Letní tábor Velké Skaliny

Ne nadarmo se říká, že třináctka je nešťastný den. Sotva ráno cestovatelé protřeli oči, čekal je telegram, že bankovní lupič zmizel a hledá ochranu u sicilské mafie. Nezbylo, než se za ním okamžitě vypravit. Na Sicílii narazili na mafiánskou hlídku, která je chtěla oloupit o zavazadla a museli je proto po částech přenést přes jejich území. To se nakonec podařilo a k anglickému bankovnímu lupiči měli, coby kamenem dohodil.

V odpoledních hodinách zahájili velký hon na lupiče, při kterém museli zdolat nemálo překážek nastražených lupičem a členy mafiánské Famiglie Luigi Caspi Spaghetti. Nic nebyly lupiči platné všechny překážky, nakonec byl polapen a vsazen do želez. V nich jej pak cestovatelé s Willym Foggem dopravili do rodné Anglie.

Do přístavu se seběhla snad polovina Londýna a všichni provolávali cestovatelům slávu. Lord Mortimer, který se s Willy Foggem vsadil, že cestu kolem světa nezvládne, musel uznat svou porážku, hluboce před cestovateli smekl a odešel se vyspat do Sněmovny. V okamžiku, kdy byl lupič předán spravedlnosti a odváděn do vězení, dostavila se sama královna, aby poděkovala všem cestovatelům za odvahu a vytrvalost. Zároveň je vyzvala, aby si v královské pokladnici, jež pro tento okamžik pro ně otevřela, každý vybral něco na památku své čtrnáctidenní strastiplné pouti. A tak každý byl oceněn – cestovatelé z pokladnice Jejího Veličenstva a bankovnímu lupiči vyměřil soud několik let natvrdo, které stráví v Toweru za peníze anglických daňových poplatníků.

Na oslavu Foggovy cesty uspořádala anglická královna velkou oslavnou pouť s mnoha atrakcemi. Co ale čert nechtěl, Anglie se probudila do jejího typického dešťového počasí a nezbylo než narychlo přestěhovat všechny atrakce pod střechu. Na úrovni pouti to nic nezměnilo, soutěže o mnoho laskominek probíhaly celé dopoledne. Při odpoledním balení zavazadel všech cestovatelů, bubnoval do všech střech vytrvalý déšť, který vydržel až do večera. Jeho bubnování však přehlušily řízné tóny závěrečné diskotéky. Diskotéka byla závěrečnou tečkou pobytu našich malých cestovatelů na prvním běhu ve Velkých Skalinách.

V Řecku chytil Willy Fogg a jeho přátelé na poslední chvíli parník do Španělska, kde v ranních hodinách přistáli. Ale ouha. Lupič, kterého pronásledují, se ve španělském přístavu domluvil s místními zlodějíčky (ne vládními, ale přístavními – ty vládní to je pohádka o jiné zemi) a ukradli Willymu Foggovi - v době, kdy si prohlížel přístav - všechna zavazadla. Nezbylo, než aby se svými přáteli cestovateli obcházel místní stánkaře, obchodníčky a překupníky a všude se na zlodějíčka vyptával s cílem nalézt jej a získat zpět svá zavazadla. Stánkaři a překupníci lhali o stošest, mátli cestovatele pohádkami o zaručeně zákonném chování všech obyvatel přístavu, ale vše marno. Cestovatelé nakonec odhalili pravého zlodějíčka, získali zpět svá zavazadla a předali jej místním žandárům ke spravedlivému potrestání. Ti jej zbavili přístavní imunity, soudili, soudili a ještě když Willy Fogg odcestoval do Madridu, soud nebyl u konce a bohdá nikdy nebude. Nakonec jej nejspíše s omluvou propustí, obnoví mu imunitu a krást se bude i nadále - jak příznačné v současné době.

Odpoledne v Madridu museli přátelé Williho osvědčit své znalosti pod palbou imigračních úředníků, kteří si mysleli, že se jedná o emigranty z bohaté Anglie, kteří se chtějí v po krk zadluženém Španělsku usadit. Otázky zvládli, přesvědčili je o svých pouze cestovatelských úmyslech a stíhání anglického bankovního lupiče. Ten velmi rychle zjistil, že ve španělských bankách není co ukrást a než do nich EU něco nasype (jako do řecké bezedné studny), bude to nějaký čas trvat. Čas, to je to co náš lupič nemá a proto ve stínu Pyrenejských velikánů přeběhl do Francie, kam se naši cestovatelé za ním okamžitě vrhli.

