Letní tábor Velké Skaliny

oznámil druhý radní Ranoccio, že je třeba pro netrpělivého Dona Salvaniho připravit výkupné za starostu městečka. Nejbohatší rodiny Luciano a Salvani spočítaly své jmění a konstatovaly, že na výkupné za starostu, které činní 80.000 Denárů, jim ještě mnoho peněz chybí. Požádaly ostatní rodiny o pomoc. Spojenými silami se podařilo shromáždit 77.300 Denárů, ale i to ještě nestačilo. Pomoci museli obyvatelé městečka, kteří po troškách nosili do připraveného kufříku své úspory. Stále však chyběl necelý jeden tisíc Denárů. Ty do kufříku se slzou v oku hodil druhý radní Ranoccio se slovy, že městská kasa je prázdná a musel kvůli tomu rozprodat městský majetek. Podobnost s mnoha městy v dalekých Čechách je jen čistě náhodná, stejně tak i situace, kdy nedostatek státních, městských a podobných financí musí vždy zachraňovat obyčejní daňoví poplatníci. Druhý radní poděkoval všem obyvatelům za pomoc, oznámil, že výkupné bude předáno o sedmé hodině večerní a slíbil, že udělá vše proto, aby byl Don Salieri znova zatčen a po zásluze potrestán. Nakonec pozval všechny obyvatele na velkou Palermskou pouť.

O sedmé hodině večerní všichni očekávali příjezd Dona Salieriho. Ten se skutečně dostavil, převzal výkupné a předal obyvatelům Palerma jejich starostu. V tom okamžiku ale přijela Policie, zatkla všechny mafiány, kteří Salieriho doprovázeli. On sám se dal na útěk a byl při tom postřelen do nohy. Roloval jak zajíc, obyvatelé městečka Palermo řvali nadšením a dožadovali se jeho okamžité zastřelení. Horlivý policista tak okamžitě učinil a tím zbavil obyvatele nejen jejich nepřítele, ale i vysokých finančních nákladů, které by nesli se soudním procesem, jeho jistým odvolávání k vyšším instancím a nakonec živením Salieriho v doživotním žaláři. Jak poučné!! Výkupné se vrátilo obyvatelům městečka a starosta vyzval členy Rodin, aby si své peníze vzali nazpět. To však neměl dělat, neboť za ukrutného nadšeného řevu se obyvatelé na kufřík s penězi vrhli a v krátké chvíli jej vyrabovali i podšívka vzala za své. Inu, když jde o peníze, neznají obyvatelé Palerma bratra. Starosta se svým radním zachránili holé životy jen díky tomu, že vyklidili prostor a ponechali vše na vůli nejvyššího.

Nad ránem se podařilo zvířátkům Palermské ZOO utéci a bylo nutné je pochytat a opatrně dopravit zpět do ohrad a klecí. Všichni obyvatelé městečka se za nimi hned vydali, v krátkém čase dopoledním se jim podařilo zvířátka pochytat a dopravit zpět do ZOO. Zvířátka byla hladová, žíznivá, pohyb ve volném prostoru je unavil a vystresoval. Proto musela být nakrmena, napojena, uložena k odpočinku, drbána a ovívána. Kvalitu péče ohodnotil sám druhý radní Alberto Ranoccio slovy: „Škoda, že nejsem taky zvířátko. Taková péče by se mi také líbila“.

Odpoledne nacvičovaly všechny Rodiny program na večerní Gala-show, která se konala v tančírně Dona Luciana s cílem zvolit MISS Palermo. Sám Don Luciano s Donem Robertim se ujali moderování, představili porotu i účinkující a nutno přiznat, že si počínali báječně. Soutěžící předváděli své umění často za bouřlivého povzbuzování a potlesku obyvatel městečka. Všichni si užili krásný večer a ještě dlouho do noci v nich doznívaly nezapomenutelné zážitky.

