Letní tábor Velké Skaliny

Po dopoledním úklidu chaloupek a balení zavazadel se všichni sešli ve velké síni ke zhodnocení táborové hry „Shrekova dobrodružství“. Shrek Marek v úvodu poděkoval všem vedoucím a praktikantům za jejich práci a celodenní (často i dlouho do noci) péči o členy Družin. Bouřlivý potlesk a ovace ve stoje sklidily kuchařky za jejich vynikající umění. Pak již lord Farquaad rozlepil zapečetěnou obálku s výsledky „celotáborovky“ a seznámil všechny s výsledky. Čtvrtou a bramborovou medaili si odnesla Družina Pinocchia, na třetím místě se umístila Družina Víly, druhá skončila Perníčkova Družina a vítězství k veliké radosti Bakyho strhla na sebe Družina Oslíka. Všechny Družiny obdržely od Shreka Marka obálky s peněžitou odměnou v Shrekorunách. S výkřikem: „Konečně!!“ si oslík Baky pro odměnu také hned přiklusal. Ve svém vítězném projevu nezapomněl připomenout, že vítězství není jen jeho, ale je vítězstvím celého týmu, kterému také se slzou v oku třesoucím se hlasem poděkoval.

Následovala dražba triček s ručně malovanými postavičkami a masek, které členy Družin po celou dobu pobytu v Bažině prováděly. Nabídky jen pršely a licitátor měl co děla, aby vše zvládl. Poté byla zahájena velká pouť v Bažině, při které si mohli členové Družin rozmnožit své Shrekoruny a za ně v pouťovém stánku „U Fiony a Dračice“ nakoupit.

Počasí v zemi Zlobrů a hlavně v Bažině i přes předpovědi meteorologů o deštích a zimě stále přeje. Pravda, kdyby se řídili Shrekovo rosničkou, která dnes vystoupala až na konec žebříčku, byly by jejich předpovědi přesnější a navíc – rosnička skoro nic nestojí, stačí jí jen pár much denně a ty si ještě chytí sama. V dopoledních hodinách hledali všichni členové Družin prince Krasoně a Zlatovlásku. Měli jen málo údajů o jejich vzhledu (barvu očí, výšku a číslo bot) a pokud při hledání neuspěli, byli na nějakou dobu vyřazeni k odpykání trestu za obtěžování pocestných. Nakonec se ale podařilo oba najít a radost v Bažině neznala konce.

Odpoledne bylo třeba zachránit zvířátka z moci lorda Farquaada. I ty musely být nejprve nalezeny, opatrně odchyceny a přeneseny, nebo dovedeni, do Bažiny. Odchyt se vcelku podařil, i když zvířátka byla rozptýlena na velké ploše. Nejhůře na tom byl oslík, který uvázán bez jídla u posedu na kraji hlubokého lesa vysílením padal na bok a usedavě plakal. I jej se podařilo pomocí mrkvičky do Bažiny dovést. V Bažině o zvířátka muselo být řádně pečováno, například tučňáček si vůbec nemohl stěžovat. Nejen že byl nakrmen a napojen, ale pečováno bylo i o jeho plyšové mláďátko a oba dostali i kytičku polních květů, která jim pomohla zapomenout na strádání v rukách ukrutného Farquaada.

Večerní kroužky probíhaly skoro tradičně – sport, malování, dramatické umění, zpěv a střelba ze vzduchovky. O tu byl velký zájem, neboť její součástí byla prohlídka opravdových zbraní s přednáškou o jejich používání. Netradičním kroužkem, při kterém si všichni užili velikou legraci, bylo škrábání brambor na rampě kuchyně v Bažině.

V noci pak všichni vyrazili pro drahokamy, aby mohli zachráněná zvířátka vykoupit ze služby proradného lorda. Za svitu lucerniček se jim dílo podařilo, ale lord nic nedostane. Zvířátka jsou v bezpečí, za kamínky nakoupí krmení pro zvířátka a lord? Ať si moc nevyskakuje. Široko daleko se nese pověst o jeho zlých skutcích, služebnictvo se mu rozuteklo, armáda jakbysmet, prázdný hrad chátrá a on sám? Má u členů Družin, pohádkových bytostí a hlavně u Shreka s Fionou velký dluh a pokud jej hlad donutí se přede všemi sklonit, uznat své chyby a začne pracovat na svém polepšení, je to ten nejlepší konec Shrekových dobrodružství.

