Letní tábor Velké Skaliny

V dopoledních hodinách předvedly všechny oddíly své programy, které si připravily na akci: „Oddíl baví oddíl“. Pásma scének a písniček, měly některé oddíly připraveny velmi hezky a vtipně. Některé uváděl moderátor, jiná byla zpracována jako televizní zpravodajství i s nezbytnými reklamními šoty.

Hned poté byla zahájena předposlední akce letošního prvního běhu, kterou byl úklid tábora ve známém stylu „ROJNICE“. Po obědě následovalo balení, balení a balení, spolu s přípravou na večerní diskotéku, která se – také tradičně – protáhne do pozdních nočních hodin.

Letošní první běh se po všech stránkách vydařil. Počasí přálo jak snad nikdy v předchozích letech a dovolilo realizovat celý připravený program STMÍVÁNÍ a jeho etapové hry.

Táborníčci sice nenašli nikoho z upírské rodiny doktora Carlislea Cullena – Edwarda, Alici, Rosallii, Emmetta ani Jaspera, nespatřili Isabellu Swanovou, jejího otce šerifa Swana, či kamarádku Jessicu, ani Jacoba a jeho dědečka Billiho, které s úžasnou bravurností vykreslila v krásném příběhu Stephenie Meyerová. Nutno ale zdůraznit, že přes to Stmívání bylo každý den. S kosmickou pravidelností přicházelo večer kolem půl desáté. Pravda, díky přírodním zákonům každý den vždy o pár vteřin dříve.

Dopolední soutěž, jejímž cílem bylo procvičování morseovy abecedy, která současné Facebookové generaci již mnoho neříká, ukončila etapové hry, při kterých mohli táborníčci získat indicie k nalezení klíče, jež je z království Volturiových vysvobodí. To by se prý některým táborníčkům dle jejich sdělení líbilo, ale nakonec rychlostí blesku rozluštily indicie a tryskem vyrazili pro klíče, jež byly ukryty nedaleko tábora. K velké radosti vedoucích je také našli, donesli, předali a rachot deseti klíčů přehlušil zvuk, který zazněl při pádu kamene ze srdce hlavní vedoucí, jež klíče přebírala. Představa, že klíče nenajdou a budou zde muset zůstat – samozřejmě společně s ní – ji přímo děsila.

Večer pak na slavnostním nástupu byla celotáborová hra, za přítomnosti všech vedoucích upírů, slavnostně ukončena, vyhlášeny výsledky a předány pamětní listy všem účastníkům.

Hned poté byla zahájena dražba, ve které si mohli táborníčci vydražit různé dárky za kapky krve, které v průběhu tábora získávali jak v soutěžích, tak i plněním úkolů, drobnými pracemi a podobně. Dražbu řídil upír Malarki a byl snad jediný, který - ač v černém plášti - neměl na bradě namalován proužek krve, neboť jak nám prozradil: „Krev na hubě upíra jen prozradí a to Volturiovi nemají rádi a tvrdě trestají“.

Každý den zahajují naši táborníci rozcvičkou, která rozhýbe tělo a rozproudí krev. Dnešního dne absolvovala rozcvičku i táborová tiskárna, jež pod rukama Standíka procitla znova do krásy a schopnosti tisku.

Dopoledne pak u deseti stolů probíhal litý boj v soutěži týmů, která probíhala na hracích deskách ve stylu „Člověče, nezlob se!“ Každá dvojice, jež z týmu ke stolu přiběhla, však musela po hození kostkou splnit nějaký úkol – od pantomimy až po prokázání znalostí. U stolu jedenáctého probíhal stejně krutý boj – šlupky z brambor létaly na vše strany a příprava oběda pro táborníky byla v plném proudu. Zvítězí stůl jedenáct? No samozřejmě, jako vždy a na čas!!

Čas odpolední strávili naši táborníčci za pěkného počasí na vodní skluzavce a věnovali se také troše sportování. Zbytek doby před večeří pak všechny oddíly pilovaly vystoupení svých zástupců v soutěži „Skaliny mají talent“, jejíž finále bylo na dnešní večer ohlášeno.