Ranní rozcvičku měli dnes i kuchtíci, neboť přijela prádelna s prádlem a bylo nutné je vyložit – to bylo ale balíků. Hned po snídani na nástupu městečka se druhý radní Alberto Ranoccio alias Žabák podivil, jak mohou členové rodin nedbat na své věci a tak místo toho, aby rodiny bohatly, spíše chudnou. Některé zapomenuté věci našly opět svého majitele, hlavně ty poznačené, ale nemálo věcí zůstalo. Tyto věci převzal Kupec Benátský a otevřel si stánek, kde je nabízel ve volném prodeji za palermské Denáry. Zájem byl obrovský.

Mezi tím dotore Davido oznámil, že při přestřelce, která se konala před dvěma dny, bylo zraněno nemálo obyvatel a mezi nimi i někteří kmotři Rodin. Jejich stav je sice stabilizovaný, ale v nemocnici Palando-medico dochází krevní konzervy. Překupníci mu sice hned nabídli konzervy krve vepřové, dokonce i husí, ale ty dotore rázně odmítl, jako málo vhodné pro důstojné kmotry, kteří by po ní mohli chrochtat i kejhat. Byli třeba dopravit do městečka krev lidskou, což se nakonec - i přes ostražitost celníků - během dopoledne podařilo.

Palermský úřad práce měl přes poledne nemálo zájemců o práci za Denáry – kromě zametání a úklidu pokojů kmotrů se velmi dařilo na myčce aut a dokonce Úřad práce zaměstnal i pracovníky, kteří pomohli naložit na valník odtahovky automobile dotore značky JEEP, kterému včera při zásahové cestě z obce Hemperkino  skočil pod kola statný, minimálně stoletý dub.

Odpolední turnaj všech rodin v golfu se protáhl, neboť bylo třeba nejdříve vyrobit i hole. To se povedlo a hra na 16 jamek mohla začít. Mezi tím milosrdné sestry spolu s kuchtíky z Palermské kuchyně navařily kotel kaše k nasycení bezdomovců. Ale ouha!! Široko daleko žádní nebyli a tak nakonec vtipná kaše skončila v žaludcích obyvatel Palerma. Jedla se na hlavním náměstí a obyvatelům tak chutnala, že přídavky nebraly konce a někteří i talíře vylízali téměř do sucha.

V dopoledních hodinách připravil Don Salieri obyvatelům městečka překážkovou dráhu se šifrou na jejím konci. Tu bylo nutné po získání jednotlivých lístečků složit a rozšifrovat. V ní Salieri odkázal na kufřík, ve kterém najdou další zprávu. Kufřík byl v poledních hodinách skutečně nalezen, ale nikdo neznal kód, kterým se kufřík otevíral. Kód se nakonec podařilo nalézt členu rodiny Lamborghini a druhý radní Alberto Ranoccio od samé radosti vyhlásil dostihový den – velkou Steeplechase. Při ní si mohly rodiny vsadit u bookmakera Martini Kaspicci a tak rozmnožit své rodinné bohatství. Večer na tradičním shromáždění obyvatel městečka byl otevřen Salieriho kufřík a přečten jeho vzkaz. Už prý ho nebaví stále s obyvateli bojovat a přicházet pomalu, ale jistě o vládu nad městečkem. Připomněl obyvatelům, že stále drží v zajetí jejich starostu - ctihodného Enrica Rizza – a nabídl ho rodinám vrátit za cenu 80.000 Denárů. To není částka zrovna malá, taky se ozvaly nesouhlasné výkřiky, ať si ho tedy nechá, ale nakonec zvítězil duch solidarity s trpícím starostou a rodiny se dohodly na zaplacení výkupného, pokud se jim podaří „schrastit“ potřebnou sumu. Večer své rozhodnutí oslavili v nově otevřené tančírně Dona Luciana, přezdívané „Kaspi-tanzi-bubni-pekelnici-rambajsi“.