Hned po snídani se všichni členové Družin vydali do prostoru pod Shrekovo chaloupkou, aby vyzkoušeli let svých draků. Každá družina musela vyrobit draka – přesněji dračici – a navíc museli vyrobit i malé dráčátko. To se vcelku podařilo. Jedna z Družin pojala dráčátko velmi originálně, v podobě dračího vejce a nutno přiznat, že bylo přísným pohledem Shreka uznáno s přáním, aby se úspěšně vylíhlo. S letem dračic to již bylo horší – jen jediný drak Družiny Krasoňovy předvedl opravdu krásný let a byl také po zásluze uznán vítězem. Drakiádu doplnila soutěž o ukořistění dračího ocásku. Družiny se spojily do hada, první byl dračí hlavou, poslední byl ocáskem. Cílem bylo sebrat dračí ocásek – samozřejmě drakovi konkurenčnímu. Na povel Shreka Marka se draci dali do pohybu, ozýval se mocný dračí řev a ocásky padaly jako mouchy po dešti. Ono uchránit ocásek nebyla žádná legrace a řev vítězného draka se ještě dlouho po boji nesl nad Bažinou.

Odpoledne všichni vyrazili do okolních lesů, užít si trochu hučení velikánů. Fotograf dostal volno a vyrazil tedy na houby. Přesněji – pro houby. Hodinka stačila k tomu, aby byl košík plný až po okraj. Největší radost měl ze syrovinek, ze kterých po trošce práce vznikl vynikající gulášek. Všem chutnal a nejvíce se dělaly boule Shrekovi za jeho trubko-ušima.

Po Štědré noci, při které měsíc v úplňku zalil celou Bažinu svým stříbrným světlem, bývá volný a sváteční den. V Bažině to také tak vypadalo, jen skupina basketbalistů svůj trénink nevynechala – svátek, nesvátek a lord Farquaad, protože se mu rozutekly všechny pradlenky, musel sám i v tento den sváteční prát a věšet své prádélko. Kdo by si myslel, že se odpočívalo celý den, škaredě by se mýlil. Hned po obědě nastaly přípravy k dobývání hradu zlotřilého lorda Farquaada. K tomu bylo třeba smíchat všechny získané lektvary a jejich kouzelné síly. S úšklebkem na tváři sledoval ze svých hradeb lord počínání členů Družin, vysmíval se jim a poukazoval na pevnost svého sídla. Neuměl si představit, že lektvary od víly dají Družinám sílu, jež jeho vojsko i vysoké palisády hradu překonají.

V odpoledních hodinách – posilněni konzumací lektvarů –přišlo ke slovu lano, s jehož pomocí, za mohutného povzbuzování, Družstva hrad nakonec dobila. Jako první se na hradby dostalo Družstvo oslíka Bakyho a dosyta si užilo zasloužený vítězný pokřik.

Večer pak jednotlivá Družstva oslavila dobití hradu velkou soutěží – která byla přesunuta ze dne včerejšího - a aby byla oslava úplná, pozvali si jako moderátory pány Pracháče a Paka, který navíc předvedl i kouzlo pohádkových bytostí – zmizení strejdy Kaspiho. Jen lord Farquaad se mezi nimi jen tak „mírnix – týrnix“ procházel, předstíral zájem, ale ve skutečnosti hledal nové spojence k dalšímu boji s pohádkovými bytostmi. Bohužel nikoho nenašel a tak si nakonec našel tmavý koutek, kde vsedě na bobku a s hlavou v dlaních trucoval. Vydrží mu to a dá již pohádkovým postavičkám pokoj? No, jak Farquaada známe, dlouho mu to nevydrží.

Po ranní rozcvičce, kdy členové Družin protáhli svá těla a následně vyčistily zoubky v rámci ranní hygieny, se všichni vypravili na pouť za vílou. Věděli, že to bude cesta dlouhá a nelehká, proto si do batůžků zabalili kromě potřebného oblečení i dostatek tekutin a vzali sebou kotlíky, neboť si budou muset cestou i uvařit oběd. Kolem desáté hodiny vyrazili, pod skálou Sokolčí pak uvařili na ohništích oběd a rozpálené kameny využili k tomu, že napekli spoustu Perníčků. Ty jim budou sloužit jako zbraň při cestě na hrad lorda Farquaada, kde je čeká osvobození zajatých pohádkových bytostí. Vyzkoušeli si také vaření lektvarů. To není nic jednoduchého, pokud chcete, aby lektvar plnil svou základní funkci, tj. měl kouzelnou moc. U víly pak dostali lektvary, jejichž složení, ani kouzelné účinky jim víla neprozradila, ale potvrdila, že v budoucnu, když budou jeho sílu potřebovat, jim zaručeně pomůže.

