Letní tábor Velké Skaliny

Konečně nad pláněmi Ameriky nastalo trochu lepší počasí. Sluníčko vytáhlo z postele Dona Alberta, který při pohledu na oblohu usoudil, že je ten pravý den na lov. Shromáždil všechny mafiány a vysvětlil jim, že potřebuje některá zvířátka nejen k jídlu, ale i kožešinky na oblečky, kůže na botičky a některá jen tak pro radost. Upozornil však, že je chce všechny živé, dobře odchycené a cestou z lovu nestrádající. „Mrtvá kůže je špatná kůže“, sdělil závěrem shromážděnému davu. Poté některá zvířátka a ptáky představil, aby lovci věděli, co lovit. Mezi výčtem fauny nechyběl kosák, medvěd, panter, lenochod ani chameleon. Objevila se také myška, sysel, papoušek, sršeň s dlouhým žihadlem a dokonce i žirafa. Lov nakonec dopadl pro Dona Alberta dobře, všechna zvířátka i ptáci byla odchycena, dopravena k Šéfovi šéfů, který si již začal brousit kudly.

Jedna z mála činností, do které Italové v Americe ještě nepronikli, byl golf.  Po poradě všech Rodin rozhodla Dona AL Dente, že takový mínus musí být rychle napraven, svolala všechny mafiánky a odvedla je světoznámý Scallini Green. Vybavila všechny Rodinné týmy golfovými holemi, které byly vyrobeny z houževnatého dřeva smrkových velikánů, přidělila týmům pravé golfové míčky a vysvětlila základní pravidla. Po chvilce trénování pak jednotlivé Rodiny vyrážely na Green, střídali se v úderech, kterým někteří tvrdošíjně říkali šťouchy, neboť si celou činnost popletli s kulečníkem.  Nakonec ale celý Scallini Green dokonale ovládli a v nemálo případech se podařilo dopravit míček do jamky. Inu mafiáni, na co sáhnou, to se jim daří.

Proto také večer nastalo velké klání „Mafiáne, máš minutu“ za řízení Dona Ramireze a Dona Pipeta. V něm se střetly Rodiny mezi sebou ve zručnosti, přesnosti, postřehu a dalších dovednostech důležitých pro život mafiána. A samozřejmostí bylo, že si mohly Rodiny vsadit na vítěze. Dolárky jen šustily a největší radost všem udělal Don Alberto Froggino, když slavnostně oznámil, že poslední stát Ameriky byl právě obsazen a zástava Italské mafie zavlála nad celou Amerikou.

Hned ráno se všichni mafiáni oblékli do toho nejlepšího (a nejčistšího), co jim ještě v zavazadlech zbylo a vypravili se na Velkou mafiánskou pouť k oslavě vítězství nad Amerikou. Při soutěžích všeho druhu se velmi dobře bavili, čas jim rychle ubýval a coby dup se ozval zvon mafiánky Martičky, který je všechny zval na vynikající pečeni se špenátem a knedlíčkem. Mezi tím již Don Alberto Froggino zkoumal obálky, ve kterých jednotlivé Rodiny nabízejí částku za rubínového medvěda Mr. Hari „BO“ Goldbeara. A kdo by si myslel, že při tom trochu mafiánsky zašvindloval, moc by se spletl!! Mezi mafiány se toto vůbec nepraktikuje a Česká losovačka se – zaplať Bůh - praktikuje na druhé straně zeměkoule.

V odpoledních hodinách svolal Don Alberto Froggino všechny členy mafiánských Rodin na slavnostní vyhlášení výsledků jejich cesty do Ameriky. Místo setkání bylo více než symbolické – v New Yorském přístavu u mola č. 7, kde stále kotví jejich loď Acille Lauro, na níž se do Ameriky dopravili.  Z její paluby sdělil Don Alberto shromážděnému davu, že nejlépe si vedla a vítězství získala Rodina Ragazzi, jež opanovala 9 států Ameriky. V těsném závěsu za ní skončila Rodina Bombardini. Ta sice celou dobu suverénně vedla, ale nevydržela závěrečný finiš. Don Alberto oznámil částku, kterou Rodiny složili na nákup rubínového medvěda od Mr. Hari „BO“ Goldbeara, ale starosta New Yorku, ze své moci úřední, částku přebil. Všechny Rodiny spojily své získané finance, a i když zazněly návrhy, že by bylo lepší, rychlejší a hlavně levnější starostu New Yorku zastřelit, podařilo se jim starostovu nabídku převýšit a rubínový medvěd poputuje do rukou mafie. Mr. Hari „BO“ Goldbear jej osobně dopravil na večerní taneční slavnost v DISCO-PARTY-HALL, kde byl rozdělen mezi rodiny a doslova v krátkém okamžiku přímo sežrán. V pozdních nočních hodinách pak byla Amerika přejmenována na SCALLINI STATE a všichni si slíbili, že se do svého mafiánského státu napřesrok vrátí.

