Letní tábor Velké Skaliny

Dnes hned od rána byla celá země TA-KEMET ve slavnostní náladě. Korunovace prince Tutanchamona se blíží a sám faraon Amenhotep vybral nejlepší korunovační klenoty, jež vyrobily Egypťanky ze šestého oddílu.

Poté vyhlásil velké Královské hry, aby zabavil lid, než nastane okamžik seřazování korunovačního průvodu. Egypťané se ve výkonech předháněli a fandili týmu, na který si vsadili, neboť součástí her byla i loterie FOR-TU-NA faraonova nejlepšího lučištníka Tany.

Večer se pak lid egyptský seřadil pod vedením samotného faraona do korunovačního průvod, jenž se dal na pochod ke královské pokladnici. Po proslovu Amenhotepa, ve kterém zhodnotil faraon celý pobyt v zemích Horního a Dolního Egypta, vyhlásil vítěze jednotlivých skupin i vítěze absolutní, předal vládu nad zemí TA-KEMET novému faraonovi Tutanchamonovi. Korunu na jeho hlavu položily a důtky i berlu do jeho rukou vložily samotné tvůrkyně korunovačních klenotů.

Faraon poděkoval všem, kdo se na pobytu v jeho zemi podíleli za jejich práci, novému faraonu popřál velkou státnickou moudrost a v doprovodu svých strážců se vydal na dlouhou pouť na západní břeh. Zítra, až bohyně noci Nút přikryje zemi svými ochrannými křídly, vystoupí jako bůh do nebes, mezi ostatní bohy Egypta.

Ranního nástupu Egypťanů se zúčastnil sám nový faraon Tutanchamon. Jeho jménem přednesl El-Kobir, kterého si ve své královské družině faraon ponechal - na rozdíl od doby za mnoho tisíc let, kdy bude obvyklé, že při změně ve vládě se mění hned i „trafiky“ – naposledy modlitbu ke slunci. Poté Tutanchamon udělil poslední Zlata chvály a přikázal El-Kobirovi, aby namíchal lektvar lékaře Tajty, jež vrátí všechny do doby jejich současnosti. Za pomoci El-Svati a Al-Marti byl lektvar namíchán. Ten začne působit až v odpoledních hodinách a proto pozval ještě Egypťany na velkou Královskou pouť, kterou na rozloučenou připravil - sice malý vzrůstem, ale velký faraónskou mocí - Tutanchamon. El-Kobir se sklenkou lektvaru v ruce popřál všem vše dobré a šťastný návrat domů.

Odpoledne se rozjelo velké množství stánků, ve kterých si všichni mohli rozmnožit své penízky, jež získávali po celou dobu pobytu v Egyptě.

S těmi pak mohli nakupovat v pouťovém obchoďáku, jenž byl otevřen v hrobce faraona Amenhotepa. Ti, kteří očekávali, že tam ještě uvidí jeho tělo, byli zklamáni. Hned ráno se jej ujali balzamovači, odnesli do balzamovacího domu, aby ho připravili na večerní cestu mezi ostatní bohy do nebe. Ceny sortimentu, kterého bylo díky našim sponzorům velice mnoho, byly několikrát sníženy až do úplného vyprodání. Hrobka bude totiž dnes úderem 19. hodiny večerní uzavřena a zůstane tak na věky věků.

Po návratu z Egypta byly nejpořádnější cestovatelky z rozhodnutí Evropské komise pohoštěny polárkovým dortem, na posledním nástupu přednesl El-Svaťa oslavnou báseň na hlavního vedoucího Petra a jeho zástupkyni Idu. Pro všechny pak byla večer uspořádána velká taneční zábava v evropském stylu – tj. disko-rambajs, až se okna třásla.

S příchodem noci pak byla diskotéka na chvíli přerušena, aby mohli všichni sledovat velkolepé vystoupení nového boha Amenhotepa mezi ostatní na egyptské nebe. Tato podívaná byla viditelná po celém světě a bůh Amenhotep zazářil v celé své kráse.

