Letní tábor Velké Skaliny

Dopoledne prožili všichni šlechtici úklidem svých hradů a balením zavazedel. Na čas odpolední vyhlásil král Michal Koudy I. velkou Královskou pouť. Mezi deseti atrakcemi, které za stálého deště probíhaly na terasách hradů, nechyběly Piškvorky, Foukaná, Skořápky a další atrakce. Mezi tím byl zbožím dovybaven pouťový stánek v královské jídelně, který sám král přejmenoval na obchodní dům Skaliňák. Vždyť se v něm nakupovalo za Skaliňáky – měnu Království Skalinského. Skaliňáky získávali všichni v průběhu celého tábora – umístěním v soutěžích, za úklid a také u pouťových atrakcí. Hlavními sponzory obchodního domu Skaliňák byli kníže Lukáš z Rybova a vévoda Petr ze Santa Vrbno. Pro velký zájem byla posunuta i šlechtická večeře, obchodní dům končil totálním výprodejem až kolem 19 hodiny večerní.

S příchodem tmy se všichni sešli před královským hradem, kde arcibiskup Platan ocenil spolu s králem Koudym I. vítěze celotáborové hry. Společně pak král se správcem zemských desek dekorovali šlechtice královskou medailí. Arcibiskup Platan poděkoval všem hlavám šlechtických rodů (oddílovým vedoucím) i kuchařkám a kuchtíkům královské kuchyně za odvedenou práci. Zvláštní poděkování si zasloužil a medailí byl dekorován baron Mireček, který se po celou dobu staral o ekologickou likvidaci kuchyňských zbytků. V samém závěru se na hradě Království Skalinského objevil praotec Čech, který poblahopřál všem Slovanům k dosažení cíle.

„Království Skalinské je součástí velké Země České součástí země, která je vaším domovem. Ať už vás osud v budoucnosti zavěje kamkoliv, bude to vždy Země vašeho srdce, vaše rodná Zem, do které se budete vždy rádi vracet. Nechť tato Země žije v pokoji a míru dlouhá léta a její obyvatelé ať jsou vzdělaní, pracovití a spravedliví. Takové lidi si země Česká zaslouží a na takovou zem budeme všichni právem hrdi“, pravil v samém závěru, v okamžiku spuštění velkého královského ohňostroje Praotec Čech.

V dopoledních hodinách připravovali šlechtické rody své ženichy a nevěsty, kreslili jejich podobizny, psali oslavné básně a shromažďovaly věna, která spolu s nimi nabídnou. Cílem bylo dosažení spojení rodů, aby takový zesílený rod měl právo k založení království a k volbě krále. Samotnému aktu námluv předcházelo polední divadelní představení pro nejmenší Slovany „O velké  lásce Skalinské“, kdy rytíři Jiřímu, jež musel do války, lezl do zelí kníže Svatopluk. Ten jeho milou, komtesu Markétku nejdříve přemlouval a posléze se rozhodl ji unést, ale naštěstí v okamžiku, kdy se Jiří vrátil z vítězné války. Byla z toho pěkná mela, meče svištěly a nakonec?? Ukázalo se, že Markétka má sestru – dvojče – komtesu Veroniku a ta zahořela ke Svatoplukovi velkou láskou. Vše se v dobré obrátilo a po velkém usmíření a souhlasu obou rodů, byla svatba veliká.

V odpoledních hodinách pak došlo k vlastním námluvám slovanských šlechtických rodů a po několikerých dohadech o výši věna a získání vyšší politické moci se nakonec rody dohodly a šest párů, které byly dohodnuty (láska, neláska) byly arcibiskupem Platanem v podvečerních hodinách oddány. Vše završil Velký šlechtický ples v maskách, kde úvodní taneční kousek patřil novomanželům spojených šlechtických rodů.

