Letní tábor Velké Skaliny

Někteří naši malí vyšetřovatelé jsou hlavy zapomnětlivé. Plná krabice ztrát a nálezů však na ranním nástupu našla své majitele a je zase co zapomínat. Krátce na to se všichni dozvěděli radostnou zprávu. Pes Maxík byl nalezen!  Sám Mc Cabe dětem oznámil, že měl telefonát z psího útulku, kam byl Maxík umístěn a domluvil se, že si pro něj v neděli odpoledne dojede. Na oslavu Maxíkova nalezení vyhlásil Mc Cabe velkou pouť, ale až na odpoledne. Před obědem ještě proběhla soutěž s krycím názvem „Amerika“. Doběhnout po jednom ke stolku s otázkami, správně je zodpovědět bylo hlavním smyslem hry. Ovšem správné odpovědi hned tak někdo nevěděl, i když to byly otázky k tématu letošního tábora a k tomu, co všichni zde prožili. Při nesprávné odpovědi bylo nutné se vrátit k týmu, poradit se a znovu vyrazit. Ale kdo by si to celých čtrnáct dní pamatoval! Soutěž byla nakonec ukončena obědem, jinak by děti běhaly ještě teď.

Odpolední poutí psíka Maxíka vyvrcholilo soutěžní zápolení mladých vyšetřovatelů. Poté následoval závěrečný nástup, na kterém Mc Gabe zhodnotil celé čtrnáctidenní vyšetřování a vyhodnotil nejlepší týmy. Maxík je zachráněn, únosci v lochu, co více si přát!! Ano, za rok na Skalinách opět nashledanou.

Na ranním nástupu vyšetřovatelů byl díky důkaznímu materiálu a svědectví zdravušky vyhodnocen úklid chatiček. Suverénně jej „vyhrála“ chatička nejmenších děvčátek a získala prasátko jako Brno. Takový nepořádek, jež dívenky vytvořily, si nezasloužil nic jiného, než chrochtací kolečko na nástupu. Však jej také hned absolvovaly. Jen to chrochtání jim moc nešlo. Dopoledne mezi děti přijeli pracovníci Kriminálky z Českých Budějovic a jejich přednáška byla velmi zajímavá a zároveň i poučná.

Odpoledne pak vyšetřovatelé zápolili ve stolním foukacím hokeji a stavbě věže. Zdálo by se, že to nemá nic společného s jejich hledáním Maxe, ale opak byl pravdou. Právě výsledky jednotlivých týmů jim umožnily pokračovat v pátrání. Po jednotlivých týmech a za spolupráce s informátorem se vydali do doupěte únosců, jehož souřadnice zjistili, ale ouha. Maxe nenašli, neboť se mu podařilo chvíli před tím únoscům utéci a je nyní kdoví kde - prý na cestě do  Skalin. Po návratu s nepořízenou se z týmů vrátili členové basketbalového soustředění Tygříků ke svému tréninku a vůbec se nešetřili. Pot z nich až stříkal, doplňovali tekutiny, jak jen mohli a kontrolní časy, které zapisoval trenér Honza, vypovídaly o všem. Nebylo sportovce, který by své výkony nezlepšil a to prosím ještě není soustředění konec.

Večer se pak všichni malí vyšetřovatelé sešli v jídelně k volbě Miss Skaliny 2012 pod názvem MISS CHŇAPKA a MISS OČKO. V urputném zápolení, plném záludných otázek přímo na tělo zvítězila odvaha zúčastnit se a cenu diváků – neutichající potlesk – si odnesl každý, kdo na prkna podia vstoupil.

– Ráno navštívila malé vyšetřovatele spisovatelka Jessica Fletcherová a požádala o pomoc se složením textu rukopisu, který ji rozfoukal průvan. Ten vznikl v okamžiku, kdy z okna zapískala na svého čistokrevného špice Lízala, jež usilovně hnojil na zahradě záhonky šlechtěných růží. Chytré zvíře zavětřilo, otevřelo si zadní vchod a průvan odnesl rukopis do dáli. Mladí vyšetřovatelé museli text doplněný již obrázky přinést a složit. Se slzami v očích Jessica poděkovala dětem a její pes Lízal se se staženým ocáskem jen lísal.