Co však nečekali, byla skutečnost, že museli cestovat noční Francií. Cesta tmou nebyla nic snadného, navíc se jim zjevovaly pohádkové bytosti, od sudičky po zlého vlka. Ale předvedli jim několik pohádek, po jejichž správném názvu, který museli uhodnout, byli puštěni dále. Vše dobře dopadlo a spokojeni ulehli do postýlek pařížského hotelu La Grande Skalina.

Noční tornádo „Pepa“ přineslo nad území západní Ameriky ranní déšť. V přístavu, kam doplula loď s našimi cestovateli, se dozvěděli, že lupič zamířil do kasina v Las Vegas a proto se za ním hned vypravili. Nepřeberné množství lákavých her – Black Jack, kostky, ruleta, karetní hry Prší a Hromádky byly doplněny o „Člověče nezlob se“ a „Stříhání“. Dolary jen šustily, v případě výhry propuklo nemalé veselí, ale v případě prohry už tomu tak nebylo. Lupič, maskován velkým doutníkem a kloboukem vraženým hluboko do čela úspěšně unikal. Čas rychle ubíhal, z napětí hazardu dostali všichni pořádný hlad a než se kdo nadál bylo tady poledne a náramná bašta v místní jídelně, kterou připravila skupina kuchařů vedená šéfkuchařkou Hankou.

Odpoledne zamířili naši cestovatelé do proslulého golfového areálu Texas Green, kde se zúčastnili velkolepého turnaje na patnácti jamkách. Místní odborníci tento turnaj nazývají „Pomsta chytré Horákyně“, neboť se hraje pouze jedinou holí a navíc musí být čerstvě po startu turnaje nalezena v blízkém lese. A protože se turnaj navíc hraje na čas, nepřipadá v úvahu dlouhé taktizování a pomalý přesun mezi jamkami, ale pořádný úprk. Sami pořadatelé byli překvapeni rychlostí hry a pravili, že takovou hru ještě nezažili. Však také z každého družstva, při jásotu nad dosažením patnácté jamky, stříkal pot na všechny strany.

V době cestování Willyho Fogga se nedalo využít vymoženosti dnešní doby – let aeroplánem. Pravda, Willy také cestoval 80 dní, zatím co naši cestovatelé to musí zvládnout za dní čtrnáct. Proto se operativně v noci v Americe nalodili na palubu letadla společnosti MPA (Móňa-Pája-Airlines) a přesunuli se do Řecka. Pod horou Olympskou je bohatou snídaní, které vládly obložené chleby s olympijskými kruhy, přivítali řečtí bohové. Poté jim sdělili, že nastaly Olympijské hry a v době, kdy vlaje olympijská vlajka, nesmí probíhat žádné války, násilí, ani hon na bankovního lupiče, kterého po celém světě pronásledují. Naši cestovatelé se s vynuceným příměřím museli smířit a využili možnosti se Olympijských her aktivně zúčastnit. Rozhodčími na stanovištích byli sami bohové a nad nebývalými výkony cestovatelů v jednotlivých disciplínách pokyvovali uznale hlavami, až jim z nich padaly vavřínové věnce. Odpoledne proběhly skupinové sporty – fotbal, vybíjená, přehazovaná a štafety družstev a hned po skončení poslední disciplíny vyhlásili bohové vítěze jednotlivých kategorií. Následovala hostina, na které byly podávány pochoutky z mnoha zemí. Nejvíce si naši cestovatelé – dnes olympijští sportovci – pochutnávali na francouzských bramborech.

Večer pak všichni naši cestovatelé odpočívali. Někteří se dívali na film, ostatní seděli o ohníčku, hráli na kytaru a zpívali. Konečně po mnoha letech jsme zažili na táboře krásnou hudbu.

