Letní tábor Velké Skaliny

Ráno bylo vše připraveno k zahájení útěku před velkou vodou, ale ouha. Dozvěděli jsme se, že naše trasa povede přes vesnici „pidilenochodů“. Ti nejdříve každého cestovatele, či skupinu identifikují na základě jejich cestovatelské standarty a posléze vybírají dárečky. Nejraději mají talismany, které cestovatelé nesou ke své ochraně a z nich si vybírají. Proto celé dopoledne všichni věnovali výrobě talismanů a celá Doba ledová se proměnila v jednu ohromnou hrnčířskou dílnu. Tomu všemu však předcházelo týdenní vyhodnocení nejlépe uklízené jeskyně. Vyhrála děvčata z jeskyně číslo 6 a Vačičácká pochoutka v podobě dvou nanukových dortů jim zcela jistě velmi chutnala.

Odpoledne pak cestovatelé vyrazili na cestu k vesnici pidi-lenochodů. Cesta k nim vede údolím, jež je jimi hlídáno a z vysokých hor jsou poutníci „ostřelováni“ sněhovými koulemi. Museli jsme údolím projít a vyhýbat se „střelbě“ sněhovými koulemi. Někteří z nás schytali nemálo zásahů, ale protože byl sníh měkký, nezpůsobilo nám to nijaké škody, ani ztráty na životech.  Museli jsme absolvovat jízdu po velké ledové skluzavce. Počasí nám však moc nepřálo a tak ji většina z nás musela obejít. Jen někteří dobrovolníci se pěkně sklouzli, demonstrovali ostatním její báječné vlastnosti a slíbili jsme si, že se na ní s příchodem lepšího počasí dostatečně vyřádíme. Protože jsme následně splnili úkoly strážných z pidi-lenochodího údolí, bylo nám dovoleno pokračovat k jejich vesnici.

To však již nastal večer a Manny se Sidem rozhodli, že se utáboříme v jeskyních poblíž vesnice lenochodích „trpaslíků“ a na cestu vyrazíme po řádném odpočinku. Večer byl věnován tanci na Velké pyžamové diskotéce se soutěžemi a pak již si dali všichni dobrou noc a zavrtali se do svých pelíšků.

Oteplení a obleva sebou přinesla místo sněhu déšť. Od rána nám prší a je to tedy příhodný den na návštěvy rodičů našich malých cestovatelů. Program dnešního nedělního dne uprostřed pobytu dětí v Době ledové, je pro jejich návštěvy vyhrazen a tomu odpovídá i program. Celotáborová hra je přerušena, přesně v duchu: „Člověče pomni, abys´ den sváteční světil“. Proto také byl pozdější budíček, všichni se vyspali dosytnosti, posnídali vynikající perník, který upekla vládkyně naší kuchyňské jeskyně a celý dopolední program byl věnován vzdělávání formou shlédnutí třetího dílu Doby ledové.  Během promítání přijížděli někteří nedočkaví rodiče navštívit své děti. Po obědě, ke kterému byla vynikající svíčková s knedlíčkem dle tajného receptu vládkyně kuchyně Alenky, přezdívané Ellie a poledním klidu - který byl rušen vyvoláváním dětí na bránu Doby ledové k rodičům – se všichni soustředili v kinosále „EIS-Cinestar“, kde sledovali filmové představení za stálého bubnování dešťových kapek na okna kina. Večeři vynechalo více jak třetina našich malých cestovatelů. Při pohledu na jídlo se jim „laskominky“, kterými je obdařili rodiče, případně do nich nacpali při návštěvě nedalekých restaurací ve formě smažáků, pizzy, pohárů a dalšího, v bříškách zpříčily a někteří již i doktorce výpravy názorně ukázali, co vše snědli. To bude zase noc“, povzdechla si naše Hanička a šla si připravit sirky do očí.

Lenochod Sid se mezi tím dostal k večeru až do vesnice pidi-lenochodů a byl zcela unesen z přijetí, kterého se mu dostalo. Klaněli se, vše po něm opakovali, a když jej nazvali Pánem ohně, celý se pýchou nadmul a radostně skotačil.