Naposledy svým jasem pozdravil všechny skalinské Egypťany a slíbil jim, že až budou za rok na Skalinách cestovat do země lva a čarodějnice kouzelnou skříní podle letopisů NARNIE, bude jim ze své nebeské výše pomáhat a držet nad nimi svou ochrannou ruku.

Z ranních zpráv královského sokola vyplynulo, že faraon strávil celou noc ve svém harému péčí o budoucnost své dynastie, k ránu znaven usnul a ještě se neprobudil. Při výběru nočních společnic zcela opomněl svou 78. manželku, jež je zároveň velitelkou faraonových kuchyní. To zapříčinilo, že šly všechny kuchyně v zemi TA-KEMET do stávky kterou nazvaly „harémový štrajk“ a oběd si budou muset uvařit Egypťané sami. Rozezlený lid vyplenil faraonovy sklady, pobil jeho stáda a vyrobil z nich buřtíky. S nákladem surovin vyrazili pak všichni do údolí horního Nilu, aby si dokázali, že se umí o sebe postarat sami.

Večer, na počest boha Usira, byla opět otevřena jeho herna. Egyptské hráče, jichž se v herně sešlo nepočítaně, všechny hry vtáhly do starověkého hazardu. Nejvíce však nádoby vojevůdce Haremheba, u kterých se tvořily dlouhé fronty hráčů, chtivých pokořit Haremhebův rekord. Málokterému se to však podařilo.

Žhavé paprsky Amonova kotouče zastihly naše Egypťany při fotografování na palácovém nádvoří. Hned poté jim bylo oznámeno, že nastalo třetí období egyptského roku – období ŠEMUT – a období zahájení příprav na korunovaci nového faraona. K tomu je třeba vyrobit sochy bohů, jež budou v korunovačním průvodu neseny. Taková činnost zabrala celé dopoledne. V odpoledních hodinách pak lid Egyptský vyrazil do všech koutů země TA-KEMET a z nalezené hlíny vyráběl vešebty pro výbavu faraona, jež po korunovaci přejde Nil na jeho západní břeh. Sám faraon při večerním nástupu lidu prohlédl výrobky, pochválil Egypťany za píli nejen při výrobě již zmíněného, ale i za ozdobení zlatých valounů, jež v minulých dnech donesli.

Za vedení faraona, jemuž v patách kráčel vrchní ochránce faraonových pokladů, uložili Egypťané vše za mohutná vrata klenotnice. „Tu hlídají královské kobry a běda tomu, kdo v klenotnici promluví“, pravil ochránce pokladů, velký El-Sva-ťa, když klenotnici odemykal.

Za naprosté tichosti byly klenoty uloženy. U příležitosti otevření klenotnice, jež se nedělá každý den, zjistil faraon, že by bylo dobré rozšířit poklady i o drahé kamení. I vyslal v době, kdy vládu slunečního kotouče Amonova nad zemí převzala bohyně noci Nut a rozprostřela svá křídla, všechny Egypťany na výpravu.

Za svitu elektrických loučí hledali malí Egypťané po celé zemi a velcí k tomu přidali i rýžování ve zlatonosných přítocích v oblasti horního Nilu. Úderem půlnoci se všichni v pořádku vrátili a do ranního kuropění měla účetní kancelář faraona co dělat, aby vše zaevidovala.

Na den bohyně Maat, která je matkou Nilu, vyhlásil faraon den životadárné vody. Dopoledne ji bylo nutné ve všech nádobách, co měl lid k dispozici, donést do kopců země TA-KEMET a znova vlít na horním toku Nilu do řeky. Práce to byla ukrutná, neboť Egypťany mučily nejen palčivé paprsky slunce, ale i zjištění, že nádoby na vodu jsou děravé.

V odpoledních hodinách pak po dobře vykonané práci v den zasvěcený vodě, vyhlásil faraon Amenhotep vodní radovánky.