Americko-rusko-afghánská mafie, spřažená proti našim Italům, nenechala ve snech malých mafiánků doznít hluboké zážitky ze včerejší TOP DANCE. Nad ránem zaútočily hordy jejich hrdlořezů, kulky svištěly, nože se blýskaly a nejvíce to odnesl Don Nero Uccelo, hlava stejnojmenné Rodiny. Okamžitě se sešly všechny Rodiny a zjistily, že k záchraně Uccela budou potřebovat nemalé množství krve, kterou v zájmu Italů prolil. Mafiánský doktor Cody, upřeným pohledem do levého oka Dona Uccela, stanovil diagnózu: „Potřebuje velmi rychle transfuzi krve skupiny RH+ faktor-truňk-Hemperci“. Nastal velký shon a všechny Rodiny sháněly krev o sto šest. Krev nakonec sehnaly a v odpoledních hodinách ji hlavy Rodin, pod dohledem doktora Codyho také mocně aplikovaly. Nero Uccelo byl zachráněn a až se vyspí z aplikace darované krve, bude zase v pořádku a platnou hlavou své rodiny.

Mezi tím vyrazili nejstarší mafiáni mužského pohlaví, za spolupráce s americkými Rangers, k pronásledování útočníků a po krvavé řeži v údolí řeky Colorado jejich skupinu zcela zlikvidovali.

Mr. Hari „BO“ Goldrear, který vlastní vzácný rubín, jež ještě nikdo neviděl, neboť jej ukrývá hluboko ve svém trezoru, byl Finančním úřadem vyzván, aby jej ukázal. Byla mu uložena povinnost vystavit jej na velké výstavě. Je samozřejmé, že se mu to vůbec nehodilo a tak si vymyslel pohádku, se kterou předpokládal, že „oblbne“ Finančák, jako mnozí podnikatelé v dalekém srdci Evropy. Analyzovat text umístěný v lese, zapamatovat si ho a znova po částech složit, bylo úkolem všech Rodin. Neodradily je od toho ani kapky deště, který v jednu chvíli textíky pěkně navlhčil. Složený text pak sami předložili Finančáku a Mr. Hari „BO“ bude muset svůj rubín vystavit. To nahrává Donu Albertu Frogginovi, neboť slíbil dámě svého srdce, že jej pro ni získá. Podaří se mu to? No, uvidíme.

Odpolední nákup v mafiánském baru dal tušit, že večer opět bude pokoušena Štěstěna v sálech místního Casina. Bude třeba doplnit „love“, jak pravil Don La Quarto.

Po večerním Casinu, kdy opět šustily stohy dolarů a rychle měnily své majitele se otevřela výstavní síň, v níž byl poprvé vystaven ve své celé kráse Goldbearovo rubín. Tento skvost je ve tvaru medvídka Gumídka, ze stejného materiálu jako slavné Haribo medvídci a je vysoký téměř 30 centimetrů. K jeho výrobě bylo spotřebováno 1.700 malých medvídků, jak pravil průvodce výstavní síní ctihodný Alberto Froggino, jež slintal jako bernardýn pokaždé, když jeho oko dopadlo na tuto sladkou nádheru. Jednotlivé Rodiny přicházely ke skvostu, střeženému dvojicí urostlých policistů. Jejich tváře sice pod kšiltem neprojevovaly velkou míru inteligence, ale odhodlání ubránit skvost z nich jen čišela. Průvodce výstavní síní každé Rodině sdělil, že Hari „BO“ Goldbear bude muset svůj skvost prodat, protože se díky daňovým únikům dostal do svízelné finanční situace. Nepodařilo se mu včas utéci na Bahamy, Seychely, Jihoafrické republiky či do jiného ráje jemu podobných podnikatelů. Ne snad proto, že by na to neměl, ale z prostého faktu, že tam již bylo plně obsazeno podobnými „vykuky“ - jako je on sám - z daleké země České. Don Alberto, jménem státu New York vybídl Rodiny k zvážení sumy, za kterou by byly ochotny rubínový skvost vydražit a případným – méně majetným – zájemcům nabídl k odkoupení vystavené grafické originály, považte za pouhých 5,- dolarů za kousek. S příchodem noci si členové Rodin vyčistili zoubky a plni dojmů z vernisáže se dlouho do noci dohadovali na výši sumy, kterou zítra nabídnou v nejprestižnější aukci, kterou naši malí mafiáni na vlastní kůži prožijí.