Celé dopoledne věnovali naši piráti oslavám získaného pokladu na Velké pirátské pouti. Soutěžili, mlsali a tak jim dopoledne rychle uteklo. V odpoledních hodinách se věnovali střídavě sportu a úklidu kajut. Ty jim daly zabrat, aby je uvedli do trochu přijatelného stavu – vždyť víte, inu piráti.

Všichni se ale těšili na večerní SUPER-PIRÁT-DISCO-TANZ, která se bude konat ve velkém sále „Ústředního domu pirátské kultury“ v hlavním městě ostrova Santa Cruz a jistě do pozdních nočních hodin.

Po kajutách tedy vymydlili piráti i sebe a večer na sebe nalili spoustu voňavek a pirátky si navrch namalovaly na své tváře zcela nové obličeje. Intim Spraye všech druhů se slily v jeden uragán, když přicházeli do „kulturáku“, kde na ně čekal již tradiční hudebně-pirátský rambajs. Zpravodaj EU, známý pod přezdívkou Pietro fotografico stiskl naposledy několikrát spoušť svého fotoaparátu, jehož značku nemůžeme uvést kvůli případné nekalé reklamě a ihned poté - kdy mu zalehlo v uších - opustil taneční sál se slovy: Tento ultrazvuk si pouštím u nás doma v Evropě do kolen. Pomáhá to, méně mi potom vržou“.

Vážení rodiče,

velice se vám omlouváme za komplikace při odjezdu na druhý běh. Bohužel v ČSAD Jihotrans nepochopili naší objednávku a jak si mnozí z vás všimli, nepochopili ani telefonát na urgentní poslání druhého autobusu. Ten místo k Výstavišti, jel přímo na Skaliny :( Každopádně bych se chtěl touto cestou omluvit i za naše chyby v komunikaci s vámi. Velice nás to mrzí a budeme se snažit se takovýmto situacím příště vyhnout.

Děkuji za pochopení a vaši trpělivost.

Petr Kos

Noční bouře se změnila v hurikán, a protože byla letos v pořadí šestá, dostala jméno Ferda. Našim pirátům ale vůbec Ferda neuškodil, zcela se vysílil a zesláblý odplul nad ránem směrem ke Kubě, kolébce všech karibských hurikánů. Naši malí piráti dopoledne dokončili přípravu k závěrečnému ataku k získání pokladu krále pirátů. Ze všech získaných útržků složili mapu, rozluštili ji a zjistili, že cestu k pokladu jim ukáže strašlivý pirát Kulibrk, který žil na ostrově Santa Cruz v období let 1714 – 1794 a poklad vlastním tělem hlídal. Naši malí piráti se z mapy dozvěděli, že poklad hlídá Kulibrk dodnes, pravda už jen jako kostlivec, který však zachovalým hnátem ukazuje k místu uložení pokladu. S nadšení nad úspěchem vyplenili piráti kurník místního chovatele, který se jmenuje Cap a úlovek si nechali v kuchyni připravit s vrtulovou těstovinou a žampiony. To vám byla bašta. Však se také nacpali k prasknutí a museli si o pirátském poledním klidu dát šlofíčka ve stínu přístavního palmového háje. Chrápali při tom tak mocně, že se k nim s vytím přidali i všichni místní psi z nedaleké rasovny starého Ducka.

Odpoledne všichni posilovali a sportem se připravovali na namáhavou cestu za pokladem. Proto si také k večeři dali lehkou, bezmasou oblíbenou pochoutku - obrubníkovou kaši – podávanou na molu ostrovního přístavu. Taková kaše, to není jen tak. K vyzkoušení „zkušebního vzorku“ se odhodlal pirátský felčař David s výkřikem: „Hygiena je mocná čarodějka“. Napral se tak mocně, že ho z mola museli na nohy zvedat lodním jeřábem a teprve poté dal povel k výdeji stravy pirátům.