S tajemnými lektvary od víly se před večerem vrátili do Bažiny a po večeři si v kroužcích nejen vyprávěli celodenní zážitky, ale i malovali postřehy z cesty, pocvičovali se ve střelbě Perníčkovými patronami, zapěli si společně ve Shrekovém KARAOKE a sportem utužovali své fyzické síly. Jeden z kroužků však nad ostatní velice vynikal. Pravda, byl sice počtem malý, ale duchem obrovský. Konečně se v Bažině (a to nejen za Shreka, ale za celé dva měsíce prázdnin) objevila kytara a krásný zpěv. Žádné dunění diska, žádné karaoke s elektronickou hudbou, ale vlastní produkce, vlastní um a krásné hlásky. No, co vám máme povídat, srdce se nad tím zastavilo, fotograf po pár snímcích zahodil aparát a se slzou v oku a výkřikem KONEČNĚ zasedl ke zpívajícím dívkám. Byl to pro něj zážitek, jež nelze popsat slovy a teprve tma a Shrekem vyhlášený konec kroužků vytrhl fotografa z extáze. „Nevadí dívky, není na čtvrtém běhu všem dnům konec a ještě si společně zazpíváme“ pravil nakonec a zatím co dívky šly za večerními povinnostmi – hygiena a uložení ke spánku – fotograf naskočil na oře značky Ranault a pádil na otočku do Budějovic pro svou kytaru, která konečně uvidí – a hlavně – si také užije správnou tábornickou atmosféru, která díky dívkám na Skalinách konečně zavládla.

Netradiční rozcvička, kdy cvičili všichni členové Družin dohromady, odstartovala devátý den ve Shrekově Bažině. Inu přišla zima a s ní zimní radovánky. Ledový ovál upravila rolba Standík a hned poté své krasobruslařské umění předvedli vedoucí Družin. Shrek nad výkonem zamhouřil obě očiska, ale stejně si neodpustil kousavou poznámku k úrovni předvedených kreací. Pak již všichni bruslili ostošest, hudba z amplionů hrála svižné kousky, které byly přerušovány pouze výkřiky Shreka – tu k výkonům bruslařů, tu při změně směru bruslení.

Protože zavládla paní Zima, přinesla sebou i čas vánoční. Dnes je Štědrý den a tak skoro celé dopoledne všichni připravovali dárky pod stromeček. Malovalo se, balilo, vyráběly ozdoby a řetězy, v Bažině se objevil stromeček a hned byl strojen do vánoční krásy. Nebýt Shreka, nikoho by nenapadlo, že je čeká úkol roztřídit lektvary, které dostali včera od víly. Bylo třeba zjistit na co který lektvar je a jaké kouzlo dokáže. To se Družinám podařilo a tak s klidnou duší mohli poobědvat a následně očekávat návštěvy rodičů. Dnes není jen Štědrý den, ale také den návštěv, kdy dychtiví rodiče peláší k Bažině často i přes celou republiku zjistit, zda jejich potomek je v pořádku, hezky papá, zda si čistí zoubky a zda pravidelně chodí na toaletu. Při tom samozřejmě vezou něco dobrého na zub a to je magnet, který zase děti přitahuje k bráně Bažiny s nastraženým sluchem, kdy už konečně bude voláno jeho jméno.

Jen personálu kuchyně nikdo na návštěvu nepřijel a snad i proto měli klid a pohodu na přípravu štědrovečerní večeře, ke které byl podávána úderem sedmé hodiny ryba (pegas bez kostiček) a pravý nefalšovaný bramborový salátek. Jen ten udělat do ohromných nádob nebyla žádná legrace a celá kuchyně se při jeho přípravě řádně zapotila.

