jela na plný pecky“. Z kotlů se kouřilo, pod poklicemi pěkně bublalo a pod rukama kuchařek vznikl oblíbený pokrm profesora Cornelia, kterým je bramborajda a šišky s mákem. Zlé jazyky tvrdí, že po máku se hloupne, ale v Narnii tomu tak není. Však také vyluštění zprávy o umístění pokladů lorda Miráze šlo všem jedna báseň.

Aslan večer přinesl mapy s označením místa pokladu. Protože v podvečer bylo poměrně deštivo a Narniané čas využili ke shlédnutí prvního dílu Letopisů Narnie, bylo rozhodnuto, že se prozatím půjde jen pro poklady dva. Oba byly zakopány v Západních hvozdech. Pro první z nich se vydali střední, pro druhý pak velcí Narniané. Střední svůj úkol splnili na výtečnou – vytvořili týmy hledačů, rozdělili se do rojnice a přes fintu spočívající v několika falešných místech, nalezli poklad ve velmi krátkém čase. S jásotem jej pak donesli do tábora. Velcí naopak na místě samém koukali, lelkovali, jen pár z nich poklad skutečně hledali. Nakonec jim bylo označeno místo – cca 3 x 6 metrů – ve kterém se poklad nalézá. Zdupali jej více, než stádo narnijských turů, čímž poslední náznaky o umístění pokladu zcela zničili. Věřte, nebo nevěřte, čtyři oddíly Narnianů na takovém malém plácku nic nenašly. No, v podstatě nehledali a jak se říká v dalekých zemích, odkud jsme do Narnie přišli – měli to zcela „na háku“. Nenalezení pokladu však přineslo rozhodnutí krále Aslana o zrušení připravované diskotéky.  S brbláním, mumláním, otráveni jak švábi, že nebude Disko, se pak velcí vrátili do tábora.

Hned ráno, za ukrutného parna narnijského vyrazili Narnijané do tábora Mirázova vojska. Cílem bylo připravit jej o zásoby a tak zpomalit jeho tažení, které zahájil proti původním obyvatelům. Vojsko, složené z Telmařanů, leželo polem na planině Kentaurů. Okamžitě sice nasadilo obranný manévr, ale vše marné. V krátké době byli rozprášeni a jejich zásoby se staly kořistí vítězů. Ze zásob tak narnijská kuchyně mohla uvařit vynikající svíčkovou na smetaně, po které se všem dělaly boule za ušima. Jen obyvatelky chatky číslo 6 si nechaly trošičku místa, neboť po obědě byly pozvány na nanukové dorty ledové královny Jadis, získané za vítězství v celotýdenní soutěži o nejlépe uklízenou chatičku.

V odpoledních hodinách pak nastalo období „Narnijského ztraceného odpoledne“, kdy se čekají a následně i probíhají návštěvy. V průběhu odpoledne nacvičovaly oddíly Narnianů divadélko. Byly jim zadány různé pohádky a podmínkou byla herecká účast každého člena oddílu. Večer pak, pod přísným dohledem poroty, svá divadélka všichni předvedli. To bylo princezen, bohatýrů, draků a koní, až oči přecházely. A těch vlastnoručně vyrobených kulis a kostýmů. Inu všichni Narniané prokázali vynikající schopnosti. Divadélka musela být občas přerušována, neboť porota často omdlévala při ztrátě dechu nad výkony hereckých souborů. 

O tři sta let později se děti Adamovy – králové a královny Narnie -  do království znova vrátili. Narnii nalezli rozvrácenou, obývanou Telmařany, kterým vládl krutý lord Miráz. Právoplatný dědic trůnu, princ Kaspian, musel na radu profesora Cornelia před lordem - který byl jeho strýcem - utéci v okamžiku, kdy se Mirázovi narodil syn. Kde je Kaspian a jak se s ním spojit, to byl první úkol, který děti Adamovy čekal. Narniané vyrazily do všech světových stran, hledali, hledali, až se dozvěděli, že Kaspian za nimi sám večer přijde. Celé odpoledne tak mohli věnovat koupání a nezapomněli se zastavit v narnijské občerstvovací stanici „U dubu“ na zmrzlinky, limonádičku víly Milušky a brambůrky nymfy Irenky.

