Letní tábor Velké Skaliny

Vážení rodiče,
po několika letech příprav jsme se letos rozhodli zorganizovat zimní lyžařský výcvik. Kurz se bude konat v Itálii v oblasti Val di Sole - Slunečném údolí.

Jedná se o jednu z nejznámějších a nejrozsáhlejších oblastí italských Dolomit s lyžařskými terény v nadmořské výšce 1300-3000 mn. m.

Tato oblast, někdy také nazývaná Skirama Dolomiti Adamello Brenta nabízí již téměř 400km sjezdových tratí v celkem 9 lyžařských střediscích různé velikosti. K nejznámějším (a také největším) patří vedle Madonny di Campiglio a Passo Tonale také Folgarida/Marilleva. A právě ve středisku Folgarida/Marilleva bude probíhat náš kurz. Bližší informace o středisku (bohužel po úpravě www stránek pouze v italštině :) naleznete na www.ski.it

Ubytování je zajištěno ve 4-6 lůžkových apartmánech apartmánového domu RODODENDRO ve vesničce Terzolas, cca 5 km od sjezdových tratí. Každý den bude zajištěna doprava autobusem k vlekům a zpět.



Termín a cena:
Lyžařský kurz proběhne v termínu 1.2 - 5.2.2012. Odjezd bude 1.2. ve 14:00 z Prahy, odhadem 15:30 z Tábora a 16:30 z Českých Budějovic. Návrat bude v noci z 5 na 6.2. Odhadem bude příjezd mezi 1-3 hodinou ráno. Vše ještě upřesníme před odjezdem.

Cena kurzu je 6790,- komplet se vším všudy :)
V případě zájmu alespoň 15 dětí je možné za příplatek 16€ jet na jeden den lyžovat do nádherného střediska Madonna di Campiglio.

V ceně je zahrnuto:

• doprava z Prahy, Tábora, Českých Budějovic a zpět
• ubytování
• strava - snídaně formou švédských stolů, teplé večeře, česká kuchyně
• pernamentka - 4 dny lyžování
• výcvik vedený akreditovanými instruktory lyžování a snowboardingu
• zajištěn je po celou dobu kurzu také zdravotník

Podmínky účasti:

• věk alespoň 10 let
• základní znalost lyžování či snowboardingu *
• lyžařské, nebo snowboardové vybavení
• !!! POZOR !!! - povinností je lyžařská HELMA!
• oblečení na hory na 4 dny
• cestovní připojištění proti úrazu a odpovědnosti za škodu na celou dobu pobytu
• vlastní povlečení, nebo spacák
• fotografie účastníka
• cestovní pas, nebo občanský průkaz

* základní znalostí se rozumí, že účastník musí na lyžích umět sjet alespoň malý kopeček :) Bohužel z organizačních důvodů není v našich silách vzít na kurz děti, které by na lyžích stály poprvé.

Jelikož se jedná o první ročník zimního kurzu, rozhodli jsme se omezit počet dětí na 45 (jeden autobus). Prosíme vás pokud budete mít o kurz zájem, přihlašte se co nejdříve. Dítě bude na 100% přihlášeno až po odeslání závazné přihlášky a zaplacení kurzu. Pro zaplacení kurzu vás vyzveme emailem, až budeme mít jistotu, že se nám na kurz přihlásil dostatečný počet zájemců, děkujeme za pochopení.

Ráno před závěrečným zhodnocením celé hry Madagaskar se sešly všechny oddíly i týmy k velkému fotografování. Hned poté zahájili poslední etapu madagaskarské hry, která měla prověřit jejich schopnosti při předávání mince z čela na čelo a posílání tenisového míčku, to vše bez pomoci rukou. Hodně se při tom nasmáli, i když věděli, že smích jim jejich výkony bude kazit.

Po obědě začala velká Madagaskarská pouť. U jednotlivých atrakcí si mohli vyzkoušet, jak si v průběhu pobytu na táboře vylepšili postřeh, přesnost, obratnost i trpělivost. Za své výkony dostávali měďáčky, za které bylo možné v pouťovém stánku nakoupit něco dobrého na zub. V závěru pouti pak došlo k dražbě několika předmětů. Dražbě vévodil slon Pepa, který s Markem procestoval nejednu zemi a vždy přinášel jen štěstí.

