Letní tábor Velké Skaliny

Zase krásné ráno. Všichni jsme vstali, nasnídali se a vrhli se na první dopolední hru, což byli “Budkožrouti“. Děti běhaly do vymezeného prostoru a sbíraly papírky své barvy. Je to celkem namáhavá hra na tělesnou zdatnost. Všichni se ale snažili, dokud jim síly stačily.
Odpoledne byla připravená úplně poslední týmová hra, kterou si děti tento rok zahrály. “Štěstí“. Opravdu v této hře jde pouze o štěstí, které máte v hodu mincí, kostkou, nebo při táhání zlomené sirky. Konečně měly šanci vyhrát i týmy slabší na rychlost a opravdu se této šance chytily.
Vítězství!!! To zaznělo přes celý tábor, když se po večeři vyhlásily výsledky celotáborové hry. Všechny týmy se opravdu snažily, ale vítěz může být pouze jenom jeden a to tým hlavní postavy filmu, Radosti. Po vyhlášení byl připravený za odměnu okruh kolem tábora ve stylu faktoru strachu. Táborníky čekaly různé úkoly, které je měly otestovat v překonávání strachu.

Střílej!! Křičely děti, když se začala hrát dopoledne týmová hra „ponorky“. Úkolem bylo sestřelit ponorku protivníka. Mělo to ovšemže háček. Byl vyhrazený prostor a celá ponorka byla tvořená osmi lidmi a jenom jediný člověk mohl koukat a navigovat. Ostatní měly zavázané oči šátky a snažily se chápat signály navigátora.
Po obědě se připravila plachta a děti se klouzaly do té doby, než se dočista neunavily. Vedoucí si zahráli volejbal, děti basketbal a fotbal. Bylo to krásné slunečné letní odpoledne, které jsme si stoprocentně užili.
Večer byly připravené opět kroužky, kde děti rozvíjely své schopnosti. Učily se rébusy, šifry, střílet ze vzduchovky. Když kroužky skončily, přišla na řadu večerní hra “fazole“. Zde konečně táborníci využili svoje baterky a za jejich pomoci hledali fazole ukryté v trávě.

Dopoledne po snídani se uskutečnila bojová hra mimo tábor, kde se snažily týmy zaběhnout co nejlepší čas a najít všechny vzpomínky, které potřebovaly k vykonání dalšího úkolu.
Po poledním klidu jsme sešly dolů na fotbalové hřiště, kde už čekala připravená vodní bitva. Všechny týmy byly promočené až na kost a když skončily a myslely si, že je už konečně konec, tak je čekala další bitva s houbičkami, kde se snažily mít na své straně co nejméně houbiček.
A je to tady!! Konečně přišel večer, kdy se uskutečnila tak dlouho očekávaná večerní soutěž. Tvoje tvář má známý hlas! Velkolepé představení navštívily i různé zajímavé osobnosti jako Lady Gaga atd… Děti podporovaly vedoucí, aby ukázali své pěvecké výkony. Zkrátka to byl večer, kdy se všichni jen smáli a bavili se, jak to jen šlo. A to, co naši táborníci nacvičili, bylo opravdu úžasné!!!

Opět do krásného rána vstoupily děti s úsměvem. Zatancovaly si tanec, nasnídaly se a hned se vrhly na týmové zábavné hry. Například se snažily co nejrychleji sníst chleba z krku praktikantů, přenášely sklenici s vodou na dece, nebo lovily ping-pongový míček v lavoru za pomocí kelímku na provázkách.  Když skončily soutěže, pustily se týmy na vytváření večerního úterního programu.
Odpoledne všechny týmy stále pilně pracovaly na večerní soutěži, která bude, doufáme bomba!
Po večeři nenastaly žádné kroužky, filmy, nebo vědomostní soutěže. Čekaly nás balvany. Což je soutěž, kdy se děti snaží dostat po čáře na druhou stranu pomocí dvou papírových koleček. Nikdo nesmí stoupnout na trávu a na cestě se jim někdy objeví velká překážka. Překážky vytvářelo tělo praktikantů a děti je musely zdolat.