Po výživné kaši vyrazily všechny pirátské posádky za pokladem. Nejrychlejší a vítěznou posádkou byli piráti z korábu Zajíc (v pirátském překladu „Tú Ucho Fór Noha And very very Chlupů“) a měli tak právo si z pokladu krále pirátů vybrat svou odměnu jako první. V těsném závěsu je následovaly ostatní posádky, na posledním místě dorazil koráb Kráva (v pirátském překladu „Steak Vemeno Bizon“), ale v plné síle a plným vemenem. Jack Sparrow se snažil vymámit z papouška piráta Kulibrka – jež jediný dožil dnešních dní – kde najde slíbené zlaťáky. Jeho výslech papoucha přerušil kapitán Barbossa, jež za zlaťáčky putoval také. Po strašlivé řeži na meče a nože se oba piráti navzájem propíchli, ale stačili ještě vytáhnout bambitky a kostře piráta Kulibrka z posledních sil vystřelili obě oči. Padli na zem jako podťatí, zlaťáky tak zůstaly nedotčeny a budou čekat na další výpravu, která snad někdy do karibské oblasti ve Velkých Skalinách v blízké, či daleké budoucnosti dorazí.

Včera po večeři se všechny posádky korábů oblékli do svých slavnostních a pokud možno nejčistších oděvů. Nastalo velké fotografování do kroniky pirátské výpravy za poklady Karibiku.

Dnes ráno, jen co slunko ozářilo pirátskou vlajku na stožáru vlajkové lodi, přistála celá flotila u hlavního ostrova karibské oblasti – bájného Santa Cruz. Zde - podle všech informací, jež nasbírali cestou – by měl být ukryt velký pirátský poklad, který se kromě zlaťáků skládá z mnoha dalších, pirátům užitečných věcí. Poklad ale musí počkat, neboť lodní kuchyně vyhlásila asanační den, kdy se kromě podlah cídí také všechny hrnce, pokličky, kotle a pirátské soudky na rum. Na dotaz, co bude k obědu, zazněla lakonická odpověď: „Piráte, uvař si sám“. A tak se všichni vypravili na vaření v přírodě. Jako již tradičně pirátští kapitáni uvařili vynikající „gulášovku starého Flinta“, ale nutno přiznat, že malí piráti i pirátky jim při tom většinou pomáhali – pravda, někdy jenom radou, někteří raději usnuli. Nad kotlíky s uvařenou gulášovkou potom tak mlaskali, že se seběhl celý ostrov. Navrch si nad plápolajícím ohněm opekli pravé pirátské topinky, řádně potřeli česnekem a zapěli s nadšením píseň „Na Okoř je cesta“. Tu však také pěli pouze pirátští kapitáni, a protože se ostatní piráti nepřidali k bujarému zpěvu, ukončili v polovině druhé sloky své snažení. Inu, do lesů ostrova Santa Cruz ještě nedorazila civilizace v podobě reprobeden, metalové hudby a příšerného rambajzu, která by naše malé piráty a pirátky oslovila.

Večer se pak přes karibskou oblast převalila tlaková níže, která sebou přinesla ukrutnou bouři. Tu naši malí piráti přežili v kinosále vlajkové lodi Jacka Sparrowa při sledování druhého dílu dobrodružství svých kolegů.

Udržovat fyzickou kondici je povinností každého piráta. Proto také hned po opuštění kajut si všichni zacvičí pod heslem: „Ve zdravém těle, zdravý pirát“. Na ostrově Trinidad, kam je putování za pokladem doneslo, jejich počínání se zájmem sledoval management světové energetické společnosti E.O.N., která má právě na tomto ostrově zastoupení pro celou Karibskou oblast. Posilování těla se jim moc líbilo a nechali si vysvětlit tajemství některých cviků s cílem zavést je v řadách svých zaměstnanců. Malé pirátky pak podarovali mnohými dárečky, které pomohou i v propagaci společnosti na ostrovech, kam karibské větry pirátskou flotilu zanesou.

V průběhu snídaně hlavní pirát Standík s prvním kormidelníkem Kaspim zhodnotili úklid kajut a došlo na obávaný a dlouho slibovaný „letecký den“ tam, kde v minulých dnech nepomohly žádné výzvy, ba ani prosby k udržení pořádku. Přihlížející piráti se na vlastní oči přesvědčili, že „letecký den“ není jen planou hrozbou, ale skutečností, jak dosáhnout úklidu kajuty v duchu hygienických pokynů pirátských doktorů Davida a Lenky.