Ranní dešťová přeháňka se po snídani pomalu změnila v trvalý „ceďák“ a tak naši malí mafiánci využili teplo svých chatiček k přípravě na odpolední velké putování Amerikou. Po obědě se i počasí umoudřilo, dešťové mraky odpluly za vrcholky Skalinských hor a mohlo putování začít. Příhodně bylo nazváno „Šuby-duby Amerika“. Rodiny soutěžili mezi sebou ve zdolávání nejen vzdálenosti, ale i zákeřných otázek, jež na ně v průběhu cesty čekaly. Ono rychle odpovědět například na otázku kolik milimetrů má jedna míle nebylo vůbec lehké. Kdo to kdy viděl, aby se v době prázdninového putování musela využívat matematika a převod jednotek? Nakonec ale putování dopadlo na výbornou a ve zbylé době mohly svá taneční čísla dopilovat soutěžní páry, neboť Alberto Froggino spolu s Donem Ramirezem a Donem Duffinem vyhlásili velkou večerní soutěž tanečních párů pod názvem „TOP DANCE“.

Po večeři se taneční sál naplnil až k prasknutí. V porotě zasedly sličné, byť v některých případech zcela ploché  Girls, ale než si z toho mohl místní bulvární plátek začít dělat šprťouchlata, začal Don Froggino představovat jednotlivé přihlášené páry. S prvními tóny ryčné italské hudby se páry zavlnily a s nimi nejeden z diváků i porotců. Některé taneční figury přímo zdvihaly diváky ze sedadel a doce poroty se vymršťovaly ke stropu sálu stále s vyššími vyššími čísly. No, báječný večer, který Don Alberto ukončil dekorováním vítězů. A aby si na své přišli i diváci, vyhlásil na konec velkou a laserovými efekty umocněnou Disko párty.

Jistě si vzpomenete, že v den příjezdu našich malých mafiánků do Ameriky si hned v ulicích přilehlých k přístavu vyzkoušeli, jak pašovat zboží přes hranici. Mnozí Amerikánští machři se jim tehdy smáli. Dnes je smích ale velmi rychle přešel. Územní rozpínavost Italských mafiánů se dostala až k hranicím státu Nové Mexiko a dostat zboží přes mexickou hranici měli dokonale nacvičeno. Hraniční stráž sice dělala co mohla, ale mocný proud pašeráčků je vždy velmi rychle vysílil a převálcoval. Z ochránců hranice stříkal pot na všechny strany, mafiáni se valili v nekonečných vlnách – no, paráda. Nakonec se mafiánům zželelo zcela vyčerpaných strážců a ke společnému obědu je z hranice donesli, neboť by tam vysíleni leželi ještě teď.

Krátce po obědě, ke kterému byla vynikající „Martičkovská svíčková“, se začali sjíždět první návštěvy. Matky mafiánky, otcové mafiáni, babičky, dědečkové, strýcové, tetičky – samozřejmě také mafiáni – se přijeli podívat „jakže se jejim malým mafiánkům v tej Emerice daří“. Při takových příležitostech má vždy Policie plné ruce práce a nebylo tomu nijak ani dnes. Policejní velitel Žampík nestačil běhat od jednoho přestupku k druhému, vybíral pokuty za překročenou rychlost i parkování na zákazu zastavení. Jeho pomocníci nestačili dávat „botičky“, které pak po zaplacení pokuty zase sundavali a používali na další vozidla. Úsměv na tvářích návštěvníků vykouzlila vždy odpověď na otázku: Kolik že pane policajt, mám zaplatit?“ Tu vždy policista Žampík přistrčil pod nos mafiánského řidiče plechovou kasičku a pronesl úředním tónem: „Dejte kolik chcete“. Jo, kdyby to tak bylo i na silnicích v Česku. Ale to by byla policejní – a tím i státní kasa – velmi chudá, poslanci by si museli snížit platy, zkrátit nemocenskou, dovolenou a další, a další …… jejda, raději ani nemyslet!!! Pravda, někteří z návštěvníků na činnost policistů koukali nevrle – jako Emerikáni z roští – ale i to patří k životu v daleké zemi Scalinni. Žampíka a jeho kolegy to však nijak nerozhodilo a svou práci odvedli na jedničku.