Z amplionů v Bažině řvaly koledy, děti vcházely do jídelny, byli svými vedoucími Družin obsluhováni za svitu svící, jež svým tvarem připomínaly spíše svátek Dušiček a ani nehlesli. Tím je myšleno, že kdo očekával, že zapějou sami spolu se svými vedoucími nějakou koledu, čekal marně. Večeře musely být podávána na dvě etapy a tak se „štědrování“ – spolu s předáváním dárečků - protáhlo natolik, že nezbyl čas na Shrekoledu, při které měly děti soutěžit ve třech věkových kategoriích o titul „Talent Bažiny“. Soutěž byla přesunuta na jiný den a za velkého jásotu dětí byla vyhlášena diskotéka. Ale ouha! Dětský řev byl natolik neutišitelný, že lord Farquaad alias Standa po několikerém utišování diskotéku zrušil a vyhlásil okamžitou večerku. To byla panečku ledová sprcha!! V jídelně by bylo slyšet spadnout i špendlík. Situaci zachránila praktikantka (bílá myška) Péťa, která za organizační pomoci krále Herolda (Kaspiho) dokázala strhnout děti k tomu, aby si zazpívaly sborově několik koled. To se jí náramně povedlo.  Jsem přesvědčen, že překvapeni nebyli jen místní obyvatelé v okolních chalupách, ani zvířátka široko daleko kolem Bažiny, ale i samotné děti a jejich vedoucí. Hle, ono to jde!! Místo ohlušujícího rachotu disko reprobeden se krásný dětský zpěv nesl nad Bažinou. A jeho tóny doznívaly ještě dlouho poté, co se celá Bažina uložila ke spánku.

Princ Krasoň spolu se Shrekem a jeho družinami museli cestovat na dvůr krále Herolda. Nebyla to cesta vůbec jednoduchá, neboť trvala dlouho a cestou je potkalo čtvero ročních období. Zimní období s třeskutými mrazy překonali za pomoci velkého množství oblečení, které v časovém limitu museli na sebe obléci. S příchodem jara je mohli svléknout, soustředit na jednu hromádku a každé Družině byly pak jednotlivé kusy spočítány. Zvítězila – a zimu nejlépe přežila – skupina, jejíž „kopice“ byla největší a obsahovala nejvíce oblečení. Počty se pohybovaly kolek 160 kusů!! Ale ni na jaře se necestovalo nejlépe. Sice polevily třeskuté mrazy, ale nastaly deště a bylo nutné cestu mezi kapkami deště projít v pláštěnkách, holinkách a případně i s deštníky. To se povedlo a těsně před branami sídla krále Herolda svedli velkou vodní bitvu, ve které vyhrála ta Družina, jejichž předem zvolený reprezentant zůstal pokud možno co nejsušší.

Večer pak po hostině, na které byla podávána královská specialita – pečený Heroldův vrabec se špenátem a bramborovým knedlíčkem – se ve velké trůnní síni konala soutěž „Kufr krále Herolda“. Zástupci Družin měli skvělou nápovědu ve svých vedoucích a tak byla soutěž velmi vyrovnaná. Poté se již všichni členové Družin odebrali do přidělených královských komnat a nebyl nikdo, kdo by po vysilující cestě a náročné soutěži neusnul „jako špalek“.

Ještě v noci všichni přiletěli na křídlech draka, který přestal být zlý a velmi dobře spolupracoval, na svatbu, kde si Fionu místo lorda Farquaada vzal za ženu sám Shrek.

Při zachraňování princezny a následné svatby Shrekovi pořádně vyhládlo. Proto na dnešek naplánoval velkou houbařskou výpravu. Dříve však, než ji mohl vyhlásit, otřásla celou Bažinou neskutečná příhoda. Hned ráno přilétl pohádkový Pták Ohnivák se zprávou, že jeden ze členů Družiny sedí na Shrekově pisoáru a volá urputně o pomoc. Seběhli se všichni, kdo měl ruce a nohy a hle!! Malý kamarád „studoval“ Shrekovu kadibudku tak důkladně, že prostrčil prst do držáku toaletního papíru a nemohl ven. Lord Farquaad – v civilu náš Standík – odborně odšrouboval držák papíru a kamarád byl vysvobozen. Ale držák WC papíru stále držel na prstu malého průzkumníka a navíc otekl tak, že nešel sundat. Rad se sešlo nepočítaně – od useknutí prstíku až po namazání olejem. Tato rada byla nakonec upřednostněna, ale ouha, držák držel dál. Nezbylo, než zavolat hasiče a pokusit se spolu s nimi plech z prstu sundat. Hasiči mají výbornou vyprošťovací výbavu, ale přeci jenom na trochu větší plechy a tak všichni přivítali, že integrovaný systém vyslal těsně za hasiči i sanitku Záchranné služby. Její odborníci prst nejprve zaledovali, poté jej postříkali – pro laiky blíže nespecifikovatelným sprejem – prstík trochu splaskl a odborným způsobem, složeným z tahu a šroubování se nakonec zásah podařil. Držák Shrekova toaletního papíru byl zachráněn a prstík zůstal celý. Všichni si oddechli, někteří uronili i slzu dojetí nad odvahou záchranářů, členové posádek sepsali protokol o vítězném boji s držákem toaletního papíru a za velkého mávání šťastného Shreka odjeli za dalšími povinnostmi.