Ráno koukali všichni obyvatelé městečka jako zjevení. Po hudebním budíčku nebyl nikdo, kdo byjim pomohl z postýlek, připomenul vyčištění zubů a ani nemluvě o rozcvičce. Ke všemu byla i studená plotna v kuchyni a kuchařka nikde. Inu – ukaž co umíš a postarej se o sebe sám. Nejdříve si museli najít kmotry svých rodin a poté se společně dali dohledání snídaně. Dozvěděli se, že snídani naleznou cestou na Sokolčí, kde si budou muset uvařit i oběd. Což se snídaní problém nebyl, byla hotová a stačilo ji jen slupnout. Nalezena byla záhy záhy na hranici městečka, snědena a mohli vyrazit na cestu. S obědem už to tak jednoduché nebylo. Rozdělat oheň ze dřeva, na které v minulých dnech mocně pršelo, dalo kmotrům práci a nemálo starostí. Podařilo se, voda v kotlíkách zabublala, a pokud byste si mysleli, že bylo vyhráno a členové rodin se dali do vaření, moc byste se mýlili.  Polehávali, štěbetali, lezli všude, kam neměli, jen to vaření jaksi vypustili. A nebýt kmotrů rodin, nejedli by ještě dnes. Když bylo vařeno, kde se vzali, tu se vzali, vyrojilo se jich najednou tolik s lžícemi v rukách, až přecházel zrak. Kotlíky cinkali, kmotři museli u nich řídit konzumaci ze strachu aby nebyly vylity. Výsledek byl stejný jako vždy, když mají děti na táboře něco udělat sami. Počkali až bude uděláno, pěkně se napapali, zalehli, či se rozprchli a kmotři? No, jako vždy nezbylo na ně – vždyť bude večeře a pak se nají.

Obavy před návratem Salieriho do Palerma přinutilo všechny obyvatele, aby hledali pomoc u spřátelených rodin v nedalekém městečku. Také hned po ranní rozcvičce, snídani a vydání nezbytné „menáže“ na cestu se do městečka De la Kaplicione vydali. Svůj příchod přesně načasovali se zvoněním zvonů katedrály Santa Kaplicione. Po seřazení na okraji městečka a kosmetické úpravě hlavně vedoucích dam rodin vpochodovali slavnostně na náměstí Kaplicione Plaza. Tam si dali rozchod, většina obyvatel Palerma vzala útokem pravé italské „Asia shopy“ a Pizzerie. Velitelé Rodin (Padrino Famiglie) se odebrali do Ristorante Slovanský dům k jednání o pomoci proti Salierimu. Jednání se podařilo, rodiny městečka De la Kaplicione pomohou, byla sjednána přijatelná cena za pomoc – ani v Itálii kuře zadarmo nehrabe – a nakonec byla dohoda stvrzena holbou vynikajícího Gambrinus Kloktus. Večer si všechny Rodiny posilovaly fyzičku – jejich členové sportovali, hráli fotbal, přehazovanou, ale i nacvičovali nové tance na příští Disco grandiale – česky trhání bránic a profoukávání uší mocnými decibely místní Tančírny .

Ranní firn přihnal od břehů francouzských déšť a zimu – inu nastal v Palermu čas vánoční. Ranní mistrovství Rodin na ledovém kluzišti přineslo vítězství Rodině Caruso a poté se všichni vrhli do vánočních příprav. Balily se dárky, dotore přivezl ze spřátelené ciziny pravý vánoční smrk a kuchyně jela na plné obrátky. Mezi tím Rodiny vyráběly vánoční kapříky, které v noci vypustí do místného jezera Lago Skalinae.

Odpoledne se sešli kmotři všech Rodin, aby společně dohodli jak proti Salierimu budou bojovat. Po mírných neshodách se nakonec dokázali domluvit, že peníze i zbraně dají všichni dohromady, zapili to mocně Palermským čajem a rozešli se spokojeně domů.

Večer se všichni sešli na Štědrovečerní večeři v Ristorante Salieri, kde pro ně byla připravena báječná bašta Pangasius finese kaprus á la Salieri šmakusione. Povečeřeli, poštědrovali, koledy zapěli, ale ouha – Don Salieri právě přistál na Palermském letišti!!! Co čeká naše obyvatele v nejbližších dnech??

