Letní tábor Velké Skaliny

Hned po ranním nástupu byla otevřena velké pouť země Elfů.

U velkého množství atrakcí bylo možné při úspěšném absolvování získat nějaké ty zlaťáčky, za které si pak malí Hobiti kupovali v pouťovém stánku všechno možné – od cukrovinek, přes pohlednice, plyšáčky až po voňavky a další dívčí ozdůbky.

Odpoledne nastal velký úklid – chatek, celého tábora a nezbytné balení zavazadel. Na slavnostním večerním nástupu pak hlavní vedoucí Marek a jeho pravá ruka Věruška vyhodnotili celý průběh tábora. Popřáli k narozeninám všem, kteří v průběhu tábora své narozeniny oslavili, vyhodnotili a nejlepší chatky. Dvě z nich totiž měly po celý tábor každý den sluníčko při bodování úklidu a to se hned tak nevidí. Právem si zasloužily nanukové dorty.

Potom Marek s Věrkou seznámili celý tábor s výsledky celotáborové hry a první tři družstva byla odměněna nanukovými dorty.

A na samý závěr nechyběla velká diskotéka, která byla oslavou vítězství nad drakem Šmakem.

A za týden? Hurá do školy!

A za rok?

Hurá na Skaliny za dalšími prázdninovými dobrodružstvími!

Včera večer, za svitu svící se malí Hobiti sešli u jeskyně draka, aby ji odemkli klíči, získanými na své cestě. Podařilo se a správně předpokládali, že drak uvnitř skrytý bude tvrdě spát. K zápasu s ním však nemají ještě dostatek Elfí energie ve svých mečích a tu musí dokoupit. Kde vzít ale penízky? Uspořádali proto dnešního dopoledne velký business, ve kterém nabízeli své služby – masáže, manikúru, tetování, občerstvení i různé hry. Kouzelníka Ganfalfa zaujal Hobití bowling a také si jej s chutí zahrál. Samozřejmě, že zaplatil kulaťoučkými zlaťáky. Navrch dostal napít chutný nápoj „Fit linie“. Glumovi se zase nejvíce líbilo mytí a masáž nohou, které si nechal udělat hned dvakrát. I on zaplatil a tak se jednotlivým tlupám během dopoledne zlaťáčky množily a množily. V poledne již měli penízků dost na dokoupení potřebné Elfí energie a boj s drakem, který se neodvolatelně blíží, může začít.

Odpoledne si všechny tlupy přepočítaly své získané zlaťáčky a následně je vyměnili za Elfí sílu pro své meče. Žádná z tlup neměla nedostatek, všichni si meče nabili až po samý okraj.

Proto také hned vyrazili k dračí jeskyni a boj s drakem započal. Pravda, drak byl – dle kouzelníka Gandalfa – trochu pohublý, ale to nic neměnilo na jeho síle. Při každém zásahu chrlil oheň o sto šest a netrvalo dlouho, svěsil ocas, vyplázl jazyk a bylo dobojováno.

Velké vítězství pak všechny tlupy za svitu Měsíce oslavily pochodem po pohádkové zemi. Jezinky vystřídala Karkulka s babičkou a nenažraným vlkem. A kdyby se čas nenachýlil ke spánku, snad by „pohádkovali“ ještě teď.

Ve 3 hodiny 34 minut Elfího času nastal nad celou zemí úplněk. To byl čas, na který čekali všichni malí Hobiti, aby vyrazili na výpravu, na které doplní potřebnou sílu pro své meče k blížícímu se boji s drakem.

První část cesty měli všichni společnou. U zříceniny hradu černokněžníka Sokola, kde se říká „Na Sokolčí“, si všichni uvařili oběd, aby na další cestě nestrádali hladem. Vydatná polévka jim přišla velmi vhod a snad i proto se stačili ubránit náletu skřetích vos, které jim v ústrety vyslali hromoví obři. Ti obývají právě skály kolem zříceniny. Jen v jednom případě byl útok vos úspěšný. Ale po ošetření a utišení pláče zraněné malé Hobitky konstatovali všichni, že se zase až tak moc nestalo. Když totiž byla polévka vařená, vrhla se spolu s ostatními na její konzumaci a na bodnutí zrádnou „hromovou vosou“ zcela zapomněla.

