Letní tábor Velké Skaliny

Poslední předprázdninový víkend na Skalinách byl věnován generální přípravě na příjezd prázdninových hostů. Vše se muselo blýskat čistotou, kuchyně zazářila pod pracovitýma rukama a chatky byly vycíděny. Vrchní organizátor přípravy – Standa Šimášek – nejen udílel příkazy, ale stačil i připravovat všem důležité a chutné doplňování fyzických sil. Ostatně, na to po celou dobu dohlížel vrchní kontrolor KOŽICH.

1. den – nejdůležitější součástí každého dětského tábora jsou jeho účastníci. Proto zahájit denní zpravodajství nelze bez toho, aby první fotografií nebyl příjezd dětí na tábor. Po nezbytném rozdělení do oddílů, dobrém obědě, prvním poledním klidu a seznamovacím nástupu, se všichni věnovali přípravě slavnostního večerního shromáždění – slavnostního úvodu do celotáborové hry PIRÁTI Z KARIBIKU. A chcete se dozvědět více o ději hry?? Pokud ano, čtěte velmi pozorně: V úvodu hry zrádný lodní důstojník – proradný kapitán Barbossa - a část pirátské bandy z korábu „Černá perla“ unesou před zraky ostatních pirátů z Karibiku sličnou Elizabeth Swan, samozřejmě i s lodí . Její milý - William Turner - se okamžitě vydává po jejích stopách a na pomoc si bere legendárního Jacka Sparrow. Ten mu slíbí pomoc při hledání „Černé perly“ i Williamovy vyvolené. Ostatně samotná „Černá perla“ Jackovi Sparrow patří a i on byl kapitánem Barbossou okraden. Na své cestě se dostávají k pirátskému Sněmu, který má za úkol zaklít bohyni všech moří – mocnou Kalypsó – do lidské podoby pod jménem Tia Dalma a zbavit jí tak nadpřirozené síly. K tomuto kroku se pirátští kapitáni rozhodli proto, že bohyně Kalypsó - dle jejich úsudku – nadržuje ve všech vodách Karibiku pouze dvěma kapitánům: Daveymu Jonesovi a našemu oblíbenému Jackovi Sparrow, čímž ostatní piráti přicházejí o podstatnou část možných kořistí. Pirátský Sněm se shodl na tom, že pirátské živobytí je velmi těžké a bohyně, zakletá do lidské podoby, jim již v budoucnosti nebude škodit. Svůj záměr okamžitě uskutečnili a mocnou Kalypsó zakleli dvanácti talismany, rozkradli její zlatý poklad (o který se do krve pobili) a utekli. Bohyně Kalypsó – teď již pouze lidská troska Tia Dalma – prosí všechny poctivé piráty Karibiku o navrácení talismanů a zlatého pokladu do jejích rukou. Jen tak se jí vrátí její moc. Pirátům za to slibuje bohatou odměnu.

2. den – na ranním slavnostním nástupu byli všichni piráti rozřazeni do čtyř lodí (Černá perla, Bludný holanďan, Interspector a Dunless) a vyplouvají za dobrodružstvím. Jejich prvním úkolem je vyrobit lodní vlajky a také makety lodí. A zatím, co se věnovali přípravě na vyplutí, lodní kuchyně již „jela na plné obrátky“. Z kotlů se kouřilo o sto šet a pod vedením zkušených pirátek Marušky a Martičky vznikala oblíbená pirátská pochoutka „vepřo-knedlo-zelo“. Při večerním nástupu pak byly jednotlivé lodě, vlajky a pirátské pokřiky vyhodnoceny spolu s výsledky první etapy „Kartónová kola“. Během dne nasbírali někteří piráti trestné ohodnocení a tak byli historicky prvními účastníky velké Jackovy rulety, kde si – za velkého veselí ostatních pirátů - vylosovali ohodnocení svého denního výkonu

