Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Po ranní rozcvičce, kdy členové Družin protáhli svá těla a následně vyčistily zoubky v rámci ranní hygieny, se všichni vypravili na pouť za vílou. Věděli, že to bude cesta dlouhá a nelehká, proto si do batůžků zabalili kromě potřebného oblečení i dostatek tekutin a vzali sebou kotlíky, neboť si budou muset cestou i uvařit oběd. Kolem desáté hodiny vyrazili, pod skálou Sokolčí pak uvařili na ohništích oběd a rozpálené kameny využili k tomu, že napekli spoustu Perníčků. Ty jim budou sloužit jako zbraň při cestě na hrad lorda Farquaada, kde je čeká osvobození zajatých pohádkových bytostí. Vyzkoušeli si také vaření lektvarů. To není nic jednoduchého, pokud chcete, aby lektvar plnil svou základní funkci, tj. měl kouzelnou moc. U víly pak dostali lektvary, jejichž složení, ani kouzelné účinky jim víla neprozradila, ale potvrdila, že v budoucnu, když budou jeho sílu potřebovat, jim zaručeně pomůže.

S tajemnými lektvary od víly se před večerem vrátili do Bažiny a po večeři si v kroužcích nejen vyprávěli celodenní zážitky, ale i malovali postřehy z cesty, pocvičovali se ve střelbě Perníčkovými patronami, zapěli si společně ve Shrekovém KARAOKE a sportem utužovali své fyzické síly. Jeden z kroužků však nad ostatní velice vynikal. Pravda, byl sice počtem malý, ale duchem obrovský. Konečně se v Bažině (a to nejen za Shreka, ale za celé dva měsíce prázdnin) objevila kytara a krásný zpěv. Žádné dunění diska, žádné karaoke s elektronickou hudbou, ale vlastní produkce, vlastní um a krásné hlásky. No, co vám máme povídat, srdce se nad tím zastavilo, fotograf po pár snímcích zahodil aparát a se slzou v oku a výkřikem KONEČNĚ zasedl ke zpívajícím dívkám. Byl to pro něj zážitek, jež nelze popsat slovy a teprve tma a Shrekem vyhlášený konec kroužků vytrhl fotografa z extáze. „Nevadí dívky, není na čtvrtém běhu všem dnům konec a ještě si společně zazpíváme“ pravil nakonec a zatím co dívky šly za večerními povinnostmi – hygiena a uložení ke spánku – fotograf naskočil na oře značky Ranault a pádil na otočku do Budějovic pro svou kytaru, která konečně uvidí – a hlavně – si také užije správnou tábornickou atmosféru, která díky dívkám na Skalinách konečně zavládla.