Mezi lesními velikány piniového háje ostrova Trinidad pak piráti pokračovali v hledání stop, vedoucích k jednomu z menších pokladů. Dozvěděli se, že bude nejspíše ukryt v truhle, které se mezi zasvěcenci říká „Lulánkova kasička“. Sám Velký Lulánek – jak zněla jeho přezdívka - byl první kormidelník krále pirátů a byl pověstný svým bujným životem, kdy žádná sukně v celé karibské oblasti si před ním nebyla jistá. Lulánek si pomalu ukrádal ze společného lupu a když mu na to ostatní přišli, práskli ho králi pirátů, jež jej nemilosrdně a strašlivě potrestal.

Jedním šmikem jej zbavil jeho chlouby, vyhnal ze své družiny a tím ho i odsoudil do propadliště dějin. Poslední zmínka o něm je z roku 1721, kdy myl nádobí v zapadlé krčmě právě na ostrově Trinidad. Jeho truhla však nikdy nalezena nebyla. Podaří se to našim pirátům? Jak se sami můžete přesvědčit, nakonec se hledání vyplatilo a dílčí – Lulánkův – poklad byl nalezen.

Na odpoledne vyhlásil Jack Sparrow oddechový čas a tak se všichni piráti vrhli do vln. Jedna část šla k jezírku u piniového háje, které objevili dopoledne, druhá část využila chladivých vln Rio Black, jež vtéká do zátoky Old Bella (v překladu pro jazykově nevybavené čtenáře řeka Černá a zátoka se jmenuje Stará Bella). Do večerních hodin si dosytnosti užili koupání a sluníčka, jen dva z pirátů museli zůstat u pirátské flotily, kde je na stráži u brány do přístavu zastihl náš fotoaparát.

Od samého rána se malí piráti i pirátky lopotili. Není úkolem pirátů pouze hledat poklady. Dlouhá cesta, kterou mají za sebou, jim velmi ztenčila zásoby a tak bylo nutno doplnit sklady v podpalubí. Proto také, jakmile přistáli u Hawaiského souostroví, byla jejich první myšlenkou touha doplnit zásoby. Při tom však nepřestali myslet na své pravé poslání a tak, kromě masa, zeleniny a dalších potravin plnili podpalubí i drahocennostmi, naloupenými od důvěřivých domorodců. Sám večer pak – po splnění všech úkolů – stál za to.  Ověnčeni hawaiskými věnci a květy se vrhli do tance s místními domorodci – hlavně domorodkyněmi – za mocného řízení Karibského Dý-džeje „Varhaníka od Kulaté báby“, jinak důvěrně známého Kaspiho. Ten jejich cestu věrně doprovází a i dnešního večera zaručeně nezklamal. Co naplat. Na pirátskou výpravu letošních Skalin jsme nepřijeli pouze jako piráti za dobrodružstvím, ale především i za zábavou tohoto typu. Ze zákoutí svých kufrů a batůžků jsme vylovili potřebné ingredience – malovátka, šminky, tužidla na vlasy, voňavky a intim spraye – a na Hawaiský večer jsme se řádně vyparádili. Dlouho do noci se konal společenský večírek Hawai Party, zapomněli jsme na pirátské starosti a konečně jsme dali průchod svým tužbám – ukrutnému a uším lahodnému rambajzu reprobeden a hulákání do tropické noci. Nicméně nejmocnější pirát Jack Sparrow, při návratu z ostrůvku Hemperk, zavelel ve 22.57 hodin k odchodu do kajut a nezbylo než poslechnout. Inu pirátský život není jednoduchý a pořádek je pořádek. Zítra nás zase čekají další dobrodružství na cestě za bájným pokladem krále pirátů.

S ranním rozbřeskem se celá pirátská výprava dala do hledání další části mapy, vedoucí k pokladu krále pirátů. Jednotlivé posádky lodí vyrazily na trasu, kde po strastiplné cestě získaly útržek mapy, navíc nemálo poničený ohněm a i zub času na něm výrazně podepsal. Nicméně se jim nakonec podařilo zjistit trasu dalšího postupu a bylo – pro dnešní den – vyhráno.

Již staří piráti v minulosti znali oblíbenou kratochvíli, zvanou puzzle. Své mapy i jejich části, sloužící jako vodítka, rádi rozstřihovali do rozličných tvarů a části ukrývali na různých místech. Včerejší útržek mapy byl jednou takovou částí a dnes bylo třeba najít všechny ostatní a navíc i mapu dalšího postupu složit, aby dávala smysl a pirátům sdělila další postup. To se nakonec stalo a Jack Sparrow mohl na večerním nástupu zavelet ke zvednutí kotev pirátské flotily a nařídil noční plavbu k dalšímu z ostrovů v Karibské oblasti. Flotilu na širém moři zastihla noční bouře, blesky křižovaly oblohu, ale mnozí malí piráti - chránění ve svých kajutách – o ní ani nevěděli a spali spánkem bukanýrů až do samého rána.