Návštěvy přivezly mafiánkům hlavně zásoby čistého oblečení, cukrovinky, nechyběly ani jistě pravé italské pizzy. Jedna matka mafiánka se dokonce dala do rekonstrukce oblečení, a protože zanechala doma šicí stroj, „spíchla“ opravu na koleně ručně. S přibývajícím večerem návštěvy opustili prostor mafiánského Scalinni a život mafiánků se ustálil do pravidelného rytmu. Jen večeři někteří přecpaní a rodiči přeplácaní mafiánci odmítli. Nikdo je tedy nenutil a nad vším zazněla slova doktora: „Přežili jsme, teď ještě přežít v klidu i noc“.

Večer navštívil naše mafiánky nejbohatší americký podnikatel, majitel sítě cukrovinkových fabrik Mr. Hari „BO“ Goldbear. I přes silný déšť, který při se jeho návštěvě spustil, vysvětlil shromážděnému davu mafiánků, že je právě na cestě na světovou výstavu drahocenností, kde chce vystavit svůj poklad, ukrytý v trezoru jeho limuzíny. Jeho dvě asistentky rozdávali reklamní pytlíčky Haribo medvídků tzv. GUMAJZNÍKŮ. Jak se objevil, tak i zmizel. Jen chuť bonbónků pomalu doznívala v ústech usínajících mafiánků.

Dlouho do noci ve všech doznívaly zážitky z Casina, hlavně pak jeho přepadení, které v nočních hodinách všechny překvapilo. Ozbrojené komando vniklo přes ochranku Casina do hracího sálu a s mocným řevem: „Prachy sem!!!!“ se dožadovalo veškeré hotovosti sázejících. Padlo i několik výstřelů a všichni hráči zajeli pod stoly systémem „metelskum bleskum“. Jen ručičky malých hráčů trčely ven a třímaly svazečky dolarů. Komando mělo zjednodušenou práci – proběhlo kolem stolů a očesalo trčící ručky. Když bylo po všem, vyklubalo se s velkým smíchem z členů komanda osazenstvo kuchyně, vedené velkou mafiánkou Maruškou. Za všeobecného hlaholu, který poté nastal, doznali největší ztráty sami krupiéři – ve zmatku byli obráni o svou hotovost do hry a doteďka nikdo neví, kdo je obral. No, však víte. Mafiáni v Casinu.

Ranní slunce probudilo Dona Alberta, který s úsměvem jen jemu vlastním vyhlásil den samostatnosti. Rozdal kotlíky a vyhnal mafiánky do lesů státu Nebraska. Mafiánka Maruška za dolary ze včerejší loupeže pořídila buřtíky a tak si mohli mafiánci přilepšit. K tradiční gulášovce z kotlíku si i kousek „knaka“ opekli.

Po návratu malovali ti nejmenší – plni energie – mafiánské standarty Rodin, středňáci si dali trochu sportu a nejstarší? Ti leželi jako lazaři. Po večeři se všichni sešli v letním kině a u amerického, kresleného a rádoby uměleckého filmu se někteří pobavili, jiní využili chvíle volna a předstíraje sledování úžasné americké „srágory“,  usnuli bohatýrským spánkem.

Sobota je dnem pracovního volna, nikoli však pro naše malé mafiány. Tento den se nafoukaní Amerikáni vydávají na korzo, užít si den volna a to je ta pravá žeň mafiánských Rodin. Spousta zábavy a lákadel zaplavila hlavní město státu North Carolina. Rodinné kasino, disko klub, masáže, kadeřnictví, restauranty, kavárny, tetovací salony a dokonce pro ty, kteří se v den volna chtějí trochu vzdělávat i jazykové kurzy. Nechyběla anglická gramatika pro přistěhovalce, ale ani čínština a vietnamština, vyučovaná sličnou vietnamskou profesorkou. Nejmenší zájem v „jazykovce“ byl o debilštinu, tu amerikánci ovládají více než dokonale. I Don Alberto s Adalfierim Duffinem navštívili kurz vietnamštiny a velmi si pochvalovali. Během pár vteřin se naučili základní větné fráze a dokonce i trochu nadávat. Pravda, při odchodu z kurzu byli zase dutí, jako když přišli.  Inu Boží lidi – tedy pardón – Boží mafiáni, snad jen o pár dolarů kurzovného lehčí.

