Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Po Štědré noci, při které měsíc v úplňku zalil celou Bažinu svým stříbrným světlem, bývá volný a sváteční den. V Bažině to také tak vypadalo, jen skupina basketbalistů svůj trénink nevynechala – svátek, nesvátek a lord Farquaad, protože se mu rozutekly všechny pradlenky, musel sám i v tento den sváteční prát a věšet své prádélko. Kdo by si myslel, že se odpočívalo celý den, škaredě by se mýlil. Hned po obědě nastaly přípravy k dobývání hradu zlotřilého lorda Farquaada. K tomu bylo třeba smíchat všechny získané lektvary a jejich kouzelné síly. S úšklebkem na tváři sledoval ze svých hradeb lord počínání členů Družin, vysmíval se jim a poukazoval na pevnost svého sídla. Neuměl si představit, že lektvary od víly dají Družinám sílu, jež jeho vojsko i vysoké palisády hradu překonají.

V odpoledních hodinách – posilněni konzumací lektvarů –přišlo ke slovu lano, s jehož pomocí, za mohutného povzbuzování, Družstva hrad nakonec dobila. Jako první se na hradby dostalo Družstvo oslíka Bakyho a dosyta si užilo zasloužený vítězný pokřik.

Večer pak jednotlivá Družstva oslavila dobití hradu velkou soutěží – která byla přesunuta ze dne včerejšího - a aby byla oslava úplná, pozvali si jako moderátory pány Pracháče a Paka, který navíc předvedl i kouzlo pohádkových bytostí – zmizení strejdy Kaspiho. Jen lord Farquaad se mezi nimi jen tak „mírnix – týrnix“ procházel, předstíral zájem, ale ve skutečnosti hledal nové spojence k dalšímu boji s pohádkovými bytostmi. Bohužel nikoho nenašel a tak si nakonec našel tmavý koutek, kde vsedě na bobku a s hlavou v dlaních trucoval. Vydrží mu to a dá již pohádkovým postavičkám pokoj? No, jak Farquaada známe, dlouho mu to nevydrží.