Naši Slované si dnes na vlastní kůži vyzkoušeli, jak jsou schopni se o sebe postarat v přírodě. Hned ráno vyrazili na návštěvu Pánů ze Sokolčí a Pánů z Dubu od kterých chtěli radu kde hledat pro Zemi Skalinskou korunovační klenoty. Před hradem Sokolčí rozbili tábor a museli si sami uvařit a upéci oběd. V celku lze konstatovat, že se jim to povedlo a některé pečené výrobky byly velmi zdařilé i chutné. Pár Slovanů – hlavně starších Slovanek – vyrazilo zcela nevybaveno. Hlavně, že v rukou třímaly mobily, jež byly jejich hlavní výbavou na celodenní cestu přírodou. Celou cestu nesly tedy poněkud hůře, neboť se nenašel nikdo, kdo by jim sloužil, jak jsou zvyklé z domova. Ze Sokolčí pokračovali Slované k Pánům z Dubu, kde se posilnili hlavně poháry a bramborovými hranolky. Páni z Dubu také poradili Slovanům, aby požádali o pomoc Blanické rytíře, neboť sami toho moc nevědí.

Po návratu a večeři se vydali Slované k vrchu Blaníku, požádat rytíře o radu a pomoc. Nabízeli rytířům zlato, stříbro i drahokamy, ale toho je v Blaníku více jak dost. Teprve, když nabídli poctivost, věrnost a přátelství jim rytíři prozradili střežené Blanické tajemství, kde hledat informaci potřebnou k získání korunovačních klenotů. Všechny rody od Blanických rytířů obdrželi Pergamen, do kterého budou zapisovat informace, jež získají v šesti klášterech, které musí navštívit. „Informace v klášterech vám budou sděleny ale pouze tehdy, když správně odpovíte mnichům na otázky z historie, zdravovědy, státní symboliky i dějin Země Skalinské. V neposlední řadě budete muset správně doplnit přísloví a vyluštit hádanky“, pravili Slovanům Blaničtí rytíři a znova se v hoře Blaník uložili ke spánku. Podaří se Slovanům vyplnit Pergamen?

S Pergamenem v ruce se naši Slované vydali hned ráno na cestu po šesti klášterech, kde za správné odpovědi získávali písmenka, jimiž doplňovali tabulku Pergamenu. Vyšly jim sice – slovansky řečeno – „hámotiny“, ale zjistili, že Pergamen skrývá ještě jednu šifru, složenou ze čtení jen určité barvy a odzadu. Rychle pak rozluštili text a dozvěděli se, kde naleznou korunovační klenoty.

Hned po obědě se také pro ně vydali. Skupinu nejmenších vedla cesta do prostor půdy starého hradu, kde zjistili, že královskou korunu zakoupí u kuchařek slovanského hradiště, které ji celou dobu střežily a chránily. Za nadolované stříbro v Horách Kutných a po zazpívání krásné písničky, jež potěšila srdíčka kuchařek, získali královskou korunu. Skupinu středních Slovanů vedla cesta k hradnímu pánovi ze Sokolčí, který spolu se svým pážetem Samíkem jejich prosby vyslechl a za nabízené drahé kameny jim byl ochoten prodat královské jablko. Vyžadoval však zapění pěkné písně a předvedení hymny Země Skalinské. Jeho dojetí nad krásným zpěvem nebralo konce a královské jablko naši střední Slované od něj získali. Hradní pán Jaroušek ze Sokolčí však vlastnil i královské žezlo, které bylo nezbytné pro kompletaci korunovačních klenotů. Pro něj si přišli nejstarší Slované, společně zapěli píseň o severním větru a nabídli zlato, jež narýžovali z řeky Skalinky při nočním rýžování. Hradní pán Jaroušek zamáčkl slzu dojetí, poslal páže do klenotnice pro žezlo, předal jej Slovanům a pohostil všechny specialitou hradu – smaženými hranolky.