K duhu pak po návratu přišla Narnianům vtipná kaše, podávaná skřítky na nádvoří hradu Cair Paravel. Po jejím pozření nám vše půjde dál jako po másle, libovali si všichni.

Večer pak opravdu přišel Kaspian a s ním i lev Aslan. Kaspian plakal dojetím, že našel Narniany, jež byli krutým lordem Mirázem a jeho vojskem zatlačení hluboko do narnijských lesů. Sdělil jim, že se musí všichni spojit, nalézt slabiny proradného Miráze a v Narnii opět nastolit vládu pořádku a lásky. I Narniané slzeli dojetím, když na vlastní oči spatřili dědice trůnu a slíbili mu věrnost. Na oslavu setkání pak pobili několik čuníků a při opékání buřtíků, které z nich vyrobili, provoněli celé území Severních hvozdů.

Dění posledních dní naše Narniany pořádně vysílilo a na očekávaný boj s mutanty Jadis je nutné obnovit síly. Proto na dopoledne vyhlásil král Aslan mimořádnou etapu, nazvanou „Gauthing“ (čti Gaučink). Hra obnovující síly probíhala v leže – malí libovolně, střední věk na zádech, velcí na břiše. Meze se nekladly ani při vložení malování, hraní kartiček a podobně, zkrátka řízený odpočinek.
Jen oddíl Mateřinka-Poupátka pilně maloval mutanty, aby je Narniané v očekávaném boji poznali a „nestříleli“ do vlastních řad.

Odpoledne nastal okamžik, kterého se Aslan obával. Vojsko Jadis se soustředilo okolo Kamenného stolu a mocným řevem vyzývalo Narniany k boji. Ti se nazalekli, neboť v jejich čele stál opět Aslan a rychle se přemístili na bojiště. Lesní velikány Západních hvozdů takové srocení vojsk ještě neviděli. Nevýhodou pro Narniany bylo, že mutanti byli zakopáni na pozicích a to se vždy velmi těžko dobývá. Boj byl litý, ranění mutanti řvali o sto šest o pomoc, ale ta nepřicházela. V krátkém čase byli poraženi, a Jadis s rampouchovou slzou v oku, na kolenou prosila Narniany o milost. Té se jí dostalo, národ Narnianů projevil velkorysost a když Jadis slíbila, že bude v zimě pomáhat s organizací Narnianských sněhových radovánek, vzal ji na milost i sám Aslan. 

Na večerním nástupu pak Aslan korunoval děti Adamovy novými králi Narnie a u té příležitosti vyhlásil slavnostní ples. Ten byl uveden předtančením sličných Narnijských labutí. Ovace nadšených Narnianů nebraly konce, ale nakonec se stejně vše zvrtlo v celonarnijskou tancovačku.

Velkou výpravu do tábora Kentaurů odstartovala hned ráno výrobní linka, při které byly v rekordním čase připraveny balíčky pro všechny Narniany. Po doplnění zásobníků nápojů, které si sebou nesli, byla pak výprava odstartována. V táboře Kentaurů všechny přivítal Aslan a Narniané využili pobyt k doplnění zásob na zpáteční cestu a zahájení prací na oslavné básni, jejíž zadání (10 slov) nalézali při cestě na kartičkách. Těsně před návratem zasáhla tábor Kentaurů bouře. Ti proto poskytli Narnianům své vozy a všechny malé odvezli zpět. 

Na večerním nástupu přednesly všechny oddíly zpracované oslavné básně na Aslana. Jen tak tak stačili přednášení dokončit, když v tom přišla Jadis se svým trpaslíkem a žádala rozhovor s Aslanem. Jemu pak připomněla starou Narnijskou magii, podle které jí krev a život Edmunda – dítěte Adamova – právem patří. Její žádost vyvolala bouři nevole mezi Narniany, ale Aslan její požadavek uznal za právoplatný. Pravil, že však Edmund nebude vydán a dohodl se s Jadis na schůzce u Kamenného stolu.