Po strastiplné cestě, kdy se malí Hobiti rozdělili na tři skupiny a cestovali zemí Elfů, se po návratu na svou základnu věnovali pouze volnému programu v kroužcích. Trochu sportovali, ale hlavně se věnovali odpočinkovým činnostem. Malovali, cvičili přednes v dramatickém kroužku a nemálo z nich se věnovalo populárnímu kroužku „Šáteček“. Jeho smysl spočívá v tom, že dva kruhy za ruce spojených Hobitů krouží kolem sebe za předříkávání jednoduché říkanky. V okamžiku kdy skončí, se obrátí a nejbližšího člena druhého kruhu musí políbit. Inu, taky zábava. Tento stupidní postup je opakován stále dokola a dokola a kupodivu, děti to náramně baví. Nemusí přemýšlet, sportovat, vyvíjet aktivitu, jen tupě odříkávají říkanku a líbají a líbají a líbají….. Báječná zábava!?

Glumova rosnička měla zase jednou pravdu. Ráno sice nebyla vymetená obloha, ale rychle se čistila a polojasno, které zavládlo, slibovalo pěkný den. Dnes musí naše tlupy nalézt ve starém paláci čtyři věci kouzelníka Gandalfa – dýmku, hůl, klobouk a jeho koně. Zároveň, pokud se jim to podaří, získají i poslední meč, který jim do sady chybí. Na zpáteční cestě musí projít „cestou slepých ptáků“, aby na jejím konci nalezli jeden z klíčů, jímž v hodině H všechny tlupy odemknou dračí jeskyni a utkají se s drakem. K tomu budou nutně potřebovat celou sadu mečů, navíc nabitých Elfí silou. Tu některé z mečů ale ještě nemají a proto putování našich tlup ještě není u konce.

Aby však nezapomněli všechny strasti své cesty, dali se všichni do zaznamenávání svých zážitků formou skládání článku z novinových výstřižků.

Odpoledne se nízké mraky proháněly nad zemí Elfů a slibovaly, že každou chvílí spustí i deštík. Proto bylo rozhodnuto přerušit putování Hobitů a věnovat se procvičení obrazotvornosti členů všech tlup v soutěži „Kufr“. A jak se ukázalo, obrazotvornost malým Hobitům vůbec nechybí. Výsledky byly až překvapující a ve finále neobvykle těsné.

A po večeři, ke které byly vynikající „borůvkoví bagouni“ s tvarohem, cukrem a máslíčkem, se rozjela velká disko-show ve stylu rytmů daleké Hawaie.

Ráno v zemi Elfů bylo věnováno velkému úklidu. A to nejen chatiček, ale i celé země formou rojnice Hobitů. Vždyť včerejší návštěvy zanechaly své stopy v podobě obalů od bonbónků, sušenek, brambůrků a mnoha dalšího. Velký úklid využil i správce země – pan Fanda – a s odborností jemu vlastní vyčistil zemské kanálové hospodářství, aby případné a očekávané bouřky nezaplavily celou zemi.

Poté se všichni malí Hobiti přesunuli do dolního areálu, kde na ně čekalo zdolání překážek, jež na jejich cestu nastražili skřeti. Pod vedením hlavního rozhodčího Honzíka se jim v krátké době podařilo všechny nástrahy překonat a ukázat skřetům, kdo je v zemi Elfů nejlepší.

Před obědem pak zodpověděli nelehké otázky kouzelníka Radagasta. Otázky byly záludně promíchány, od pohádkových postav, přes postavy historické až po současnost.

Odpoledne zasáhla celou zemi Elfů velká bouřka. Hromoví obři buráceli o sto šest a nakonec, když se dostatečně vybouřili, přešli do vlahého deštíku, jež trval až do pozdních nočních hodin. Proto také celé odpoledne bylo věnováno činnostem pod střechou a večer bylo spuštěno kino Pytlíka Bilboa. Mezi tím hobití kuchařka Martička poklízela kuchyni a kancelář hlavního hobita Marka připravovala program dne dalšího, neboť Glumova rosnička hlásila, že zítra již zaručeně pršet nebude.

Nedělní ráno zastihlo naše tlupy na strastiplné cestě územím Elfů. Museli překonat bortící se skály, které měli na svědomí Hromoví obři. Velmi opatrně procházeli a přenášeli svá zavazadla mezi svištícími kameny a jen jednou Bilbo Pytlíkovi podjela noha a málem se zřítil do propasti. V poslední chvíli se však zachytil za okraj skály a Glum jej vytáhl a zachránil. Na další cestě museli odpovídat na Glumovy hádanky a i jemu hádanky kladli. Cílem bylo Gluma v hádankách porazit a vysvobodit tak Bilbo Pytlíka, jež se k nim – po výhře nad Glumem – opět přidal a mohli putovat dále.