Odpolední koupání pak zchladilo horká těla vyšetřovatelů a ve večerních kroužcích si zasportovali, zatančili, někteří malovali a došlo i na karban v podobě Pokeru. Tomu však hned po večeři předcházelo velké fotografování jak oddílů, tak i soutěžních týmů.

Zatažené nebo po ránu nevěstilo nic dobrého, ale pohledem na policejní meteo-radar bylo zjištěno, že mraky odtáhnou a bude zase pařák. Doprava získaných důkazů územím divokých včel byla strašidelným úkolem, před který byli naši malí vyšetřovatelé postaveni. Více jak 400 balonků s vodou bylo nutné postupně propíchnout dřevěným žihadlem, vodu co nejvíce odchytit a přinést v kelímku ke svému týmu. Některé balonky držely, ne a ne je propíchnout, jiné praskaly hned při prvním dotyku. Během krátké doby byly všechny balonky nalezeny a voda přenesena – inu zdárně provedený úkol. A divoké včely? Ty je z dálky závistivě sledovaly práci se špejličkami.

Odpoledne potvrdilo závěry policejního meteo-radaru, bylo vedro k padnutí. Naši malí vyšetřovatelé se proto odebrali k chladivým vlnám místního toku a jezírka. Trochu dříve se vrátila skupiny basketbalistů ke svému pravidelnému tréninku. Ten završili štafetovou hrou, která prověřila nejen jejich rychlost, start na míč a podobně, ale i schopnosti logického myšlení. Šestnáctidílný obrázek se jim podařilo složit ve velmi dobrém čase. Naše redakční propiska zjistila, že se celá skupinka basketbalistů jmenuje „Tigers“, tedy Tygříci a již se jim pro nadcházející sezonu připravují dresy se znakem tygříka na prsou.

Ranní nabídka Nicka Slaughtera přišla jako na zavolanou. Pomohl určit, kde hledat další důkazní materiály. Dvě hry, které malé vyšetřovatele čekaly, je zavedly k lesnímu jezírku. Tam po překonání bažinatého terénu, což byla soutěž první, je čekal v lese nad jezírkem zápas s částí únosců, kteří nechtěli dopustit, aby získali potřebné důkazy. V neskutečném vedru, které ovládlo celou krajinu, se ve stínu lesních velikánů podařilo nakonec důkazy získat a všichni se mohli věnovat jediné věci, jež ve vedru byla snesitelná, tj. koupání.

V odpoledních hodinách pak koupání zařadili jako hlavní část programu a menší děti šly k jezu u Soběnovské přehrady, kde je mělko, písek a čisťounká vody říčky Černé. Po návratu bylo vše připraveno na večeři pod širým nebem, která má ve Velkých Skalinách dlouholetou tradici. Ano, jedná se o „obrubníkovu kaši“. A jak z obrázků vidno, zájem byl veliký, přídavků ještě více a dle slov kuchařky se všichni tak „napucli“, že druhou večeři málokdo chtěl. S příchodem tmy byl zapálen táborový oheň a tóny kytary se zpěvem dětských hlásků se nádherně rozléval po tichnoucí přírodě.

Dnešní den je dnem návštěvním, ale to neznamená, že by malí vyšetřovatelé měli úplné volno. V dopoledních hodinách bylo třeba získat dva důležité důkazy. V prvé fázi pomocí přesné mušky, ve druhé pak přesným odhadem chuti předkládaných tekutin. V průběhu obou fází soutěže získali nápovědu ke křížovce, kterou museli vyplnit, aby získali tajenku. A ta právě byla řešením k získání předmětu doličného.

Odpoledne pak nastalo návštěvní hemžení, kterému se vyhnuli naši malí „baskeťáci“. Ne proto, že by je nikdo nechtěl navštívit, ale prostě proto, že teprve včera přijeli a mít další den hned návštěvu by bylo přinejmenším podivné. Mohli se tak plně věnovat svému tréninku.