Poslední večeři na Madagaskaru ovládly hamburgery a cheeseburgery.  Velká jídelna se proměnila v McDonald a obsluha u okének kmitala až z ní pot stříkal na všechny strany. Kečup tekl proudem, housky byly křupavoučké, maso propečené, sýr na jemné plátky a vše náramně vonělo. To byla panečku bašta!!

Večerní nástup pak ukončil celý letošní pobyt na Madagaskaru. Marek Kos vyhlásil pořadí umístění týmů a týmům na prvních místech - jak sportovci říkají „na bedně“ – všichni bouřlivě zatleskali. Po večerním nástupu však přeci jen byla ještě jedna táborová akce. No, ANO!!! Nesmíme zapomenout na diskotéku, kvůli které se v dnešní době hlavně na tábor jezdí. Voňavky, gely, laky na nehty, oční stíny, make-upy a já nevím, co ještě dalšího ovládlo celý Madagaskar. Reproduktory napjaly své membrány, šílenství v rytmu tance svatého Víta zavířilo sálem a v tom všem zanikl jinak silný hlas hlavního vedoucího, který popřál všem krásný začátek nového školního roku a připomenul, že i o příštích prázdninách se na ně budou Velké Skaliny těšit. To však ale ani nemusel. To přece každý ví!!! Čí jsou Skaliny?? NAŠE!!! Zaburácelo celým tanečním sálem a nad hlavami dětí letěl slib, že se za rok na Skalinách opět sejdou.

V noci se nad Madagaskarem přehnala pravá tropická bouře. Blesky křižovaly oblohu a rachot hromu se slil v jeden zvuk, hrozivý, burácivý a strach nahánějící. Naši malí cestovatelé však byli v chatičkách Divočiny v bezpečí a jen málokdo si bouři vůbec uvědomil. Většina spala jako neviňátka. Ráno opět svítilo slunce, ale vzduch byl krásně nočním deštěm provoněný a osvěžující.

I putování našich malých cestovatelů Madagaskarem se chýlí ke konci a tak „hlavas“ Marek rozhodl, že dnešní den bude věnován odpočinku a načerpání sil do závěrečného finále. Dopoledne bylo věnováno úklidu a filmovému představení, odpoledne pak přešel polední klid volně do oddílové činnosti, kdy děti samy rozhodli, jakou činností se budou zabývat. Na několika chatkách probíhalo filmové odpoledne, ve stínu madagaskarských velikánů bylo postaveno letní kino, nebo rozloženy deky, na kterých se buď podřimovalo, nebo hrály všechny možné hry – od slovního fotbalu až po hazard. To v tom případě, když v rukách zašustily karty a zavládl Černý Petr. Volnější režim využili ke svému zkrášlení i někteří z vedoucích. Sám velký Standík se chopil přístroje a pod dohledem statného lazebníka Malarkyho „holil“ hlavy jedna malina. Pokud si na jedné fotografii všimnete, že v ruce drží plácačku na mouchy, vysvětlení je velmi jednoduché. Neměl ji proto – jak zlí jazykové tvrdí – aby dobře mířenou ranou po čumáku srovnal neposedného zákazníka do správné stříhací pozice, ale byla to obrana proti útočícím vosám, které jej i zákazníka otravovaly. Zkrátka stihl obojí a za to si zasloužil uznání Malarkyho: „Člověče, já jsem se na to užil tři roky a ty to umíš během chvilky a ještě k tomu stíháš hubit nepříjemný hmyz!!“

Tropické počasí stále vládne nad Madagaskarem. Sice se ráno trochu zamračilo, ale dříve než děti stačily posnídat, odletěly mraky za obzor a nastala zase ta pravá „žahna“. Zvířátka – vedoucí týmů – dostala žízeň a bylo třeba je napojit. To není jen tak. Pití muselo být dodáváno po troškách injekční stříkačkou a děti musely strefit hrdlo lahve, jež právě zvířátka držela. Pravda, voda stříkala na všechny strany a tak to měla zvířátka zároveň se sprchováním, jež jim v tom vedru dělalo jen dobře. Největší radost měl lev Alex, jehož kožich nepříjemně absorboval teplo, a aby ochránil alespoň hřívu, nasadil si na ní čepici Milka.

