Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Program dne na Pandoře musel být trochu pozměněn. Ne co se tématu týká, ale místa. Původně se měla celá výprava vydat na celodenní pobyt v přírodě s vařením, ale z důvodů velkých veder byl na celé planetě vyhlášen zákaz zapalování ohňů mimo vyznačená místa. Ráno tedy za pomoci indicií našli a shromáždili výzkumníci vše potřebné, aby poté začali připravovat oběd. Nutno přiznat, že nebýt náčelníků kmenů, nejedli by ani teď. Posedávali, polehávali a koukali, jak náčelníci připravují oheň a vaří v kotlíkách. Velmi sporadicky splnili jen to, co jim bylo řečeno a hned zase usedli, upadli, někteří i usnuli. Vůbec je „netankovalo“, že vaření je hodnoceno do táborové soutěže. Vítězem se tedy nestali členové kmenů, ale jejich náčelníci. První místo bezkonkurenčně obsadil Žabák Martin s Filipem Kaspim, druhé místo Honzík a jeho pomocnice, třetí pak Mazi a spol. Pokud by si někdo myslel, že to tím skončilo, byl by na velkém omylu!!! Okamžikem uvaření polévky a jejího snesení z ohniště nastal teprve ten správný shon. Členové kmenů ožili, šťouchali se o to, kdo bude první u kotlíku a hlídali se navzájem, jestli někdo neměl o lžíci více. V krátké chvíli byly kotlíky vymeteny a náčelníci? Ti se mohli jít akorát tak napást, neboť na ně nic nezbylo. Heslo dne: „Co si sám uvaříš, to si taky sníš“ zaplať Bůh – nebo lépe zaplať Avatar - na planetě Pandora neplatí. To jediné naše výzkumníky zachránilo před hladomorem, který by je jistojistě čekal.

Odpolední parno pak všechny vyhnalo do chladivých vod Pandorských, kde skotačili až do večera. Mezi tím však byly zahájeny práce na přípravě večeře, neboť čas na Pandoře nemilosrdně ubíhá – ba, přímo letí.

S večerním chladem se výzkumníci rozdělili do skupinek, aby si alespoň po západu palčivého slunce trochu zasportovali. Koule lítaly vzduchem, ať míče při přehazované či košíkové, nebo železné při oblíbeném GULA-HOPLA alias pétanque. Ke slovu přišla i koule dřevěná při pandorské hře  AVATAR-BUM-BÁC, známé na Zemi jako kuželky. Největší „nával“ byl u hry KÁMOŠ-MACHINE. Při této hře lidu Navi je třeba říkat říkanku: „Jede vláček přátelství, kdo má šátek, líbat smí“. U koho se vláček zastaví, ten musí líbat. No, paráda!! Výzkumníky od této hry vyhnal až nástup na večerku, jinak by ji hráli snad ještě teď.