Úderem osmé hodiny se do letního amfiteátru nacpaného diváky k prasknutí, dostavila porota soutěže a „tumáš čerte kropáč – tedy pardon – tumáš upíre kropáč“, byla složena ze samých upírů, kteří se po několika dnech znova na Skalinách objevili. Výkony vystupujících, mocně povzbuzovaných svými ctiteli a příznivci dlouho do noci zněly amfiteátrem a všichni se shodli na tom, že zvítězil každý, kdo sebral odvahu před ostatními vystoupit.

Dnešního rána se hned po snídani rozdělily děti na dvě skupiny a vyrazily na celodenní pobyt v přírodě pod názvem: „Vařím si sám“. Na cestu se vybavily kotlíky, polévkami, buřtíky a chlebem. Nechyběl ani doplňkový sortiment v podobě brambor a různých koření k vylepšení vařeného pokrmu. Jedna skupina vyrazila na vrchol Kohouta, druhá do krásného údolí říčky Černé, pod skálu Sokolčí. U ohnišť se pak po nezbytném nanošení dřeva a zapálení ohně daly děti do práce. Jedni loupaly a krájely brambory, druzí opékali buřtíky, další udržovali oheň v potřebné síle, většina ostatních jen tak unaveně seděla,vysíleně ležela, neboť cesta z tábora v délce cca 2 km byla přeukrutně dlouhá. Našli se i tací, kteří si velmi nutně museli zahrát elektronické hry, neboť zrovna ty v lůně lesních velikánů přeci nesmějí chybět. Nad vším tím bděli vedoucí a praktikanti. A nutno říci, že jenom díky jim a jejich práci nakonec bylo vaření úspěšně završeno a mohla být zahájena konzumace. To bylo najednou čiperných dětí!!

Nicméně návrat z celodenního pobytu v přírodě byl poznamenán – i přes vaření na ohni – určitou mírou hladu a táborová kuchyně naše táborníčky vítala již z dálky vábnou vůní vepřového na žampionech. Spokojeni a s naplněným i bříšky se po nástupu všichni sešli k velkolepé soutěži „Máme rádi Česko“. V té prokazovali znalosti z oblasti pohádkové hudby, slavných postav, českého zeměpisu a dalších disciplín.

Sluníčko na bezoblačné obloze a upíří hit: „Skřítkové, skřítkové, vylezte z mechu“ vytáhlo naše malé táborníky z postýlek, aby zahájili druhý týden svého pobytu na táboře. Hned dopoledne je čekala hra AMERIKA. Kdo by čekal, že bude mít trochu společného se šerifem Swanem, jeho dcerou Bellou, Edwardem, Carglistovými, Jakobem, nebo jasnozřivou Alicí, byl by zklamán. I přes to otázky, které musely děti zodpovědět, patřily mezi velmi záludné. Lehkých otázek, týkajících se napřiklad Facebooku, Twiteru, a podobných sociálních blbostí se nedočkaly, ale otázka, kdo byl největší český učitel národů, je velmi zaskočila. Odpovědí byl například Karel Gott, nebo dokonce Petr Čech. Inu, ve znalostech našich dětí doháníme mílovými kroky Ameriku. Proto snad i ten název hry.

Odpoledne si děti zasoutěžily v ne zrovna originální upíří hře GOLF, ale i upírci se musí učit něčemu novému. Večer pak poseděly u táborového ohně a dým páleného dřeva je ukolébal k spánku, který je přiblíží zítřejšímu finále soutěže „Skaliny mají talent“.

Nedělní den v polovině tábora je tradičně věnován návštěvám rodičů. I přes to dopoledne byla organizována táborová soutěž, jež – také tradičně – byla narušována rodiči, jež z nedočkavosti přijížděli od rána a ne od 14.00 hodin, kdy jsou návštěvy plánovány. Do svých kolejí se tábor vrátil až večer, kdy nápor rodičů - zaplať Bůh - ustal a na nástupu se ke slovu dostal táborový doktor. Upozornil děti, že vše rodiči dovezené a podléhající zkáze je třeba urychleně sníst. Takové řízky, které druhého dne získávají přízvisko „pistáciové“, jsou pro žaludek malých táborníků velmi nebezpečné. Nedělní den zakončila diskotéka, jež jen podtrhla výjimečnost návštěvního dne. A zítra? Zítra zase do normálního táborového života a her.