Odpoledne, jako každou neděli v polovině tábora, nastaly návštěvy rodičů. Auto za autem se vlývala do země Elfů příbuzní našich malých Hobitů, přivážely ňamky a v neposlední řadě i čisté prádlo, výměnou za to již „tábornicky“ upravené. Nechyběly výpravy za „smažáky“ a poháry. Nakonec lze konstatovat, že to sice narušilo naši cestu zemí Elfů, ale dalo se to přežít. Večer si pak celý tábor oddechl a všichni se pobavili v soutěži „Máme rádi Skaliny“.

Hned po ranním nástupu tlup – při kterém zase chatička s nejhorším úkolem musela chrochtat jako prasátka -  bylo jasné, že jejich další cestování bez ověření znalostí je nemožné a proto všechny tlupy byly postaveny před vědomostní soutěž „Hobiti a černokněžníci“. V té museli ukázat, co vše si zapamatovali ze včerejší filmové produkce. Po jednom běhali ke stolkům s otázkami, pokud věděli odpověď, mohl běžet další. Pokud ne, museli se vrátit k tlupě, poradit se a znova běžet s odpovědí ke stolku. No, nutno přiznat, že nemálo z nich se vracelo, často i několikrát, neboť občas ani tlupa správnou odpověď nevěděla.

Po náročném dopoledni bylo třeba vyčistit hlavy a tak – za přízně počasí – se malí Hobiti vrhli na vodné skluzavku, kde se dosytnosti vyřádili. Větší se vypravili k jezírku Skřetů, ponořili se jeho chladivých vln a potom odpočívali. Buď jen tak, nebo i zabráni do karetního hazardu. O co hráli, se nám však nepodařilo zjistit. Pravda, taky jsme se o tuto informaci moc nesnažili. Kdo nechtěl využít teplého dne s vodními hrátkami, pro toho byl připraven kroužek ručních prací s výrobou krásných látkových loutek.

Po večeři, ke které byla oblíbená "Obrubníková kaše" královny kuchařek Martičky a zhodnocení dalšího putovního dne, pokračovali členové všech tlup v zájmové činnosti v kroužcích. Každý si vybral podle svého gusta a bylo opravdu z čeho vybírat.

Ranní vymetená obloha vyzvala všechny členy tlup k taneční rozcvičce. To bylo něco. Žádné rozpažit, připažit, dřep a poklus, ale taneční kreace v rytmu aerobiku rozproudily krásně krev v tělech a podpořilo chuť vydat se opět na náročnou cestu územím Elfů.

A to nebylo nic snadného. Spousta překážek před našimi tlupami vyrostla. Jako houby po dešti. Ke všemu si napřed museli nanosit vodu, aby cestou nestrádali žízní. Velmi důležité bylo se cestou nerozpojit, neboť by se v labyrintu překážek už také nemuseli najít. Nakonec ale vše dobře dopadlo, úkoly byly splněny a odpoledne se mohli věnovat volnějším činnostem, mezi které patřily míčová hry, všeho druhu a také byla instalována velká vodní skluzavka, na které se pořádně vyřádili.

Večer pak v letním kinu všichni shlédli další díl filmu Hobbit, aby se dozvěděli, co je ještě na cestě územím Elfů čeká a na co mají být připraveni.

Po náročné fazolovo-hrachové noci si malí Hobiti trochu přispali a dopoledne věnovali výrobě škrabošek na trpasličí bál. Jež se bude konat dnes večer a také připravovali svá vystoupení na Pohádkový les, který je čeká v příštím týdnu. Odpoledne se pak vydali krkolomnou cestou k získání čtvrtého meče. Ten černokněžník ukrývá za devatero propastmi a devatero kopci. Cesta byla samá nástraha, ale Hobiti ji zvládali – posíleni fazolemi a hrachem – velmi dobře.