Všichni se pak mohli vydat na avizovanou houbařskou výpravu. U Shreka měly největší úspěch jeho oblíbené pýchavky, kterým láskyplně říká „moje malé píchačky“, dále muchomůrky a největší radost měl z hřibu, jež vážil celých 710 gramů. Nechtěl jej pustit z rukou, mazlil se s ním, jako by byl jeho vlastní, ale nakonec jej předal do kuchyně Bažiny, jež z něj udělala báječné řízečky.

Po obědě, ke kterému byly vynikající a hlavně dlóóóóóuhé nudle s polevou a sýrem - ve vzdálené zemi České tomu říkají špagety po milánsku a ukradli tento název opáleným jižanům z Itálie - se všichni vypravili na velkou Krasoňovu jízdu.  Tím v podstatě zahájili druhý díl Shrakových dobrodružství. Pádili jako princ Krasoň vyznačené trase a mezi sebou soutěžili v rychlosti, přesnosti znalostech přírody i map. No zkrátka se pocvičovali ve všech činnostech, které budou ještě spolu se Shrekem při jeho dobrodružstvích potřebovat. Po skončení této krasojízdy si v kroužcích vyměňovali dojmy, odpočívali a doplňovali tekutiny, protože nad Bažinou zavládlo konečně krásné počasí. Večer pak pro inspiraci shlédli druhý díl filmu o Shrekových dobrodružstvích.

Jo, že nevíte, jak vypadá Bažina? Je to úžasná krajina a bez dlouhých řečí, které by stejně nepopsaly tu neskutečnou krásu, vám nabízíme obrázek, který byl pořízen z okna Shrekova obýváku v nejvyšším patře jeho chaloupky.

Od slunka svítání se ze sídla draka ozýval ukrutný smích: „Ha, ha, ha. Jen pojďte holánkové, Fionu stejně nenaleznete a navíc si vás dám k vydatné snídani, neboť jsem velmi vyhládlý. Včera jsem měl k večeři jen kručení žaludku a to drakům dobře nedělá“, naparoval se drak. Ale dříve než mohl zhltnout naší výpravu jako malinu, vyrazily Družiny hledat Fionu a drak našel místo jejich spánku opuštěné a prázdné. Praštil ocasem o zem, až se v cimbuří zablýskalo, olízl si zoufale hladovou tlamu a s prázdným žaludkem šel hlídat vězněnou Fionu.

Ono najít kde drak Fionu ukryl, nebylo vůbec jednoduché. Členové Družin museli nejdříve zjistit, kde princezna je a to pomocí důvtipu, znalostí i postřehu. Podařilo se jim získat celkem osm indicií, po jejichž složení mohli již přesné místo uvězněné Fiony zjistit. Byla skryta v nejvyšší věži drakova sídla, kde u paty věže hlídal drak hladový jako polský zájezd. Přemoci jej nebylo až tak složité, neboť – jak jsme prozradili – večer vůbec nevečeřel a ráno mu snídaně utekla před rozbřeskem. Celý se chvěl, z nozder mu místo ohně vyletovaly jen obláčky téměř studeného kouře, přešlapoval a přitom si stále zakopával o ocas. Družstva Fionu našla, vysvobodila a koňmo jí dopravila do bezpečí Shrekovy Bažiny. Hladem funící a klopýtající drak zůstal daleko za nimi. Všechny strasti, které cestou prožili a celou svou pouť pak předvedli všem pohádkovým bytostem v působivých scénkách, někdy divákům z toho až tuhla krev v žilách.

Večer si pak všichni vedoucí Družin se svými druhy a hlavně s osvobozenou a šťastnou Fionou společně zatancovali největší hity Bažiny, od „Zlobr rejdovák“ přes „Shrekův rajcovák“ až po „Bažinový ploužák“. No, co vám máme povídat, Bažina se otřásala v základech a její obyvatelé ještě dlouho do noci provolávali chválu na úspěšnou výpravu za osvobozením princezny.