Pravda, někteří noc prožili trochu hůře a v podstatě již večer noci předcházející. Co jsem zapomněl sdělit – a nyní rychle opravuji – je skutečnost, že dnešního dne proběhla tradiční nedělní akce. Již dávno je pryč, že v neděli se chodí do kostela – ostatně od drsných pirátů to nelze ani očekávat – tradiční akcí byla návštěva rodičů, jejichž koráby od Božího rána křižovaly rejdu u ostrova Santorini, kde se právě pirátská výprava nacházela. Oči otců zvlhly při pohledu na své pirátské ratolesti, oči matek hledaly, kolik asi tak jejich malý pirátek, či pirátka ubyli na váze. Ano, čtete dobře. To že na pirátské výpravě se každodenně pod jídlem prohýbají stoly, nevzaly v potaz a v nemálo případech se snažily svým dítkám „zpříjemnit“ pobyt. Rodiče spokojeně odevzdali po návštěvách své ratolesti zpět a výsledek – taky již na Skalinách tradiční – se rychle dostavil. Ještě před nástupem začali někteří z takto „oblažených“ pirátů nedobrovolně ukazovat, co vše dobré v krátké době „spatlali“. Inu příroda si sama pomohla. Jedna malá pirátka, u které byla konstatována krátkým pohledem na její „čištění“ pizza, smažák s hranolky a tatarkou, brambůrky a zmrzlina nás sama opravila, že zmrzlinky byly dvě a k tomu ještě dvojitá Cola. Sám pirátský felčar zaslzel tak mocně, že i velryba by se nemusela stydět a jen tak mezi zuby procedil: „To zas´ bude noc – no taky tradice. Musíme s tím počítat a být na to připraveni. To že se málo – nebo vůbec – nevyspíme a po přeplácaných dětech uklízíme jejich „čištění“, je spokojeným rodičům úplně jedno. Oni přece svým ratolestem dopřáli!!!“

Včera večer změřili naši malí piráti své dovednosti v oblíbené soutěži „Piráte, máš minutu“. Celým soutěžním kláním je provázeli moderátoři Lebka a Hnát.

V noci se pirátská flotila přesunula k dalšímu ostrovu – Severní Egeidě. Zakotvila na rejdě, skasala plachty a všechny posádky se vrhly na specialitu ostrovní kuchyně – snídaňové obložené chleby. Poté všichni zahájili hledání hrobů starých pirátů, neboť jeden z nich jim ukáže, jak postupovat dál za pokladem. Severní Egeida je těmito hroby celá posetá a tak hledání nebylo vůbec jednoduché. Nápovědou při cestě za hroby jim byly správné odpovědi na otázky a jak je již mezi piráty zavedeno, byly to otázky velmi těžké a záludné. Na otázku jak daleko jsou od sebe Nizozemí a Holandsko jedna čtrnáctiletá pirátka uměla odpovědět: „Nevím, to jsme ještě ve škole nebrali?!“. No vidíte. Lehké otázky typu jak se jmenují PC hry, kde se střílí paňáci a tečou proudy krve, nebo něco ze života Madonny či Michaela Jacksona, byste mezi pirátskými otázkami marně hledali.

Nejen množstvím hrobů je Severní Egeida široko daleko pověstná. V borových lesích na východě ostrova roste velké množství Egeidských bobulí, kterým místní domorodci říkají borůvky. Naši malí piráti - s radostí pirátům vlastní – odpoledne vyrazili na jejich sběr a během docela krátké chvíle jich nasbírali několik nádob, jež normálně slouží k drhnutí paluby. Při odevzdávání nasbíraných bobulí správkyni pirátské kuchyně zaslzely oči, pochválila pilnost pirátů a slíbila upéci takový koláč, že se pirátům budou dělat za ušima boule velikosti dělových kulí. A to už je co říci.