V další části dopoledne musely děti nachytat vodu do zásoby pomocí ešusů, do nichž chytaly vodu z naplněných balonků. Ty propichovaly špejličkami, a pokud se jim propíchnutí méně podařilo, bylo více vody na nich než v již zmíněném ešusu. Ani jim sprcha nevadila a dopoledne rychle uběhlo. O své se přihlásil hlad a s velkým hlaholem naplnili všichni jídelnu, kde sice nefungovala klimatizace, ale náramně to tam vonělo. Čevabčiči (madagaskarsky „mletá kočka“) všem chutnala a vůbec jim nevadilo, že na druhé straně okénka je teplota ještě o trochu vyšší. Polévku kuchyně nestačila dolévat. Standa napichoval „mletou kočku“ jako o závod, „hořčicový pumpař“ Kaspi pumpoval do omdlení, brambory létaly na talíře díky zručné ručce kuchařky Martičky a v tom všem zmatku upadl jeden z kuchtíků do komatu. Až pozdější vyšetřování dokázalo, že to nebylo vysoko nasazeným kuchyňským tempem, ale díky vražednému tempu probdělé noci.

Odpoledne zase celé osazenstvo Divočiny okupovalo nejbližší koupaliště. Z něj se předčasně navrátila jen parta basketbalistů ke svému pravidelnému tréninku. Horko, nehorko, absolvovali všechny tréninkové prvky na výbornou.

Opičák Phil připravil pro naše madagaskarské cestovatele velmi náročnou trať pod tropickým sluncem, kterou nazval „Kdo bude první na rovníku“. K tomu, aby se tam dostaly, potřebovaly týmy získat části letadla, které pak sami složili. Úkoly na Philově trati byly spíše dovednostní a z každého týmu soutěžil vždy jen jeden člen povzbuzován svými kolegy. Celá trať byla samozřejmě i na čas, a byť bylo dopoledne, slunce pálilo o sto šest. Ještě že Phil většinu cesty vytýčil lesem, kde ve stínu magadaskarských buků bylo docela fajn. Odpoledne pak všechny týmy opět zamířily k vodě a nejlépe jim bylo, když jim z vody koukala jen hlava, ale i tu občas děti ponořily do chladivé bystřinky.

Jeden z kamarádů – malý Přemek - dnes oslavil na táboře narozeniny a považte, že krásně kulaté. Vždyť dnes mu bylo celých 10 let. Blahopřát mu přišly madagaskarské kuchařky a i mamut Manny z Doby ledové. Dortík od kuchařek krásně voněl a ještě více chutnal. V žáru poledního slunce s ním ostatně nešlo dělat nic jiného, nežli jej okamžitě sníst. Mamutovi Mannymu nebylo zrovna v tom horku příjemno a tak pozval oslavence a jeho kamarády na pravý ledový pohár s kopicí zmrzliny. Před tím se však všichni také namočili do chladivých vod madagaskarské horské bystřiny, vtékající do bazénu u Mannyho zmrzlinového ráje.

Na ostrově Madagaskar žije velmi mnoho zvířátek a ty je třeba všechna poznat. Proto naše týmy hned s ranním kuropěním vyrazili za poznáním, ve dvojicích hledali zvířátka a u nich zobrazené symboly, které si museli zapamatovat. Po nahlášení svého úspěšného hledání vyrazila další dvojice z týmu. Hledání měli ztíženo o hod kostkou, a pokud hodili liché číslo, museli oběhnout trestnou židličku.

V odpoledních hodinách, kdy zavládlo nad celým Madagaskarem tropické počasí, všichni usoudili, že nejlépe tento čas přežijí, když jim bude koukat z vody jen hlava. Tak se také stalo a na plážích Madagaskaru bylo „narváno“ k prasknutí. Konečně si všichni mohli užívat léta co hrdlo. Velcí na pláži u jezera hrocha Glorie, malí v bazénu hotelů plážového komplexu.

Večer se pak sešli ve velkém sále Madagascar Hall na večeru věnovanému všem talentům – Talentmania Madagascar 2011. V zájmu zpravodajství bylo natočit i pár snímků z úžasných vystoupení, ale protože režijním záměrem bylo navození temné atmosféry ke snížení trémy účinkujících, museli jsme od zpravodajského cíle díky špatným světelným podmínkám ustoupit.

