Letní tábor Velké Skaliny

Hned ráno byl vyveden proradný starosta z městské šatlavy a musel všechny obyvatele dovést k ventilu, kterým kradl vodu. No to víte moc se mu nechtělo, vzpouzel se, ale protože již celé městečko od včerejšího dne vědělo, kde ventil je, nakonec vyměkl a šel. Ventil za léta, kdy nebyl používán, zrezavěl a tak s jeho otevřením museli pomoci i šerifovi pomocníci.

Když voda vystříkla, ovládla celé městečko neskutečná radost, v proudech vody si jaksepatří zaskotačili a na závěr zatančili – k potěše srdce indiánského náčelníka, který celému ceremoniálu přihlížel - indiánskou oslavnou hymnu na vodu.

Odpoledne vypukla velká Vodní pouť a penízky, které po celou dobu pobytu všichni vydělávali, měli ještě možnost pěkně rozmnožit na mnoha atrakcích.

Všechny penízky pak pěkně roztočili v Rangově obchoďáku, který do mrtě vykoupili. A jak jinak, do pozdních nočních hodin bouřila tančírnou oslavná diskotéka, která byla celá v duchu VODA-téky.

A zítra již domů, vstříct dalším prázdninovým dobrodružstvím.

A za rok? Zase na Skaliny - kam jinam!!!

Na ranním nástupu městečka předal Rango medaile laureátům, kteří byli městskou radou vybráni a oceněni za práci v týmech, pomoc kamarádům v družinách a velké kamarádství. K medaili ještěrky Fazolky obdrželi i certifikát, který je opravňuji medaili nosit na veřejnosti. Poté byly vyhodnoceny vyrobené figurky Ducha západu, které budou nad každou družinou držet ochrannou ruku při velké výpravě podél vodního potrubí.

Cesta podél potrubí s cílem nalézt ventil, kterým zrádný starosta odvádí vodu z městečka, byla velmi náročná, nepodařilo se najít všechny indicie, které výpravu k ventilu dovedou.

Okamžité dokončení výpravy, otevření ventilu a zajištění opětného zásobování městečka Prach vodou překazila velká bouře, která se nad městečkem přehnala. Městská rada tedy rozhodla, že ventil bude otevřen až zítra a zbytek dne bude, za svitu blesků, věnován vyhodnocení celého našeho putování a pobytu v městečku.

Tento den je možné nazvat odpočinkovým od putování za vodou pro městečko. Již víme, že starosta odvádí vodu a zbývá nalézt potrubí s kohoutem, kterým možná vodu do městečka vrátíme. Pomůže nám v tom vše, co jsme se při pobytu naučili a také Duch západu, jehož figurku si vyrobíme. Vybaveni kotlíky a surovinami na vaření jsme po skupinkách vyrazili do všech světových stran. Cestou se podařilo nalézt i trochu lesních lišek, kterými naší tradiční gulášovku vylepšíme.

Jako již tradičně v posledních dnech nás dostihla bouřka, a urychlila náš přesun zpět do městečka Prach, kde jsme se před večeří podívali na jeden z dílů o Harry Potterovi.

Po večeři, kdy již nepršelo, jsme si zasportovali, malí chlapci hráli vybíjenou a nejstarší obyvatelé městečka si zahráli „Živou dámu“. Malá děvčátka pak skákala o sto šest „paňáka“ a malovala na chodník. Bohužel, nově příchozí bouřka krásně započatý podvečer zhatila.  

Jo, a abychom nezapomněli: „Když do lesa, tak jedině s mobilem, mydlit hry a honit Facebook!"“ To není legrace, to je krutý fakt, který dopadl na dnešní generaci. K tomu Rango na večerním nástupu jen suše konstatoval: „Bude ještě hůř“.

Jak včera při výslechu uvedli lupiči, že voda se jim hned po krádeži rozlila, mluvili pravdu. Místo, kde došlo k oné hrozné události, také uvedli správně. Jak již víme, bylo to na náměstí městečka Prach. Voda po dopadu na zem se však nejen změnila ve spoustu kapek, ale ty se navíc roztříštily na malé kousíčky a bylo nutno kapky znova složit. Ze starosty městečka Prach se však vyklubal veliký vykuk. Území, kde byla voda rozlita, prohlásil za svůj pozemek, obsadil svou městskou policií a kousky roztříštěných kapek začal prodávat.