Ve večerních hodinách se sešel Zemský sněm Země Skalinské a skupiny Slovanů do rukou arcibiskupa Platana předaly získané korunovační klenoty. Ten v krátké řeči zdůraznil, že jedinec není ničím a sami Slované se přesvědčili, že jako teprve jako celek dokázali splnit náročný úkol. Zemi Skalinskou prohlásil královstvím a otevřel tak cestu k volbě historicky prvního krále. Spojené šlechtické rody navrhly celkem čtyři kandidáta a z hlasování všech na Zemském sněmu nakonec ve druhém kole vyšel vítězně Michal Koudelka. Při korunovaci, která následovala hned po skončení volby, obdržel královské jméno Michal Koudy I.  A zástupci jednotlivých šlechtických rodů mu slíbili věrnost. Ve své první řeči ke svým poddaným poděkoval za důvěru Zemskému sněmu, slíbil spravedlivě a dobře spravovat Království Skalinské a na příští den vyhlásil velkou Královskou pouť. Pak následovaly jen obvyklé procedury – fotografování na obraz, jež bude zdobit úřední místa Království Skalinského a nebyla opomenuta ani výroba známky Královské pošty.

Po ranním nástupu a přání oslavencům ke svátkům a narozeninám se mezi Slovany dostavil Svobodný pán z Prčice a požádal o velkou pomoc. Nějací vandalové mu zničili plot jeho zoologické zahrady a zvířátka se mu rozutekla do širého okolí. Poprosil, zda by mu Slované nepomohli zvířátka najít, opatrně odchytit, dopravit zpět do ZOO. To se nakonec všem podařilo, zvířátka byla nalezena, vzorně o ně bylo pečováno a Svobodný pán z Prčice za odměnu uspořádal v odpoledních hodinách rytířský turnaj Zemí Skalinské a Soběnovské. Bojovalo se ve dvou kategoriích do dvanácti a nad dvanáct let ve fotbale, přehazované a vybíjené.  Po skvělých výkonech, kdy síly byly vzácně vyrovnané a za mocného povzbuzování všech diváků nakonec zvítězili rytíři a šlechtici obou Zemí. Nebylo důležité kdo byl lepší, důležité bylo, že všichni užili nádherné sportovní odpoledne. I slunko rozedralo dešťové mraky posledních dní a zvědavě pokukovalo na místo rytířského turnaje.

V noci, za svitu pochodní, vyrazili nejstarší Slované na zlatonosná rýžoviště řeky Skalinky. Za svitu loučí a baterek se po přivítání v rýžovišťových polích vrhli s plnou vervou do řeky Skalinky. Nevadila jim studená voda tohoto zlatonosného toku ani pozdní noční hodina. Půlnočním rýžováním zlata vynesli z koryta řeky Skalinky nemálo zlatinek i nuggetů. Řádně promočení, ale šťastní se vydali na cestu zpět s pocitem dobře vykonané práce. I oni mají zdroje na nákup části korunovačních klenotů. Po návratu do slovanského hradiště si dali horkou sprchu a krátce na to usnuli spravedlivým spánkem.

Od brzkých ranních hodin, kdy Lech se svým doprovodem odjel, pršelo jako z konve, jako by celá Země Skalinská jejich odjezdu litovala. Všeobecný smutek se snažila zmírnit Slovanská kuchyně vynikajícími obloženými chleby a nutno přiznat, že úspěšně. Slované se soustředili v jídelně a chatičkách. A věřte, měli co dělat. Včera totiž rytíř Jiří na příkaz arcibiskupa Platana pasoval zbývající rody zemanské na rytíře a následně byly do stavu šlechtického povýšeny dva rytířské rody. A vypracování nových rytířských a šlechtických erbů zabralo veškerý dopolední čas.