Den nedělní se vyznačuje nejen delším budíčkem, ale také tím, že je to den návštěv. Proto také všichni, co pracují na celotáborových hrách, tento den vypouštějí, neboť invaze rodičů veškerý program zničí. Dopoledne bylo věnováno úklidu chatiček a celé Divočiny a výrobě dárečků pro rodiče, aby kromě kopice špinavého prádélka si odvezli něco pěkného. Po vynikající svíčkové na smetaně s knedlíčkem nastala ta pravá invaze. Koráby rodičů přistávaly u pobřeží Madagaskaru, vyvolávání dětí nebralo konce, stejně tak jako proud zásob, jež rodiče přivezli. Dle obsahu tašek bylo možné odhadnout míru „strádání“ dětí, o které byli přesvědčeni. Kopice bonbónů, buchet, sušenek a pití v PET lahvích proudily do tábora. Ven z něj pak igelitky špinavého prádla, pokud se dětem podařilo najít, co jejich je. Pak následoval výlet s rodiči, nejlépe do nejbližší pizzerie, cukrárny, či restaurace na hranolky se smažákem (na zaručeně nepřepáleném tuku), pizzy, poháry a Colu. „No, doktorko těš se, zase tě čeká bezesná noc nad přeplácanými žaludky tvých svěřenců“, uzavřel lakonicky den hlavas Mára.

„A je tu polovina“, zvolal ráno Alex, když společně se slunečními paprsky vytahoval děti v Divočině z postýlek. A na polovinu pobytu v madagaskarském pralese byla naplánována velká akce „Postarej se o sebe sám“.  Pravda, základní suroviny všechny týmy obdržely – od buřtíků, chleba, polévek i nezbytných kotlíků a lžic, ale vše ostatní již bylo na nich. Při příchodu pod nejvyšší horu Madagaskaru, která se jmenuje „Umbala-bum“, neboť z ní občas spadne – hlavně v zimě – kousek ledovce z vrcholku, se všichni pustili do práce. Týmy nosily dřevo, chlapci stavěli ohniště a děvčata připravovala polévky. Během chvilky zavonělo celé úbočí hory pečenými buřtíky, ale do toho všeho se spustil i nevítaný déšť. Ten sliboval, že nenechá naše týmy splnit úkol dne, ale nakonec zvítězila sama hora, která mraky roztrhla a pomohla tak slunéčku usušit děti a umožnit pokračování ve vaření polévek. Zároveň měly týmy za úkol vyrobit z přírodních materiálů buď nějaké zvířátko, nebo část oděvu. Například za klobouky, které někteří vyrobili, by se nemusel stydět nejeden módní salón a zvířátka byla také povedená. Jen některá změnila barvu jako chameleón. Už jste viděli zeleného ježečka? Já ano a musím přiznat, že se mi moc a moc líbil.

Po návratu na základnu Divočiny byli všichni plni krásných zážitků i dojmů a hlavně přesvědčení, že se o sebe umí postarat a v Divočině by se neztratili. S radostí si proto zařádili na sluncem zalitém Madagaskarském tobogánu a po večeři shlédli druhý díl naučného animovaného filmu Madagascar. A pro ty, kteří byli vybaveni 3D brýlemi to byl zážitek nad zážitky.

Dnešní ranní rozcvička neprobíhala jako obvykle hned po probuzení a v oddílech, ale jednotlivé týmy se sešly až po snídani. Pod pracovním názvem „Be-Be dobré ráno“ si společně zacvičili na louce vedle tábora. To proto, aby se rozcvičili na soutěž Murphyho kalendář, jež zatím v areálu tábora – tedy pardóóón Divočiny – připravovalo hejno tučňáků. Jakmile byli hotovi, vyrazily týmy do boje a hledáním jednotlivých lístků s daty museli složit Kalendář. Nebylo to vůbec jednoduché, neboť Murphy je velký popleta a navíc i schválně některá data poupravil, aby hledání ztížil. Nakonec však byl jeho Kalendář složen a vítězný pokřik týmů se rozlehl celou Divočinou.

