Letní tábor Velké Skaliny

Počtvrté o letošních prázdninách přivítal areál ve Velkých Skalinách skupinu malých táborníčků. Jejich čtrnácti denní pobyt je připraven pod názvem „Kokosy v pralese a na sněhu“ a jak sám název napovídá, bude orientován na sport a sportovní dění. Celý areál se změnil v jednu velkou olympijskou vesničku. Po chutném obědě a ubytování všech sportovců proběhlo malé seznámení s nejbližším okolím vesničky, zdravotní - ve sportovní terminologii antidopingový - filtr a první olympijský brífink. Na něm se všichni seznámili se stručnou historií olympijského dění - od jejích začátků v roce 776 př.n.l. , přes jeho obnovení v roce 1896 v Athénách, až po současnost. Předseda Skalinského olympijského výboru Marek Kos seznámil přítomné s denním řádem vesničky, se základními body čtrnáctidenního programu, kde bude cílem představit a i vyzkoušet hlavní sporty jednotlivých ročních období. Jeho zástupce Standa pak doplnil informacemi o organizačních záležitostech. Každý den pobytu bude motivován vybraným citátem ze sportovního prostředí. Motto dnešního dne zní: Když znějí fanfáry na počet vítězů, nepovolávají na nejvyšší stupeň pouze ty, co vyhráli. Oslavují sport vůbec. Rozum a sílu, vytrvalost a vůli, věrnost, odvahu i čest. Oslavují všechny, kteří dali sportu celé své srdce a kteří svými výkony a svým příkladem strhávají ostatní vpřed. Světla olympijské vesničky zhasla ve 22.14 hodin.

Motto: Náš tým (kontinent) je silný (snaživý) tak, jak silný (snaživý) je jeho nejslabší (nejmenší) článek (člen-účastník). V 7.33 hodin rozezněly areál tóny skladby Barcelona od Freddieho Mercuryho a sdělily všem, že olympijská vesnička vstává do svého druhého dne. Po dopoledním otestování výkonnosti jednotlivých olympioniků došlo hned po poledním klidu k rozlosování týmů jednotlivých kontinentů. Ty se vrhly na výrobu své vlajky a nastudování svého bojového chorea. Večer pak proběhlo slavnostní zahájení olympijských her. Nejstarší olympionici nesli a vztyčili vlajku, nejmladší přinesli a zapálili oheň. Po slibu závodníků a slibu rozhodčích, kterými Olympští bohové vedeni samotným Diem, zahájil oficielně hry Juan Antonio Pomeranč. Za jásotu publika složeného ze dvou kuchařek olympijské vesničky, proběhlo fotografování jednotlivých kontinentálních týmů s Olympskými bohy a Juanem Pomerančem. Mezi bohy dominovala sličná Afrodita s krásnými rusými vlasy a mohutným „předstihem“, jež odborníci ohodnotili na nejméně „sedmičky“. Večerní „taneční večůrek“ olympijské vesničky byl ukončen večerkou ve 22.22 hodin.

Motto: Nejdůležitější je to, co se naučíte poté, co už všechno víte. Dopolední štafety prověřily síly všech členů olympijských týmů a snad i proto jim polední koprová omáčka - jež získala od předsedy olympijského výboru Marka ocenění „symfonická báseň“ - tolik chutnala. Odpoledne střídala bouřka bouřku, duha duhu (která přišla až k branám olympijské vesničky), ale to našim olympionikům vůbec nevadilo. Věnovali svou pozornost otázkám tábornickým – morseovka, uzly, topografické značky, buzola a azimut, ale i šifrování textů, určování severu a mnoho dalšího. A proč ne!? Vždyť i toto ke správným znalostem olympionika patří. Proč by jinak vůbec první olympijské hry v dějinách lidstva vyhrál kuchař?? K potřebným znalostem olympijských borců patřila v minulosti i znalost zpěvu, rétoriky a další ryze nesportovní činnosti. Snad i proto si jednotlivé kontinentální týmy uložily navzájem úkoly, jež po jejich řádném nacvičení nakonec (cca po týdnu) veřejně předvedou. Večer pak olympijskou vesničkou zavládl opět sport – fotbal, volejbal, přehazovaná, basketbal i střelba. Inu den jak se patří. Denní činnost pak ukončila večerka ve 21.59 hodin.