Ze Severní Karolíny je jen skok do New Yorku. Tam se také naši malí mafiáni v odpoledních hodinách přesunuli na nevídanou akci. Město New York navštíví sám papež. Úderem 15.00 hodin newyorského času se rozezněly zvony na všech katedrálách a kolona Jeho Svatosti Davida Pijuse III. se vydala ulicemi města k newyorské radnici. Cestu lemovali naši mafiáni, kteří přišli pozdravit náměstka Kristova z daleké domoviny. Na radnici přijal papeže a jeho doprovod starosta města, ctihodný Adalfieri Duffino a připil si s ním tradičním nápojem italských přistěhovalců – kozím mlékem s bylinkami. Jeho Svatosti se z nápoje daleké domoviny asimilovaného na americký drink „KOZA WHISKY“ zkroutily všechny prsty u nohou a na balkon radnice k pozdravnému URBI ET ORBI jej museli vynést kardinálové z jeho doprovodu. Po slavnostním papežově projevu ke shromážděným poutníkům, který pronesl ve všech nejen světových, ale především indiánských jazycích smíchaných se svahilštinou, se kolona odebrala k posvátnému dubu. Mocným rozmachem a svěcenou vodou vysvětila Jeho Svatost památný strom, o který blahé paměti opřel svůj JEEP v dávné minulosti americký osadník ze Sudet daleké Země České – David Cody Slivowitz. Po krátké, ale vroucí modlitbě pozvala k sobě Jeho Svatost blahoslavenou paní Marušku z Rodiny Scalinni a poděkoval jí za péči o italské přistěhovalce. Původně ji chtěl asi prohlásit za svatou, ale protože se mu již jazyk po KOZA WHISKY zapletl a sním i nacvičené texty, pronesl pouze zdravici k blahoslavení. Ctnou a již podruhé blahoslavenou paní Marušku to nerozhodilo, uronila několik krokodýlích slz a požádala Jeho Svatost o podpis do kostelního zpěvníčku, který stále nosí na srdci. David Pijus III. se jí, za zpěvu sboru jeptišek „GOSPEL ZÁŠKRT“ a s nadlidským úsilím skutečně třesoucí se rukou podepsal. Po požehnání poutníkům a za mocného skandování Hallelujah nasedl do svého PAPA MOBILU a odjel vstříc dalšímu místu na jeho okružní pastorační cestě.

Večer celý New York ovládla na oslavu papežovy návštěvy reprodukovaná hudby, disko kluby praskaly ve švech – uši a membrány reproduktorů také – jen lahodný zvuk kostelních varhan byste marně hledali. Inu, Amerika.

K posílení akceschopnosti a soběstačnosti rozhodl Don Alberto, že dnešního dne  se Rodiny postarají samy o sebe. Rozdal kotlíky a než stačil rozdat polévky a další potřebné ingredience, ke kterým patřily lžíce, chléb, buřtíky a nezbytná voda, udělalo mu škrt přes rozpočet počasí. Jindy azurová obloha státu Arkansas se zatáhla nízkými mračny a vyprahlá prérie lačně nasávala dešťové kapky. Don Alberto tedy na poslední chvíli rozhodl, že výcvik soběstačnosti se odloží a místo toho pocvičí členy Rodin ve znakové řeči mafiánů. Část Rodin si připravila pantomimické vystoupení, ve kterém popisovala některou z mafiánských činností.  Druhá část Rodin mezi tím nacvičovala taneční kreace na italskou lidovou hudbu, neboť jedině tím lze zaplašit stesk po vzdálené domovině. Skupiny si posléze své role vyměnily a tak se všichni naučili vzájemně komunikovat bez mluvení. Dokonale si porozuměli a amerikáni si mohli vzteky ukousat prsty. Nevěděli, která bije a tak se stalo, že zatímco koumali nad pantomimickou komunikací Italů, přišli o vliv ve státě Arkansas. Kšefty v tomto státě naplno ovládli Italové a američtí mafiáni museli odtáhnout jako spráskaní psi o žebrácké holi.