Po včerejším vysilujícím závodě bylo Volturiovými rozhodnuto, že dopoledne stráví malí upírci oddílovou činností. Z chatiček se ozýval zpěv ((pilování vystoupení do dalšího kola soutěže „Skaliny mají talent“), někde se vyprávělo, malovalo a někde i uklízelo. A úklid to byl důkladný, neboť vedoucí upír nebyl přesvědčen, zda v chatičce bydlí malí upírci, nebo čuníci.

Odpoledne pak vyrazily všechny týmy do blízkého i vzdáleného okolí. Známá hra „Dědeček měnil, až vyměnil“ by si zasloužila dostat příhodnější název - například: „Upír shání, hledá, mění a loudí“, ale i tak splnila svůj účel. Děti se pobavily, užily si krásné odpoledne a spokojeny s věcmi získanými výměnným obchodem se v pořádku vrátily do tábora.

Večer si pro děti připravila vojenská jednotka, která na Skalinách rozbila na pár dní svůj tábor, ukázku bojového umění, při kterém zachraňovala zraněné při výbuchu bomby. Děti ani nedutaly a nakonec vojákům za jejich výkon zatleskaly.

Hrozba vlků, kterou pohrozili nedávno dopisem, se dnes nad ránem naplnila. Protože upíři vnikli na jejich území, unesli jim ze všech týmů nejmenší upírky a schovali je v lese. Bylo pro ně nutné dojít a cestou splnit krkolomné a náročné vlčí úkoly. Například: skákat „paňáka“, recitovat báseň, složit puzzle a z papíru skládačku, sníst krajíc chleba ve vlajícím větru. Nakonec - po nalezení svých malých upírků kteří byli zesláblí prožitými útrapami mezi vlky – museli vyrobit nosítka a upírky na nich dopravit domů.

V odpoledních hodinách pak byly jednotlivá nosítka ohodnocena a proběhl jejich velkolepý závod.

Území upíří rodiny Carglisteových, blízko městečka Forks, zasáhla večer ohromná bouře. Blesky křižovaly oblohu za mocného dunění hromu, doprovázené provazy deště. „To není samo sebou“, pravil Edward a za pomoci jasnovideckých vizí Alice dospěli v krátkosti k poznání, že paměť jeho milované Belly – celým jménem Isabelly Swanové – nedosahuje dokonalosti, kterou si představují Volturiovi. Bylo proto nutné jí pocvičit a všichni v čele s Edwardem se hned s velkou chutí dali do plnění úkolu. Jednotlivé části textů přenášeli v paměti na velké vzdálenosti, aby je pak společně složili a ukázali tak Belle, jak si má počínat.

Odpolední cesta územím vlků pomohla jednotlivým týmům vybrat si z nepřeberného množství zvířátek námět na výrobu svého týmového maskota. Hned po návratu se všichni dali do jeho výroby, napřed se však museli shodnout na jediném návrhu. To nebylo v některých případech jednoduché, ale nakonec za pomoci hlasování došlo v týmech k dohodě. Večer již je provázely na nástup. Od maskotů si týmy slibují, že jim pomohou v soutěži „Skaliny mají talent“, která byla dnešním večerem zahájena prvním výběrovým kolem.

I upíři mají své nepřátele. Je jimi vlčí smečka, ve kterou se převtělují indiáni, aby ochránili svůj kmen. Své území mají ohraničené hranicí, jež nesmí noha upíra překročit. Však také dnes ráno měla jedna ještě nedospělá upírka veliké štěstí, že ji na poslední chvíli od překročení této hranice zachránil upír Pája. Získat zprávu vlčí stezky bylo dalším úkolem pro naše týmy. Pomocí rychlých nohou vynášeli jednotlivá slova z území vlků, tichou poštou je dopravovali k upírskému zapisovateli a zprávu poté složili.

Odpolední bouřky, které z dáli hrozily mocným burácením hromu, se nakonec stořily nad území indiánských vlků. Zbylo po nich jen ukrutné dusno, které – většinou malí upírci využili k osvěžení na Upířím tobogánu. Koho nelákalo rejdování na tobogánu, věnoval se výuce kroketu. Sličným upírkám to moc krásně šlo a z dáli stinného přístřešku na ně hleděla skupinka mladíků, která se věnovala oblíbené hře upířích teenagerů „Upír-váloš“ a diskusi vedli na téma: Přeci si neurveme játra. Nejspíše se již započali věnovat přípravě na večer.