Motto: Musíme táhnout všichni za jeden provaz, jinak na něm každý budeme viset zvlášť. Velmi náročný den započal hned ráno prvním měřeným tréninkem jízdy bobů. Slalomová dráha v ledovém korytě dala všem zabrat a následný „let“ soutěžního bobu, jež štafetu uzavíral, byl impozantní. Odpoledne si vyzkoušely týmy kontinentů situaci, kdy je třeba zvládnout soutěžní úkoly poslepu. S tímto náročným paralympijským úkolem si velmi dobře poradily. Po večeři - olympijské OBRUBNÍKOVÉ KAŠI - se konaly táborové ohníčky jednotlivých oddílů, na kterých si olympionici opekli „nadívané olympijské holubí krky“, po nich (již za tmy) absolvovali velkou noční soutěž kontinentů. Bylo třeba pomoci našim kamarádům ze slovenského olympijského týmu, jejichž kuchař poztrácel jejich základní hodnotovou potravinu. Záchranná akce - Slovenská fazuľa - byla zahájena a i ukončena v jídelně olympijské vesničky. S baterkami v rukách se podařilo v okolí olympijské vesničky velké množství fazolek najít a slovenská účast na Skalinských OH byla zachráněna. Vzápětí zavoněla celým areálem pravá fazolačka, avšak pozvání na ni musely naše týmy odmítnout. Čekal je totiž další náročný den, ale o něm až zítra. Super náročný den ukončila večerka ve 23.13 hodin.

Motto: Sami sebe nejlépe povzbudíme tím, že povzbudíme všechny ostatní. Protože dnes narušil program olympijské vesničky výpadek elektrického proudu, arogantně nahlášený bez možnosti diskuse světovou a ve svých cenách nenasytnou skupinou EON, vypravily se všechny týmy na pochod do nedalekého městečka Beneschow am Schwarzau (pro nezasvěcené Benešov nad Černou). V obou obchodech, jež toto místo nabídlo (COOP Jednota a obchůdek „U rákosníka“), nakoupili malí sportovci vše potřebné a samozřejmě veledůležité pro chod olympijské vesničky. Večer se konalo velké klání týmů v soutěži „Chytřejší, než Skaliňák“ a pokud někdo z vás dospěl k poznání, že se jednalo o kopii soutěže „Chytřejší než páťák“ tak vězte, že to je podobnost čistě náhodná. Nelítostná večerka pak poslala malé olympioniky ve 21.58 hodin do postýlek.

Motto: Nejsilnějším svalem vítěze, je jeho srdce. Po vyzkoušení sportovních disciplín „poslepu“ museli dnes olympionici absolvovat další etapu Paralympiády, kde bylo často nutno využívat nejen končetiny, ale i další části těla. V odpoledních hodinách pak vypukla velká olympijská Drakiáda. Papíroví draci, vlastnoručně vyrobené členy jednotlivých kontinentů byli ohodnoceni umělecky, ale museli prokázat i své letové schopnosti. Nutno přiznat, že s létáním neměli žádný problém a tak nebe nad olympijskou vesničkou hrálo všemi barvami.

