Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Nad ránem se podařilo zvířátkům Palermské ZOO utéci a bylo nutné je pochytat a opatrně dopravit zpět do ohrad a klecí. Všichni obyvatelé městečka se za nimi hned vydali, v krátkém čase dopoledním se jim podařilo zvířátka pochytat a dopravit zpět do ZOO. Zvířátka byla hladová, žíznivá, pohyb ve volném prostoru je unavil a vystresoval. Proto musela být nakrmena, napojena, uložena k odpočinku, drbána a ovívána. Kvalitu péče ohodnotil sám druhý radní Alberto Ranoccio slovy: „Škoda, že nejsem taky zvířátko. Taková péče by se mi také líbila“.

Odpoledne nacvičovaly všechny Rodiny program na večerní Gala-show, která se konala v tančírně Dona Luciana s cílem zvolit MISS Palermo. Sám Don Luciano s Donem Robertim se ujali moderování, představili porotu i účinkující a nutno přiznat, že si počínali báječně. Soutěžící předváděli své umění často za bouřlivého povzbuzování a potlesku obyvatel městečka. Všichni si užili krásný večer a ještě dlouho do noci v nich doznívaly nezapomenutelné zážitky.

V dopoledních hodinách připravil Don Salieri obyvatelům městečka překážkovou dráhu se šifrou na jejím konci. Tu bylo nutné po získání jednotlivých lístečků složit a rozšifrovat. V ní Salieri odkázal na kufřík, ve kterém najdou další zprávu. Kufřík byl v poledních hodinách skutečně nalezen, ale nikdo neznal kód, kterým se kufřík otevíral. Kód se nakonec podařilo nalézt členu rodiny Lamborghini a druhý radní Alberto Ranoccio od samé radosti vyhlásil dostihový den – velkou Steeplechase. Při ní si mohly rodiny vsadit u bookmakera Martini Kaspicci a tak rozmnožit své rodinné bohatství. Večer na tradičním shromáždění obyvatel městečka byl otevřen Salieriho kufřík a přečten jeho vzkaz. Už prý ho nebaví stále s obyvateli bojovat a přicházet pomalu, ale jistě o vládu nad městečkem. Připomněl obyvatelům, že stále drží v zajetí jejich starostu - ctihodného Enrica Rizza – a nabídl ho rodinám vrátit za cenu 80.000 Denárů. To není částka zrovna malá, taky se ozvaly nesouhlasné výkřiky, ať si ho tedy nechá, ale nakonec zvítězil duch solidarity s trpícím starostou a rodiny se dohodly na zaplacení výkupného, pokud se jim podaří „schrastit“ potřebnou sumu. Večer své rozhodnutí oslavili v nově otevřené tančírně Dona Luciana, přezdívané „Kaspi-tanzi-bubni-pekelnici-rambajsi“.

Ranní rozcvičku měli dnes i kuchtíci, neboť přijela prádelna s prádlem a bylo nutné je vyložit – to bylo ale balíků. Hned po snídani na nástupu městečka se druhý radní Alberto Ranoccio alias Žabák podivil, jak mohou členové rodin nedbat na své věci a tak místo toho, aby rodiny bohatly, spíše chudnou. Některé zapomenuté věci našly opět svého majitele, hlavně ty poznačené, ale nemálo věcí zůstalo. Tyto věci převzal Kupec Benátský a otevřel si stánek, kde je nabízel ve volném prodeji za palermské Denáry. Zájem byl obrovský.

Mezi tím dotore Davido oznámil, že při přestřelce, která se konala před dvěma dny, bylo zraněno nemálo obyvatel a mezi nimi i někteří kmotři Rodin. Jejich stav je sice stabilizovaný, ale v nemocnici Palando-medico dochází krevní konzervy. Překupníci mu sice hned nabídli konzervy krve vepřové, dokonce i husí, ale ty dotore rázně odmítl, jako málo vhodné pro důstojné kmotry, kteří by po ní mohli chrochtat i kejhat. Byli třeba dopravit do městečka krev lidskou, což se nakonec - i přes ostražitost celníků - během dopoledne podařilo.

Palermský úřad práce měl přes poledne nemálo zájemců o práci za Denáry – kromě zametání a úklidu pokojů kmotrů se velmi dařilo na myčce aut a dokonce Úřad práce zaměstnal i pracovníky, kteří pomohli naložit na valník odtahovky automobile dotore značky JEEP, kterému včera při zásahové cestě z obce Hemperkino  skočil pod kola statný, minimálně stoletý dub.

Odpolední turnaj všech rodin v golfu se protáhl, neboť bylo třeba nejdříve vyrobit i hole. To se povedlo a hra na 16 jamek mohla začít. Mezi tím milosrdné sestry spolu s kuchtíky z Palermské kuchyně navařily kotel kaše k nasycení bezdomovců. Ale ouha!! Široko daleko žádní nebyli a tak nakonec vtipná kaše skončila v žaludcích obyvatel Palerma. Jedla se na hlavním náměstí a obyvatelům tak chutnala, že přídavky nebraly konce a někteří i talíře vylízali téměř do sucha.

Ráno koukali všichni obyvatelé městečka jako zjevení. Po hudebním budíčku nebyl nikdo, kdo byjim pomohl z postýlek, připomenul vyčištění zubů a ani nemluvě o rozcvičce. Ke všemu byla i studená plotna v kuchyni a kuchařka nikde. Inu – ukaž co umíš a postarej se o sebe sám. Nejdříve si museli najít kmotry svých rodin a poté se společně dali dohledání snídaně. Dozvěděli se, že snídani naleznou cestou na Sokolčí, kde si budou muset uvařit i oběd. Což se snídaní problém nebyl, byla hotová a stačilo ji jen slupnout. Nalezena byla záhy záhy na hranici městečka, snědena a mohli vyrazit na cestu. S obědem už to tak jednoduché nebylo. Rozdělat oheň ze dřeva, na které v minulých dnech mocně pršelo, dalo kmotrům práci a nemálo starostí. Podařilo se, voda v kotlíkách zabublala, a pokud byste si mysleli, že bylo vyhráno a členové rodin se dali do vaření, moc byste se mýlili.  Polehávali, štěbetali, lezli všude, kam neměli, jen to vaření jaksi vypustili. A nebýt kmotrů rodin, nejedli by ještě dnes. Když bylo vařeno, kde se vzali, tu se vzali, vyrojilo se jich najednou tolik s lžícemi v rukách, až přecházel zrak. Kotlíky cinkali, kmotři museli u nich řídit konzumaci ze strachu aby nebyly vylity. Výsledek byl stejný jako vždy, když mají děti na táboře něco udělat sami. Počkali až bude uděláno, pěkně se napapali, zalehli, či se rozprchli a kmotři? No, jako vždy nezbylo na ně – vždyť bude večeře a pak se nají.