V průběhu poledního klidu proběhlo vyhodnocení včerejší výroby klobouků při výpravě pod madagaskarskou horu Umbala-Bum. Anketní otázka zněla: „Který z uvedených modelů je nejhorší?“ A věřte, nebo nevěřte, ač bylo z čeho vybírat, neshodli se hodnotitelé ani v jednom případě. Nápaditost, pestrost i dovednost, spolu s tvářičkami nositelů a nositelek modelů a při započítání věkového koeficientů tvůrců, zajistila každému kloboučku plné ohodnocení.

Odpoledne se pak naše týmy sešly ve stínu lesních velikánů, aby jejich členové pocvičili paměť. Texty básní, rozmístěné na dvaceti tabulkách bylo nutné postupně nalézt, přečíst, zapamatovat si je a u hodnotitelů přednést. Zvítězil pak tým, který nejrychleji a bezchybně všechny básničky ve své paměti přenesl.

Večer celou Divočinu ovládly KROUŽKY. Je to několik činností, které si samy děti vyberou dle svého zájmu. Pár velkých zasedlo k pokerovému stolu, zbytek největších se spolu s malými zapojil do hry „Mašinka“, která je hrána v mateřských školkách. Ne, že by jim vyhovovala prosťoučká pravidla, kdy se chodí ve dvou kolech stále okolo a zpívá jednoduchý popěvek. Ten ostatně jen monotónně recitovali, neboť jejich zpěv nestál za nic. Hlavním magnetem této hry je, že při zastavení koleček dochází k políbení. A to bylo ono pro naše teenagery – olizování nebralo konce až do tmy. To u malování a hry petanque museli zapojit účastníci svůj um, stejně tak u báječné hry, kterou vedli Dan s Martinem a jmenovala se KUBB. Je hrána na Skalinách vůbec poprvé a zájem, který si získala, se bude jistě do budoucna jen zvyšovat.

Dopoledne si naši malí cestovatelé docela dobře zaběhali. Lev Alex totiž v každém z nich viděl krásnou a prorostlou „flákotu“ a začal je všechny – bez ohledu na kamarády – honit s vidinou náramně chutné svačinky. Všichni měli co dělat, ab mu utekli a ještě více práce dali přesvědčit jej, že nejsou pochoutkou k jídlu, ale jeho kamarádi, se kterými cestuje. Vidina „flákoty“ se pomalu rozplynula a zebra Marty je přesvědčila, že v takových případech je vhodnou obranou plivání, které umí pouze zebry. Hned se nabídla, že je to všechny naučí. A taky že jo. Náramně se při tom pobavili a ještě si i zasoutěžili, který ze zvířátkových týmů nejenom přenese v ústech nejvíce vody, ale strefí se přesně na cíl.

Neboť se počasí na Madagaskaru ustálilo v oblasti tropických teplot, rozhodli se všichni věnovat celé odpoledne vodním radovánkám. Ti nejmenší využili možnost koupání v bazénu jednoho z plážových hotelů, ve kterém si pak zakoupili na dokončení zchlazení báječné zmrzlinky. Jak se ukázalo, vody nebylo za celé odpoledne dost a tak zbývající čas věnovali jízdě na Madagaskarském tobogánu, jež dlouho čekal na své návštěvníky díky studené vlně. Ta je bohudík již za námi a na tobogánu se ještě určitě dosytnosti vyřádíme.

Večer pak ovládl celou Divočinu taneční rytmus. Skvělé taneční figury nejmenších se střídaly s kreacemi středňáků ve formě podobné „Tanci svatého Víta“ až po posedávání nejstarších, kteří znuděně čekali na tmu v sále k zahájení svého stylu párového tance. Jen pár hochů, donucených k účasti na Diskopárty si poradilo po svém. V koutě tanečného sálu si četli magazín a protože bylo již šero, nemohu sloužit s informací, o jaký šlo. Ale určitě to bylo něco mezi „Méďou Pusíkem“ a“ Těchníkou malaďoži“.