Po odpoledním sportovním zápolení Rodin ve fotbalu, basketu a vybíjenézasedli k večernímu stolu a dosytnosti se nacpali vynikajícím „Dukatini-buchti la cremi“, které pro ně upekly a „cremi“ uvařily mafiánky-matky Martička a Maruška. Poté se s příchodem tmy všichni vyšvihli do gala, vykoupali, navoněli a poddali se hráčské vášni v Casino Italiano Arkansas. U hracích stolů nebylo k hnutí, karty šustily, „doláče“ střídaly své majitele v závislosti na výši a frekvenci sázek a kulička rulety se řádně zapotila. A jak známo, pokud jedou kšefty v kasinu, „červené lucerny“ a jejich personál osiřely.“ Inu hazard je hazard“, řekla mamá Bombardini a vyhlásila ve svých zařízeních asanační den. Než stačila svému ložnicovému personálu rozdělit úkoly v desinfekci pracovišť - vyklepávání matrací, natřesení polštářků a další činnosti – rozeběhly se jí povětrné slečny, jako když střelí do slepic a upalovaly také do kasina. Nezbylo jí tedy, než požádat na Arkansaském úřadu práce o brigádníky. Našli se hned. Amerikánským mafiánům, kteří přišli díky schopnostem Italů o práci, nezbylo než tuto práci přijmout a neupadnout tak do spárů žebroty a chudoby.

Hned po ránu požádala všechny rodiny o pomoc Rodina Al Dente. Té se při včerejší akci „Obleč si svého Kmotra“ nepodařilo najít část oblečení s rodinným emblémem. Všichni vyrazili do vyznačeného prostoru i s mafiánským psem Kožichem. Pročesali území píď po pídi tak důkladně, že i kočky před nimi utekly do korun lesních velikánů. Ale ouha, část oblečení nalezena nebyla a výprava Rodin se na mafiánskou základnu musela vrátit s nepořízenou. Po krátké poradě se shodli na tom, že jim tento nepříjemný kousek provedla místní odnož rusko-arménské mafie, která začala před nedávnem operovat na území Ameriky, kam byla pozvána americkými mafiány na pomoc proti Italům. Zda je to pravda, musely Rodiny zjistit pomocí špionážních postupů a praktik. Zbytek dopoledne věnovali usilovnému zjišťování a následnému přenášení zpráv k Albertu Frogginovi. Jejich podezření se naplnilo, Rusové v tom měli prsty. Zároveň se našim mafiánům podařilo zjistit, že v texaském Dallasu připravuje amerikánská mafie velký a utajovaný turnaj ve foukacím fotbalu. Utajovaný proto, že na něm probíhají černé sázky nejen na vítěze, ale i na to, kdo ze soutěžících dříve vyplivne plíce. „Černé sázení je doménou Italů“, pravil Don Alberto. „To nemůžeme nechat jen tak“ a vyslal všechny Rodiny k ovládnutí sportovního byznysu. Zápas to byl ukrutný, Rodiny povzbuzovaly své týmy mocným skandováním, na tribunách se vlnily mexické vlny jedna za druhou a výše sázek se šplhaly k astronomickým číslům. Rusko-arménsko-americké mafiánské seskupení se pod tlakem Italů rozsypalo, na sázky jim v krátké době došly „love“. Za zbytek nikláků si nakoupili alkohol, zpili se takřka do němoty a po čtyřech opustili fotbalové kolbiště, které Italové naprosto s přehledem ovládli. Zároveň s ním ovládli i celý stát Texas i s proslulým tobogánem, na kterém se také vzápětí všechny Rodiny dosytnosti vyřádily až do večerních hodin.

V dopoledních hodinách se museli sami malí mafiáni postarat o oběd. Zdá se to být lehké, ale v cizí zemi, s neznalostí jazyka to zase taková legrace není. Navíc Italská kuchyně plná zeleniny, těstovin, mozarelly a parmazánu tady absolutně chybí. Američané se stravují většinou ve Fast Foodech, to jsou provozovny, kde pořádné jídlo nedostanete, ale vše je založeno na Hot Dog, Hamburgerech a podobných volovinách. Však také Američani jsou nejtlustějším národem, pokud o té směsici lidí se dá mluvit jako o národu. No, nakonec se všem Rodinám podařilo složit celé menu jednoho z Fast Foodů a řeknu vám, vůbec z toho nebyli na větvi. Proto s povděkem přijali oběd od kuchařky Martičky, kterou si sebou přivezli z Itálie pro všechny případy. Vynikající Pipino na smetano s knedlici, kterou uvařila, zmizela v žaludcích mafiánů než bys´ vytáhl bouchačku.

