Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Nad ránem se z oblohy Pandory spustil konečně vlahý deštík. Celá příroda a s nimi i naši výzkumníci ožili a hned po snídani se vypravili k přenosu důležité zprávy Avatarskou poštou. Po částech vynášeli z hustého lesa text, který na konci spojili. Jen co měli zprávu pohromadě, přihnala se od Létajících hor pravá pandorská bouřka. Když na Pandoře v létě prší, je to jako když si stoupnete pod vlažnou sprchu – no parádička. Všichni výzkumníci si ji také dosyta užili.

Získaný a složený text zprávy přiměl malé výzkumníky, aby se odpoledne sešli na louce za základnou a nacvičili si taktiku na lov IKRANA, který je vbrzku čeká. Jednotlivé kmeny byly označeny barevnými fáborky a na povel začal nácvik boje. Především šlo o rychlost a obratnost, kterou všechny kmeny zvládly a vítězným pokřikem oslavily úspěšnou přípravu na blížící se lov okřídlených potvor.

Program dne na Pandoře musel být trochu pozměněn. Ne co se tématu týká, ale místa. Původně se měla celá výprava vydat na celodenní pobyt v přírodě s vařením, ale z důvodů velkých veder byl na celé planetě vyhlášen zákaz zapalování ohňů mimo vyznačená místa. Ráno tedy za pomoci indicií našli a shromáždili výzkumníci vše potřebné, aby poté začali připravovat oběd. Nutno přiznat, že nebýt náčelníků kmenů, nejedli by ani teď. Posedávali, polehávali a koukali, jak náčelníci připravují oheň a vaří v kotlíkách. Velmi sporadicky splnili jen to, co jim bylo řečeno a hned zase usedli, upadli, někteří i usnuli. Vůbec je „netankovalo“, že vaření je hodnoceno do táborové soutěže. Vítězem se tedy nestali členové kmenů, ale jejich náčelníci. První místo bezkonkurenčně obsadil Žabák Martin s Filipem Kaspim, druhé místo Honzík a jeho pomocnice, třetí pak Mazi a spol. Pokud by si někdo myslel, že to tím skončilo, byl by na velkém omylu!!! Okamžikem uvaření polévky a jejího snesení z ohniště nastal teprve ten správný shon. Členové kmenů ožili, šťouchali se o to, kdo bude první u kotlíku a hlídali se navzájem, jestli někdo neměl o lžíci více. V krátké chvíli byly kotlíky vymeteny a náčelníci? Ti se mohli jít akorát tak napást, neboť na ně nic nezbylo. Heslo dne: „Co si sám uvaříš, to si taky sníš“ zaplať Bůh – nebo lépe zaplať Avatar - na planetě Pandora neplatí. To jediné naše výzkumníky zachránilo před hladomorem, který by je jistojistě čekal.

Odpolední parno pak všechny vyhnalo do chladivých vod Pandorských, kde skotačili až do večera. Mezi tím však byly zahájeny práce na přípravě večeře, neboť čas na Pandoře nemilosrdně ubíhá – ba, přímo letí.

S večerním chladem se výzkumníci rozdělili do skupinek, aby si alespoň po západu palčivého slunce trochu zasportovali. Koule lítaly vzduchem, ať míče při přehazované či košíkové, nebo železné při oblíbeném GULA-HOPLA alias pétanque. Ke slovu přišla i koule dřevěná při pandorské hře  AVATAR-BUM-BÁC, známé na Zemi jako kuželky. Největší „nával“ byl u hry KÁMOŠ-MACHINE. Při této hře lidu Navi je třeba říkat říkanku: „Jede vláček přátelství, kdo má šátek, líbat smí“. U koho se vláček zastaví, ten musí líbat. No, paráda!! Výzkumníky od této hry vyhnal až nástup na večerku, jinak by ji hráli snad ještě teď.

Za pomoci nedávno získaného KUFRU plného náhradních dílů k raketoplánu se technikům ze základny Pandora podařilo během noci vesmírné plavidlo opravit. Za ranního rozbřesku s ním obletěli celou planetu, aby vyzkoušeli všechny funkce i řídící systém opravené lodi. Po návratu mohli radostně sdělit malým výzkumníkům, že vše funguje jak má a že mohou nashromáždit zásoby na zpáteční cestu. Během dopoledne tedy proběhl nákup zásob od domorodců. Ti když viděli velký zájem, často měnili ceny a bylo potřebné nakoupit co nejvíce za nejnižší ceny. Nakonec se podařilo potřebný objem zásob soustředit ve skladu základny, kde bude čekat na naložení těsně před odletem.

V odpoledních hodinách se malí výzkumníci věnovali koupání, sportu, malování a hlavně přípravě masek na velký karneval základny, na který přislíbili přijít i domorodci planety Pandora z kmene Navi. Jak slíbili, tak i přišli a spolu s výzkumníky prožili báječný večer.

Po tropické noci, kdy teplota neklesla ani v Pandorských létajících horách pod 20^o pozemského Celsia se museli naši výzkumníci po snídani poprat nejenom s příšerným vedrem, ale i s nájezdy nepřátel. V takřka do běla sluncem rozpáleném údolí PAN-ĎOURA se střetli s bojovníky s druhé polokoule. Byli však na ně velmi dobře připraveni, neboť spřátelení domorodci – a hlavně jejich zvědové – o útoku informovali včas. Mohly být tedy připraveny palebné pozice, velké množství střeliva do zbraní, jimž zde říkají FUS-PET-WASKXER. S těmi se po krátkém výcviku naučili všichni velmi dobře střílet a málokdy minuli cíl. Válečnou artilerii doplňovalo na straně obránců i vodní dělo v návajštině zvané ŠLAUCH-FOFR-WASKXER. Základna nakonec odolala útoku nepřítele, který byl zahnán zpět na jejich polokouli a naši malí výzkumníci se mohli s radostným zpěvem těšit na fantastické ovocné knedlíky, uhnětené v žáru kuchyně šikovnými kuchařkami.

S plnými bříšky se odebrali na polední klid, po kterém následovalo důležité odpolední Waskxer-praxu-tsamsiyu – tj. vodní osvěžování bojovníků v pandorských jezerech a bystřinách.

Za podvečerního chládku se naši malí výzkumníci vydali na cestu (Sutx play pazzol), jež vedla údolím PAN-ĎOURA, a museli složit z jednotlivých útržků text Přísahy, kterou budou potřebovat Boji o své milované (Neityry a Jack).