I dnes ráno se ukázalo, že snad letos konečně přišlo alespoň pár letních dní. S velkou radostí vyvedla zvířátka své týmy z chatiček Divočiny a ranní rozcvička jim krásně rozproudila krev. Po nezbytné ranní hygieně se pak odebrali na snídani. Po snídani rozhodla zvířátka, že nastalo období více her a pohybu v okolí. To sebou ale může přinést nebezpečí, že se týmy, nebo i jejich části ztratí a budou si muset samy poradit, jak zavolat pomoc. V Madagaskarských pralesích je hledání velmi obtížné a je provázeno pouze letecky. Proto týmy nacvičovaly vyhledání mýtiny, její označení i pokřik, pokud zaslechnou zvuk letadla. Nápaditost nebrala konce a kolem poledne byli již všichni přesvědčeni o tom, že v případě, kdy budou ztraceni v pralese, se budou umět dovolat pomoci. Mezi tím jim kuchyně v Divočině připravila madagaskarského kura na smetaně s pravým českým houskovým knedlíkem. Ty boule za ušima, které se jim po té náramné baště dělaly, by jim mohl závidět nejeden dvouhrbý velbloud.

Po nezbytném poledním klidu se na největší mýtině Divočiny sešly všechny týmy zvířátek, aby předvedli nastudovanou scénku z života Madagaskarských kamarádů a zároveň ukázaly porotě své týmové vlajky. Nejčastějším dějem scének byla oslava Jelimanových jelimanin. Záleželo na scénáristickém i režijním zpracování, samozřejmě herecké výkony nevyjímaje. Všichni se úkolu zhostili na výbornou a porota měla plné ruce práce. Po osvěžující mrkvičkou svačince, provázené útoky divokých a hladových vos, které se za pěkného počasí velmi rozmnožily nejen na Madagaskaru, ale i v širokém okolí, si společně zahráli Velkou čínskou věž. Přendavání kostiček a stavba věže do výšin spotřebovala veškerý zbývající um členů týmů, kterým radami pomáhali jejich vedoucí zvířátka, byla vysilující až do morku kostí a narovnala nejeden mozkový závit. A věřte nebo nevěřte, týmu kterému  „to spadlo“ se nikdo neposmíval, ale potleskem ocenil jejich snahu.

Mezi tím kuchařky Divočiny připravily velkou hostinu – taky na oslavu Jelimanových jelimanin – pod širým nebem a obsluhu si vzali na svá bedra kuchtíci a své kamarádky kuchtičky vyhnali ke škopku. To byly hody!!! Obrubníková madagaskarská kaše nebrala konce, stejně tak i přídavky malých cestovatelů. Poté se dle vlastního výběru, umístěného na sociální síti Skaliny Book (obdoba Facebooku plného informací i nepotřebných blbin), se zapojili dle svého zájmu do některého z kroužků. Klížení očí jim připomnělo, že se přiblížil čas spánku a tak po krásně prožitém a konečně sluncem zalitém dni se rychle umyli, vyčistili „chechtáky“ a zavrtali až po nos do pelíšků, kde okamžitě usnuli.

Slib úplňku se vyplnil a ráno vstávali do sluncem zalitého hlavního města Madagaskaru. V dopoledních hodinách dopracovávali své týmové vlajky a navíc nacvičovali týmové scénky, kde bylo podmínkou využít nějakou, volně vybranou, sekvenci ze stejnojmenného filmu. Po obědě čekala naše cestovatele dlouhá pouť madagaskarským pralesem, plná nástrah ve formě přeskoků, pavučiny, plazení a přechodu přes úzké klády. To vše na čas a nutno říci, že si všichni s nástrahami poradili více než dobře. Nakonec se do soutěže zapojili i týmoví vedoucí a jejich dosažené časy v některých případech i pomohly v celkovém umístění týmu. Pravda, někdy i naopak. Ale důležité bylo, že samy týmy viděly velkou bojovnost svých vedoucích, kteří jen nestáli a nehonili členy svých družstev. Velmi to pomohlo v upevnění vztahů uvnitř soupeřících týmů a zvedlo morálku hlavně u starších členů družstev, kterým jsou skoky a další pekelné variace za řevu diskotékové hudby daleko bližší než již zmíněné nástrahy při cestě Madagaskarským pralesem. A protože všichni cítili, že pohybu bylo dnes asi málo, zasportovali si trochu ještě před večeří. Fotbalové míče byly na dvou hřištích skoro rozžhaveny do běla, stejně tak dopadl i míč na volejbal.