Po nezbytné koupeli a samozřejmě i večeři, vypukla velká diskotéka. Membrány u reproduktorů se nadouvaly jako plachty ve vichřici, sálem duněla hudba jako palba všech děl pirátské flotily a nad tím vším vládl oblíbený pirátský Dý-Džej Kaspi, přezdívaný „Varhaník od Kulaté báby“. Nutno přiznat, že randál z reprobeden přežil nejlépe pirátský pes z vlajkové lodi flotily. Pravda byl z plasteliny a hluchý jako peřinkův osel.

Okradený farmář spolu se svými kamarády vymyslel na piráty pomstu. Společně svázali všechny lodě pirátské flotily řetězy a zamkli sedmi zámky. Když se ráno piráti probudili a spatřili farmářovu pomstu, rozpálil je vztek doběla. Nic nebylo platné ukrutné klení pirátů, museli nakonec splnit přání farmářů a získat od nich všech sedm klíčů. Zabralo jim to celé dopoledne, ale nakonec lodě odemkli, nalodili se a mohli odplout k dalšímu cíli své cesty – k ostrovu Gaudeloupe.

Jen co zakotvili v jižní zátoce ostrova Gaudeloupe, čekal piráty náročný úkol – najít indicie, které jim nají napovědět, kde najdou další zprávu potřebnou k putování za bájným pokladem krále všech pirátů. Dnes by to bylo jednodušší, stačily by souřadnice do GPS-ky, ale tak jednoduché to nebude. O tom se naši malí piráti sami přesvědčili, když nemálo indicií jim proklouzlo mezi prsty buď z neznalosti odpovědí na náročné otázky, nebo vypršením času, který jim byl dán ke splnění úkolu. Inu, cesta za pokladem bude ještě velmi a velmi trnitá. Celí utrmácení se vrátili do jídelny velitelské lodě a vrhli se na nezbytný pirátský čaj s rumem, jářku pitný režim musí dodržovat i piráti.

A pokud vám dnešní den – klíče a indicie - něco připomnělo, máte pravdu. Od pirátů se tento způsob hledání naučili v minulosti vyfintění Francouzi, pojali jej za svůj a nazvali to Pevnost Boyard.

Zásobami byly lodě naplněny až po samý okraj. Ale ouha!! Kvalita některých z nich nebyla na potřebné úrovni. Obchodníci, ve snaze vydělat prodali pirátům, co jim přišlo pod ruku, a některé potraviny přivodily většině pirátů střevní potíže. Kapitáni lodí proto museli rozhodnout o nucené přestávce na ostrově Barbados a posádky se vyřítily na břeh pronásledovány hned několika typy průjmů. „V Evropě této činnosti říkáme společenská hra ZÁCHOD a dobře se při ní bavíme“, volal za utíkajícími piráty zpravodaj ze zemí EU, cvakajíc uzávěrkou fotoaparátu. V odpoledních hodinách se kapitáni lodí domluvili, že předejdou případnému opakování situace tím, že poslechnou rady ostrovních kořenářek Marušky a Haničky a posádky vyšlou do nitra ostrova vyhledat potřebné proti průjmové bylinky. Věnovali tomu potřebný čas a vyplatilo se. Zároveň přepadli farmu místního zemědělce a vyplenili mu hrachové políčko. K večeři tak, pod košatými palmami byla hrachová kaše, doplněná dušenou šunkou z vepříka, kterého ubohému farmáři jen tak „mýrnix-týrnix“ uloupili z chlévku. Inu piráti, co naděláte!! Protože se však mezi tím přiblížil večer, rozhodli kapitáni, že se posádky lodí pocvičí v mordýřských dovednostech v pirátských kroužcích a přenocují na pevnině. To hlavně proto, že po hrachové kaši by v těsných lodních kajutách mohlo být dusno. Však také měli pravdu! Celým ostrovem se nesly v noci zvuky připomínající palbu pirátských děl v největší řeži.

Cesta do Ameriky byla však jen první zkušební plavbou, aby si piráti osvojili lodní názvosloví, naučili se správně s loděmi křižovat, zvykli si na typické houpání lodí a zbavili se tak mořské nemoci, jež má na výkonnost každého jedince neblahé následky. To se naši piráti dozvěděli po nalodění, když celá flotila, vedená vlajkovou lodí Jacka Sparrowa zamířila zpět do domovského přístavu. A navíc, podpalubí zelo na této plavbě prázdnotou a je potřebné jej na dlouhou cestu naplnit zásobami. Dopolední monzunový déšť, jež smáčel paluby zakotvené flotily na rejdě v přístavu, přežili naši piráti názornou výukou všech možných, ale hlavně potřebných znalostí sledováním studijně - instruktážního filmu Piráti z Karibiku – 1. díl.