Den byl ukončen – jak jinak – než diskotékou, tentokrát ale i s možným výběrem. Diskotéka, nebo táborák s kytarou. A ejhle! Nemálo Egypťanů velmi rádo vyměnilo přiblblé dunivé tóny reprobeden ve vydýchané tančírně za idylické posezení u do tmy praskajících a vonících plamenů.

Při ranním nástupu lidu Egyptského byla vysoce oceněna práce štábních důstojníků oddílu Mateřinka za rychlý a úspěšný boj s hyksóským generálem. Jeho zajetí napomohlo k odhalení úkrytu královny Hyksósů. Všichni tři důstojníci – přesněji důstojnice – obdržely „Zlato chvály“, jež jim bylo připnuto na statné hrudi.

Poté se všechen lid odebral do lesní oázy u města Wesetu, kde vyrobili nosítka, potřebná k dopravě egyptských hodnostářů na pouť pro zajatého korunního prince Tutanchamona. S nimi pak odpoledne absolvovali zkušební běh nedaleko královského paláce, aby byly na nich „vychytány mouchy“ a noční cesta proběhla s nejmenšími problémy.

Úderem hodiny, vyhrazené na polední siestu faraonovy rodiny, byl uspořádán pěvecký koncert palácového sboru, složeného z nejmenších Egypťánků družiny Mateřinka“. Dětské hlásky naplnily svou krásou duši faraonovu i jeho rodiny klidem, mírem a štěstím a napomohl jim tak v bolesti nad vězněním jejich syna.

Když sluneční kotouč Amonův zaplul za západní pohoří a vládu na sebe převzala bohyně noci Nut, vyrazil průvod v čele s faraonem pro prince. Cestou zněly bojové pokřiky jednotlivých družin a byla vedena i zajatá královna. Zjistilo se totiž, krutým mučením ve faraonově žaláři, že neřekla vše. Krokodýly u chrámu bohyně Tweret, kde je Tutanchamon vězněn, uspí jen kouzelná formule. Tu slíbila prozradit až na místě samém, aby tak zachránila svůj mrzký život. Čím blíže byla karavana k chrámu, tím více slyšela mocný řev krokodýlů. Někteří členové karavany strachy umírali, ječeli i ječely jako o život. Faraon rozhodl, že se nebudeme zdržovat sbíráním mrtvých, ty sebereme cestou zpět. V cíli cesty královna kouzelnou formuli pronesla, ale její hlas – díky pobytu ve vězení - zněl velmi slabě. Musela proto formuli nacvičit celá karavana a po několika pokusech se jí to podařilo. Krokodýli ztichli, odplazili se a v krátké době byl princ nalezen, zachráněn, posazen na zlatý trůn a v pořádku, za mocného jásotu egyptského lidu dopraven zpět do královského paláce. Radost z jeho zachránění donutila i samotného faraona změnit svůj noční režim. Setrval u prince až do ranních hodin a pravidelnou návštěvu svého harému ponechal na další noc. Lid Egyptský měl také radost a to ze záchrany alespoň jednoho zvířátka. Jejich mocný křik, při vyslovování kouzelné formule, donutil jednoho domorodce – jež si v sobotní noci vyrazil na noční lov – aby změnil své úmysly. Mrzutě slezl ze svého „číhače“ – tedy posedu – a se slovy: „Dnes v noci si tady ani nepicnu“, odkráčel do dáli.

Den nedělní, jak na ranním nástupu lidu sdělil faraon, je den „blbec“. Nedá se nic dělat, neboť neděle je dnem příjezdu karavan za malými Egypťany. Pravda, příjezd karavan je výnosem faraonovy kanceláře nastaven na 14.00 hodin egyptského času, ale již úderem deváté hodiny ranní některé karavany dorazily a jejich členové visením na plotě královského areálu se dožadovali svých Egypťánků. Inu, co naděláte. Daná pravidla, jak vidno, nejsou dodržována od nepaměti až po dnešek. Jedna z odpoledních karavan přivezla, z podnětu malé egypťanky Nikolky Šváchové náklad plyšáčků. Ty byly rozdány členům družiny „Mateřinka“. Za tento čin, jež vehnal slzy dojetí do tváří mnoha Egypťanů a ukápla i božská slza faraonova, byla oceněna „Zlatem chvály“, za mohutného potlesku všech Egypťanů. Zároveň stejné ocenění obdrželi i palácoví strážci, jež po celý den regulovali příjezd karavan, bičováni nemilosrdnými paprsky egyptského slunce.