Nad Bažinou táhly hned od rozednění nízké mraky a neslibovaly nic dobrého. Oslík se Shrekem konstatovali, že „nastala zima jako v ruským filmu.“ Proto také ponechali členům Družin volnější program s tím, že mohou vypilovávat své scénky, ale mimo Bažinu, kterou ovládli kuchyňští skřítci a potřebovali absolutní klid a ticho. Vždyť vyráběli, kouleli a hnětli pravé ZLOBR-ČIČI, Shrekovy oblíbené masové šišky. Povedly se a také se po nich v poledne jen zaprášilo.

Sotva si členové Družin otřeli mastné bradičky a trochu jim od báječného přejedení odlehlo, dozvěděli se od Shreka úkol, který obdržel jako odměnu za vítězství v rytířském klání. Lord Farquaard jej pověřil, aby vysvobodil krásnou princeznu Fionu ze spárů strašného draka. Všechny Družiny v čele s oslíkem jako jedna pohádková bytost (v Čechách jako jeden muž) zvolali, že ho nenechají do nebezpečí jít samotného a vyrazili na nebezpečnou výpravu s ním. Zdolat museli nejeden kopec, nejedno údolí i nejednu řeku, až dorazili na úpatí velkého kopce, na jehož vrcholu má drak své sídlo. Tam také vězní krásnou Fionu. Ale ouha!! Cesta vede přes jezero plné žhavé lávy – jak přes něj přejít. Družiny musely postavit lávku, po které bezpečně přešli a kterou za sebou rozebírali. Díly lávky si uschovali, budou je určitě potřebovat na zpáteční cestu. Cestě za záchranou už nic nebránilo – pravda až na draka, který skryt za velkým balvanem je jedním očkem pozoroval. Těšil se, že až přijdou blíže, bude z nich dobrá svačinka. Sbíhaly se mu sliny z rozpáleného omastku a z nozder vypouštěl ohnivé bublinky. Tu nastal večer, a jak víme, v noci výpravy neputují. Proto i ta naše byla přerušena. Družiny lačnému drakovi předvedli z povzdálí své vlajky a pokřiky a  – na radu Perníčka a Kocoura – povečeřeli čočku. To proto, aby měli na boj s drakem, který je zítra čeká dostatek plynové munice.

Na draka však nestačí jen síla, odvaha a připravené plyny. Musíte být také bystří, chytří, vynalézaví a nápadití. Proto se před ulehnutím ke spánku věnovali členové Družin bystření mysli známou hrou „Hádej, kdo jsem“. Spokojeni s výsledky uléhali do svých pelíšků a v mysli jim před usnutím doznívala Shrekova slova: „Dobře si vedete a zítra společnými silami vyrveme Fionu z drápů strašlivého draka“. Jen hladový drak spolkl prázdnou slinu, praštil sebou na zem a jen tak mimochodem utrousil: „To se ještě uvidí!“

Ráno, jen co Shrek Marek promnul své oči, zjistil, že se mu do Bažiny nastěhovalo velké množství pohádkových bytostí, které lord Farquaad (Farkvad) vyhnal z jejich domovů. „Je konec klidu“ zvolal, ale po vyslechnutí mluvčích bytostí slíbil, že jejich domovy jim u lorda zajistí. Na výpravu si sebou vzal mluvícího oslíka, který dnes očekával déšť a tak si na sebe oblékl pláštěnku, za které ho nikdo po celý den nedostal. Družiny, jež obývají se Shrekem jeho bažinu, v čase dopoledním utřídili pohádkové bytosti. Jejich snažení se jim pokoušeli kazit lordovi zbrojnoši, kteří je chytali a zachráněné bytosti jim znova sbírali. Mezi nimi byl nejaktivnější zbrojnoš Kaspi, ale i tomu v průběhu dopoledne síly ubývaly a Družiny měly větší naději na úspěch. Pohádkové bytosti byly nakonec zachráněny a odpoledne po jogurtové svačince ukázali členové Družin pod jejich vedením Shrekovi jak se dostat rychle klikatými cestami na hrad lorda Farquaada. Shrek s oslíkem vyrazili na výpravu a Družiny si zatím dopracovávaly své erby, vlajky a bojovné pokřiky. Až se Shrek v podvečer vrátí a všichni se navečeří, předvedou se mu v plné parádě.  Na hradě však Shreka čekal souboj s celou skupinou rytířů. Než je zdolal spolu s oslíkem a vrátil se do Bažiny, krátili si členové Družin dlouhou chvíli ve skupinkách, kterým říkají kroužky. Pocvičovali se nejen ve sportování – fotbal, přehazovaná apod., ale i v činnostech jako jsou kreslení, střelba a nechyběly ani hazardní hry, dokud na ně nepadla tma tmoucí. Předvedení svých vlajek a erbů ponechali na další den.