Za svitu měsíce a loučí se pak v noci všichni odebrali ke Kamennému stolu. Tam se setkali s Aslanem, jež potvrdil rozhodnutí Edmunda nevydat. Jediným řešením je, aby se Aslan sám za Edmunda obětoval a vydal se Jadis. Rozloučil se s Narniany a vstoupil do lesa. Jadis a její družina jej hned přivázali ke Kamennému stolu a dříve, než mu vzali život, potupně mu oholili hřívu. Jásot Jadis nebral konce a přehlušil tak pláč Narnianů, kteří se na to vše museli dívat. V závěru Jadis prohlásila, že jí oběť Aslanova stejně nestačí, spolu se svou družinou tábor Narnianů, oslabených o moc Aslana stejně přepadne. Za mohutného smíchu se svou družinou odešla pryč. Když její jásot v dáli zanikl a lesné velikány kolem Kamenného stolu utichly, objevily se najednou myšky a veverky. Překousaly všechny provazy, kterými byl král Aslan ke stolu upoután a hle – lev Aslan vstal z mrtvých za velkého jásotu Narnianů!! Poděkoval myškám i veverkám a všem sdělil, že Jadis nezná celou Narnijskou magii. Měla sice pravdu, ale když se někdo obětuje za druhého, je to magie, která stojí nad všemi ostatními kouzly. Tu však Jadis při své pýše nezná a bude litovat.
    

Nejlépe to vystihla báseň, kterou na daná slova složil oddílu Veverek:

Aslan je laskavý a milý, to mu Jadis závidí.
Každý ho má rád a je s každým kamarád.
Jadis ho chce porazit a na kolena srazit.
Narnie se bouří, až se ze všech kouří.
Bobr a paní Bobrovou, celé Narnii pomohou.
Kentauři jsou chytří a past na Jadis líčí.
Aslan obětí chce se stát a celé zemi tak naději dát.
Bez hřívy mu to také sluší, jen mu asi fouká do uší.
Vítězství nás nemine, a všechno zlé pomine.
Sníh už taje ve vodu a Petr se sourozenci jsou pospolu.
Zlá magie ustupuje, za ní láska nastupuje.
Krásně se nám žije tady, nemá to už žádné vady.

Po noční výpravě vstávali Narniané trochu později, hned se u nástěnky zajímali o bodové výsledky včerejšího dne a pod vedením Kuby, Martina a Pepíka se „strouhli“ taneční rozcvičku v duchu písně Michala Davida „Colu, pijeme colu“.

Vláda mocné Jadis po noční zdařilé akci začala slábnout. Vysvobození zajatci se přidali k Narnianům a sdělili, že i přes to Jadis pomýšlí na válku. Proto se Narniané věnovali pilně celé dopoledne výcvikové činnosti, při které převládala jako zbraň voda. Ta totiž mutantům čarodějnice nejvíce vadí.

Mráz ledové královny začal polevovat a znova se objevila voda na „Tobogánu kentaura Lojzy“, který také hned všichni využili k nácviku rychlého postupu do údolí mutantů. Část Narnianů se pak rychlým pochodem přesunula do údolí U dubu, kde zmapovali tábor a činnost tábora mutantů. Těm tající ledy vadí a proto, v bláhové naději, že jim to pomůže, prali do sebe jednu zmrzlinu za druhou. 

Mizející mráz a led oslavili večer Narniané velkou taneční zábavou. Ti rozumnější, jež nechtěli předčasně přijít o sluch z velkého rachotu královských ampliónů si zapálili táboráček a užili nevšední večer v poklidu narnijských velikánů.

Hned ráno přišel mezi Narniany tajemník královny Jadis. Tajemník ledové královny, to je Narnijském něco jako poskok pro všechno. Slouží královně ve dne i v noci, vždy když si něco zamane, či na ní vlezou „choutky“. Strachy se mu klepala kolena, stále se ohlížel a obával se, zda jej Jadis nesleduje i když prý v noci plnil královniny touhy o sto šest a ona – když utékal z paláce – stále ještě chrápala hlasem ledově mocným. Prozradil, že Edmund a Tumnus jsou vězněni v severních hvozdech království, hlídáni strážci, ale ti prý jsou podplatitelní. Inu státní zaměstnanci, jako kdekoliv jinde na světě. Když se podaří soustředit dostatek penízků na podplacení stráží a vyjde se za svitu Luny, kdy velké část strážců chrápe po večerní pitce, bude prý možné Edmunda i Tumnuse vysvobodit.