Celé odpoledne pak věnovali shánění a nakupování zásob. Taktika byla jednoduchá – nakoupit co nejvíc, za co nejméně zlaťáků. Obchodníci, kteří se sjeli z širokého okolí, měnili ceny, aby co nejvíce vydělali, piráti pak sledovali jejich vývoj a nakupovali při slevách. Útroby lodí pirátské flotily se rychle plnily potravinami, ovocem i rumem, který – jak jsme se již zmínili – patří k pirátům jako poklička na hrnec. Nad vším bděla ostražitá přístavní policie a každého kdo švindloval, či zatajoval zakoupené zboží s cílem naplnit svou vlastní kajutu, nemilosrdně, tvrdě a hlavně rychle trestala. Nad výkonem policie se orosil i fotoaparát zpravodaje z centra daleké Evropy. „Joj, jak by tak skvělá policie stejnou měrou u nás zatočila s kauzami Pandur, ProMoPro a tisíci dalších,“ posteskl si zpravodaj středoevropské agentury.

Večer byly lodě naloženy, ani čáru ponoru nebylo vidět a těžce se kolébaly na kotvách. Všechny posádky vydrhly paluby, vycídily kladky, ráhna i kormidelní kola a ani lodní kuchyně nezůstala pozadu – hrnce, pokličky, pánve i sporáky byly vyleštěny do vysokého lesku. Však pohleďte ve fotogalerii na hrdost pirátů nad jejich loděmi. Po té si našli své kapitány, jež budou jejich lodím velet a tu už na svou vlajkovou loď nastoupil i kapitán Jack Sparrow. „Kde mám ty moje podržlana“, zahřímal mocným hlasem, volaje svou posádku, jež v ten okamžik se za ním vyhrnula na palubu. Zamával šátečkem a když vytíral z oka slzu dojetí nad krásou flotily napínala jeho posádka – a s ní i všechny ostatní lodě – plachty. Mocný vítr se opřel do plachet a za krátkou chvíli osiřel přístav, ve kterém zůstala jen pramice Kulhavýho Billa, se kterou vyjíždí každé ráno na lov sardinek pro místního Mc. Donalda.

Po včerejší DISCO-PIRÁTO-TRYSCO, která se konala ve velkém sálu karibského kulturáku KORZÁR HALL, se moc ráno malým pirátům z postýlek nechtělo. Ale v okamžiku, kdy zjistili, že se studená fronta stočila nad Floridu a že mezi mráčky vykukuje sluníčko, vystřelili z chatek jako šipky. Dopoledne vyhodnotili včerejší soutěž a kulaťoučkými zlaťáčky začali plnit pirátskou truhlici. Poté se museli naučit lodní názvosloví, aby v dalším úkole nebyli za nekňuby a byli schopni se domluvit jako praví lodníci. V lese nad přístavním městečkem pak své znalosti zúročili při sběru kartiček s názvy. Nebylo to vůbec jednoduché. No, zkuste to sami. Víte co to je takový ABGALDYR, nebo BAKLÁŽ? Vidíte, já to také nevěděl. První je lano, které vede od stožáru k boku lodi, druhé pak znamená uzávěru přístavu. Vysíleni náročným úkolem zasedli ke stolům, které se prohýbaly oblíbeným pirátským jídlem – buchtičkami s krémem. Boulím za ušima se nikdo nevyhnul a ŠODÓ - ve kterém nesmělo chybět pár kapek pirátského životabudiče, kterým je v celém Karibiku pravý kubánský Rum – šlo na dračku.

Odpoledne, již za svitu slunce, vypluly všechny lodě z přístavu, Jack Sparrow zamával šátečkem a v krátké době zmizely stožáry za obzorem. Prvním cílem plavby byla Amerika, která piráty přivítala spoustou záludných otázek, jež museli zodpovědět bez chyby. Zkuste si sami správně odpovědět na otázku: 7+8 je 16, nebo jsou 16? A nebo: kolik židlí má noha? No řeknu vám, jedna záludnost větší než druhá. Piráti se statečně prokousali ke správným odpovědím a cesta dál byla otevřena.