Po celou noc dul nad Shrekovým domovem -  Bažinou – mocný vítr, který mají všichni Zlobři velmi rádi. U lidí už tomu tak není a dobře bylo, že všichni spali v chatičkách jako andělíčci. Pravda, brzo ráno se kolem chatiček v Bažině začaly děti hemžit a bylo to buď tím, že ještě nejsou náročným životem v Bažině unaveni, nebo také tím, že nemohly dospat, jak se těšily na další Shrekovy dobrodružství. I když Zlobří vítr dul i celé odpoledne a nevěštil nic dobrého, dali se všichni do sportování a na několika stanovištích si vyzkoušeli nejen fyzickou zdatnost, ale také obratnost a vynalézavost. Při tom byli vybíráni do Družin, které byly namíchány od největších po nejmenší z chlapců i dívek. V závěru této prověrky mezi ně vyšel i sám Shrek aby na vlastní oči viděl, jak se snaží. V té chvíli zrovna spadlo pár kapek deště, přihnaných Zlobřím severákem. Zatím co děti mezi kapkami kličkovaly, Shrek jim nastavil lačně svou tvář i mohutné tělo a užíval si náramně ten pocit přírodního sprchování.

Odpoledne pak již ustavené Družiny vyráběly své erby, vlajky a nacvičovaly bojovné pokřiky. Ty budou velmi potřebovat, až vyrazí společně na draka. Ale to ještě bude chvíli trvat. Večer ožila celá jídelna Bažiny vírem tance, který zasvěcení nazývají „hudba z jatek“. Basy duněly, bubny vířily, no rachot pekelný. A pokud myslíte, že se dalo poznat, zda zpěvák chraplá anglicky nebo česky tak vězte, že nikoliv. To však nikomu nevadilo, jen Shrek Marek a jemu věrní utekli do vzdáleného kouta Bažiny za trochou klidu. Z důvěryhodných pramenů víme, že jen fotograf se odvážil (no, vpravdě musel) vstoupit do ruchu tance k pořízení pár dokumentačních foto. Bude se z toho chudák vzpamatovávat ještě hodně dlouho.

Hned po příjezdu do tábora čekal děti oběd, tradiční ÚHO, což je skalinská specialita báječné chuti. Mohly si vybrat z příloh - buď rýže, nebo knedlíky a obědvalo se jako na začátku každého běhu nadvakrát. To proto, že autobus s dětmi z Prahy přijíždí do Skalin až v odpoledních hodinách. Po nezbytném rozřazení do oddílů a ubytování se konal zdravotní filtr, taky jeden z tradičních táborových začátků. Potom již oddíly se svými vedoucími vyrazily na krátkou procházku, při které děti poznaly nejen okolí tábora, ale seznámily se navzájem. S příchodem soumraku se otevřely brány letního kina s prvním filmem Shrekových dobrodružství. V jeho úvodu táborový Shrek Marek předvedl dětem scénku, kterou záměrně nedokončil a položil otázku, co se stalo dále. Děti hádaly, hádaly, ale jen jediná tábornice správně odpověděla, že když se Shrek po vyčištění zubů podíval do zrcadla, tak prasklo. Vyhrála tak první soutěž táborové hry, obdržela jako cenu hrst Shrekorun (tj. zdejší táborové měny), za které si bude moci při závěreční pouti ve stánku „U Fiony“ nakoupit sladkosti. Během filmu se přihnala bouřka, ale promítání bylo bleskově přeneseno do jídelny, kde se děti na první díl Shrekových dobrodružství dodívaly. Pak již rychlá hygiena, postýlky a krásný spánek se sny o Shrekovi, jehož dobrodružství zítra slavnostním nástupem začnou. „A věřte, máte se na co těšit“ – zašeptal věrný Shrekův kamarád mluvící oslík do oušek usínajících dětí.