Odpoledne přestalo pršet a všichni se vydali podle včerejších map na cestu za poklady. Nejmenší m i středním Slovanům pomáhaly rody nejstarších. Po zahájení výpravy však opět začalo pršet, ale nikoho to od cíle neodradilo. Cestou museli splnit několik úkolů. Nejmenší se vydali do Hor Kutných, kde kutali stříbro, střední se vydali k vrchu zvanému Kozákov hledat drahé kameny. Po návratu je čekala velmi chutná slovanská hracho-kaše se šunkou a okurčičkou, po ní se sešli všichni v jídelně, aby si zahráli BINGO svatého Václava. Tato hra pod záštitou patrona sv. Václava nebyla exibicí jen pár jedinců, ale aktivně se jí zúčastnili všichni. Mocné výkřiky zněly celým hradištěm při správné „trefě“ a pokud se podařila „linie“ či dokonce BINGO, radost neznala mezí. Vždyť za každou linii se sypalo výhercům do klína nemálo Skaliňáků. A což teprve při trefení do BINGA! To oslavy teprve neznaly konce. Mezi losováním jednotlivých sad čísel vystoupil potulný pěvec rytíř Honza. Při jeho zpěvu písně „Prší, prší, jen se leje …“ spadla nad falešným zpěvem pěvce Honzy hraběti Kamílkovi brada, nevydržel to a předvedl svůj zpěv. Před vlastní produkcí prohlásil, že píseň má jedenáct slok, slíbil zazpívat dvě a nasadil krásný a čistý zpěv. V polovině první sloky zjistil, že to dál neumí a sklidil bouřlivý potlesk všech Slovanů. Oba dva pak byli odměněni měšcem Skaliňáků. Že nevíte, co jsou to Skaliňáky? To je slovanská měna, kterou Slované postupně získávají a za kterou si na konci – po založení království - budou nakupovat na grandiózní pouti, připravované u příležitosti zvolení prvního krále království Skalinského.

„Domácí kuchyně je domácí kuchyně“ pravily kuchařky a přes noc upekly dobroučký perník a bochánky k snídani. Hned poté nedočkaví Slované zanotovali píseň „Dej kobylám …“ nalej do nich benzinu a nafty a koukej přijet. Vždyť je návštěvní den!!! Rodiče členů rytířských a šlechtických rodů nelenili, výzvu svých ratolestí uposlechli a do Země Skalinské vyrazili. Parkoviště šlechtických kočárů praskalo ve švech, objímání neznalo konce a vůbec nevadilo, že jsou návštěvy až odpoledne. „Vždyť co nám kdo bude povídat“ povídala jedna babička, když v půl deváté ráno visela na plotě slovanského hradiště a domáhala se vydání svých ratolestí. Bylo nutné tento den přežít a to se nám nakonec podařilo. Večer, po odjezdu šlechtických kočárů rodičů si celá Země oddechla a mohla být zahájena velkolepá show „Země Skalinská hledá talent“, zakončená oslavnou diskotékou pod názvem „Přežili jsme“. Zájemců o titul Zemský talent se našlo dosti, jen někteří však byli porotou vybráni pro nesporné kvality. Sítem přísné poroty neprošel ani fotograf, jehož fotografie z tohoto večera byly ryze amatérské a do galerie bylo vybráno jen pár kousků ne pro jejich kvalitu, ale ze zpravodajských důvodů. No, co se dá dělat, žádný drahý fotoaparát nenahradí lidské oko.

Arcibiskup Platan – podobnost s jedním z jihočeských piv je zcela náhodná – uložil Slovanům několik úkolů, aby prověřil zdatnost i vědomosti Slovanského národa. V dopoledních hodinách nejmenší sbírali krásné motýly Země Skalinské a museli při tom prokázat mrštnost, rychlost a obratnost. V rezervaci motýlů bylo totiž nemálo strážců, kteří motýly chránili. Střední a velcí Slované museli kromě fyzické přípravy prokázat i nemalé vědomosti. Koňmo přijížděli na stanoviště, kde se museli podrobit testu znalostí hádanek a přísloví. K velkému překvapení prokázali vědomosti, které arcibiskup Platan vůbec nečekal, neboť hádanky i doplňování přísloví bylo velmi těžké.