Dnes ráno nemusely rodiče své děti vůbec tahat z postýlek a lze i tvrdit, že tomu bylo právě naopak. Vždyť právě dnes začíná na Skalinách velké pirátské dobrodružství. Ze všeho nejdříve je třeba se tam však dostat a k tomu sloužily přepravní lodě starého mořského vlka JIHOTRANS. Nezbytné papíry, opravňující k nástupu na palubu přebíraly bocmanky Alenka a Míša, vše pod dohledem lodního lékaře, obávaného piráta Davida. Černá barva jeho oblečení ladila s barvou pirátské vlajky a na poslední chvíli opravil i botky, odřené na včerejší tancovačce v přístavní krčmě.

Do přístavu Skaliny v karibské oblasti dopluly lodě těsně před polednem a po nezbytném ubytování se malí piráti a pirátky nahrnuli do jídelny. Pod kokosovými palmami si s chutí dali dušeného vepříka na žampionech, vítací pirátskou specialitu zdejší kuchyně.

Po odpoledním seznamování a nezbytném zdravotním filtru, jehož cílem bylo eliminovat případné evropské nemoci, které by s karibskou populací zle zamávaly, se všichni těšili na večerní shromáždění pirátů. Za svitu loučí hledala posádka svého kapitána, jež zápasil s lanem pirátského škuneru ve snaze dostat ze souše na širé moře. „Asi mu hrabe“, zvolala posádka, když spatřila jeho marnou snahu. Ale vše se nakonec v dobré obrátilo, posádka pomohla a zítra již všichni vyrazí vstříc větru, vlnám a dobrodružstvím.

Noční přechod studené fronty nad Karibikem byl opravdu velmi silný. Ještě celé dopoledne bičoval přístavní molo silný déšť hnaný větrem, kterému ve zdejší oblasti říkají „Plavák-Monzuňák“. Naši malí piráti využili nepřízeň počasí k výuce dovedností, které každý námořník musí ovládat – stavbu a opravy lodí (na zkoušku jen z papíru) a nezbytnou nauku o rostlinách z pohledu obsahu vitamínu C, aby na dlouhých cestách netrpěli kurdějemi. A protože naší námořníčci jsou i piráty, potrénovali svou fyzickou kondici a to jak ve vytrvalosti, tak i ve skoku, důležité to disciplíně, potřebné při přeskoku na nepřátelskou loď.

Na základě dopoledního výcviku byl každý pirát označen a musel v přístavním městečku nalézt své kolegy a společně pak obálku s názvem lodi a návrhem lodní vlajky. Aby nevzbudili nevítanou pozornost, jejich označení byla z říše zvířat. A tak jste mohli v uličkách města potkat veverky, žabičky, hrochy, králíky a mnohé další, kteří mlčky - jenom za pomoci posunků - hledali své druhy. Po nalezení obálky se dozvěděli název své lodi a rychle složili návrh vlajky, podle kterého okamžitě svou vlajku vybarvili. Už se nemuseli skrývat, nemuseli mlčet, stali se z nich plnokrevní piráti. Však také pirátský pokřik, který nacvičili k zastrašení nepřátel, zděsil každého, ke kterému dolehl. Pozadu nezůstali ani přístavní psi a to nejen ti po molu pobíhající, ale i čistokrevní bouďáci v celém městečku. Zalezli do nejzapadlejších tmavých koutů a dlouho do noci se zježenými chlupy plni hrůzy vyli.

Pirátská flotila je kompletní a jejích dvanáct lodí se může vydat za kořistí. Pryč jsou roztomilá jména zvířátek. Nynější názvy lodí si velmi rychle zjednají respekt v celém Karibiku a rozhodně i dále, kam až sahají vody nekonečných moří a oceánů.

Bludný Holanďan, Victory, BlackBeard, Fierry Dragon, Císařovna (Sao Fenga), Jaranero Siempre, Mad Duck, La Grace, Xebek, Morgan Galleons, Constution a Cabo da Roca. Která z nich bude nejslavnější a nejobávanější? To ukáže jen čas a schopnosti její posádky.