Motto: Neptej se, co tví spoluhráči mohou udělat pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro své spoluhráče. Protože od rána lily z nebe provazy deště, vrhli se malí sportovci na tvorbu Olympijských novin. V podvečerních hodinách, když ustal déšť, protáhli svá těla trochou sportu. Pokud jsme to ještě neřekli, tak vězte, že čas v olympijské vesničce rychle utíká a za dobu strávenou v jejích prostorách uběhne olympionikům celý rok. Dnes byl počátek prosince a s ním svátek sv. Mikuláše. Však také mezi děti přišel i se svým osobním čertem Barnabášem. Největším zlobidlům nadělil čert uhlí, za básničku či písničku rozdával sv. Mikuláš bonbónky z kyblíčku, neboť košík se mu po cestě do olympijské vesničky ztratil. V průběhu Mikulášské produkce bylo hodně veselí, ukápla však i nejedna slzička. Když chtěl čert odnést do pekla jednoho vedoucího, navíc tatínka dvou malých olympioniků, tekly slzy plným proudem. Ale chlapci tatínka objali, sypali jednu básničku za druhou až čerta obměkčili a tatínka tím zachránili. To bylo radosti!! Nakonec, podle místních zpráv víme, že mikulášská dvojice skončila svou produkci v penzionu na přehradě. Tam k velkému veselí přítomných rakouských myslivců, jimž stříkaly smíchy slzy na všechny strany, nadělili panu hoteliérovi pytel uhlí a že řekl alespoň jednu krátkou básničku, dostal i jeden bonbónek.

Motto: Velmi věřím ve štěstí. Zjišťuji, že čím pilněji pracuji, tím více se mi ho dostává. Zařazené sporty - běh o jedné lyži, či se sněžnicemi, metaná s pravým smetákem, hokej s líným pukem a další všechny zaujalo a sportovní klání zabralo celé dopoledne. Po poledním klidu dopracovávaly týmy kontinentů své soutěžní boby, pilovaly styl jízdy a vše připravovali na zítřejší ostrý start. Co by to však bylo za vánoce, kdyby nebyl Štědrý den s večeří v podobě ryby (filátko bez kostí) s bramborovým salátem, stromečkem a dárečky? Proto po vánočním úklidu, jež zahrnoval i povinné a řízené vysprchování olympioniků, zasedli všichni ke Štědrovečerní tabuli. Za doprovodu klavírního virtuosa Zdeňka zapěli několik koled a vánočních písní a po krátké modlitbě se pustili do jídla. Nakonec byly rozdány dárečky, jež v průběhu dne pro své kamarády připravili a umístili pod stromeček. Závěr večera - po večeři vedoucích a Standovo rybí polévce - patřil soutěži „Ďáblův pytel“, která byla pouze převlečeným a v minulosti populárním „Kufrem“. Štědrování pak ukončila posunutá večerka ve 22.38 hodin.

Motto: Slovo nemožné by mělo patřit pouze do slovníku bláznů. Hned dopoledne po snídani nastoupily týmy kontinentů k ostrým jízdám na bobech. Na startu bylo hodnoceno provedení, v prvním kole pak schopnost jízdy po vytýčené trati na čas. V kole druhém pak týmy projely trať na půjčeném a pro všechny týmy jednotném „továrním bobu“, jehož pilotem byl vždy manažer týmu. Odpoledne proběhlo nutné zlo - návštěvy rodičů našich malých sportovců, jež celá olympijská vesnička přežila bez větší úhony. Ve večerních hodinách se konala velká Silvestrovská veselice s diskotékou, při které si mohli někteří sportovci vyzkoušet vlastní zpěv za pomoci počítačové funkce karaoke. Celý den pak zakončil novoroční ohňostroj, po kterém se vesnička uložila ke spánku.

Motto: Vítězem se můžeš stát pouze tehdy, když máš dost vůle překročit hranu útesu. Součástí novoročního výstupu bylo „napakování“ všeho potřebného k přežití pochodu. Nejen vhodného oblečení a výstroje k výstupu na vrchol, ale i zásoby stravy - kotlíky, polévky, chléb a další potraviny dle výběru jednotlivých týmů, které jim olympijská kuchyně připravila na cestu. V základním táboře bude totiž nutné si uvařit a posílit se před útokem na vrchol. Večer pak proběhlo finále soutěže „Hodina pravdy“, kdy musely jednotlivé týmy předvést umění a znalosti svých kolegů z ostatních týmů. Po čtyřech dnech nácviku dokázali sportovci, že i na poli nesportovních výkonů umí zabojovat.