Nízké mraky s přívalem vod se hnaly nad Palermem a tak Salieri otevřel své Kino-teatro a nabídl obyvatelům jedinečný film o autech. Očekává za to vděk obyvatel a návrat ke starým pořádkům a své vládě v Palermu? No, uvidíme. K umocnění svého kladného přístupu poručil kuchyni svého Ristorante uvařit k obědu báječné vepřové Penne se špenátem. Jen místo těstovin nakázal uvařit pravé české bramborové knedlíky. Tuto specialitu ochutnal a hned se jí naučil na své okružní cestě, když v Česku úspěšně učil vybrané podnikatele a politiky mafiánským praktikám.

Odpoledne za stálého deště proběhla velká dražba výrobků Rodin – hlavně malovaných obrazů. Mezi tím Palermská povodňová komise sledovala stav toků – místní říčka je na hraně vylití z koryta, přehrada drží, neboť bylo s přívalem vod počítáno a byla upuštěna. Uvidíme ráno, jaký bude stav, pokud bude celou noc pršet, jak předpovídá Sicilská rosnička. Městečku Palermo však nic nehrozí, neboť stojí strategicky na kopci a všechna voda odtéká do okolních údolí.

V noci konečně přestalo pršet, ale povodňová hlídka dotore Davido a Pitro Fotografico stále monitorovala místní tok. Skalinskému potoku zbývalo pouhých 10 cm do okamžiku, kdy by se přelil přes přístupovou silnici. Ale o půlnoci kulminoval a počal klesat. Nebezpečí bylo zažehnání a povodňová hlídka konstatovala, že návštěvní den v Palermu není ohrožen. Přístup je volný.

Ráno probudilo všechny obyvatele městečka sluníčko, které se několik minulých dní schovávalo za mraky a hned měli všichni velkou radost. Všechny rodinné klany se tak rozparádily, že mezi nimi nastala v dopoledních hodinách urputná přestřelka. Navzájem se na louce vedle městečka proháněli a kořistí jim byl krepový papírek uškubnutý z paže člena jiné Rodiny. Nakonec byly ukořistěné papírky spočítány a vítězná Rodina získala právo vstoupit na oběd do Ristorante Salieri jako první.

V odpoledních hodinách nastal očekávaný návštěvní den. Flotily návštěvních lodí zaplnily přístav u městečka a jejich posádky se dožadovaly svých ratolestí. Na rejdě před přístavem měli lodivodi co dělat, aby nápor lodí usměrnili a zajistili jejich bezpečné přistání.

Jen co slunko ráno protrhlo mlhu Nad Palermem, konstatovali obyvatelé, že bude den „azuro-wettero“. Radost jim hned po snídani ale zkazila zpráva od Salieriho, který nelibě nese, že obyvatelé pomalu, ale jistě získávají zpět jednotlivé čtvrtě pod své vedení. Ze své okružní cesty po svých kasinech a vykřičených domech vzkázal, že ji přeruší a dojede do Palerma zjednat pořádek. Jak takový mafiánský pořádek vypadá, již obyvatelé po jeho útěku zažili a tak se Rodiny poradily o potřebných opatřeních. Základem je vyzbrojit členy všech rodin. K tomu použili penízky (denáry) získané včera v Casinu Salieri. Celé dopoledne běhali a k polednímu, kdy zvony na Palermské katedrále zvaly k obědu a polednímu odpočinku, byli již vyzbrojeni až po zuby.

Odpoledne se museli naučit bojovat a tak uspořádali tréninkový boj Rodin. V zápalu boje si pomalu ani nevšimli, že se slunce sklonilo hodně nad obzor a tak honem utíkali k večeři. To byla dobrota – pravé italské Spagheti la Milano.

Na večerním shromáždění Rodin předvedli místostarostovi a jeho druhému radnímu své Rodinné prezentace a účetní knihy. Druhý radní don Alberto Ranoccio připomněl, že Don Salieri zuří a chystá se do Palerma. Vždyť ze 32 čtvrtí se rodinám podařilo získat již tři zpět a bude-li to takto pokračovat, zbudou mu jen oči pro pláč.