Kapky deště třískají do oken. Je to tak! Dneska jsme se probudili do deštivého rána. Nasadili jsme pláštěnky, holínky a vyrazili jsme do deště na snídani. V jídelně na nás čekal voňavý perník s kakaem. Hned po snídani kvůli špatnému počasí čekal na naše táborníky film. Ten vydržel skoro až do oběda, ale pořád jsme ještě stihli zopakovat všechny táborové tance, které jsme se naučili za posledních pět let.
Po obědě, jak už jistě víte, začali jezdit k táboru rodiče a vypůjčovali si své děti na rodinné odpoledne. Bohudík že všichni, co se měli vrátit, se vrátili. Pár dětí nám sice neplánovaně odjelo, ale není to zas tak velké číslo.
Po večeři následovala diskotéka v kostýmech, kde byla vyhlášená nejkrásnější maska. Všechny naprosto uchvátil ručně šitý kostým páva. Proto jestli si tyhle řádky čte autorka (maminka) tohoto vítězného kostýmu, vzkazujeme: “Klobouk dolů!“

Konečně zase krásné ráno. Děti se suprově vyspinkaly, jelikož po včerejším náročném dnu to ani jinak nešlo. Vyčistily si zoubky, nasnídaly a vrhly se na úklid chatek. Ani se nenadechly a už je čekala další sportovní hra ve formě dostihů, kdy jedno dítě dělalo koně a druhé jezdce. Byla vytvořená překážková dráha, kterou museli ve formě závodu zdolat. Všichni se hodně snažili a týmy své závodníky nahlas podporovaly. Po konci hry bylo takové horko, že vedoucí natáhli plachtu a vytvořili velkou skluzavku. Všichni se klouzali, vedoucí bavily děti svými klouzačkovými výkony a táborníci skandovaly tak, aby každého z vedoucích dostaly alespoň jednou na skluzavku. Ani hlavní pan vedoucí nezůstal suchý.

Bzzz, bzzz. To je taková nápověda k odpolední týmové hře zvané “Včeličky“. Děti měly za úkol běhat ve dvojících, kde jeden z toho měl kelímek a druhý špejli se špendlíkem, která sloužila jako žihadlo. Za úkol bylo najít balonek stejné barvy jakou má postavička představující jejich tým. Když doběhly k balonku, jeden z nich pomocí špendlíku balonek propíchl a druhý chytal vodu do kelímku, kterou byl naplněn. Hodně dětí se zmáčela, ale radost ze získané vody byla stále ve vzduchu.

Po večeři nás čekala Miss Skalin, kde se soutěžilo v několika kategoriích. Bylo to zhotoveno opravdu narychlo, ale všechny týmy se s tím popasovaly na výbornou. Objevili jsme nové dva Missáky a dvě Missky. Všechny děti je podpořily a gratulovaly k získanému ocenění. 

Bohužel jak už se stává, tak ne každé ráno je tak krásné, jako to předešlé. Právě dnes se na nás obloha mračila, nikomu se nechtělo stávat a všichni se pořád cítili hrozně unaveně. Kvůli takovému počasí se děti nechaly po zbytek dopoledne v oddílech, kde s nimi vedoucí dělali různé aktivity. Většinou šlo o deskové hry, malování a vyrábění. Mnoho táborníků psalo i dopisy svým natěšeným milujícím rodičům, kteří nepřetržitě čekají na zprávy, jak se jim zde líbí.

Konečně se počasí vylepšilo do úplného jasna a mohla začít týmová táborová hra. Jednalo se spíš o takovou legrační stezku, kde děti musely plnit nesplnitelné úkoly, za které byly pokaždé potrestáni. Polití hlavy octem byl asi jeden z nejhorších trestů, ale byly i další. Například jezení pasty s chlebem, hledání předmětu ve zbytcích jídla, nebo lepení mouky na obličej a na vlasy. Možná se zdá, že je to drastická nebezpečná hra, ale právě naopak. Děti si to suprově užily. Moc se jim to líbilo a říkaly, že je to jedna z nejlepších her, kterou zatím hrály.

Po večeři nás čekaly kroužky, které byly skoro totožné s těmi minulými. Táborníci se učili střílet ze vzduchovky, tancovat, psát příběhy, hrát divadlo. Tohle všechno byla taková malá předpremiéra před večerním překvapením nejstarších oddílů. Nejstarší kluci a dívky si připravili “státový les“, což je něco podobného jako pohádkový, akorát děti nehádají, co se hraje za pohádku, ale to, co herci předvádějí za stát. Procházka po tmě v přírodě s loučemi a svíčkami dokonale nahradila těm nejmladším stezku odvahy, na kterou se právě naši herci za odměnu po ukončení lesa vydali. Odehrávala se ve staré prázdné škole se sklepem a ohavnou půdou. Zkrátka se divíme, že se ostatní děti nevzbudily, když uslyšeli některé nejstarší křičet.