Mezi tím se místní rádoby americká mafie chtěla pomstít Italům za ztrátu vlivu v Kalifornii a to hlavně ve městě Las Vegas, které byl jejich velmi silným zdrojem financí z hazardu. Nenapadlo je nic jiného, než při šlofíčku ukrást Donu Albertu Frogginovi oblečení. Předpokládali, že pokud nebude moci vystoupit před své Rodiny v tradičním obleku s kravatou, budou všichni Italové nahraní a jejich síla se rozpadne. Albertu Frogginovi totiž zbyl jen bílý klobouk, který měl pod hlavou. Hned dopředu je třeba říci, že se Amerikáni velmi spletli. A jak by ne!! Vždyť jejich úroveň není zrovna na špici světové inteligence, jak sami o sobě tvrdí a jak některé národy jim s poklonkami dosvědčují. Nejsou žádným pupkem světa, jak hlásají a potvrzuje to mimo jiné i fakt, že v současné době chybělo jen několik hodin do vyhlášení státního bankrotu.

Naši malí italští mafiáni a jejich Rodiny se semkli v jeden šik, Albertu Frogginovi zapůjčila bordel-mamá jedno ze svých šatových sukní a vyrazili pod heslem „Obleč si svého Kmotra“ do širokého okolí. Pomocí kombinace čísel, která vyluštili, nalezli vhodné míry a pak již bylo lehoučké pořídit Donu Albertovi zbrusu nové oblečení. Však také Amerikáni, když spatřili nově oblečeného, nažehleného a navoněného Dona Alberta Froggina málem pukli od vzteku a u několika beden lahví whisky bědovali až do rána, kam že ten svět letí. Mezi tím Don pochválil své Rodiny za projevenou jednotu a poděkoval jim za pomo. „Tento den bude zapsán zlatým písmem do dějin malého, ale silného národa italského. Na tuto počet vyhlašuji večerní taneční zábavu, na které si i já sám rád zatancuji naše národní tance – italského DUPINNI FORTE RAJCOVACI i poklidnější kousek LARGO OCHMATICO, samozřejmě při vší italské počestnosti.

Houpání rychlolodi Acille Lauro, která zvládla Pacifik za neuvěřitelných 8 hodin, nenechalo naše mafiány ani dospat. Po ránu provedli na otevřené palubě hygienickou očistu i s vyčištěním „chechtáků“ a hned na to je skřehotavý hlas kapitána zval na druhou palubu, kde byla podávána snídaně. Ta byla již v americkém duchu, neboť do hodiny loď přirazila k molu číslo sedm (amerikánky SEVEN) a za jásotu místní italské menšiny i dalších Američanů vystoupili mafiáni z lodi na pevnou zem. Museli se podrobit osobní kontrole a nezbytné celní prohlídce. Vědomosti Američanů o gramotnosti Evropanů jsou mizivé, a proto hned od počátku požadovali místo podpisu pouze otisky prstů. Nebo se snad chovali podle úsloví: „Podle sebe soudím tebe?“ No, uvidíme. Bohužel v celním prostoru zadrželi tchýni ctihodného Alberta Froggina, který slíbil, že ji do Ameriky jednou dopraví. Bohužel to bylo až v době, kdy z ní zbyla jen lebka a ta – jak je dobře známo – nemá prsty potřebné k provedení otisků. Celní prostor je však nakonec také americký, přání bylo splněno a navíc bude moci i po smrti z vitríny celnice řídit první kroky Faliglií, jež do Ameriky v budoucnu doplují. Tak budou využity její „organizační“ schopnosti, které za jejího života Albertovi Frogginovi nemálo vadily. Kdo ví, třeba jí k její dnešní podobě i trochu pomohl – inu mafián. Celní správou se mu podařilo propašovat i svou novou, krásnou, leč méně inteligentní lásku, jež si místo potřebných papírů vzala na cestu papír toaletní. Prý na moři jeden neví a ptát se nechce. Při východu z celnice nedočkaví mafiáni hned zkoušeli nacvičenou operaci, kterou budou praktikovat při pašování na mexické hranici. Za přihlížení amerických čumilů, kteří si mysleli, že z radosti tancují italský národní tanec, se docela dobře pobavili. Spokojeni nad svým výkonem se nacpali Hamburgery (americkým čevab-čiči) a první americký šlofík jim po obědě přišel náramně k duhu.