3. den – už celý jeden den nepršelo a tak není divu, že se ráno všichni piráti probouzeli zase do deště. Ten však dlouho netrval a tak mohly všechny čtyři lodě absolvovat velkou soutěž „Kletba piráta“. Ta postihla tu posádku, jež špatně odpověděla na dané otázky. A že byly pěkně záludné!!! Velkou námahu dalo zjistit, jak se jmenuje hlavní město Madagaskaru a už vůbec nebyla lehká ta, které chtěla znát součet věků obou kuchařek v pirátské kuchyni. Ty totiž na dotazy odpovídaly různě. První součet - 420 let – se dotazujícím moc nezdál a nepomohlo ani tvrzení, že se jedná o brutto odhad. Druhý pokus – 62 – let neprošel na první pohled a tak se piráti spokojili s třetím návrhem – 88 let – a s touto cifrou odběhli plnit další úkoly. Přeháňka střídala přeháňku, ale meteo stanice v pirátské centrále na Madagaskaru hlásila, že od zítřka již mají být lepší podmínky na plavbu. Tuto skvělou zprávu oslavili piráti velkou tancovačkou, jež je v zemích Evropských nazývána DISCO.

4. den – prosluněné ráno vytáhlo piráty z pelíšků a po bohaté snídani zahájili hned přípravy na další pirátskou výpravu. Co by to ale bylo za výpravu bez zásob!! Proto dopoledne věnovali shánění zásob a ve stínu pralesních velikánů sbírali borůvky. Samotné borůvky však na pořádnou pirátskou výpravu nestačí. Hned odpoledne zásobovali piráti své koráby dalšími surovinami – maso, voda, chléb, ryby, rýže a další. Zásobování na krátkou chvíli přerušilo přívalové tornádo, které se přihnalo z Indického oceánu přes přístav Port Kaplitz. Ale naše plavce to nijak neodradilo, oblékli pláštěnky a zásobování pokračovalo. I dnešní den potvrdil, že není dne bez deště. Ale naši malí piráti jsou již natolik sehraní, že jim nějaká ta kapka vůbec nevadí.

5. den – počasí se trochu umoudřilo, déšť v noci přestal a tak se mohli malí piráti vrhnout do další akce. Hlavní pirátskou činností je sice loupit, mordovat, škrtit a všemožně škodit, ale k tomu je potřeba hodně fyzických sil. Právě proto se vrhli do sportování hned v několika disciplínách. Nemohlo však samozřejmě chybět ani nacvičování pirátských chorálů, při kterých musí správně tuhnout krev všech přepadených, ani pocvičování ve střelbě na terč. V odpoledních hodinách, kdy piráti končili polední klid po vynikající baště, opět začalo pršet. Protože se však – podle meteo rosničky – jednalo pouze o přeháňku, vyrazili všichni za šifrou piráta McConrada, která byla ukryta v nedalekém pralese a měla být klíčem na další cestě za pokladem. Na mýtinu, kde se všichni soustředili, vynášeli z pralesa útržky zprávy a kapitáni jednotlivých korábů ji skládali dohromady. V okamžiku složení jim text napověděl, jak postupovat dále. Dozvěděli se, že již zítra vyplují vstříc dalšímu dobrodružství.

6. den – od rána probíhaly poslední přípravy korábů k vyplutí. Zpráva piráta McConrada se totiž zmiňovala o tajemném přístavu Kaplitz, jehož dobití a obsazení přinese pirátům nejen krásné bukanýrské zážitky, ale i nemalou kořist z přístavních krámků, hlavně ve čtvrti China-Honkong-Vietnam. Před vyplutím obdržel každý pirát balíček s potravinami a ňamkami, aby cestou nezeslábli. I proto proběhlo obsazení přístavu Kaplitz bez problémů – boj byl litý, ale krátký. Zatím co si piráti prohlíželi dobyté město, plenili obchody, posilovali se zmrzlinou a dělili si získanou kořist, pirátští kapitáni oslavili vítězství obědem ve vyhlášené přístavní krčmě „U kulaté báby“. Mocně se posilnili smaženým kozím sýrem, bifteky z uloveného Kaplitzského býka a nesměly chybět ani rybí speciality z kaplitzské Forelle. Vůbec jim nevadilo, že piráti mezitím našli přístavní pokladnu a do poslední mince ji vyloupili. Vždyť kořisti bude ještě dost a dost. Večer pak velké vítězství a vyplenění Port Kaplitz všichni oslavili pirátskou tancovačkou v Morgan baru.