S velkou chutí „zblajzli“ naši madagaskarští cestovatelé specialitu daleké evropské země -  špagety po milánsku – kdy přídavky nebraly konce. Inu musela být doplněna energie, jež po celé odpoledne vydávali. Se spokojenými bříšky a odkrvenými mozky, jež zavinilo intenzivní trávení italské dobrůtky, se večer sešli ve velkém sále Divočiny, aby pocvičili mozkové závity poznáváním filmů z video a audio ukázek. Některé filmové ukázky daly našim malým cestovatelům docela zabrat. Některé však nikoliv. Například ukázku z amerického seriálu Simsonovi, která je v českých zemích přezdívána „americká srágora křivých držek“ poznali bez problému všichni. Po úspěšném večeru, kdy všichni usnuli spánkem madagaskarských bohatýrů se sešli – jako ostatně každý den – vedoucí ke své tradiční poradě, kdy byl zhodnocen průběh dne a připraven program dne následujícího v souvislosti s vývojem počasí a jeho předpovědí.

Každá cesta má svá pravidla. Základním pro naše zvířátka a jejich týmy bylo vyrobit vlajku skupiny, aby se na cestě poznali a neztratili. Věnovali tomu velkou část dopoledních hodin. Mezi tím se z Madagaskarské kuchyně začala linout přenádherná vůně, neboť právě zadělala na buchtičky se šodó, a po vykynutí těsta jej obratné ruce dávaly na plechy.

Mít jízdenku, na kterou včera týmy sehnaly penízky, nestačí. Je třeba se také na nádraží dostat a k tomu sloužil převoz metrem, kde musely být pro naše cestovatele zvlášť připojeny vagónky. Před obědem se všem podařili dostat na hlavní nádraží a po nezbytné kontrole jízdenek nastoupit do vlaku. Jen před tím se všichni sešli v jídelně, kde právě kuchařky vytáhly z trouby buchtičky a ty orgie, které nastaly, si snad ani neumíte představit. Ještě že bylo možné využít poledního klidu na to, aby ta náramná bašta v bříškách trochu slehla a vytrávila.

Odpoledne naše kamarády stíhala přeháňka za přeháňkou, až se nakonec slily v jeden mohutný proud deště. Dobře, že byli ve vlaku a než dojeli do cílové stanice ZOO byl již večer a při vystupování z vlaku je již opět vítala bezmračná obloha, kde uprostřed svítil měsíc jako kolo od vozu. Inu, úplněk a sliboval, že zítra bude nádherný den.

Příjezd na Madagaskar připomínal příjezd do deštných pralesů. Z nebe crčela voda jako z konve a tak se naši malí cestovatelé shromáždili i se svými zavazadly v jídelně největší chýše. Po obědě, ke kterému byla na uvítanou antilopa na česneku s rýží, se rozdělili do oddílů a obsadili chatičky, jež byly pojmenovány jako Divočina. V odpoledních hodinách se počasí umoudřilo, nad Madagaskarem se vyjasnilo a proud slunečních paprsků zalil svým teplem celou promáčenou oblast. To bylo signálem k tomu, aby oddíly opustily očíslované Divočiny a vydali se za prvním poznáváním okolí, trochu za sportem a hlavně ke vzájemnému poznání. Vždyť zde budou spolu trávit celých čtrnáct dní.

Večer pak společně shlédli instruktážní film MADAGASCAR a plni dojmů se odebrali do Divočin, kde za svitu Madagaskarského měsíce, jež zalil svým světlem celý ostrov, usnuli spokojeným spánkem.

Po dopolední pracovní činnosti, která byla zaměřena ještě na seznámení, sport a procházky po Divočině, se naši malí cestovatelé sešli krátce po obědě na slavnostním nástupu, kde se seznámili se zvířátky, jež je budou celou jejich cestu doprovázet. Krátce na to následovalo rozdělení do týmů, kdy si každé ze zvířátek samo sestavilo svůj tým na základě otázek, jež každému zájemci kladlo. Poté již vyrazili za prvním úkolem, kterým bylo sehnat dostatek penízků na jízdenku, bez které se nedostanou do vlaku, jež je doveze za kamarády do ZOO. Sehnat penízky se zavázanýma očima a po jednom nebylo jen tak, ale všichni si s úkolem poradili na výbornou.

Večer se pak sešli na velké narozeninové party, a protože to byla party Murfiho, sešli se symbolicky v černobílém oblečení a tancem slavili do pozdních nočních hodin.