Vstávání proběhlo rychle a hladce. Děti se v klidu nasnídaly a začaly se připravovat na celodenní výlet. Sbalily si potřebné věci, vyfasovaly kotlíky, buřty, polévky a hlavně pitnou vodu v kanystrech. Pochod na místo určení byl rozdělen do tří kategorií podle věku táborníků. Když dorazily na místo, čekal je bojový úkol. Měly si sami uvařit oběd, obstarat dřevo, zapálit oheň, jednoduše přežít! Všem to šlo opravdu výborně. Dokonce i ti nejmladší se snažili. S pomocí svých vedoucích a praktikantů si užily opravdu krásný výlet do přírody. Někteří byly v lese poprvé a byly v celku překvapení, jak to tam chodí.
Po vrácení do tábora se děti navečeřely a čekalo je pravé kino s popcornem. Dnešní promítaný film byl Zootropolis.

„To je skvělé!“ křičely děti potom, co je probudil budíček. Čekala je totiž opět taneční rozcvička, kterou tak zbožňují. Po snídani byly oddílové činnosti, jelikož všichni jsou toho názoru, aby se děti zdržovaly také u stejně věkové kategorie, s kterou si mají co říct. Vedoucí oprášili staré táborové hry a nejstarší oddíl tajně připravoval “pohádkový les“, který co nevidět vypukne. Přejeme jim, aby se to povedlo, a doufáme, že se to mladším dětem bude líbit.
Po poledním klidu jsme vyrazily do lesa na naší tradiční táborovou hru “Zkumavky“. Z dětí se stávaly přímo alchymisté, kteří měli za úkol vytvořit směs z indicií, které získali. Běhaly po lese, hledaly malé zkumavky v barvách svého týmu a podle nápovědy dávaly všechno dohromady. Musíme přiznat, že jim to šlo asi pouhých deset minut, a potom už přicházely se slovy: „Já to nemůžu najít.“ Bohužel musíme přiznat, že to nebyla vina skvěle schovaných zkumavek, to opravdu ne! Faktem je, že se děti nechaly často nachytat a hlavně se nedívaly za sebe. Stále a furt jen rovně.

     
Diskotéka. To je to, co čekalo naše malé táborníky po večeři. Dneska bylo téma “Barevná party“, takže se každý pokusil na sebe obléct co nejvíce barevného oblečení. Všichni se toho zhostili na výbornou. Opravdu velká pochvala a skvělá práce!

Konečně bylo opět krásné ráno! Hned po zahrání písničky na budíček, sešli naši rozespalí táborníci na hřiště, kde je čekala hromadná rozcvička. Táborový tanec. Všichni se vlnili, máchali rukama i nohama. Dozajista to nebylo naposledy. Po snídani přišla týmová hra. Dnes s tématikou přátelství, kamarádství a rodiny. Všichni zjistili, jak je všechno tohle důležité a jak je nutné mít někoho blízkého, kdo vás podrží a vyslechne. Ale nepředstavujte si sezení v kroužku a povídání historek o kamarádech. To opravdu ne! To by nebyly Skaliny, aby se neběhalo. Bojovka se odehrávala v okolí tábora. Tím pádem si mohli všichni prohlédnout zákoutí zdejšího kouzelného místa, které ještě nespatřili.

Rajská!! To čekalo děti u výdejního okénka k obědu. A musíme přiznat, že byla opravdu famózní. Nikdo nic neodnášel, pouze se přidávalo. To všechno završil meloun k svačině. Děti s jídlem byly za dnešek maximálně spokojené. Po svačině se děti zdržovaly v oddílech. Většina se vypravila do lesa nebo k rybníku. Stavěly se domečky, hrál se lov na vlajku nebo karty. Takové ty tradičkní táborové věci, o které děti z města přicházejí.