7. den – pošmourné a chladné ráno naše malé piráty ani trochu nepřekvapilo, neboť letošní léto už ničeho lepšího snad není schopné. Pirátská rosnička Andula si s tím už neví rady, předpovědi se jí hatí a tak složila žebříček, zabouchla svou skleněnou meteo stanici a vyrazila na velký flám. Zlé jazyky tvrdí, že ji naposledy spatřily v Praze kousek od Sněmovní ulice, kde chce studovat české parlamentní kotrmelce, tolik podobné letošnímu průběhu léta. Mezi tím skaliňáčtí piráti dopoledne dopracovávali své prezentace, které budou použity v neděli na výstavě připravené u příležitosti návštěvního dne, zde všeobecně nazývaném „nájezd otrokářů“. Odpoledne začala od severovýchodu foukat čerstvá briga, rozehnala nízko valící se mračna, občas vykouklo i slunko a tak piráti vyrazili do velkého boje o vlajku. Osazenstvo všech čtyř korábů bojovalo jako lvi a cáry ukořistěných vlajek létaly ovzduším. Při návratu vítězů pak zněl celou základnou vítězný ryk, který uklidnilo až společné uklízení celého areálu. Dovedete si jistě představit, kolik odpadků dokáže horda řádících pirátů vytvořit.

8. den – „nejen rabováním živ je korzár“ zvolal hned po snídani kapitán všech moří Morgan a vyslal všechny piráty do okolí za směnným obchodem „Měnil, měnil, až vyměnil“. Na cestu dostal každá koráb jeden zlatý valoun a úkolem je vyměnit jej s domorodci za co možná nejzajímavější věc. Mezi tím již pirátská šéfkuchařka Martička zahájila práce na přípravě oběda, ke kterému dnes budou stehna z Madagaskarského plivníka. Odpoledne zavládlo v celé pirátské základně zděšení. Exotická zvířátka, připravená k prodeji do zoologických zahrad francouzského krále utekla z jedné z lodí a bylo třeba ji nalézt, chytit a dopravit zpět na loď. Hned po poledním klidu, kdy se trochu uležel báječný drůbeží oběd, vyrazili piráti do akce. Celkem hravě se jim podařilo zvířátka nalézt, ale dopravit je do tábora bylo o hodně těžší. Museli je nejen chytit a transportovat, ale i řádně o ně a jejich žaludky pečovat. Nakonec i to se podařilo a Jack Sparrow si mohl oddechnout – nebude mu francouzský král Filip I. Sličný činit překážek pro nedodržení smlouvy a nedodání zvířátek. Vzácný náklad mohl hned vyplout na dalekou cestu. Mezi tím se ve vyhlášené krčmě „Přehrada“ vše chystalo na zítřejší očekávaný nájezd otrokářů. Večer se sešli piráti na velkém novinářském sněmu a vyhlásili válku bulvárnímu tisku, který zamořuje jejich základnu a pochází ze zemí Evropských, zejména pak českých. Po velkém rokování, bouřlivé diskusi a ještě větším úsilí, vznikly pod jejich rukama seriózní pirátské čtrnáctideníky ŠŤASTNÝ černý korzár JIM a exkluzivní BLESKový bukanýr STERN.

9. den – od samého rána nemohli piráti ani dospat. Nastal den velkého očekávání nájezdu otrokářů – chlebodárců. Pár se jich sice objevilo oproti daným pravidlům už ráno, ale největší nápor nastal až ve stanovenou odpolední hodinu. V některých okamžicích byl pirátský přístav natolik přeplněn, že lodě chlebodárců musely chvíli postát na rejdě, a vyhlížející piráti – visíci na plotě – se jich nemohli ani dočkat . Okamžitě po jejich příjezdu nastal směnný obchod se šatstvem a světe div se, chlebodárci přivezli vše čisťoučké, což se o pirátském zboží tedy rozhodně říci nedalo. A kupodivu chlebodárcům to vůbec nevadilo. Velký zájem otrokářů-chlebodárců byl i o pirátské nevšední zážitky, které odměňovali různými pochutinami a ňamkami. A některé i snem každého piráta – smažákem v nedalekém přístavu, kam odpluli, a v přístavu se hned uvolnilo místo pro další loď. Večer, když se přístav i rejda vyprázdnily, zasedli piráti ke společenskému večeru „Pirátská bedna“, který někteří znají pod televizním názvem „Kufr“. Za řízení konferenciéra piráta Honzy Zedníka soutěžily posádky všech čtyř korábů v hádání slov, jejichž význam předváděli vylosovaní hosté. Hodnotící porota, za řízení bdělého a neoblomného kapitána Morgana of Altman, měla nelehkou práci, hostesky zářily, při správných odpovědích řvali piráti nadšením a celá základna se prima bavila.