Tóny samby zněly našim cestovatelům v uších ještě ráno, když se přesouvali na Havajské ostrovy, kam je vedla stopa bankovního lupiče. Ten se spřáhl s místní mafiánskou rodinou, jejíž členy bylo nutné vypátrat. Na čtyřech stanovištích odhalovali postupně tajemství místního kmotra, jež je znám pod přezdívkou Hawai-Alibaba. Celou rodinu se podařilo vypátrat a proto přijali pozvání na velkou havajskou Beach party pod palmami. Po úvodním Welcome drinku rozjel slavný „dýdžej Ef Key-Hawai“ - vlastním jménem Filip Kaspi -neskutečnou show, jež skončila až dlouho v noci. No, nádherný den. Pravda, nutno přiznat dva malinké problémky. Jedním z nich byly návštěvy rodičů našich cestovatelů, ale přežili jsme je. Druhým a podstatnějším je fakt, že mocnou zvukovou clonu Beach party využil náš bankovní loupežník a rychle se vypařil jedinou lodí, jež večer odplouvala z Havaje směrem do Ameriky. Hned ráno za ním cestovatelé vyrazí.

Z Afriky do jižní Ameriky, kam cesta naše cestovatele vedla po stopách lupiče, je to coby kamenem dohodil. Proto také ranní rozcvička proběhla v duchu fotbalové Brazílie. Fotbal nefotbal – vždyť jsme v brazilském Riu a tak rozcvičku nakonec ovládla karnevalová Macarena. Dopoledne se naši cestovatelé věnovali pilně Businessu. Po vzoru hlavní třídy Ria utvořili obchodní centra – Casino, Kosmetiku, Kadeřnictví, Masáže všeho druhu, Fitness centra a dokonce i Nemocnici a Zoologickou zahradu. Všude nabízeli perfektní služby, samozřejmě pořádně zaplacené. Návštěvníci se nejvíce podivovali cenám v nemocnici – inu Čecháčkové zvykejte si – bude ještě hůř.

Osmý den vyvrcholil velkým brazilským karnevalem pod širým nebem, z masek přecházel zrak a tóny samby, jež provázely karnevalový průvod, zněly do širokého okolí. Unaveným karnevalovým maskám proto přišla velmi vhod „Obrubníková kaše dony Márii“, která byla podávána vyhládlým tanečníkům pod širým nebem.

Dnes čekala naše cestovatele cesta na africký kontinent, kde nejsou žádné kuchyně, jídelny a další vymoženosti evropské civilizace. Museli tedy být schopni se o sebe sami postarat. Hned ráno posbírali svých „pár švestek“ a vyrazili na cestu vybaveni kotlíky a surovinami na uvaření stravy pod heslem „uvař si sám“. Ve  stínu afrických velikánů na savaně pod samotným Kilimandžárem si připravili ohniště, uvařili vynikající gulášovku, kterou pak s velkou chutí pojedli. Zbytek dne strávili v příjemném údolí, v chladivých vlnách místní říčky, kterou domorodci nazývají Punta Punta. Z rozjímání je vytrhla blížící se bouře a než naplno udeřila, stačili se všichni dopravit do bezpečí na Pobřeží slonoviny, kde na ně čekal báječný koláč z „modrých bobula“, jež pro ně připravily kuchařky ze základny „Máňa-Hanka-Venda“. Podvečerní soutěž, která bystřila paměť a vyžadovala naučit se části slavné básně o domorodém náčelníku Umbala Kumbala Bumbala. Tato oslavní báseň jen celodenní zážitky příjemně podtrhla a úderem desáté hodiny večerní již všichni ulehli do postýlek, jak praví domorodci, odebrali se na kutě.

Trasa honby za lupičem, po které se vydal Willy Fogg a jeho přátelé cestovatelé pokračovala na severní pobřeží Austrálie a bylo třeba přejít celý kontinent. Cesta buší byla plná nástrah, dokonce v jednom okamžiku narazili na divokého psa Dinga, který je kus cesty i doprovázel. Australští  domorodci zdržovali pochod záludnými úkoly, z nichž nejhorší byl úkol poslední. U něj potřebovali zjistit další směr úprku lupiče, ale domorodec pravil: „Já být moc smutná, nemít lék pro má stará děda. Vy jít pro modrá bobula, tady je kýbla, přínýst k já a pak odpověď na váš otázek“. Nezbylo než nasbírat borůvky. Z nich udělala kuchyně domorodců lektvar pro „nemocná stará děda“. Zamíchala jej do jogurtu z mléka australského skotu a protože bylo lektvaru více než dost, dali si i naši cestovatelé k svačince vynikající borůvkový jogurt.