Po šlofíčku a v plné síle zahájili soutěžení v několika disciplínách, při kterých došlo – jak jinak – i na sázky. Nahromadili tolik peněz, že vítězná Rodina získala celé Ohio a vliv na prodej alkoholu, drog i řetězec vykřičených domů.  Do večera ovládli naši malí mafiáni k Ohiu i Kalifornii a pevně zakotvili na americké půdě.

Příjezd do městečka Bambini Lager Scalinni proběhl bez problémů, ale pokud někdo očekával italské azzuro, velmi se spletl. Nízko letící mraky posléze přinesly i déšť, který pak do večera bičoval vody laguny Lago di Scalinni. Naši malí adepti na členy mafiánských rodin se proto večer sešli v sále tančírny, která patří rodině velkého Juana Torriko Ramireze, jež pro ně uspořádal velkou párty tanz-disco-tranz, známou pod zkratkou TDT a oproti pověsti, která jej provází, byl vstup zcela zdarma. Asi poprvé a naposled v historii tančírny.

Za stálého bubnování deště svolal Capo di Tutti Capi (šéf šéfů) ctihodný Alberto Froggino významné představitele rodin k velké poradě. Přizván byl i Capo di Capi Re, všemi rodinami respektovaný starý a vysloužilý král šéfa šéfů Nero Uccelo. Ten za stálého přesypávání „koksu“ rušil poradu výzvami k hlasitější mluvě, neboť jeho sluch již dávno nepatří k jeho silným stránkám. Představitelé jednotlivých rodin referovali velkému Albertu Frogginimu o výsledcích jejich přidělených oblastí. Koks se hůře prodává a marjána neletí. Mezi dvěma škytnutími informoval s kalným zrakem Adalfieri Duffino, že alkohol si lidi pálí sami doma a zisky jsou proto velmi nízké. Krádeže a následný prodej aut se zcela zastavil, nepočítaje dva Trabanty, které se podařilo minulý měsíc prodat na Ukrajinu.  Jen vykřičené domy trochu prosperují, neboť: „… příroda - a s ní biologické potřeby obyvatel - drží podnikání v této oblasti nad červenými čísly“, jak pravila Bordel mamá Mikela Bellina Bombardini, odpovědná za provoz sítě červených luceren.  „Takto to nejde dál“,  praštil do stolu sám Capo di Tutti Capi a rozhodl, že celou činnost přestěhuje do Ameriky, o které slyšel, že je zemí netušených možností. Poradu ukončil permanentně „sjetý“ Carlo Pipeto, který upustil v Frogginově zasedačce granát se kterým si celou dobu hrál. „Všichni ven a nohama k výbuchu“, zařval Šéf šéfů a ve vteřině zela zasedačka prázdnotou.

Ihned poté začal velký shon, všichni členové rodin se sbíhali, od Piciottů (vymahači), přes Sgarristy (vojáky) a Capoporegimy (kapitáni – řídí deset Sgarristů). Nechyběli Consigliere (poradci), Capo Bastone (šéf bouchačů) ani Capo Crimini (Don – hlava kriminální rodiny). Rodiny se soustřeďovaly, balily nezbytná zavazadla, zbraně, s nimi i žalostné zásoby nábojů, zásoby koksu a zbytky alkoholu.  Nejlépe proběhla příprava mamá Bombardini. „Holky, vezměte si jen nezbytné oblečení, průsvitné župánky a prádélko. Postele stěhovat nebudeme, koupíme si amerikánské“, pravila během inventury ve skladu pánských ochran.

Problém byl se zavazadly, stále zela prázdnotou, se kterou do Ameriky nelze jet. Proto přepadli místní carabiniery a naloupili kufříčky, které před cestou vyzdobili. V podstatě je celé předělali, aby nebyli nápadní při celní prohlídce. Večer všichni shlédli sice kreslený, ale naučný a instruktážní film „Já padouch“ a takto vyškoleni nastoupili netranskontinentální loď Acille Lauro, která je doveze do vysněné Ameriky.