Sháníte důkazy, za mnohými se plahočíte kraj světa, pak je předáte policejní laboratoři k prozkoumání a telefonicky se dozvíte, že byly ukradeny a basta. Prý jsou na lodi mířící na širé moře a na otázku „Co máme dělat?“ je vám odpovězeno „to je váš problém“. Jak podobné práci policejních složek na druhém konci světa od Ameriky. Nezbylo, než se na moře vypravit a ve velké vodní bitvě získat zpět ukradené důkazní materiály. To se povedlo a tak si naši vyšetřovatelé mohli po příjezdu do přístavu zařádit na přístavním tobogánu

Poté bylo třeba některé důkazy zaslat potrubní poštou do nové laboratoře, a protože potrubní pošta již není tak využívaná jako v minulosti, byla dosti děravá. Udržet důkazy v jejích trubkách bylo složité a vyzkoušeli si to i šéfové týmů. Pak již následovaly scénky, které si týmy vyšetřovatelů samy připravily a nacvičily. Většinou byly představeny úspěšně vyřešené kriminální případy – od aktu násilí až po usvědčení a zadržení pachatele.

Když ráno člověk oko protře, je celý rozlámaný. Proto je na místě rozcvička, jež všechny svaly překontroluje, rozhýbá a zaktivizuje. Rozcviček je celá řada. Od bohapustého a málo smyslného běhání, přes využití prostných cviků až po rozcvičku hudební. Ta je našimi malými vyšetřovateli hojně využívána a nutno říci, že i oblíbena. Hned se lépe vstává, každý se na ni těší a radost z pohybu je patrna na všech tvářích. Po rozcvičce následuje krásně obložený chléb k snídani a poté příprava na výpravu do přírody, kde si každý vyzkouší jaké to je, když se musí o sebe sám postarat. Dnešní akce „Vařím si sám“ právě začíná.

Při vyšetřování a shromažďování důkazů jsou velmi potřebná čísla a matematika vůbec. To vše si mladí vyšetřovatelé vyzkoušeli během dopoledne pod dohledem Charlieho Eppese ze seriálu Vražedná čísla. A některá z nich opravdu vražedná byla, to když bylo třeba strefit číslo, kterým se bodový výsledek násobil a místo toho padlo dělení. Celé konání bylo ztíženo i tím, že libá vůně z kuchyně - kde se k obědu smažil báječný pangas – rozptylovala všechny soutěžící neuvěřitelným způsobem.

Ale ani čísla nejsou vše. Při shromažďování důkazů je potřebný hmat, správný odhad i intuice. To vše si vyzkoušeli mladí vyšetřovatelé odpoledne, kdy museli poslepu nalézt ve vymezeném prostoru deset míčů a seřadit je podle velikosti. V další části pak nalézt sedm stejných schráneček, seřadit je podle váhy od nejtěžší po nejlehčí. K tomu – jako váhy - museli používat jen vlastní ruce a přesný odhad. Ve schránkách se totiž ukrývalo devítimístné telefonní číslo na svědka, jež může podat cenné informace o únoscích Maxíka. Pokud číslo složí špatně, nedovolají se mu a navíc budou únosci varováni podplacenou telefonní ústřednou. Velká opatrnost byla tedy na místě.

Vše se podařilo a večer to malí vyšetřovatelé oslavili na „Diskotéce naruby“. Kdo by si myslel, že přijdou tancechtivé děti s oblečením naruby, hluboce by se mýlil. Terminus technicus „naruby“ znamenal, že chlapci se oblečou za dívky a naopak. Všichni jsme se těšili, jak chlapci přijdou kromě jiného i vhodně nalíčeni, děvčata pak hladce oholena s nagelovanými vlasy. Výběr parfémů už tak důležitý nebyl, neboť v disko tančírně se vůně stejně spojí v jeden velký fujtajbl.

Ranní setkání Texas Walkera a Horatia Cainea přineslo nemalé překvapení. Za dalšími důkazy, spojenými s hledáním únosců Maxíka. Cesta vede napříč státem Texas, kde jsou rozsáhlé bažiny a bude nutné je překonat. K dispozici není žádný speciální člun, jež by přenesl vyšetřovatele a tak bude nutné postavit pevnou dráhu, po níž bude každý tým převeden. To se nakonec i povedlo. Pravda, nutno přiznat, že nejedna noha se občas v bažině objevila, zároveň s panickým strachem majitele zmíněné nohy z bažinných krokodýlů, kterými se to kolem provizorní cesty jen hemžilo.