Tak je to za A, za B, za C, nebo za D? Tohle se ozývalo každých pět minut. Všichni seděli potichu v jídelně a napětím nedýchali, zda kamarád z týmu správně odpoví v otázkové soutěži Milionář. To jsme opravdu nezažili, aby byly děti tak chtřé. Opravdu věděly i ty nejtěžší otázky, s kterými si mnoho vedoucích nevědělo rady. Dokonce nás navštívili i přátelé z Moravy, pár Míňulových (skvělí herci z řad praktikantů a zdravotníků), který dohlížel na průběh soutěže, přijímal protesty, ba dokonce odpovídl na otázky, na které naši vedoucí neznali odpověď.

Pokud se každá rána zatím vyvedla, tak tohle opravdu ne. Děti nám zbudil silný vítr a potemnělá obloha. Samozřejmě to nikoho neodradilo, aby si den pořádně užil. Hned po snídani a velkém chatkovém úklidu se táborníci rozdělili do týmů. Čekaly je dvě zábavné běhací hry. Jelikož dnešním úkolem bylo zachránit OSTROV SPORTU ( viz téma podle filmu), byly hry orientovány hlavně na fyzickou zdatnost. Jednalo se o hry “Člověče, nezlob se! a Piškvorky“. Obě dvě hry měly ohromný úspěch jak u mladších, tak starších táborníků. Nikdo nezůstal stranou, všichni se zapojili a náramně si to užili.

Odpolední program nebyl organizován celotáborovou hrou, nýbrž oddílovou činností. Nějaké oddíly se vydaly prozkoumat okolní krajinu k rybníku, nebo zůstaly v táboře, kde dělaly různé aktivity. To se týkalo hlavně těch nejmenších a to kvůli různým faktorům. Nikdo se bohužel díky dnešnímu, ne zas tak horkému, počasí nekoupal. Škoda!    

Po boloňských špagetách přišly na řadu kroužky. Jednalo se především o tancování, vyrábění, kuželky atd… Zkrátka o něco, kde se děti něčemu naučí a zasoutěží si. Na kroužku tvůrčího psaní byla vymyšlená nová skalinská strašidelná historka, na tancování se děti naučily táborový tanec a dramatickém kroužku nám malí herci ukázali, co v nich je. A musíme přiznat, že byli opravdu skvělí!

Do dalšího dne nás probudil krásný letní den. Děti se protáhly, trochu si zacvičily, aby byly zkrátka fit. Ráno je čekala naše nejoblíbenější snídaně a to medové máslo s chlebem. Mňam! Všichni se do syta najedly, uklidily si své chatičky, a že se teda činily!

Dopoledne naše milé táborníky čekaly malé sportovní hry, jako například: hod míčkem na terč, trojskok, překážková dráha. To všechno nám pomohlo k rozdělení dětí to do týmů celotáborové hry. Každý tým má své dva vedoucí v roli postavičky filmu. Radost, Smutek (Depka), Vztek, Nechuť, Strach. Vedoucí byli na motiv svého charakteru přestrojeni a děti to náramně pobavilo. To jste měli vidět! Hned po rozdělení začali pracovat na svém týmovém talismanu. Výtvory jsou to opravdu originální.

Než se všichni naděli, začala první táborová hra. Všichni se opravdu snažili. Nedalo se říci, že by se někdo na něco vykašlal. Nějakému týmu přálo štěstí více a někomu méně. To se ale může hned obrátit.
Po večeři se děti umyli a připravily se na svojí první táborovou diskotéku s tématem Čepicová. “Není důležité, co máš v hlavě, ale na hlavě“. To samozřejmě není myšleno vážně! Tak znělo pouze dnešní diskotékové moto.

Tak překrásný táborový den naši mladí táborníci nezažili už po mnoho let. Ti, co jsou tu poprvé, možná neví, o čem mluvím, ale je tomu tak. Sluníčko silně hřálo, až pařilo. Díky příznivému počasí vše probíhalo hladce. Pár dětí se možná nudilo, ale vše bylo zažehnáno nějakou tradiční táborovou hrou nebo sportovní aktivitou ve formě fotbalu, vybíjené, či basketbalu. Děti si užily opravdu zábavné odpoledne, nechaly se prohlédnout naší milou zdravotní sestřičkou a pořádně se najedly.

Jelikož by tábor nemohl probíhat bez toho, aby všichni účastníci věděli, o čem vůbec příběh V hlavě (téma tábora) je, čekalo nás celovečerní promítání filmu. Všechny děti se smály, až se za břicho popadali, a pak jako zlatíčka zalehli do postýlek a bez řečí usnuly.