Po celé dopoledne sháněli obyvatelé kousky kapek, aby je, po vydatném obědě - ke kterému byl vynikající špenátek z kaktusových výhonků s bramborem a masíčkem - skládali dohromady. To se povedlo a většina životadárné vody, jež byla uloupena, se do bezpečí zase vrátila. Obyvatelé však dnes poznali, že starosta s nimi i vodou nehraje poctivě a musí si na něj dát pozor.

Při večerním nástupu, který se konal v městské tančírně kvůli bouři, jež se krajem prohnala, dospěli k přesvědčení, že voda nemizí v poušti, ale starosta ji krade a odvádí jinam. Zítra proto vyrazí na cestu, při které se budou snažit nalézt potrubí, kterým je voda od městečka odváděna. Večer zakončili „Holinkovou tancovačkou“ a za vytí pouštních kojotů ulehli k zaslouženému spánku.

Den desátý – stíhání lupičů, zadržení a soud

Trocha vody, kterou se při nočním dešti podařilo zachytit do vyrobených zásobáren vody, vyrazili obyvatelé městečka stíhat a zadržet lupiče. Jejich úkryt byl dle zpráv indiánských zvědů hlídán zdivočenou pouštní „slono-myší“.

Tu zneškodnit bylo úkolem nejmladších obyvatel. Vše se podařilo a mohla nastoupit střední generace, jež obsadila sídla lupičů a zajala jejich rodinné příslušníky. Těch bylo celkem třicet a dalo práci je všechny zajmout.

Nakonec nejstarší a nejzkušenější členové výpravy pochytali samotné lupiče a odvedli je do městské šatlavy k večernímu soudu.

Ze shromáždění obyvatel - kde Jakubové oslavili svůj dnešní svátek a po celou dobu oslavného zpěvu „Bravo, bravo, bravissimo“ byli líbáni dámami dle vlastního výběru – se celé městečko vydalo k městské šatlavě zvané „Rampa“ a tam proběhl soud s chycenými lupiči.

Kroutili se, jak jen mohli, ale nakonec - potěšeni slibem, že nebudou ani pověšeni, ani zastřeleni – prozradili, kde je ukradená voda. Přiznali, že při útěku z městečka se jim vylila do pouště a zítra ukážou kde. Sesbírat ji po roztříštěných kapkách bude úkol pro celé městečko hned zítřejší ráno.

Trest ale lupiče stejně neminul. Museli všem obyvatelům hned po soudním jednání upéci buřtíky, které byly nalezeny jako poklad desperáta Kyda Lomihnáta při výpravě na ranč „U dubu“.  Celé městečko se sešlo u ohně, baštilo upečené buřtíky a myslíte, že u ohně i zazpívalo? Ani omylem. Za to nemalá část „honila“ asijské přístroje zvané mobil. Jen ještě dodáme, že jméno Kyd je správné. Narodil se sice jako Kid, ale postupem času bylo zjištěno, že je velmi natvrdlý a tupé mysli. Proto mu pouštní matrika upravila z moci úřední jménu na Kyd. Příjmení bylo ponecháno.

Včerejší bouře, jež řádila kolem ranče „U dubu“ byla sice na vodu docela vydatná, ale vyprahlá země všechnu pohltila dříve, než obyvatelé městečka stačili vynosit ven nádoby na její zachycení. Městská rada došla k závěru, že je nutné vybudovat zásobárny vody k jejímu zadržení. Problémem však bylo, že není dostatek vhodného materiálu i nářadí k výrobě zásobníků. Muselo být použito jen to, co nabízí okolí městečka a jako nářadí použít vlastní ruce.

Sám Rango byl překvapen nad nápaditostí, originalitou a výsledky práce. Na zkoušku pak bylo do všech zásobníků nalito stejné množství vody a ejhle. Voda v nich docela držela. Pravda, byly rozdíly, ale v těch nejlepších voda držela tak (viz poslední foto), že jsme málem zmeškali oběd v městské závodce, ke kterému byla báječná svíčková z jemňoučkého masa pouštních netopýrů s knedlíčkem.