Odpoledne pak týmy dopilovávaly scénáře na svou scénku, které budou následně sloužit Jessice Fletcherové jako náměty na její nové knihy o zločinu. To jim trochu zkomplikovalo nečekané „malé  pátráníčko“ po chybějícím důkazu, kterým pomohli svým kolegům z Texasu. To sice nemělo s jejich cestou za únosci Maxíka žádnou souvislost, ale kdo ví. Vždyť při tom narazili i na stopy Křemílka a Vochomůrky a ti jsou panečku z pěkné dálky! Ti kluci musejí být ale všude!

Hned ráno přišel mezi děti Horatio Caine a sdělil jim, že se jim sice podařilo nalézt DNA MAxíkovy matky, ale k opravdovému potvrzení tohoto důkazu dojde až složením celé šroubovice DNA. „Pouze barvy ze včerejška k pořádnému důkaznímu řízení nestačí“, pravil Horatio. Museli proto pomocí barevných víček, kterých bylo více jak 3.500 kusů, složit celou šroubovici. Ale nebylo to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Jen některá byla poskvrněna krví Maxíkovy matky a jen ta se mohla použít. 4asově byl tento úkol velmi náročný, skončil – s přestávkou na oběd a krátký polední klid až v odpoledních hodinách.

Poté, protože do večeře bylo ještě daleko, se všichni členové týmů věnovali zkouškám v přesnosti, vytrvalosti i rychlosti. Úkoly, jež je čekaly, vyžadovaly plné soustředění a v nemálo případech i správně zvolenou taktiku. Rozhodčí na všech stanovištích měli plné ruce práce, stopky jen cvakaly a propisky od zapisování jednotlivých výsledků měly až rozžhavenou kuličku. Do večeře týmy nacvičovaly ukázku do soutěže „Máš minutu“. Jejich ukázku umění pak losem obdržel nějaký z jiných týmů a dostal čas a prostor k tomu, aby se to co nejlépe naučil – pak uvidíme.

Dnes se již týmy, jež hledají uneseného Maxíka, přesně etablovaly do svých úloh a dokonce i redaktorská propiska je zcela fit a mohla zaznamenat přesné názvy jednotlivých týmů. Jsou jimi: tým Horatio Caine (Vojta), tým Charlie Eppes (Martin), tým Nick Slaughter (Luba), tým Charlieho Andílek (Maruška), tým Kůstka Brennenová (Danča), tým Lara Croft (Majda), tým Lilly Rushová (Kači) a tým Chuck Norris (Michal). Hned ráno se jim podařilo najít jednu z kostí – prý z Maxíkovy matky. K tomu, aby určili, že se jedná skutečně o Maxíkovu matku, museli nalezený důkaz podrobit zkoušce na DNA. To nebylo nic jednoduchého, v prvním kole se to podařilo pouze jednomu týmu Charlieho Eppese. Nicméně se nález potvrdil a všechny týmy jsou tak o krůček blíže konečnému řešení, o kterém je však Mc Gabe (Mára) přesvědčen, že je ještě daleko.

Mrkvička k svačince tříbí zrak i mozek. To naši přátelé potřebovali do odpolední části soutěží, kdy museli nacvičit scénky pro své vedoucí týmů. Pilně celé odpoledne cvičily a po večeři, ke které bylo báječní rizoto Margaret Hulyhenové z Mashe, jež mezi děti zavítala, si oddechli u kroužků, které byly tentokrát zaměřeny na skotačení, zábavu a relaxaci.