Úderem osmé hodiny vypukl grandiózní Ples upírů, který byl organizován v černo-červeno-bílých barvách. Lehké nožky upířích tanečnic se země sotva dotýkaly. Obsluha Volturiova baru, zásobeného čerstvou krví nestačila náporu žíznivých tanečníků. Rámus disko-reproduktorů se táhl zšeřelým krajem až k území vlků, kteří stáli na hranicích a za stáleho vytí ostražitě hlídali svůj kmen.

Ranní střetnutí dvou upírů předznamenalo další úkol Volturiových. Popletly se jim totiž přísloví a tak bylo třeba uvést vše na pravou míru. Pod korunami lesních velikánů byli naši malí upírci skryti před palčivými paprsky slunce a mohli nerušeně hledat části přísloví, jež bylo třeba správně doplnit. A samozřejmě vše probíhalo na čas. Dopoledne rychle uběhlo a z lesa vytáhla děti vůně „buchtiček se šodó“, kterou sem zavanul vlahý západní větřík.

Za burácení hromů a blesků se dostavil posel rodiny Volturiových a sdělil, že je celá jejich rodina znepokojena zlobením, které provázelo včerejší upíří diskotéku. Předal barevné značky, které byly dětem nalepeny na záda, podle nich se musely v tichosti podle barvy najít a tím vznikly týmy malých upírků. Prvním jejich úkolem bylo najít svého vedoucího upíra a spolu s ním si vyrobit týmový erb a malé amulety, které je budou nadále provázet.

Odpoledne pro všechny týmy připravili Voturiovi upíři nelehký úkol. Bylo třeba nanosit zásoby čerstvé upíří potraviny – ano, tušíte správně. Byla to krev, kterou však museli získat v urputném „Krvavém boji“. Do zápolení se zapojili i vedoucí upíři, aby svým týmům pomohli. Krev se nakonec podařilo získat, Volturiovi byli s jejím množstvím i kvalitou spokojeni, stejně tak byli spokojeni se splněním úkolu vyrobit týmový erb a amulety pro každého člena týmu. Vše ohodnotili, předali diamanty, které napomohou k získání indicií, jež dovedou týmy ke klíčům. Ty budou potřebné k osvobození – ale koho? To se časem jistě  dozvíme. Volturiovi pak ponechali večer týmům prostor pro volné vyžití. Míčové i společenské hry, tanec, zpěv i malování zcela ovládly všechna zákoutí a daly odpočinout od upířích starostí. Co si asi na zítřek zase Volturiovi na nás připraví?

Ještě ani pořádně neuschl inkoust na školních vysvědčeních a nedočkavé kufříky, tašky a batůžky se začaly plnit táborovými proprietkami. Nic nesmí chybět – všelijaké oblečení, boty, toaletní potřeby, ručníky, plavky a mnoho dalšího. Opomenuty nezůstanou ani plenčičky na diskotéky, voňavky, malování, laky na nehty a u nemálo chlapců ani gely na vlasy. Inu Prázdniny jsou tady. Zavazadla praskala ve švech, když je malí táborníci spolu se svými rodiči táhli do autobusu. Po příjezdu na tábor nastalo velké vítání těch, kteří se již znali z loňského roku a celý rok se neviděli, ale i seznamování s novými kamarády. Jen co se stačili všichni rozdělit do oddílů a ubytovat, volalo je již vynikající polední menu – vepřové na kmínu s těstovinami.

Večer s příchodem tmy zahalila celý tábor dýmovnicová mlha a z ní se vynořila skupina upírů. Přivítali se s dětmi a pozvali je na zítřejší den na dopolední sportovní klání.

Hned ráno před rozbřeskem jsme se zeptali upírů z rodiny Volturiových, zda neví, proč nejde Internet, neboť rodiče, čekající na denní zpravodajství nás od večera bombardují dotazy. Pravili, že to neví, ale protože upíří servisní technici bydlí až v daleké Itálii, budeme si muset počkat do pondělí. Nakonec však Internetovou síť opravili na dálku a zpravodajství se mohlo rozběhnout.

Dopoledne na deseti stanovištích bojovaly děti nejen ve sportovních disciplínách, ale musely prokázat i zeměpisné znalosti, postřeh a logické myšlení. To vše budou potřebovat, až budou na základě výsledků dopoledního klání rozděleny do upířích rodin. A po dopoledním pohybu všem náramně chutnalo.