Po odpoledních návštěvách rodičů, kterých přijela velká spousta na pouštních benzínových či naftových pštrosech, přerušila stíhání lupičů. Kvůli tomu musela městská rada městečka Prach posunout termín výpravy k jejich dostižení a zajetí. Bandu desperáta Kyda Lomihnáta to potěšilo a uchlácholilo. „Ale všeho jen do času“, pravil šerif Rango a večer využil nabídky, se kterou přijeli do městečka Dirt dva hollywoodští umělci Jimi „Kydy Kid a Qiuckshot Joe se svou RANGO SALOON. SHOW.

Show byla plná soutěží a nad výkony bděla sokolím zrakem porota složená ze členů městské rady. Zadané soutěžní úkoly, které nikdo neznal dopředu, byly v určeném čase splněny s takovou bravurností, že porota měla plné ruce práce, aby rozhodla o vítězi. A že to nebylo jednoduché!! Tisíciny bodíků rozhodovaly o konečném pořadí, porotě se vařily mozky a člence poroty - Krvavé Jane - z tepla, jež vařící mozek vyvolal, vykvetla na hlavě růže.

Vydatná snídaně v podobě míchaných pštrosích vajec, umocněná požitím v noci sebraným Elixírem síly, znásobila síly obyvatel městečka a pod vedením indiánského stopaře a samozřejmě Ranga, vyrazili na výpravu. Cílem jejich cesty byl ranč „U dubu“, kde byli očekáváni družinou lapků slovutného hejtmana Zbyška ze Stropnic ležením v Mladém.

Jako lapkové však nemají nic společného s bandou desperáta Kyda Lomihnáta. Právě naopak, byli připraveni pomoci městečku Prach s výcvikem jejich bojeschopných obyvatel a hned tak také učinili. Po nezbytném bezpečnostním školení se všichni dali do výcviku ve střelbě z kuše, mangonelu i pušek a získané znalosti si hned ověřili na další cestě za desperátem s cílem nalézt jeho lup z městské banky v Dirt Townu.

Výcvik byl doplněn o připravené občerstvení. V nabídce nechyběly kopice zmrzliny Mlsné lišky, oříšky všech druhů, sesbíraných pouštními veverkami Lucinkami a bramborové hranolky vlastnoručně smažil majitel ranče zvaný Jíra. Mezi tím vším pobíhal jeho pes a všechny lákal slovy: „Dáš si fofolu?“

Bohužel se však nepovedlo najít ukradenou vodu – tu Kyd Lomihnát ukryl asi na jiném místě - ale přesto bylo nalezeno jedno z dalších míst, kde zmiňovaný desperát ukrývá své lupy.  Kopice nádherně vyuzených buřtíků zavoněla celým rančem, ale než stačil hejtman Zbyšek spolu s indiánským náčelníkem MI-LOŠ-KEM a Kalamity Red Jane celý den vyhodnotit, strhla se nad rančem U dubu velká pouštní bouřka. Z nebe lily provazy.  Tekla sice blahodárná voda, ale vyprahlá poušť ji rychle pohltila, nepodařilo se zachytit ani kapku a Lominátův buřtíkový poklad se nedal opéci. Po poradě městské rady byl získaný poklad donesen do městečka Prach a tam bude v nejbližším možném termínu zhodnocen opečením a snědením. Snad vůně opékaného pokladu Kyda Lomihnáta i s jeho bandou přiláká a bude možné jej i jeho druhy pochytat.

Malá, ale velmi statečná myška si pro obyvatele městečka připravila turnaj v několika disciplínách, neboť došla k závěru, že je potřebné u spolu obyvatel podporovat důležité vlastnosti k přežití v nehostinné poušti. Těmi vlastnostmi byl postřeh, přesnost a nenápadnost, které by měla pomoci uniknout chřestýši Jackovi, který byl v poušti spatřen, jak míří k městečku Prach. V neposlední řadě se museli obyvatelé pocvičit v překonávání pouštních tekutých písků.