V odpoledních hodinách se jedna část cestovatelů dosytnosti vyřádila na australském vodním tobogánu, druhá část využila čas k pobytu na východním pobřeží a koupání v chladivých vodách Indického oceánu. Večer pak proběhl finálový večer SKALINY GOT TALENT. Ze dvou výběrových kol do finále postoupilo 15 účinkujících, buď jednotlivců, nebo skupin. Každé vystoupení bylo provázeno ohromným potleskem a povzbuzováním publika. A výrok poroty, kterou tvořili Rytmus, Lucka a Dara? Všichni finalisté prokázali talent a do jejich budoucího uměleckého života jim porotci popřáli mnoho úspěchů a zdaru.

Země vycházejícího slunce své jméno nemá nadarmo. Nad Japonskými ostrovy, kam cestovatelé dorazili, sice vládly mraky, ale jen krátce. Jakmile se slunci podařilo jejich hradbu prorazit, zavládlo teplé počasí, při kterém Japonci pijí svůj výtečný čaj. Uvařit jej zároveň s prezentací a připravit pravé SUSHI bylo dopoledním úkolem. Přísné porotkyně si pak prezentaci poslechly a čaj nejen prohlížely, ale i ochutnávaly. Většinou se jednalo o čaj Mládí a tak kromě strachu porotkyň, kdo ví jaké byliny, kopřivy a rulíky pijí, se objevil i strach z přílišného omládnutí. Ale vše dobře dopadlo. Mezi tím pomocníci cestovatelů pilně připravovali japonské jídelní hůlky, se kterými pak v odpoledních hodinách proběhl velký závod v přenášení vařené rýže. Původně mělo jít o její konzumaci, ale přeci jen strach z možných třísek v jazycích cestovatelů zvítězil a přenášení rýže bylo doplněno o japonskou gejšu Popelku. Ta také musela přebírat hrách a čočku, ale místo pracovitých holoubků měla jen ty tyčky. Jedno však měly obě Popelky (evropská i japonská) společné. Tím byla nehodná macecha, jež přebírání nakázala. U našich cestovatelů se této nezáviděníhodné role ujala Móňa a nutno přiznat, že k zlé maceše měla hodně daleko. Večerní KIMONO HITACHI - pro neznalé prostě diskoška, ale v japonských úborech – dlouho zněla nad japonskými ostrovy. Dunění basů, ryk trumpet i kvílení kytar rozechvívalo slunce ještě v době, kdy zapadalo na dalekém západě nad Evropou.

Lupič se sice tiše vypařil, ale ne beze stop. Jak prosáklo z ruské bezpečnostní agentury „BULVA KRASNÓVO KREMLA“, nabral směr na východ a naši cestovatelé jej okamžitě následovali. Cestování po širokých ruských pláních je však bez zásob nebezpečné. Proto v dopoledních hodinách museli cestovatelé shromáždit zásoby, a aby se členové týmů neztratili, pro jistotu se k sobě přivázali.

Také bylo potřeba vyrobit dopravní prostředek – slavné ruské sáně. Což o to. Výroba nebyla až tak těžká, horší byla zatěžkávací zkouška. Nakonec i ta dopadla poměrně dobře, týmy byly připraveny na dalekou cestu, když v tom je zastihla náramně důležitá zpráva. Ono totiž je to v Rusku jako u nás. Informace z bezpečnostních služeb unikají jako děravým cedníkem a tak se naši cestovatelé z místního bulvárního plátku „GOLOS GRAŽDANÍNA PITKINA“ – který jim přinesla kolchoznice Máša - dozvěděli, že lupič má namířeno přes Sibiř do Japonska. „Ještě, že máme ty saně“, konstatovali spokojeně naši cestovatelé a večer strávili v kroužcích, kde posilovali fyzickou, sportovní i uměleckou kondici.

Bouřlivé ráno s krupobitím zastihlo naše cestovatele na Čínských hranicích a proto i rozcvička byla v duchu meditačního cvičení, jen co mračna odplula směrem do Ruska. Po snídani museli cestovatelé pátrat po stopách lupiče v osmi klášterech, kde se mimo jiné dozvěděli o velké záludnosti pouště Gobi, kterou budou muset přejít. Přípravu na cestu, kde budou potřebovat hodně vody, přerušila další bouřka a tak získaný čas využili ke zhlédnutí filmu o cestování Willy Fogga kolem světa.