Motto: Ve chvíli, kdy začnete mluvit o tom, co uděláte v případě porážky, jste už prohráli. Dopolední soutěž týmů ve hře Budkožrouti prověřila rychlost i taktiku jednotlivých sportovců. Sebrat barevné papírky a to v nejvhodnější barevné skladbě, bylo náročné. Odlehčením zápolení pak bylo, když tři králové - Kašpar, Melichar a Baltazar obcházeli o poledním klidu s koledou olympijskou vesničku. Ten „černej vzadu“ zpíval jako o závod, někteří olympionici se přidali s básní, jež těsně před příchodem tří králů složili a vykoledovaná výslužka?? Ta skončila stejně v rukách malých sportovců, jako odměna za vystoupení při večerní soutěži hvězd. Před tím však proběhlo sportovní odpoledne a následně večerní soutěž „Pochod slepých ptáků“ - škodolibci nazývaná „Chcíplá labuť“. V té museli olympionici jednotlivých týmů poslepu a na čas projít trať označenou jen slabým provázkem.

Motto: Největších vítězství nedosáhneme silou, ale vytrvalostí. Nejen sportem živ je člověk. To dnes platilo i v olympijské vesničce. Po dopoledních sportovních kroužcích nastal dlouho očekávaný Den naruby. Nejen, že všichni olympionici nosili naruby oblečení (s výjimkou bot), ale i funkce byly obráceny. Děti byly vedoucími a vedoucí dětmi. Málo se dětem líbilo, když vedoucí na jejich povely odpovídali - „Mně se nechce“, „Počkej ještě“, a podobně. V podvečer pak byla zahájena výroba masek s jediným cílem: Nikdo na táboře nesmí být bez masky. Před očima rostly víly, loupežníci, Batmani, Harry Potterové, různá zvířátka a další. Jen kuchařky olympijské kuchyně měly po starostech. Jejich bílé pláště - celotáborová maska - je nechávaly klidnými. Večer pak proběhl Skalinský průvod masek, jež skončil velkou show v jídelně olympijské vesničky.

Motto: Abyste mohli zvítězit, musíte být připraveni i občas prohrát. A schovat si jednu dvě karty v rukávě. Dnes byl dle data olympijské vesničky čas Velikonoc. Dopoledne vyrazily týmy za koledou a vskutku se jim podařilo vykoledovat od udivených starousedlíků téměř 50 vajíček. Odpoledne všechny týmy absolvovaly Hádroš-Mátroš orienťák po okolí olympijské vesničky. Na stanovištích plnily různé úkoly, a pokud se jim to nepodařilo, zanechávaly na místě části oblečení, či byli pomazáni tu uhlíky, tu zázračnou mastí značky Indulona. Nakonec ve finále u Hádroše a Mátroše museli všichni ochutnat jejich zázračnou polévku, aby nakonec její vynikající chuť spláchli koupelí v rybníku. Velikonoční jízda na vlastnoručně vyrobených košťatech probíhala štafetovým způsobem a za mocného povzbuzování vyhrál tým Asie, jemuž sice vítězství nepomohlo odpoutat se ode dna celkové tabulky, ale výrazně si bodově pomohl a své soupeře dohnal. Boj o vítězství Skalinské olympiády bude ještě hodně napínavý. Večerní pálení čarodějnic přerušil předčasně vlahý deštík, ale všechny hřálo vědomí, že čarodějnice a vše po zimě špatné stačilo shořet.

Motto: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Po dopoledním koupání se sešly všechny kontinenty na hlavním olympijském náměstí, aby si navzájem předvedli nacvičené scénky. Před zraky diváků například probíhal soud s hlavním vedoucím, další kontinent pak předvedl ukázku z Pána prstenů a další. Na olympijské pouti mohli malí sportovci absolvovat mnoho atrakcí, kde získávali cukrovinky i různé předměty – hračky, CéDéčka i DVD-čka s pohádkami. Slavnostní závěr, po předání olympijských medailí všem účastníkům, přednesl Juan Antonio Pomeranč. Poděkoval všem sportovcům za skvělé výkony a prohlásil letošní Skalinské olympijské hry za ukončené. A zítra olympijská vesnička a s ní celý areál Velkých Skalin osiří. Všichni se rozeběhnou za svými povinnostmi, aby se napřesrok do Skalin, za novými prázdninovými zážitky opět vrátili.