Za snahu, kterou všichni při turnaji předvedli, pozvala večer Malá myška všechny obyvatele na delikatesu, kterou ona sama velmi miluje. Tou není nic jiného, než myšičkou kašička podávaná pod širým nebem, když sluneční žár zeslábne. Vždyť to znáte: „Vařila myšička kašičku, na zeleným rendlíčku, tomu dala, …“ a tak dále. V městečku Prach by však rendlíček nestačil a tak byla kašička vařena ve velikém kotli. Stejně tak neplatilo, že na toho posledního se nedostalo. Dostali všichni a i přidáváno bylo, co hrdlo obyvatel ráčilo. Stejně nevyjedli obyvatelé celý kotel a tak myšičce zbylo i na druhý den, kdy přijede myšák jejího srdce Lojzík z pracovní cesty.

Na večerním nástupu zastihla obyvatele hrozná zpráva. Zatím co mlaskali nad kašičkou Malé myšky, byla vykradena městská banka ukrývající zbytek vzácné vody. Rango rozhodl, vydat se okamžitě na cestu ke stíhání lupičů. Výpravu však překvapila tma, museli se utábořit a strašidelné zvuky noční pouště doplnily i strašidelné historky některých obyvatel u rozdělaného ohně.

Ke smrti vystrašení členové výpravy za lupiči vzali za vděk návrh indiánského stopaře MI-LOŠ-KA (v překladu z jazyka Čejenů Velký přítel), který jim vyprávěl o Duchu západu a že jej umí přivolat na pomoc. Duch západu doporučil nechat výpravu na druhý den a za světla. Ale o lupičích sdělil, že jsou velmi nebezpeční a poskytl výpravě pro její členy Elixír síly, jež se sbírá o půlnoci za úplňku. Tak se i stalo a obyvatelé městečka Prach se nad ránem uložili ke spánku.

V dopoledních hodinách se nejmladší obyvatelé městečka vydali na velkou Rangovu výpravu, aby zjistili, kdože usiluje o jejich tenčící se zásoby vody. Šerif Rango vedl výpravu cestou necestou, většinou však v poušti, která celé městečko obklopuje. Brzy poznali, že Rango není s okolím městečka dostatečně obeznámen a udělal několik chyb, jež museli malí obyvatelé napravit a výpravě se podařilo v hodinu polední vrátit se – celí utrmácení - do městečka. Měli velké štěstí. Ještěrku Fazolku však celá situace velmi trápila a na Ranga se zlobila. Po obědě proto městská rada vyhlásila akci: Fazolko, nezlob se. Všechny družiny obyvatel vyrazily na cestu – tentokrát označenou číslicemi, s hrací kostkou a nadějí, že i tentokrát bude při nich stát trochu toho štěstíčka. Po cestě museli splnit nejeden úkol, často se i vracet. To když je jiná družina dostihla a z jejich políčka je vyhodila. Hráli jste někdy hru Člověče, nezlob se? Tak přesně víte, o čem je řeč. Při součtu výsledků – čas, body za úkoly i počet vyhození a návratů – hrálo velkou roli právě štěstí.

 Ale den štěstí ještě nebyl u konce. Ve večerních hodinách, po večeři, ke které byli vaření pouštní hadi, s báječnou omajdou a sypaní strouhaným sýrem (v dalekých krajinách je tato specialita nazývána milánské špagety), otevřel starosta městské Kasino. V něm pokoušeli obyvatelé štěstí při pokeru, bingu, kostkách, skořápkách, ruletě, oko a plátýnko, zvané Gotes. Samozřejmě, že nechybělo starostovo Svaté kolo.

Pak již pouštní bobr Lojzík pozval malé obyvatele do postýlek, neboť šel také spát, a půl hodiny za ním oznámil večerku pro starší také pouštní kojot zvaný Pepino.

Po vydatné snídani se městečko sešlo, aby zkontrolovalo, zda někdo z velitelů družin po včerejším pouštním čaji nedostal průjem, či nezaklepal bačkorama. Večer sice byly u některých z nich různé příznaky – rudnutí a návaly do obličeje, zimnice, bolení v krku, třas a lapání po dechu – ráno však byli všichni jako rybička a schopni služby. Všechny družiny tedy byly vyhodnoceny, nikdo nebyl dodatečně diskvalifikován. Stejně ale šerif Rango rozhodl, že se pro jistotu všichni jak po oddílech, tak i po družinách hned vyfotografují. On totiž zákeřný virus Kika, který má delší inkubační dobu, mohl v čajíčku být a při fotografování později bychom již nemuseli být všichni.