Na konci cesty museli zástupci jednotlivých tlup vyrazit meč černokněžníkovi z rukou. Zdá se to být jednoduché, ale zástupci museli jít poslepu, naváděni jen hlasem svých druhů. Pokud by měli oči nezakryté, černokněžník by je uhranul a udělal by si z nich své tažné králíky. Když černokněžník viděl, že prohrává, zapřáhl jeden ze svých králičích zápřahů a ujížděl do dáli.

To nemohli Hobiti dopustit a tak – posíleni vynikajícím vlastnoručně dělaným lipánkem super kuchařky Martičky – zapřáhli svá spřežení a jali se černokněžníka stíhat.

Své vítězství ve formě získání velmi potřebného čtvrtého meče oslavili všichni Hobiti na večerním Trpasličím bále ve vlastnoručně vyrobených škraboškách. Na bále se objevila dokonce i mořská panna, a když dozněly poslední tóny hobitích hitů, celou usínající zemi objaly paprsky doplňující se Luny.

Krátce po vydatné snídani byly tlupy postaveny před velmi těžký úkol. Bylo nutné přenést a tím i zachránit trpaslíky na území kouzelníka Radagasta. Temné síly, kterými vládl, nedovolovaly trpaslíkům volný přechod, a proto museli být přenášeni. Střety s temnými silami v podobě obřích pavouků na sebe nedaly dlouho čekat. Nakonec se ale přeci jen podařilo v dvou kolech většinu trpaslíků přenést. Ti za odměnu prozradili tlupám, kde najdou text v písmu Elfů, jež do dalšího putování budou potřebovat.

A trpaslíci opravdu nelhali. Na trase, kterou tlupám vysvětlili, opravdu malí Hobiti nalezli útržky textu psaného runami, které po složení a hlavně přeložení prozradily a dovedly naše tlupy k bájným mečům, jež byly ukryty ve Zlobří jeskyni. Jeden z velkých úkolů byl splněn.  Meče budou důležitými pomocníky při jejich dalším putování, ale jak tlupy záhy zjistily, nejsou nabity silou a energií, potřebnou k jejich využití. Nalézt nabité meče by totiž bylo velmi jednoduché. Nalézt energii, nabít meče, to bude další z kroků putování Hobitích tlup. Zbytek odpoledne pak byl věnován nácviku programů, jež po večeři budou tlupy předvádět ve velkolepé soutěži: „Hobiti mají talent“.

V soutěži, které předsedala porota složená ze samých zvučných jmen, předvedly všechny tlupy svůj připravený program – od tance, zpěvu, scének, až po hru na hudební nástroj. Diváci bouřili v mexických vlnách, porota slzela dojetím nad uměním malých Hobitů a při rozhodování o vítězi se jim třásly hlas i ruce jako skladnici, jež musí něco vydat ze svého.

Krátce po posledních ovacích se všichni – po druhé večeři, která je posilnila – sešli ke splnění nelehkého úkolu. V hodině předpůlnoční se museli odebrat na Zlobří louku k doplnění zásob na další putování. V tuto hodinu totiž dozrávaly velmi důležité suroviny, kterými je hrách, velké bílé fazole a dokonce i pochoutka Zlobrů – žluťounké těstovinky. V krátké době bula úroda Zlobrů v rukách našich tlup, které nemusí mít strach, že při dalším putování budou trpět hladem. Dokonce se nesl i hlas, že je možné vytěžit ze suroviny energii pro dnes získané meče, ale nakonec se ukázalo, že zpráva není přesná. Pravda, v luštěninách bývá skryta síla, jež se projeví krátce po konzumaci, ale takový charakter energie pro meče zrovna moc vhodný asi nebude. Bude třeba hledat dále.

Noční deštík krásně vyčistil vzduch a ranní paprsky slunce vytáhly všechny tlupy z pelíšků. Na ranním nástupu se všichni dozvěděli, že musí zachránit ježka a k tomu budou potřebovat zázračný lektvar. Složit jej dle grafického návodu však nebylo vůbec lehké. Nepřeberné množství zkumavek a odměrných válců pomalu prozrazovaly obsah a bylo nutné nejen žádnou ingredienci nevynechat, ale také je ve správném pořadí smíchat. K tomu bylo třeba zapojit všechny mozky v tlupách a nakonec se některým správné pořadí lektvaru podařilo. Zda je to skutečně „lektvar k oživení ježka“, poznají tlupy odpoledne, kdy se jej vydají hledat a zachránit.