Od božího – ehm tedy mafiánského – rána letěly přes městečko Palermo nízké mraky a řinuly se z nich proudy vod. rodiny tedy „přepnuly“ na tak zvanou „mokrou variantu“, obsadily jídelnu Ristorante Salieri a městskou školu, aby zhotovily erby svých Famiglií.

V odpoledních hodinách se otevřely brány Palermského Casina a obyvatelé mohli na vlastní oči – spíše kapsy a peněženky – pocítit jaké to je, když podlehnou hazardu. U každého stolku bylo nabito až k prasknutí, kostky byly vrhány hned u několika z nich a karty šustily ostošest. Honzík z Famiglie Cossini hazardu podlehl natolik, že si i vypůjčil do hry ve víře, že se štěstí obrátí a dojde velkého zisku. Ale ouha!! Prohrál vše, nebyl schopen půjčku vrátit a tak jej na večerním shromáždění čekal zasloužený soud. Žalobce Stanislao Cattivissimo nešetřil slovy, obhájce Alberto Ranoccio se odrážel jeden útok za druhým a soudce dotore Davisimo málem přelomil násadu od úředního kladívka, jak s ním sjednával klid v soudní síni. Honzík byl nakonec uznán vinným a odsouzen na tři hodiny pobytu v cele zvané v policejní hantýrce Chlaďák. Mezi tím soudce nabídl Famiglii Cossini snížení trestu za mírný poplatek, ale rodina po poradě na nabídku nepřistoupila. Ne proto, že by jej neměla ráda, ale nejspíš proto, že je asi „švorc“ a potřebnou sumu nesplašila. Místní konstábl Fanda Hawk vězně pečlivě střežil a krmil jej banány, aby mu čas v cele rychleji ubíhal.

Hned ráno otevřel Don Salieri svůj nový Ristorante a udivení obyvatelé si černé na bílém přečetli, že oběd je bude stát jeden denár. Aby si na oběd vydělali, využili nabídky Salieriho dopravit do jeho skladů náklad luxusního zboží – doutníků, automobilů, drahého oblečení a další – které pochází z ne zrovna poctivého obchodování. S využitím spediční služby Siciliane Transporte (kterou také Don vlastní) dopravovali zboží pásmem celníků a carabinierů. Nebylo to vůbec jednoduché. Policejní vězení se plnilo ostošest, kamiony pendlovaly a Donu Salierimu se sklady pomalu plnily. A když vyhlásil, že nejlepší rodinu odmění na večerním shromáždění Palerma podílem ze zisku, zvýšily kamiony rychlost, zaburácely motory a uhnaní Carabinieri? Ti na ně byli v tom okamžiku velmi krátcí.

Přes parné poledne otevřel Don Salieri ve svém Ristorante prodejnu ňamkového tovaru. Ihned se vytvořila fronta ukrutná, obyvatelé Palerma nakupovali jako zběsilí a Don Salieri? Ten si jen mnul ruce. Poté se všechny Rodiny staly leteckými společnostmi a v okamžiku, kdy měly všechny své stroje ve vzduchu, jim Don Salieri „zavřel kohout“ – jinými slovy museli své stroje provést leteckými koridory bezpečně na zem. K tomu potřebovali kódy, jež bylo nutno si zapamatovat a donést je na řídící věž. To by nebylo tak složité, kdyby Salieriho lidé neobtěžovali kurýry kódů složitými otázkami. Jejich cílem bylo zmatení kurýrů a pokud se jim to povedlo a kurýr zapomněl přečtený kód, musel cestu opakovat. Večer se nad Palermem zatáhla obloha, od Korsiky přišla ukrutná bouře, blesky křižovaly oblohu a z nebe se proudem valila voda.