Odpoledne museli všichni obyvatelé pomoci Rangovi složit obrázky, kterými měl vyzdobenou kancelář. Ty mu v horlivosti „upravil“ jeho pomocník. On totiž chtěl Rangovi pomoci zvýšit jejich hodnotu tím, že je rozstřihal a chystal se je znova slepit. Tím by dodal trochu „hand made“, což představuje přidanou hodnotu o ruční práci. Neuměl zapojit však mozek – asi tak jak i někteří obyvatelé pouštního městečka Prach – a nebyl schopen obrázky z kopice ústřižků, jež mu vznikla, zpátky složit. Po velkém úsilí se je obyvatelům podařilo složit, Rango zaplesal, znova si je v kanceláři vyvěsil a za odměnu pozval celé městečko na oblíbenou pochoutku otce ještěrky Fazolky – Mexický kotlík. Co hlavně obsahoval? Samozřejmě fazole, po kterých dal jméno své dcerce.

Úspěšný den pak byl zakončen tanečními kreacemi v městské tančírně, kterou starosta pro potěchu tancechtivých těl obyvatel městečka otevřel. A nejen otevřel, ale i pozval a zaplatil Dýdžeje Toma, až z dalekého Las Vegas, s jeho rambajs aparaturou. Rango pak – z vděčnosti za zachráněné obrázky – posunul za jásotu obyvatel noční policejní hodinu, tj. prodloužil večerku. Zároveň – pro zájemce jiného žánru – zapálil pan starosta táborový oheň.

Hned ráno se do městečka Prach dostavil televizní štáb pouštní stanice DIRT TOWN NEWs, aby – dle včerejšího slibu – zaznamenal nejlepší bojové pokřiky vítězných družin. Po zpracování budou přes server „Jů-ťjůb“ rozeslány do celého světa. Zvítězilo družstvo „Fazolky a kovbojové“, na druhém místě se umístilo družstvo „Fazolový prdy“ a třetí byla „Starostova garda“. Po odjezdu televizního štábu se obyvatelé věnovali oddílovým hrám. Dopoledne zakončili báječným obědem „Dirt čevapčiči“, který vykouzlila nejlepší pouštní kuchařka Alenka – zvaná Alice (čti Elís).

Hned po poledním klidu, kdy slunce stálo nejvýše, zasáhla městečko neskutečná žízeň. Bylo nutné posbírat zbytky vody a z ní – jak ve vedru doporučují lékaři – uvařit a následně vypít teplý čaj. Problém je v tom, že na celou akci měly družiny pouhé dvě hodiny a kdo to nestihl, propadl žízni a jejím následkům. Naštěstí to stihli všichni a uvařený čaj v poušti donesli do městečka. Tam, ještě před hodnocením vzhledu, vůně i chutě, musel vedoucí vypít část čaje na důkaz jeho poživatelnosti. Poté ale bylo hodnocení přerušeno, neboť je třeba počkat do druhého dne, zda vedoucí nedostane průjem, nebo dokonce „nezaklepe bačkorama“. V takovém případě bude jeho družina dodatečně diskvalifikována.

Po večerním nástupu začali všichni obyvatelé nacvičovat indiánský oslavný „Hymnus na vodu“ pod vedením taneční skupiny „Trojkaktus“, vedené choreografkou Janičkou. Samozřejmě, že taneční skupina, rozšířená o další členy ansámblu, tanec nejdříve předvedla a hned následně si jej všichni obyvatelé dvakrát vyzkoušeli. Všem to šlo náramně a jak šerif Rango pravil: „Takovou nádheru ještě poušť neviděla a Hollywood zapláče, že takové umělce nemá ve svých řadách."

Dříve, než se obyvatelé městečka Prach mohli věnovat hledání banky, absolvovali krátké školení, jak zacházet s přístrojem zvaným smeták. Dozvěděli se, že tento nástroj neslouží k šermu, neslouží jako kladivo či kyj, ale s jeho pomocí udržíme městské domky jakž takž v čistotě. Konstrukce městských smetáků je velmi křehká, zacházet se s nimi musí velice jemně. Výrobce asi nepředpokládal tvrdé pouštní podmínky, zásobovač skladů městečka Prach šetřil, ale nutno přiznat, že pokud by byly z oceli, stejně by – hlavně násady – nevydržely. Závěrečnou větu instruktáže ale všichni pochopili: „Kdo násadu zlomí, zaplatí novou!!“

Pak se již družiny věnovaly hledání banky. To nebylo jen tak. Nejdříve musely zjistit základní indicie, tj. co banka a v čem ukrývá. To se podařilo, ale místo jejího úkrytu nikoliv. K tomu pomohou v další části pátrání získané indicie po jejich složení.