Odpoledne byly otevřeny stánky a provozovny Narnianů, jejichž jediným cílem bylo vydělat penízky na podplacení stráží. To bylo zboží! Prodávaly se obrazy, náramky, náhrdelníky i prsteny vyzobení z různobarevných materiálů, vlny a kůží. Kůže byly dovezeny až z daleké Slovakie a výrobky z ní šly doslova nadračku. Nechyběly však ani salony krásy, masáže a zoologické zahrady plyšáčků s možností si zvířátka za poplatek pohladit. Kolorit obchodního snažení doplnili i žebráci, kteří však výjimečně vyžebrané penízky nepropili, ale věnovali je s částí svých sociálních dávek z daní Narnianů (jak úchvatné!!!) na sbírku k vysvobození vězňů.

Na nástupu království sdělil Aslan, že se podařilo získat nemálo penízků a jen noční výprava samotná ukáže, zda to bude stačit. NA nástupu byla také udělena historicky první Narnijská medaile cti. Za mimořádný čin – záchranu peněženky kamaráda i s jejím obsahem. Vyznamenání udělil a vlastnoručně malé Narniance z družiny Mateřinka-Poupátka i připnul sám veliký Aslan za bouřlivého potlesku všech Narnianů. 

Úderem 22.00 hodiny narnijsklého času vyrazily všechny družiny na záchrannou výpravu, vedeni tajemníkem královny Jadis, který se dostavil na poslední chvíli se slovy: „Splnil jsem své tajemnické povinnosti, Jadis jsem utahal až skoro k smrti. Teď spí mezi rampouchy a já vás můžu doprovodit a ukázat vám nejrychlejší cestu.“ Na místě samém v Severním hvozdu většina strážců spala. Zbývajícím se nabízená suma zdála zprvu malá, ale když Narniané přidali sloky oslavné básně o Aslanovi, hnulo se v nich svědomí a cestu k vězňům uvolnili. Utekli, samozřejmě i s penězi a zastaví se asi až na místě obvyklém, minimálně na Bahamách, Kajmanských ostrovech, nebo jiné v lokalitě chránící lumpy.

Čarodějnice Jadis na svou ochranu vyčarovala velké množství mutantů, které má připraveny nejen pro boj, ale i jako překážky na cestě ke Kamennému stolu. Narniané proto vyslali zvědy, aby mutanty vypozorovali a poznali tak, před čím se budou muset chránit. Během dopoledne jich objevili celkem 45 a jeden horší, než druhý. Považte: v cestě budou například stát obludy Žabojah, Sýkorpes, Kobrabanan, Vlkoželv, Pandaslo a mnoho dalších. Všichni byli vyfotografováni a Narniané se s jejich vizáží budou moci dopodrobna seznámit. Zbytek dopoledne se pocvičili v postřehu, přesnosti a logice. Všechny tato vlastnosti totiž mutantům chybí. U nich převládá jen síla a hlavně tupost přímo vrozená.

Na večerním nástupu Narnianů všechny družiny předvedly své vlajky a válečné pokřiky. Jsou již připraveny vyrazit na dalekou cestu, ale stále jim zbraně. Proto se Narniané rozhodli, že musí nejdříve na své cestě překonat divoké vody Velké řeky. Na druhém břehu totiž spatřili Santa Klause, který může pomoci ke zbraním proti mutantům. Do vod Velké řeky mutanti nemohou, neboť – vytvořeni ledovou královnou – by ve vodě zmrzli. To dalo velkou naději na úspěch výpravy. A tak se i stalo. Divoké proudy Velké řeky  byly překonány a malí Narniané pelášili k domku Santa Kaluse. Ten, ověšen vánočními zvonky, je ve svém příbytku přivítal a předal jim meč, štít i luk. Zároveň přidal trubku, kterou je možné zavolat na pomoc Aslanovu armádu v případě nejvyššího nebezpečí. Nakonec malým Narnianům dal i lahvičku se zázračnou tekutinou a pravil, že jedna kapka stačí k uzdravení, nebo i přímo k záchraně Narnijského bojovníka, při bitvě s mutanty.