Odpoledne se všechny rody vydaly na průzkum Skalinské země a hlavně zmapování míst výskytu stříbra, drahých kamenů a zlata. Při návratu předložili správci Archivu zemských desek několik vzorků, které potvrdily předpokládané bohatství, skrývajícího se pod zemí a v řekách.

Večer se přišel se Slovany rozloučit Lech, který přinesl pozdravy od svého bratra. Do jídelny slovanského hradiště bylo u této příležitosti svoláno slavnostní shromáždění. Praotec Čech během dne odcestoval do zemí východních a po svém bratru Lechovi vzkázal Slovanům srdečné pozdravy a víru, že se jim království v Zemi Skalinské podaří spolu s arcibiskupem Platanem založit. Lech poděkoval všem Slovanům za jejich pohostinnost a popřál jim mnoho zdaru při výběru a volbě prvního krále Skalinského království, v jehož úspěšné založení i on sám věří. Lech sdělil Slovanům, že jeho kroky hned zítra po ránu musí mířit za jeho bratrem, se kterým ve východní zemi pod Tatrami budou společně pokračovat v rozšiřování slovanského osidlování. Všichni Slované se s Lechem (vlastním jménem Miloškem) velmi srdečně a upřímně rozloučili, popřáli mu k jeho nelehkému úkolu vše dobré a mnoho zdaru. U této příležitosti mu udělili „Řád Země Skalinské“, nejvyšší to vyznamenání za zásluhy zřízené praotcem Čechem a vynutili si od něj přísahu, že za rok je v jejich Zemi Skalinské navštíví. Nejvyšší zemské vyznamenání s právem veřejně nosit medaili Země Skalinské obdrželi i jeho synkové Jurko a Marek, kteří jej na cestě do Země pod Tatrami budou doprovázet. V samém závěru slavnosti zazpívali a zatančili všichni Slované Miloškovu oblíbenou píseň, která se stala oficiální Skalinskou hymnou při které nejedno oko nezůstalo suché. Arcibiskup Platan spolu s Miloškem pak – za velkého jásotu Slovanů - prozradili, že příští rok pro ně bude připraveno putování DOBOU LEDOVOU, kde se opět všichni shledají. A protože nad slovanským hradištěm křižovali blesky celou oblohu a všichni čerti se ženili, zůstali Slované ve své jídelně a shlédli první ze tří filmů - Doba ledová I.

Přes velké parno naši malí Slované v dopoledních hodinách pomocí tiché pošty získali text zprávy, kudy se mají vydat na cestu ke Svatému Stolci. Po obědě vyrazili a v polovině cesty při osvěžující koupeli zpracovali žádost o přidělení arcibiskupa pro Zemi Skalinskou. Posilnili se mraženým tovarem ze zájezdního hostince Přehrada, a ve třech skupinách pak předstupovali před papežského legáta. K němu je uvedl jeho dvorní dveřník. Michaelo. Po vyslechnutí poutníků a předání žádostí přislíbil papežský legát nejen předat žádosti ke kladnému vyřízení, ale žádosti i podpořit. Zároveň uložil Slovanům úkoly, jejichž vypracování musí předložit arcibiskupovi při jeho příjezdu do Země Skalinské. S písní na rtech odcházeli poutníci od Svatého stolce a ještě dlouho po jejich odchodu doléhal k uším svatých mužů na Stolci zpěv Skalinského chorálu „Když jsem plela len“.

