Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Během noci se naši cestovatelé přesunuli Pacifik expresem do New Yorku. Tam bohužel zjistili, že loď do Anglie jim ujela před nosem a museli se vydat na cestu lodí jinou. Ta však byla menší a nákladní. Na té se o sebe museli sami postarat. Pomyslná nákladní loď je zavedla pod Soběnovskou přehradu, do krásného údolí pod vrchem Sokolčí. Tam opékali buřtíky, vařili polévku, plnili rozličné úkoly a užili krásný den. Jejich nákladní loď však měla velmi nenasytné kotle a v závěru cesty jí došlo uhlí. Museli proto spolu s panem Foggem spálit na lodi vše, co mohlo v kotlích hořet. V českých zemích by se takovému počínání řeklo jednoduše, že po sobě vše řádně uklidili jako správní trempové. Po namáhavém úklidu a spálení všeho nepořádku se jim na obzoru najednou zjevily břehy rodné Anglie a pan Fogg zajásal. „Blíží se konec naší cesty“ zvolal, ale ouha, zbývá již jen pár hodin na cestu do Londýna, kde se ve svém gentlemanském klubu vsadil, že do dnešního večera cestu kolem světa stihne.

Za našimi malými cestovateli dnes dopoledne přijeli příslušníci Policie ČR s ukázkou z výcviku policejních psů. Za nebývalé pozornosti všech cestovatelů předvedli povely ústní i povely rukou, aportování hledaných předmětů i hru s míčkem, která je oblíbenou kratochvílí psů i když ve své podstatě obsahuje i celý soubor výcvikových prvků. Když pak policisté a jejich psi předvedli způsob zadržení pachatele a to i takového, jež je ozbrojen a když naši malí cestovatelé viděli neohrožený přístup psů ke své nebezpečné práci, nebral potlesk konce. Poznali, že práce policistů a jejich psů je velmi těžká. V závěru měli možnost se policistů zeptat na vše, co je zajímalo a sborově slíbili, že se budou snažit chovat vždy tak, aby neztěžovali práci Policie, a budou stát vždy na té správné straně zákona. Závěrečným potleskem poděkovali policistům a jejich psům za pěkné a velmi zajímavé dopoledne. Po dobrém obědě se cestovatelé dozvěděli, že vlak ze Santa Fé je porouchaný a část cesty musí absolvovat náhradním způsobem, vlastnoručně vyrobenými dopravními prostředky. Dopravní prostředky se nerozpadly, absolvovaly celou cestu až do Fénixu, hlavního města Mormonů. Naši malí cestovatelé tam dorazili v okamžiku, kdy Mormoni organizovali generálku na Štědrý den. Zdobili jídelnu a kuchyně jela na plné obrátky, jen vždy na malý okamžik si kuchařky odbíhaly na „Mormon-čvaňho“. Na štědrovečerní večeři se všichni moc těšili, mladí, staří, vlasatí i „vylepaní“. Oči malých cestovatelů zářily, obsluha byla vzorná, rychlá a uctivá. Při vánočních koledách nezůstalo jedno oko suché a což teprve po večeři, když došlo na dárky! To bylo radosti, nemálo překvapení a bylo si dlouho do noci o čem vyprávět. Vždyť vánoce jsou již pomalu za dveřmi (uteče to než bys´ řekl švec) a Mormoni, dřív než vysílením upadli do komatu, konstatovali, že jsou na ně velmi dobře připraveni

Nalodění a plavba přes Pacifik proběhla bez problémů a ráno všichni již vystoupili na západním pobřeží Ameriky – v San Francisku. Tam museli – hned jak sdělili že chtějí putovat napříč kontinentem - zkušebním komisařům předvést své znalosti v topografii, orientační smysl, paměť a několik dalších věcí. Bez potřebných znalostí je nechtěly úřady pustit na tak dalekou cestu. Největší problémy měli s azimutem, neboť velká většina viděla buzolu poprvé v životě. Když měli sdělit, jaký zjistili pochodový úhel a kam půjdou, jejich odpověď zněla: No, přece támhle, rovně“. Ale nakonec se komisařům našich cestovatelů zželelo a napříč Amerikou je pustili. Hned za Skalistými horami však narazili na indiány a vykoupit se a projít jejich územím všechny do morku kostí vyčerpalo. Upachtění, upocení, pomalovaní a upatlaní indiánskými lektvary museli po příchodu do Santa Fé projít očistnou sprchou „hadicovou“ a večer upadli na lavičky v místním letním kině, aby si dopřáli trochu kultury a odpočinku.

Jen co se ráno čínská císařovna Ting-Ťong probudila, doznívaly v ní neuvěřitelné zážitky z divadelního představení. Vyslala proto svou dceru – princeznu Ťu-li-bu-li, aby našim malým cestovatelům ukázala, jak se vyrábí a pouštějí čínští papíroví draci. Hned se všichni dali do práce a mezitím císařovna sezvala všechny poddané, aby shlédli nevšední divadelní zážitek, k jehož opakování cestovatele požádala. Po povedeném odpoledni, troše sportu ve stylu „stref se a pokračuj“ a vypuštění draků se všichni těšili na nalodění do lodě, jež je všechny přepraví přes Pacifik do Ameriky, neboť čas ubíhá a zdržení po trase bylo již dost a dost. Podaří se jim to? Nejdříve však museli přijmout pozvání na večeři na rozloučenou, při které císařští kuchaři – dovezení z dalekých Čech - podávali vynikající „Čočka-li s ko-ko vejcem“.