Odpoledne si pak připravili dostatek vody na překonání zrádné pouště, Nebylo to nic jednoduchého, neboť měli k dispozici pouze brčka a jak známo, mnoho vody se do nich nevejde – no nalítali se až až. V podvečer zhlédli naši cestovatelé televizní zpravodajství čínského kanálu ČUM SEM – ČUM TAM a dozvěděli se, že prý s velkou pravděpodobností je stíhaným lupičem sluha, jež doprovází Willyho Fogga. Následná policejní razie mezi cestovateli odhalila dvě věci: Za prvé - policejní velitel, mocně si přihýbající z čutory, byl zpitý pod obraz a zákon mu byl ŠUMA FUK. Za druhé - poldíci lítali jak praštění, houkali, šermovali zbraněmi a pendreky jako o život a stejně chytili VELKÉ PRD. Ostatně jako i v jiných zemích – hlavně jedné malé ve střední Evropě. Willy Fogg jim se svým sluhou hladce proklouzl a zamířili do Japonska, kam skutečný lupič prchal.

Nakonec večer – kousek od Šanghaje – zorganizovala čínská umělecká agentura „SAMA CHINA JAMA“ casting do připravované soutěže „Skaliny mají talent“ a nemalá část cestovatelů se v prvním výběrovém kole ucházela o přízeň poroty.

Jak ten čas letí!! Opět – pokolikáté již – zavoněly prázdniny a hurá na Skaliny. Od božího rána se děti těšily až nastoupí po nezbytných papírových procedurách do autobusu, který je doveze vstříc prázdninovým dobrodružstvím s Willy Fogem a jeho cestou kolem světa za 14 dní. Hned po příjezdu na Skaliny, nezbytném ubytování a obědě prošly děti zdravotním filtrem, kde rentgenovému oku doktora Davida nic neušlo. Odpoledne věnovaly děti seznamování v oddílech a na večerním pracovním nástupu si připomněly pravidla chování a pobytu na táboře. Velkou pozornost sklidilo vystoupení doktora Davida, který dětem vysvětlil, že v parnech, která zasáhla Skaliny a jejich okolí, je třeba nosit pokrývku hlavy, pít nejméně 2 – 3 litry tekutin, kterých je v jídelně více než dostatek. A pozor!! Velkou pozornost je nutné věnovat bacilům všeho druhu, neboť jak pravil doktor: „Bacil je samice od čuněte a číhá na nás na každém rohu.“

Večerní scénka příchodu Williho Foga uvedla děti do celotáborové hry, kdy budou po celém světě stíhat bankovního lupiče a všichni svorně Willimu slíbili, že mu na jeho složité cestě pomohou. Inu uvidíme. Podle zaručených zpráv nejmenovaných informátorů se lupič vydal do Finska. A Finsko, to je země tisíců jezer, ale také polárního kruhu a velké zimy.

Ráno byla obloha nad Finskem, kam děti během noci docestovaly, plná mraků, ale svěží vítr od Severního pólu je do snídaně rozehnal do všech stran. Na ranním nástupu Willy Fog zjistil, že pomocníků je mnoho a bude třeba rozdělit je do skupin k lepší orientaci i výkonům. Vyzkoušel si tedy na osmi stanovištích jejich fyzickou kondici, rychlost a přesnost, v neposlední řadě i schopnosti hmatu, paměti a další potřebné dovednosti, jež se při honbě za bankovním lupičem budou více než hodit.

Mezi tím probíhalo první bodování úklidu chatiček. Tým zdravušek doplnil sám velký Standík, jehož bystrému oku neunikl žádný detail. Však také musel několikrát napomenout zdravušky za jejich shovívavé hodnocení a již udělené bodíky tak snížit. I přes to se jedné chatičce podařilo získat plný počet bodů a tedy Sluníčko, na druhé straně škály je Prasátko a ty byly uděleny hned dvě.