Ve večerních hodinách pak opravdu do Země Skalinské přicestoval nově jmenovaný arcibiskup Platan, vyslechl si odpovědi na otázky Svatého stolce, které rytířské a zemanské rody zpracovaly, mírně je poopravil a sdělil Slovanům správná řešení. Z pověření svatého Stolce pak povýšil některé zemanské rody do rytířského stavu. Tento akt provedl člen jeho ochranky, statečný rytíř Jiří. Ve večerních hodinách bylo nejen ve všech obydlích mnoho radosti, ale Slované se sešli i k velké hudební slavnosti. Při lahodných tónech všech možných nástrojů, pekelném rachotu bubnů a ohlušujícím kvílení převážně zahraničních pěvců, křepčili dlouho do noci. S potrhanými bránicemi, ale šťastnými úsměvy ve tvářích se uložili ke spánku, při kterém se jim zdálo o Království Skalinském. Dnes k jeho založení udělali pořádný skok, ale dlouhá cesta je ještě čeká.

Jen co ráno slunko nakouklo do slovanských obydlí, ukrutně hřálo. Podle rady moudré Sibyly se dopoledne naši Slované připravili na dalekou cestu ke Svatému stolci do Říma. Museli soustředit velké množství zásob, neboť cesta bude velmi dlouhá. To se jim do oběda podařilo a čas odpolední pak využili k ochlazování ve vodách Země Skalinské. Mezi tím zemská kuchyně k večeři napekla z plodů, jež nasbíraly Slovanské ženy hned na počátku příchodu do nové země, velmi chutné staročeské koláče. Všem moc chutnaly a pro boule za ušima mnozí nemohli ani projít dveřmi z jídelny Skalinské osady.

Dary, včera přinesené Sibyle, se jí velmi líbily. Byla z nich unesená, a jak jsme již psali, uvedly ji do transu, ze kterého se vzpamatovala až dnes. Znova si drahé kameny prohlédla a teprve dnes ocenila jejich krásu. Vyslala tedy svého asistenta Miloška, aby z království za osmi horami a devíti řekami přivedl slavného astrologa magistra Prchala. Ten před zraky Slovanů složil svůj astrologický „stroj“ a celému shromáždění potvrdil rady moudré Sibyly. Sdělil, že hvězdy jsou nakloněny jejich pouti ke Svatému stolci, pokud se na ni vypraví již zítra a Království Skalinskému z hvězd vyčetl zdárné založení, které bude ovšem stát ještě mnoho potu a úsilí. Svou návštěvu zakončil přednáškou o vlivu postavení hvězd na každého obyvatele Země Skalinské. Svá slova podpořil i tím, že se každý mohl jeho „strojem“ podívat na vybrané hvězdy, jejichž konstelace je pro Zemi Skalinskou příznivá. Zájem byl tak obrovský, že než se všichni u jeho dalekohledu vystřídali a odpověděl na jejich otázky, z nedaleké sousední osady již pomalu kohouti vítali nový den.

Zabydlování nového území je věc nesmírně obtížná. V první řadě se museli naši malí Slované vypořádat s draky, kteří obývali nalezené území a činili si na ně nárok. V dopoledních hodinách bojovali všichni proti dospělým drakům a podařilo se jim nakonec nad nimi zvítězit. V odpoledních hodinách pak nejstarší Slované bojovali  přímo v dračím doupěti, napytlovali dračí mláďata a střední mezi tím nalezli všechna vejce nevylíhnutých draků, která přidali do pytlů s mláďaty. Nejmladší Slované ve stejné době dráčky malé pěkně vyzdobili a vypustili je, aby si našli nové území, kde nebudou lidem škodit. Někteří draci nechtěli území opustit a proto byli po poradě starších kmenů ekologicky zlikvidováni za pomoci kuchyně, která z dračího masa připravila báječnou dračí pečeni se zelím a knedlíkem. Vejce pak byly použity při pečení báječných buchtiček a vánoček. Večerní hodování Slovanů nebralo konce a bylo zapíjeno velmi chutnou medovinou.