Odpolední čas byl věnován oddílové činnosti, při které si nejen zasportovali, ale i malovali a všichni se připravovali na první večerní upíří diskotéku. Před tím však zhodnotili na večerním nástupu den a popřáli jedné z kamarádek vše nejlepší ke krásným patnáctým narozeninám.

1. běh 2013 - 29.6.2013 - 13.7.2013
Celotáborová hra: Stmívání aneb skalinská upíří dobrodružství

Je ti mezi 6 a 15 lety, máš pro strach uděláno a chceš si užít skvělé letní dobrodružství s tajemným nádechem? Tak neváhej a přijeď na 1. běh našeho tábora! Velké Skaliny si totiž letos jako své letní sídlo vybrala vážená královská upírská rodina Volturiů! Do stejného sídla se vrací vždy jednou za tisíc let, máš tedy opravdu jedinečnou příležitost poznat, jak to chodí mezi upíry! Notnou dávku odvahy si samozřejmě vezmi s sebou! Do jejich okolí se totiž stahují upíři z celého světa! Ti sice již dokáží být skvělí přátelé i s lidmi a v dnešní moderní době je od lidí jen těžko rozeznáte, není ovšem radno si s nimi zahrávat. Díky svým schopnostem není takřka možné je oblafnout a jakékoli porušení jimi stanovených pravidel se po zásluze trestá! Přestože civilizovaní upíři lidskou krev nepijí a v jejich království se tedy není čeho bát, v okolí se stále mohou pohybovat jedinci toužící po lidské krvi, kterým je třeba se vyhnout! Láká tě vyzkoušet něco nového? Pak tě čekáme 29.6.2013 v našem království Velké Skaliny!

2. běh 2013 - 13.7.2013 - 27.7.2013
Celotáborová hra: ZA POKLADEM TUTANCHAMONA

Jmenoval se Tutanchamon – živý obraz Boha Amona - a byl druhorozeným synem egyptského faraona Amenhotepa IV. a královny Nefertiti v období 18. dynastie. Faraonem se stal již v devíti letech a nález jeho pokladu oslnil počátkem 20. století celý svět.
Pojďme spolu s ním, jeho rodiči, nejvyšším knězem Ajem, vojevůdcem Haremhebem a dalšími Egypťany, poodhalit roušku tajemství života na březích životadárného Nilu v období více jak 1.300 let před naším letopočtem. Seznámíme se s životem nejen královské rodiny, ale i prostých lidí, jejich každodenní prací, starostmi i radostmi a mnohému z jejich řemesel se i naučíme. Budeme nejen svědky, ale i tvůrci faraonova pokladu, jehož korunovaci králem Horního i Dolního Egypta zažijeme na vlastní kůži.

3. běh 2013 - 27.7.2013 - 10.8.2013
Celotáborová hra: Římská dobrodružství Asterixe a Obelixe

Mysleli jste si , že o těch Galech víte všechno? Omyl vážení! Řím bude letos v létě opravdu hodně bláznivým místem ! Asterix, Obelix, Panoramix a další vám prázdniny pořádně zpestří! A když jim k tomu bude pomáhat ještě pořádně trhlá věštkyně, nudit se rozhodně nebudete! Staň se ctihodným občanem Říma, prokaž obratnost, šikovnost, důvtip, lstivost a týmového ducha a kdo ví, třeba právě ty se staneš senátorem..... .....ale nezapomeň! Trhlí žábožrouti jsou pořád tady a žijí podle hesla UŽÍVEJ DNE!

4. běh 2013 - 10.8.2013 - 24.8.2013
Celotáborová hra: HOBIT - cesta do trpasličího království Skaliny

Chceš zažít pořádné dobrodružství, než znovu zasedneš do školních lavic? Máš jedinečnou příležitost sledovat cestu Bilbo Pytlíka, nebojácného Hobita, za ztraceným trpasličím královstvím Skaliny. Jeho odvážnou cestu budeš prožívat společně s ním, ale také s čarodějem Gandalfem Šedým, legendárním bojovníkem Thorinem a Glumem. Glum, majitel „miláška“, který má v rukou osud celého země.. Střetneš se se strašnými zlobry, skřety a kouzelníky. Budeš se muset vypořádat s různými dalšími nástrahami, které boj o Osamělou horu obnáší. Prokaž odvahu, důvtip, přidej se k nám a ukaž všem těm neřádům, že na to společně máme.