Po Narnijské taneční rozcvičce se naši Narniané se setkali s rodinou pana Bobra, zjistili že jim chybí Edmund a v domečku fauna Tumnuse nalezli vyhlášku kapitána tajné policie vlka Maugrina. Ta oznamovala, že Tumnus byl zatčen jako špion a uvězněn. Pan Bobr pak vyzval k daleké cestě, nalézt Edmunda a místo, kde je Kamenný stůl. Tajemné to místo, které soustřeďuje veškerou Narnijskou magii. Bylo však nutno se na cestu dobře zásobit a tak Narniané celé dopoledne shromažďovali zásoby.

Kterým směrem však vyrazit a kde najít Kamenný stůl? To se dozvěděli, když prolomili tajnou šifru vlka Maugrina a podařilo se jim vyluštit starý text z narnijských archivů, kde jej kapitán tajné policie královny Jadis dlouhá staletí ukrýval. Navíc jej rozdělil na tři části, ukrýval je odděleně. 

Na šifře pracovaly všechny skupiny Narnianů – malí, střední i velcí. – a teprve, když rozluštili texty fragmentů a spojili je, vyšel jim text upřesňující polohu Kamenného stolu. No, posuďte sami:

Zlu se všechny plány zhatí, až se Aslan zpátky vrátí,
přinese nám jeho řev místo smutku smích a zpěv.
kde král Aslan zuby cení, tam se zima v jaro změní,
kde ta hříva zavlaje, sníh a led hned roztaje.

V hradu Cair Paravel až k trůnu znova,
pozvedne se krev Adamova,
nastane dobra vláda nová.

Kamenný stůl ukryt je v lese,
Narnií o něm zpráva se nese.
Nad hrází jezera ve stínu lesních velikánů,
najdete Aslana, krále všech králů.

A na oslavu nalezení místa, kde leží Kamenný stůl, uspořádali Narniané taneční veselici, při které jásala celá zem a kapitán královské tajné police Maugrin si vzteky okousal všechny drápy a začal se opravdu bát, že jej královna Jadis svými kouzly promění v kámen, jako mnoho jeho předchůdců.

Království Narnie není žádný holubník. To pravil kapitán narnijské tajné policie – vlk Maugrin – a sám se ujal prověřování příchozích na hranici království. Postavil si celnici hned u hraničního kamene a jeho bystrému oku neunikla ani myš. Co myš? Ani jedna blecha!! Prozkoumal všechny dokumenty příchozích a než je vpustil do Narnie, celním razítkem akt přijetí stvrdil. U chlapců medvídkem zvaným Brumbrcál, u dívek pak beruškou, zvanou Narnijská Beruna.

Odpoledne proběhlo tradičně narnijsky – příjezd, rozdělení do oddílů, ubytování, oběd a seznamování v oddílech. Tradicí druhého běhu jsou divadla a to ne ledajaká. Není umění zahrát úvodní divadélko, ale je umění s dětmi divadélko nacvičit, aby si jej samy nejen pro sebe, ale pro celý tábor zahrály. Během krátkého času nacvičili za řízení režiséra Miloška, který byl zároveň i kostymérem a vypravěčem, krásný příběh o příchodu Lucinky, Edmunda, Zuzany a Petra kouzelnou skříní do Narnie. Režisérova pravá ruka Martin, který byl nejen asistentem režie, ale zahrál si i roli Santa Klause, rozjel výkony všech herců na maximum. Umělecký kousek pak sklidil u diváků neutichající dlouhé ovace ve stoje a děkovačka herců nebrala konce. Až tma a s ní tóny večerky zakončila první den v království Narnie.