Najít ježka, nebylo jen tak snadné. Tlupy se rozdělily na dvojice. V hustém terénu se jim pořád do cesty stavěly překážky v podobě zvířátek i rostlin. Ty bylo nutné odstranit. Překvapením byl fakt, že ježek nebyl jeden, ale hned několik. Avšak lektvaru na jeho záchranu bylo dost a dost a tak mohli být všichni ježečci nakonec zachráněni. Nastalo nespoutané veselí, umocněné i tím, že od zachráněných ježků se tlupy dozvěděly velmi zajímavé informace, které budou v příštích úkolech, jež je čekají, velmi cenné.

Po celodenním shonu se večer, po večeři ke které byl vynikající mexický kotlík Elfů, se tlupy rozdělily podle zájmů a nastaly pravé Středozemní kroužky. V nich se všichni pocvičili v obratnosti i dalších dovednostech. Už jste někdy hráli na fotbalovém hřišti na branky fotbal s létajícím talířem? Pokud ne, vězte, že to není nic jednoduchého a na přesné mušce a obratnosti opravdu záleží. Ani kreslení nebylo k zahození, neboť různé kresby Elfů, se kterými se jistě tlupy setkají, bude nutné vyluštit a vysvětlit. A což potom trocha zpěvu. Krásné dětské hlásky se nesly celou Středozemí a i ty jistě najdou své uplatnění v době, kdy bude tlupám při jejich pochodu těžko. To se ostatně projevilo již dnes. Při otevřených oknech, kterými dovnitř pronikal krásný zpěv, proběhl večerní úklid kuchyně tak rychle, že se i sami kuchtíci nestačili divit.

Vypravit se na dalekou pouť a ještě k tomu do země Elfů, není jen tak. Proto celé dopoledne tlupy shromažďovaly zásoby na cestu, kterých bylo 26 druhů, přesně jako písmen abecedy. K polednímu s tím byly hotovy, ale to horší je ještě čekalo.

Odpoledne museli všichni hledat indicie, jež je dovedly k překladovým tabulkám runového písma, písma, jež užívají právě Elfové. Bez toho by byli v zemi Elfů ztraceni, protože by jim a jejich psaným textům vůbec nerozuměli.

Takto vybaveni se sešli v letním kině, kde kromě nezbytného popcornu byl promítán film vpravdě instruktážní. Na filmovém plátně mohli členové všech tlup vidět, co je čeká a nemine, čemu a jak se vyvarovat a s čím budou muset na strastiplné cestě počítat. Plni dojmů uléhali v chatičkách do postýlek za svitu Perseid, jejichž průlet noční oblohou dnes právě vrcholí.

Cesta do trpasličího království Skaliny byla trochu poznamenána poruchou autobusu, jež malé táborníky vezl z Prahy. Náhradním autobusem byli nakonec dopraveni v pořádku, jen to trochu narušilo úvodní táborovou činnost. Tou je ubytovávání, zařazení do oddílů a zdravotní filtr dětí. Do večera bylo vše dohnání, a když se na trpasličí království snesla noc, byli již všichni v postýlkách a spokojeni.

Paprsky ranního sluníčka pronikly bezmračnou oblohou okny do chatiček táborníků, polechtaly spící táborníčky a pozvaly je na snídani, ke které byly báječné „Hobitovy bobule“ – v překladu krásně nadýchané mazance. Na ranním pracovním nástupu se všichni seznámili s táborovým řádem a personálem kuchyně. Měli tak možnost poděkovat za mazance vrchní kuchařce trpasličího království Martičce a jejímu týmu. Aplaus, který sklidila, přerušila informace hlavního vedoucího, že je již dnes čeká úkol nalézt a donést diamanty, které musí předat trpasličímu králi. Rozprchli se do všech světových stran a zatím co hledali a hledali, z trpasličí kuchyně krásně zavoněl oběd. Vůně připravovaného pokrmu, jež nese název vepřo-knedlo-zelo se linula do širokého okolí.

Diamanty se podařilo nalézt, trpasličí král je vykoupil a následně všechny táborníčky losem rozdělil do družin, kterým bude říkat tlupy. Ty se hned daly do práce na svých názvech, vlajkách a pokřicích.

Odpoledne také proběhla první soutěž tlup, ve které si trpasličí král ověřil kvalitu vylosování a výkonnost týmů. Den byl zakončen „Neočekávaným dýchánkem“, který pro všechny tlupy král připravil.