Večer se život v zemi Egyptské vrátil do svých kolejí a faraonovi baviči, El-Svaťa a Al- Marťa uspořádali velkolepou soutěž o MISS obou zemí TA-KEMET, Horního i Dolního Egypta.

Ráno, řádně odpočaté, vyrazilo vojsko Egypťanů do boje s černými Hyksósy. Taktika „černot“ byla brzo objevena. Oni totiž nechali svůj štáb generála celé armády stranou, aby zmátli nepřítele a své vojsko rozdělili na tři voje. Egypťané učinili totéž. Tři armády faraonovy sledovaly hlavní síly Hyksósů, čtvrtý, jež nese hrdý název „Mateřinka“ se zaměřil na generálův štáb. „Toho v podstatě nepotřebujeme“, pravil faraon a svým vojskům dovolil jej po chycení, lechtat, kousat, škrábat, zkrátka ukrutně mučit a nakonec zaškrtit, utopit a zamordovat. To se voji „Mateřinka“ v krátké době - díky dobré vojenské přípravě a pokřiku: „My jsme malí Egypťánci, klaníme se svému slunci AMON RE“ – povedlo. Ale zajatému generálovi, jež na kolenou prosil o holý život, nakonec udělili milost výměnou za informaci, že Hyksósové nemají krále, ale královnu. Ona totiž v nedávné době krále vyhnala vařečkou z paláce, protože špatně a málo skákal a byla s ním již delší dobu po této stránce nespokojená. Jednalo se o skoky na královského koně při slavnostních promenádách, kterého musela nakonec vyměnit za nového hřebce, se kterým byla spokojená.

Mezi tím hlavní síly Egypťanů přeťaly formace Hyksósů jedním mohutným útokem, zajaly vojsko již zmíněné nespokojené královny a po krátké době vypátrali členové nejmladších oddílů královnu. Zajali ji, dopravili do faraonova paláce, uvěznili a tam o vodě, chlebu a cibuli, čekala na večerní výslech, vedený samotným faraonem. Velkou zásluhu na vítězství měly pokřiky Egypťanů, jež se nesly krajinou a nepřítele psychicky úplně odrovnaly. No, přesvědčte se sami:

„Mumie, mumie, nikdy se nemyje a taky nikdy nepije, protože má fobie“. Seskupení Egypťanek volalo: Hrdé, hravé, uctívané – na klínech si hovíme, my kočičí bohyně!“ Nebo: „Kleopatry hej hej hej, my jsme ti, co budou nej.“ A co teprve když zaznělo: „My jsme brouci památní, náš život je posvátný. Lid egyptský nás uctívá a faraona ovívá. Jsme egyptským symbolem, to je naším úkolem. Za pokladem se vydáme, projdem cesty neznámé, perfektně se sehrajem a táborovku vyhrajem!“ To už Hyksósové utíkali, až se jim za patami kouřilo, jak si nohy pálili v egyptské poušti pod žhavým egyptským sluncem. Vojsko nepřítele dorazil pokřik, jež se nám podařilo získat na originálním papyru a jeho kopii vám předkládáme.

Večer pak proběhl výslech Hyksóské královny. Ze začátku nechtěla ani prozradit své jméno, i dostala pracovní označení „baba šeredná“. Její vzpurnost a neochotu vypovídat zlomilo až egyptské mučení. Toho se ujala odbornice Ka-čen-ka, která ukrutným lechtáním donutila „babu“ hovořit. Ta zpívala jak z partesu a v krátké době se faraon dozvěděl, že následník trůnu Tutanchamon je držen v dalekém pralesním chrámu bohyně Tweret, hlídán krokodýly. „Krokodýli každého z vás sežerou, a budou mít pořád hlad“, zaskřehotala baba v přestávce mezi mučením. Nakonec ale prozradila, že se soumrakem krokodýli usínají a tím nastává šance Tutanchamona vysvobodil.