Po příjezdu do městečka Palerma, ubytování a rozkoukání se všichni nahrnuli do Ristorante Palermo. K obědu si společně dali výtečné „Lasagne ÚHO Bolognese“ zhotovené hbitýma rukama šéfkuchařky Margarity Corleone. Pokud vám jméno asociuje obávaného kmotra, je to podobnost čistě náhodná – i když musíme přiznat, že oba měli společnou praprababičku, která z městečka Palermo pocházela.

Starosta města, ctihodný Enrico Rizzo přivítal spolu s místostarostou v podvečerních hodinách nové obyvatele a s pýchou je provedl městem, kde jim ukazoval nejen všechny pamětihodnosti, ale i nově vybudované objekty v rámci pětiletého plánu vedoucí strany v radniční koalici „Siciliano komunismu bando“ používající zkratku SKB. V okamžiku kdy jim hrdě představoval nově vybudovanou věznici, byl do ní přivezen obávaný a dlouho hledaný Don Salieri. Co čert nechtěl , se hned po odjezdu vozů policejní eskorty objevil černý mafiánský vůz, v krátké přestřelce přemohli mafiánští střelci policejní stráže (podobnost s Policií v jiné části Evropy je čistě náhodná) a Dona Salieriho osvobodili. Před skoprnělými a užaslými obyvateli městečka polapili starostu Enrica Rizziho, „našlapali“ jej do kufru vozu a s kvílením pneumatik odjeli neznámo kam. Na místě zanechali jen kufřík s dopisem, v němž oznámili městečku, že nad ním přebírají vládu, zakázali kouření, zpěv a noční vycházení. Smutek padl na obyvatele Palerma a slíbili si, že městečko získají zpět, osvobodí starostu a s mafií se jednou provždy vypořádají. Co myslíte, podaří se jim to?

Na ranním shromáždění obyvatel Palerma představil místostarosta a první radní Stanislao Cattivissimo druhého radního, ctihodného dona Alberta Ranoccia. Ten v krátké řeči oznámil obyvatelům, že je potřeba vytvořit několik silných rodin, neboť „rodina je základ“ pravil v závěru své inaugurační řeči. Poté již obyvatelé procházeli ulicemi Palerma a hledali své kmotry. Pokud splnili úkol jež jim kmotr dal, stali se členem jeho rodiny (Famiglie), pokud jej nesplnili, museli hledat dále. Před polednem byly Rodiny ustaveny a v příštích dnech si o nich povíme více.

Odpolední výprava obyvatel do Mafiánského lesa měla prověřit schopnost obyvatel nejen v orientaci, ale i postřehu a logickém uvažování. Rodiny dle kartiček na stromech společně procházely lesem a dle instrukcí na nich uvedených měly dojít cíle v časovém limitu. Ukázalo se, že Rodiny jsou ještě mladé, málo sehrané a jejich schopnosti bude třeba podle vyjádření kmotrů pilovat a pilovat. Na podvečerním shromáždění Rodin Palerma se objevil posel Salieriho a odevzdal kufřík, ve kterém byly jeho nové vyhlášky. V podstatě za vše se bude muset od zítřka platit. Za ubytování, stravu, nepořádek, nedodržování pravidel i sprostou mluvu. Salieri zřídil městskou policii – Carabinieri – která bude na vše dohlížet a pokuty vybírat. Ve večerních hodinách byla uspořádána seznamovací taneční zábava v tanečním sále nově otevřeného Ristorante Salieri. Nutno přiznat, že dostavit se k tanečnímu reji - i přes nutné gelování, malování a ofoukání všemi možnými „pizzo-fuky“ - šlo obyvatelům o hodně rychleji, než odpolední příprava výpravy do lesa. Vstupné byl jeden denár a potvrzením o platbě bylo razítko na ruce. Zábava se hned s prvními tóny hudby rozproudila dle jasných pravidel všech tančíren podobného druhu. Basy i bubny duněly ostošest, geloví kohouti se natřásali, voňavky nasytily vzduch až k padnutí a městský fotograf Pietro Santa Vrbno měl co dělat, aby se napůl hluchý a udušený vypotácel z tančírny do příjemné náruče nočního vzduchu.