Po budíčku v 7.18 hodin skalinského času a dobré snídani, přišel mezi děti sám Mc Gabe (čti Mek Gejb) se svým MiniMaxíkem a seznámil děti s týmem CSI. Dříve však obdržel telefonickou zprávu že jeho detektiv Jake (čti Džejk) bude mít nemalé zpožděn, neboť po téměř probdělé noci vyspával jako obvykle. Mc Gabe konstatoval, že bude muset mezi dětmi nalézt náhradu za Jaka. Při představování členů týmu Mc Gabe došlo k nemilé novinářské chybičce. Reportérská propiska se zavařila, vypověděla službu a v nastalé horečce nestačila zachytit všechna jména detektivů. Kromě Mc Gabe, jeho psíka MiniMaxíka, Chucka Norrise (Texas Walkera Ranger), Lary Croft (Tomb Rider), Kůstky Brennerové (Sběratelé kostí), Horacia Cabe (Kriminálka Miami), Lilly Rushové (Odložené případy), Charlieho Hesse (Vražedná čísla) a Deiny Scullyové (Akta X) více nezachytila. Slíbila, že se polepší a další členy zapíše,  jakmile jí teplota klesne na normál.

První prověrka adeptů na náhradníka za Jakea prověřovala fyzickou připravenost a rychlost. Na vytýčené trati musely v daném čase běhat dvojice z každého týmu, vždy po jednom kole se vystřídat a počítal se počet dosažených kol. A těch bylo během 10 minut požehnaně. Po pravdě řečeno, když to reportérská tužka viděla, hned se jí přitížilo, zvýšila se jí teplota nad hranici možností teploměru. Uvědomila si totiž, že na tomto běhu bude muset psát jen pravdu pravdoucí a o nějakém „vlastním vymýšlení“ – nedej Bože „bulváru“, si bude moci nechat jen zdát.

Polední klid a melounová svačinka pomohla srazit horečku redaktorské propisce a tak je možné doplnit jména detektivů. Jedná se o Nicka Slautera (Vražedné prostředí), Gelen Sandersovou (Charlieho andílci), Dafné a Rolnu (Scooby Doo) Crischota (Četník ze San Tropez), Jill Grissona (Kriminálka Las Vegas), Terezu Liesbonovou (Mentalista) a nakonec spisovatelku Jessicu Fletcherovou. Pravda, sama horečka i její dozvuky způsobily, že propiska ne zcela přesně zachytila přesnost jmen, ale my jsme jí to již odpustili na základě slibu, že bude od nynějška psát rychlostí blesku – ne toho bulvárního – a vše přesně zaznamená. Příležitost k tomu měla hned, když se Mc Gabe s Jakem radili nad dopisem vyděračů, jež unesli Mc Gabeova Maxíka. Z dopisu vyděračů vyplynulo – a týmy si pilně indicie zapisovaly – že bude třeba pocvičit přesnost, obratnost i logiku. Hned se proto odebraly do prostoru, kde na ně čekaly úkoly v podobě Čínské věže, a překládání krabic. Při zápolení čas rychle ubíhá a tak skoro nepostřehli, že je čas večeře a málem ji zmeškali. Její čas však ohlásil MiniMaxík mocným štěkotem a zároveň všechny pozval na večerní diskotéku tzv. seznamovačku. Vzduch chatiček i jídelny, jež se změnila v taneční parket, ovládly všemožné parfémy, mezi nimiž převládaly „Duchy Moskvy“, na hlavách chlapců se leskly gely všech odstínů a vhodně ladily s laky na nehtech dívek i jejich make-upem. Inu, disko uprostřed lesů právě začalo.

Příjezd autobusů na Skaliny zvěstoval, že nadešel den střídání a příjezdu dětí na již čtvrtý letošní běh. Z autobusů vycházely děti v čisťoučkých oblečcích, no radost pohledět. Než stačily všechny vystoupit, přiřítil se služební vůz hlavního komisaře kriminálky CSI, z něj s papíry v ruce vystoupil sám velký Marek. Kolegy kriminalisty přezdívaný „Mára“ a hned se ujal řízení prvních prací, tj. rozdělení do oddílů, oběd, zdravotní filtr a mnoho dalších úkolů prvního dne. Než se člověk nadál byl zde večer a první nástup tzv. technický. V něm děti poznaly i další vedoucí z ostatních oddílů, kuchařky i kuchtíky a byly seznámeny se základními bezpečnostními i hygienickými podmínkami pobytu na táboře. A zítra? Vzhůru do práce Kriminálky Skaliny CSI!