Od samého rána probíhal v zemi Skalinské úterní  Staroslovanský trh. Na prodej bylo nepřeberné množství všeho možného tovaru. Naučit Slovany obchodování a řízení trhů přijela z východní Země Slovakia osvědčená  „baba trhovkyňa“ . Názorně jim předvedla systémy i fígle prodeje, neboť cílem každého obchodování je zisk - levně koupit  a draho prodat. Na trhu dobře nakoupila i kuchařka z kuchyně Země Skalinské. U jednoho stánku se objevily velmi módní tanga a po krátkém smlouvání kuchařky s babou trhovkyňou je nakonec získala. To bylo radosti!!! Obchod musel být i samozřejmě dobře zapit a tak si baba trhovkyň s naší slovanskou kuchařkou „štrngla po kalíšku“ pravým, čerstvě nadojeným mlékem

Večerní shromáždění navštívil mocný soused ze západního království sám král David I. Sličný a po diskusi se Slovany o zakládání království jim poradil, aby navštívili Sybilu, která jediná je jim schopna poradit. „I já byl u Sybily a dobře mi poradila“ pravik David I. V závěru své spřátelené návštěvy ještě Slovanům připomněl, že k Sybile nemohou jít s holýma rukama, ale při svitu měsíce pro ni na louce skropené rosou nalézt dary.

S nástupem noci se pak všichni Slované za svitu loučí dary našli a vypravili za věštkyní Sybilou, aby si od ní vyprosili radu, jak v Zemi Skalinské založit království. Sybila za přinesené dary, které ji přivedly do transu poděkovala a radu ráda poskytla. Z přinesených darů měla takovou radost, že nejpilnější zemanské rody na místě pasovala do rytířského stavu.

Do Země Charvátské těsně před časem poledním přijela na vozech tažených oři velká skupina Slovanů, ubytovala se a poobědvala velmi chutné Charvátské jídlo, jež v řeči Slovanů jako ÚHO nazýváno jest. Po velkých parnech, která celou cestu provázela, se nad Zemí Charvátskou zatáhlo a první velké kapky životadárného deště zkropily zem.  Blesk střídal blesk a do pozdní noci do pozdních nočních hodin, kdy se již naši Slované uložili k posilujícímu spánku.

Nejen bouře zmítá Zemí Charvátskou, ale i neustálé kmenové války a půtky, při kterých nejedna slovanská rodina ztratila své muže a syny. Praotec Čech se na to již nemohl dívat a proto navrhl, Slovanům vydat se na cestu, najít nové, válkami nezpustošené území, zabydlit je a založit novou budoucnost Slovanů. Jeho návrh byl s nesmírným potěšením okamžitě přijat a všechny rodiny se vrhly na přípravu na cestu. Aby byli všichni při putování v bezpečí svých rodů, zvolili si své staršiny a vyrobili si rodinné erby, kolem kterých bude vždy rodina seskupena. Tato organizace, aktivita a pracovitost Slovanů se praotci Čechovi velmi líbila a proto povýšil všechny slovanské rodiny na zemanské rody a jmenoval jejich vojvody, to jest hlavy rodů.  V odpoledních hodinách pak opustili všichni Zemi Charvátskou a vydali vyhledat nové, nedotčené území.

Cestou se dívky Slovanské sbíraly jedlé lesní plody a stavěly obydlí, chlapci pak lovili a učili se rozdělávat oheň. K večeru všichni dorazili k vysoké hoře, utábořili se na jejím úpatí a praotec Čech vystoupil na její vrchol. Rozhlédl se a zvolal: „Toto je zem, kterou jsem vám slíbil, půda je úrodná, lesy se hemží zvěří a ptactvem. Tato země mlékem a medem oplývá, jen jména ještě nemá!“ Všichni se shodli, že zemi nazvou Skalinskou a na počest konce cesty zaplál velký ohňostroj, na kterém nechyběl ani lampion splněných přání. Slované oslavili konec putování tanečním rejem, jež v Zemi Skalinské bude navěky diskotékou nazýván.