 Na večerním shromáždění městečka předvedly všechny družiny své vlajky a bojové pokřiky. Přísné oko poroty, vedené Kaktus lady, si své hodnocení poznamenala. Vidle jim do toho hodil pan starosta, který své hodnocení stále oddaloval a v samém závěru jej všem přítomným sdělil. Nastal chaos a porota bude mít do rána plné ruce práce, aby vše zpracovala. Rango slíbil, že bojový pokřik tří nejlepších družstev bude hned zítra digitálně zaznamenán na paměťovou kartu z horského kaktusu a následně umístěn na pouštním „Jů-ťjůb“ k potěše i poučení pro budoucí generace.

Řízný pochod v podání ansámblu mexických sov, doprovázený kokrháním kohouta ze starostovy drůbežárny, probudil obyvatele městečka do druhého dne. Hned po snídani svolal Rango první nástup městečka a sdělil všem, že nebezpečný sokol se chystá přiletět do městečka a navštívit slípky z chovu pana starosty. „KARAMBA“ zvolal starosta ze svého invalidního vozíku a tak se rozčílil, že z něj málem vypadl. Jeho pomocníci, jež vozíku dodávají motor, měli plné ruce práce starostu na vozíku udržet. „Je třeba sestavit družiny, které městečko budou chránit“, pravil starosta a určil, že hlavním heslem dne bude slovo KAKTUS. Poté se již složené družiny sešly, aby si určily svůj název, vyrobily vlajku a prodiskutovaly bojovou taktiku.

Odpoledne po mrkvové svačince přiletěl sokol. Družiny však byly připraveny. Každá rozbalila připravené mýdlo značky „Pouštní levandule“, řádně jej máčela a začala mydlit vše, kam mohl sokol usednout. Levandulová vůně ovládla celé městečko, kam se sokol pokusil usednout, vždy uklouzl a zlomil si jeden z brků. Jak šel čas, mýdlových pastí v městečku přibývalo, naopak sokol ztrácel jeden brk za druhým. Nakonec nemohl vzlétnout a byl za mocného jásotu davu doražen jedinou dobře mířenou ranou statečným šerifem Rangem. Starosta z výše svého vozíku šťastně poděkoval za záchranu slípek a slíbil, že bude kohout i nadále, kromě opečovávání slípek, oznamovat městečku příchod nového rána.

V závěru svého proslovu slíbil starosta otevřít městskou tančírnu a uspořádat velkolepou diskotéku spojenou s vodní loterií „Starostovo SVATÝ KOLO“. Tak se i stalo a po losování se dlouho do noci nesly vyprahlou pouští tóny vítězství.

Nízké, ale absolutně bezdešťové mraky doprovázely kolonu vozů, které přivážely nové obyvatele do městečka Prach. To stojí uprostřed pouště a jak při opouštění vozů sami obyvatelé zjistili, po vodě nebyla ani památka. S použitím zbytku vody vykouzlila sličná kuchařka báječný oběd - oblíbený gulášek z pouštních vepříků, zvaný všemi gurmány jednoduše UHO. Po obsazení všech chatek v městečku, seznámení nejen se sousedy, ale i základními pravidly - Městskou vyhláškou a Městským hygienickým řádem - popřálo celé městečko dvěma svým obyvatelům k dnešním narozeninám.

S příchodem večera pak do městečka zavítalo kočovné divadlo principálky Krvavé Jane, která se svými pomocníky Marťou a Svaťou nacvičila úvodní divadlo o příchodu Ranga do městečka Prach. Úžasné výkony herců uváděly do varu všechny diváky a když Rango zvítězil nad sokolem a byl zvolen městským šerifem, propuklo celé divadlo pod širým nebem v jásot. Výkřiky BRAVO se nesly celým městečkem a herci byli vyvoláváni stále a stále na děkovačku. Nebýt městského zvonu, který svolával obyvatele ke druhé večeři, snad by se klaněli ještě teď.