10. den – po vynikající snídani, ke které byly smaženky dle receptu pirátské babičky Ágnes von Wartburg, se všichni piráti vypravili za velkou kořistí. Zatím co si domlouvali přepadovou strategii, na druhé straně procházeli i lovci pirátů – mořská policie Spojených arabských emirátů – velkou přípravou. Základním – a bohužel často i jediným – znakem dovednosti policie je ostříhaná hlava. Principem totiž je, aby bylo mozku umožněno co možná největší chlazení k podpoře činnosti mozkového závitu. Poté již velká loupež začala. Pirátské koráby rychle do svých útrob ukládaly kořist, policie běhala jako zběsilá a za pomoci jediného mozkového závitu dosáhla úctyhodnou úspěšnost zadržení, přesně srovnatelnou s českou statistikou, kde se toto číslo pohybuje do 10%. Piráti se musí neustále učit. Nejen loupit, pálit, ale i přežít v těžkých podmínkách, které je mohou na jejich výpravách potkat. Přežití je základní podmínkou budoucí úspěšnosti piráta. Proto hned po poledním klidu vyrazily posádky všech lodí do nedaleké džungle, kde je jejich kapitáni zasvěcovali do tajů přežití. Z počátku se na to piráti dívali velmi nevraživě. Ono není vůbec jednoduché opustit každodenní návyky, přežít bez elektřiny, Playstationu, televizní bedny, počítačových her a dalších blbostí. Ale kapitáni korábů se nad to vše povznesli. Osobním příkladem strhli piráty na svou stranu, rozdělali oheň a společně nasbírali plody džungle na výživný a vitamínů plný čaj. Poté se vrhli i do pečení „bukanýrských placek“. Základem bylo těsto z manioku, který hojně roste v pralese Madagaskarském. Po pečlivém uhnětení těsto vytvarovali nejen do placek, ale i krásných houstiček, vdolečků a dokonce i hadů, kteří se velmi pěkně opékali nad plápolajícím ohněm. Jejich výtvory pak zhodnotil sám kapitán Morgan, kterého doprovázel Jack Sparrow. Nechyběla ani Tia Dalma, jež nešetřila obdivem a chválou.

11. den – včerejší nácvik přežití se našim pirátům více než vyplatil. Hned ráno totiž nastala situace, kdy museli základnu nahonem vyklidit. Důvod byl velmi prostý – byl nahlášen příjezd vrchních pirátských revizorů a kapitáni korábů chtěli ukázat, co vše se již piráti naučili. Nejmladší piráti (na základně mají hodnosti „pinďata“) a střední piráti vyrazili, vybaveni kotlíky do pralesa vařit polévku, maniokové brambory a další. Stejně tak i piráti nejstarší (na základně mají hodnosti „PC a TV „teenageři“), ale pro ty byla ukázka schopnosti přežít ztížena tím, že se zavázanýma očima byli povozy zavezeni do pralesa, ze kterého se museli po uvaření oběda vrátit na pirátskou základnu. Mezi tím - po odjezdu revizorů - si hlavní šéf kapitán Morgan a pirátský felčar Kaspi trochu zacvičili, za přísného dohledu Madagaskarského lazebníka Jamese. Ač se piráti o sebe v pralese postarali velmi dobře, přeci jen pirátská kuchyně, je pirátská kuchyně. „Podpalubní sekačka“ s bramborovým pyré a tomatovým salátkem šla na odbyt nevídaným způsobem. Z pirátských kuchařek stříkal pot, přídavky nebraly konce, ale nakonec byla všechna bříška pirátů uspokojena až po hrdlo. Snad i proto na večerním nástupu – za mocného potlesku přihlížejících – zatančily dvě malé pirátky slavný „Tanec svatého bukanýra“. Před tím, než byl den ukončen chvilkou sportu, došlo k fotografování jednotlivých pirátských oddílů k potěše všech otrokářů-chlebodárců, jež naše internetové stránky pravidelně i příležitostně navštěvují.