V odpoledních hodinách - lupič nelupič - se všichni vydali ochladit svá těla do vln Finských jezer. Zlé jazyky tvrdí, že je lupič z povzdálí pozoroval a posmíval se jim. Nedejte se ale zmást. On byl vedrem tak umořen, že ležel v bazénu areálu „Čóres Suomi“, lapal po dechu a pil nefalšovanou karlovarskou Šaratici a ještě k tomu bez bublin. Chrochtání, které se z těch míst ozývalo, nebylo výsměšné chrochtání blahem, ale prostě náš loupežník chrápal jako ruský bohatýr, když jej přepadla dřímota a navíc se mu to v břiše po Šaratici pěkně vařilo. Zaspal i slavnostní nástup kostýmů - zástupců mnoha zemí světa, kam se naši táborníci vypraví.  Vzbudilo jej až mocné kvílení a rachot reprobeden, když v jeho blízkosti vypukla velká seznamovací diskotéka našich táborníků, kde za víru bubnů šlo opravdu až o život. „Safra, safra“ povídá loupežník, „člověk si trochu dřímne a hned je ohrožen na sluchu i životě“. A tak, zatím co naši táborníci-cestovatelé křepčili a tančili, loupežník sebral svých pár švestek, samozřejmě i lup z banky a potichu se vypařil.

Vážení rodičové, děti a všichni kdo máte rádi letní tábory!

Připravili jsme pro vás nabídku letních táborů pořádaných v areálu letního tábora Velké Skaliny. Veškeré informace o cenách a programu naleznete na www.velkeskaliny.cz

Pro rok 2012 jsme pro vás připravili následující celotáborové hry:

1. běh Cesta kolem světa za 14 dní

Willy Fogg, vážený anglický gentleman, nemá o peníze nouzi. Jeho život mu však připadá nudný a tak se jednoho dne vsadí se svými kumpány o celé své jmění, že objede celý svět… Sám by to ovšem nezvládl a kromě pár svých věrných přátel volá na pomoc další šikovné cestovatele, kteří mu pomohou překonat nástrahy a překážky na dlouhé cestě a dostat se do cíle včas! S odhodlanými světoběžníky, kteří se nebojí dlouhé cesty a jsou připraveni bojovat o výhru v sázce, se rád setká na 1. běhu! A kdy vyjíždíme? Přece 30. června ze stanice Velké Skaliny!!!

2. běh Na Divokém západě

Taky jste nespokojeni se životem v začouzené Evropě, plné korupce a školních lavic jako my? Pokud ANO, přidejte se k naší výpravě na Divoký západ, do země rozlehlých prérií, hlubokých jezer a vysokých hor.Přidejte své znalosti a síly ke zdárnému zvládnutí všech nebezpečenství s cílem postavit v podhůří Skalinských hor zcela nové městečko GREAT ROCKS CITY. Nebude to vůbec cesta jednoduchá. Čekají nás na ní mnohá dobrodružství plná kovbojů, šerifů a samozřejmě i desperátů. Ale pozor, pozor! Již dopředu je nutné sdělit, že v naší cílové oblasti se to hemží indiány, od kterých se jistě mnohé z jejich znalostí i naučíme. A pokud se nám podaří s nimi navázat spolupráci, zcela jistě zjistíme, že společné soužití bude ku prospěchu nás všech. Narazíme i na bandu desperátů Krvavého Billa, který terorizuje se svojí čtyřicetičlennou bandou rozlehlá území Ameriky a určitě nám bude chtít překazit budování městečka. Podaří se nám, spolu s indiánskými bojovníky, zbavit se jeho bandy a po zásluze jej potrestat?
Zobrazit více informací....

3. běh Sherlock Holmes - Skalinská tajemství

Pan Sherlock Holmes byl povolán k nám na tábor, aby pomohl objasnit některá tajemství (např. tajemství oběšeného školníka, tajemství bludných kamenů nad rybníkem či záhadná stvoření v Černém lese). Tyto tajemství jsou tak složitá, že pan Holmes potřebuje pomoc od malých detektivů, kteří budou vyškolení u Scotland Yardu (metropolitní policie města Londýna) a po rozdělení do detektivních kanceláří mu pomohou tyto záhady vyřešit spolu s věrným přítelem panem doktorem Johnem Watsonem a šéfem Scotland Yardu panem Lestradem.

4. běh KRIMINÁLKA SKALINY

Záhadně se vám ztratil plyšák? Nemůžete si vzpomenout, co se vám zdálo v noci? Stále hledáte konec školního roku a začátek prázdnin? Není problém. Kriminálka Skaliny vyšetří i ten nejzáludnější případ. V týmu má největší kapacity svého oboru, jako Colombo,Kojak, Arazím, Kůstka Brenenová, Jesika Fletcherová atd. Podílejte se s nimy na objasnění největších záhad.