Faraona informace velmi rozveselila, první královna Nefertiti z radosti uspořádala velký slavnostní ples, který sama se svými dvorními dámami předtančila a faraon se odebral do harému ke své 385. manželce. Lid egyptský pak za zvuku harf, píšťal a bubnů křepčil až do rána.

Noční porada egyptských úředníků byla jedna velká smršť. Návštěvní karavana vedená sličnou Jan-a-Tra dovezla na hřbetech svých velbloudů (pro čtenáře ve spřátelené cizině ťav) neskutečné množství zákusků a podělila nejen poradu úředníků, ale i palácovou kuchyni. Mezi proudy dortíků, šlehačky a různých pochutin prostých alkoholu, jež úředníkům země TA-KEMET nesvědčí, vymyslela porada velkou výpravu do země černých Hyksósů. Hned ráno byly zahájeny velké přípravy na cestu. V palácové kuchyni jela na plné obrátky linka na přípravu zásob a hned poté se výprava dala do pohybu.

Cestou byly činěny bezpečnostní a posilňovací přestávky a celou výpravu vedli stopařští psi, ve které se změnili faraonovi palácoví psíci. V cíli cesta vyplenila naše výprava řádně zásobovací sklad nepřítele, jež nesl hrdý název COOP. Doslova jsme jim v parném dni vyžrali nejen všechnu zmrzlinu, ale i v dobitém paláci specialitu krále Hyksósů – smažáky, hranolky a omáčku dovezenou z dalekého Tatarstánu.

Mezi tím naši zvědové zjistili, kde leží vojsko „černot“ a to byl nejdůležitější okamžik výpravy. Zítra s ním nastane velký boj a protože nevíme, kolik Egypťanů přežije, zvolili jsme raději hned večer pak po návratu z výpravy Miss země TA-KEMET a jejich portréty pro budoucí generace zpodobnili na papyrové svitky.

Faraon ráno jménem boha Thovta požehnal všem vlajkám Egypťanů, vyslechl jejich válečné pokřiky, pokáral ty, jež je ještě neměli hotové, a uložil splnění úkolu do druhého dne. Radostně sdělil lidu, že nastalo druhé období egyptského roku – období PERET. 

Rolníci zanechali práce na polích, úroda dozrává, a dali se do staveb chýší, paláců a pyramidy. K tomu ale potřebovali nemálo stavebního materiálu a proto celé dopoledne „pendlovali“ mezi lomy, lesy a řekou. Do oběda stačili nanosit velké množství. Pravda, práce se neobešla bez incidentů, kdy členové loupeživých kmenů jim materiál brali. Docházelo při tom k mnohým zraněním, jež pohotově léčily lékařky faraonova paláce modlitbami a zaříkáváním. Zranění se díky tomu rychle uzdravovali a mohli se znova zapojovat do práce na stavbách. Odpoledne všichni Egypťané odpočívali, využili čas k procházkám do okolí, lesů, k rybníku a podobně.

Zkrátka opustili palácové město a toho využil faraon Amenhotep k tomu, aby v civilním šatu proměnil přísně střeženou formulí přinesenou zlatonosnou horninu ve zlaté valouny. Chvíli klidu po usilovné práci věnoval pak se svou manželkou Nefertiti (taky v civilu) palácovým psíkům, kteří se jmenují El-Big-Boss-haf a Al-Blue-ňaf.

Na večerním nástupu se objevil pověřenec faraonův Ul-Svat-kara-ben, správce vládcových harémů a heren. Jménem faraonovým pozval všechny do „Herny boha Usira“, kde obveselí svou mysl starověkým hazardem. Obveseleny byly i kožené váčky lidu, neboť – a to pouze dnes – mohli vyhrávat, aniž by vkládali sázky. Má to ten faraon dobře vymyšleno. Lid hry tak zaujaly, že příště – až dojde i na sázení – se mu penízky pěkně posypou do faraonovy pokladnice.