12. den – hned ráno, po bohaté snídani, vyrazili piráti na velkou výpravu – vyloupit banku nejbohatších obchodníků v oblasti Indického moře. Loupež se podařila, ale bylo nutno dostat uloupené zlaťáčky ke svým pokladníkům. Protože naši piráti ještě neznají středoevropské způsoby tunelování bank a bezpečné posílání naloupených penízků na Seychely, Belize a podobně, museli zlaťáčky nosit po jednom přes území střežené obchodní stráží. Pokud byli chyceni, museli penízek odevzdat. Ale našich pirátů je velmi mnoho, obchodní stráže daleko méně a navíc – obchodní stráž, tato policie obchodního loďstva je zavalena velkou administrativou a není divu, že jí na stíhání loupežníčků zbývá jen velmi málo času a sil. A tak se podařilo strážníky rychle unavit a zlaťáčky bezpečně uložit v pirátských truhlách na palubách našich čtyř korábů. Odpolední vedro vytáhlo piráty k vodním radovánkám do Modré laguny. Avšak s hrozící bouřkou bylo koupání ukončeno dříve, než se je mohlo podařit vyfotografovat ve vlnách laguny. Objektiv pirátského zpravodaje stačil zachytit pouze návrat na základnu a čisťoučké, vykoupané tváře našich malých mořských loupežníčků. V krátké chvilce se obloha nad základnou nejdříve hrozivě zatáhla, pak protrhla a spustil takový liják, doprovázený smrští blesků, že v mžiku se vše ocitlo pod vodou. To však obyvatelům nevadilo, neboť jejich mysl byla naplněna očekáváním večerní volby MISS PIRÁT. V průběhu soutěže vystoupil balet spřáteleného Moskevského divadla. Za mocného jásotu obecenstva uvedli umělecký úryvek z Labutího jezera, který byl pro piráty nevšedním zážitkem a okamžitě přejmenován na „Chcíplou labuť“.

..

13. den – v dopoledních hodinách vyzvala kouzelnice Kalypsó piráty, aby jí pomohli nasbírat bylinky na kouzelný čaj, jež je třeba k uspání proradného kapitána Barbossy a vysvobození sličné Elizabeth Swan z jeho spárů. Tento úkol se vcelku podařil, a když šla odpoledne Kalypsó „kvrdlat“ ten mnoholičný lektvar, využili piráti chvilky volna a krásného počasí k tomu, aby svá těla smočili ve vodách Modré laguny. Mezi koupáním se pak zabývali trochu sportem, trochu masážemi zmožených těl (nebo vybíráním blech – to přesně nevíme), ale hlavně se věnovali největší pirátské zábavě – karbanu. Vždyť takovou partičku Kvartet nic ještě nepředčilo! Večer se piráti doslova slétli na večeři. Vždyť byla jejich oblíbená a dlouho očekávaná „Kaše kapitána Morgana“. Na zdejší základně je někdy nazývána též „Kaší obrubníkovou“ a pro ty, kteří ještě nevědí, máme zaručenou informaci, že v zemích Českých je nazývána „Kaší krupicovou“, v některých kruzích – podléhajících oblíbenému amerikanismu – pak „Baby-guláš“. To byla bašta!! Piráti si museli i šátky sundat, aby je netlačily boule, co se jim dělaly za ušima. Večer, když kaše kapitána Morgana trochu odlehla a v bříškách našich pirátů se objevilo kousek volného místa, vyrazili ve třech skupinách na pečení buřtíků. Ty jsou v pirátské hantýrce nazývány „Potěšení sličné Elizabeth Swan“ a skutečně, opečené vypadaly nejen krásně, ale byly i velmi dobré.

.

14. den – od rána se celá pirátská základna proměnila v poutní místo. Velká Morganova pouť postavila před piráty nejednu překážku a za získané bodíky pak nakupovali – jak pro piráty nezvyklé – různé dobrůtky v poutním stánku. To, že se trochu při soutěžení umazali, vůbec nevadilo. Vždyť zbytek dne strávili opět ve vlnách Modré laguny osvěžujícím koupáním. Jen pirátský vlkodlak Speedy toho měl až po krk a tak raději ulehl k malému odpočinku do stínů pralesních velikánů. Večerní slavnostní nástup základny zhodnotil pobyt a výcvik pirátů, legalizoval nefalšovanou svatbou navázané vztahy mezi piráty a pirátkami. Svatební pirátské disko pak v pozdních nočních hodinách Stalinské „Piráty z Karibiku“ ukončilo. A zítra? Domů a vstříc novým prázdninovým dobrodružstvím.