Hned ráno jásal lid nad nádhernými valouny ryzího zlata a převzal je k dalšímu zpracování. Také si faraon prohlédl vlajky opozdilců a vyslechl jejich pokřiky. Zaujala jej zvláště vlajka lékařek, které použily netradiční žerď. Když zazněl jejich pokřik ve starověké egyptštině: „Um-bá-ble-ble-bléééééééééé“, to už Amenhotep nevydržel a z oka mu skanula veliká božská slza dojetí.

Pohroma přišla krátce po poledni. Faraon zjistil, že byl z palácových komnat unesen korunní princ Tutanchamon, rval si vlasy, svolával na pomoc všechny egyptské bohy – a že jich je nepočítaně. Do paláce vnikli černí Hyksósové a jak s princem utíkali, všimly si palácové stráže, že poztráceli hliněné tabulky, jež by mohly být vodítkem k pronásledování lupičů. Egyptský lid se okamžitě vydal hliněné tabulky najít. Slunce pálilo jak snad ještě nikdy. Po strastiplné cestě, jež byla úspěšně zakončena a tabulky byly dopraveny faraonovi, se Egypťané osvěžili na palácovém toboganu, jež pro ně nechal Amenhotep otevřít.

Na večerním nástupu sdělil El-Kobir lidu, že se pracuje na překladu tabulek, psaných hyksóským písmem a ráno budeme jistě znát jejich obsah. Jak dál postupovat nám sdělí po noční poradě se svými nejvyššími úředníky sám božský Amenhotep. El-Kobir pak s lidem Egyptským procvičil z podnětu palácových lékařek, chování mužů na pisoárech s mušličkami, neboť došly ke zjištění, že leckterý z mužů se do mušličky neumí strefit a nelibý zápach se z pisoárů line až do komnat faraonových.

Závěr dne však byl již mírně optimistický. Tabulky černých Hyksósů, kterým se v zemi TA-KEMET neřekne jinak než „černoty“, byly nalezeny, stopa je žhavá a nadějná. Proto byl den zakončen velkou taneční oslavou ve stylu farao-disko. A zítra? No, uvidíme, co vypotí zmíněná noční porada.

Faraonovým polím, ač připraveným a osetým, bude ještě nějakou dobu trvat, než vydají svou úrodu. Zásoby v královských sýpkách obou Egyptských zemí se ztenčují. Aby lid netrpěl hladem, vyslal Amenhotep karavany pro potraviny. Cesta byla trnitá, v Egyptě však spíše písečná a plná nebezpečí v podobě loupeživých kmenů. Boj karavan s loupežníky byl urputný a to ještě nebylo vše. Písečná bouře zhoršila putování karavan, ale vše dobře dopadlo, potraviny byly do Egypta dopraveny. Však také bylo na čase. Bojem vyhládlé Egypťany po jejich návratu přivítala strážkyně faraonovy kuchyně – sličná  Al-Mar-Ben a spolu se svým personálem je pozvala k oblíbenému pokrmu korunního prince Tutanchamona pod tajemným názvem Mlmas-Cib-Bra.

Odpoledne – občerstveni čerstvými plody Mel-o-na - se všichni Egypťané vypravili na rozkaz faraona do zlatých dolů. Je potřeba začít naplňovat královskou pokladnici. Nejmenší se vypravili k pramenům Modrého Nilu, ostatní na druhou stranu k pramenům Rudého Nilu. Obě výpravy úspěšně splnily své poslání, donesly zlatonosnou rudu a hned zítřkem počínaje budou moci být zahájeny práce na faraonově pokladu. Po večerním nástupu si za mocného podporování malých Egypťanů vyzkoušeli nejstarší známý Anúbisův transportér. Nebylo to nic jednoduchého a při pomyšlení, jak asi bylo těm, co stejným způsobem stavěli pyramidy a faraonovy paláce, běhal všem mráz po zádech. Nicméně všichni si užili nemálo legrace a večerní vytí pouštních šakalů den plný zážitků ukončilo.

UPOZORNĚNÍ:

Vážení čtenáři.

Dovolujeme si vás poprosit o trochu pochopení v případech, kdy se nám trochu opozdí zpravodajství. Lidí znalých písma je v Egyptě, kam putujeme jako šafránu a navíc složitost překladu z egyptských hieroglyfů už umí jen málokdo. Také se texty dopravují na velké vzdálenosti Saharskou pouští na velbloudu (pro naše slovenské přátele ťavou). Budeme se ale snažit rychle ukládat fotografie do galerie, aby bylo alespoň na co koukat. U fotografií prosím promiňte případnou horší kvalitu. Fotografovat bude "kdo má zrovna volné ruce", jejich charakter bude zpravodajský, nikoliv umělecký. DĚKUJEME.

Po příjezdu do tábora, nezbytném ubytování, obědě, odpočinku a zdravotním filtru se táborníci dozvěděli, že musí být nalezen recept na lektvar lékaře Tajty. Ten byl blahé paměti osobním lékařem faraona Amenhotepa a jeho lektvar dokázal přenášet jak v prostoru, tak i čase. Po přeložení papyrového svitku byly ingredience lektvaru nalezeny v jedné z jeskyní na okraji Sahary, v proutěném koši. Ingredience strážila faraonova královská kobra. Ta musela být chycena a teprve poté vyňaty ingredience a nápoj namíchán. Po jeho vypití budeme všichni přeneseni do Egypta, do doby faraona Amenhotepa, královské manželky Nefertiti a jeho syna Tutanchamona. Kouzlo nápoje začne platit po půlnoci, a proto celý tábor večer uspořádal velkou diskotéku. Co když se nám návrat nepodaří a z Egypta se již nevrátíme? Radši se ještě pobavíme dunivou hudbou současnosti – hudbou z jatek.

Žhavé paprsky egyptského slunce nás všechny vytáhly hned ráno z postýlek a potvrdilo se kouzlo Tajtova nápoje. Jsme v Egyptě, jsme Egypťany. Vbrzku jsme se seznámili s celým faraonovým dvorem i jeho synem, korunním princem Tutanchamonem, neseným ve zlatých nosítkách. Seznámili jsme se v krátkosti s historií egyptských bohů, jimž vládne bůh slunce Amon. Naučili jsme se ranní modlitbu k tomuto nejvyššímu egyptskému bohu. Dopoledne si pak malí Egypťané vyráběli vlajky, které faraon Amenhotep ohodnotí.

Období záplav – Achet – bylo ve znamení rozvodněného Nilu a jeho přítoků. Nil se valil, přinášel sebou životadárné bahno, jež každoročně zúrodňuje faraonova pole. Na těch započaly okamžitě polní práce a jak bylo možné v krátké době spatřit, vrhli se Egypťané do práce jako lvi. Bahno, nebahno, na potřísnění oděvů i tváří se nehledělo a pole v krátké době byla připravena a oseta. Zároveň započaly práce i na faraonově pyramidě a nebytná výroba papyrusových svitků, na které budou historické okamžiky zemí Horního a Dolního Egypta zaznamenávány. Večer celodenní práce zhodnotil faraonův pověřenec El-Kobir a jménem faraona udělil první vyznamenání za nástěnné malby na pyramidě. Ocenění „ZLATO CHVÁLY“ pak osobně připnul na hruď malířky. Proběhlo také první losování „Barev bohyně Hathor“, které pro potěch svého lidu po dobře vykonané práci svým výnosem zavedla faraonova manželka Nefertiti.

Nočním divadlem u faraonova lesního rybníčku byli Egypťané seznámeni s programem dne příštího. O skvělé nacvičení uměleckého kousku, nazvaného „Karavany táhnou pouští“ a který i z očí El-Kobira vyhnal slzu úžasu, se postarali nejstarší Egypťané a byli za to ocenění dlouhotrvajícím potleskem a ovacemi diváků. Večerní porada faraonových úředníků pak den pod žhavým nilským sluncem ukončila.