Letní dětský tábor
Velké Skaliny

Den zvědavé sovy Hedviky – tomuto dni, plnému otázek a odpovědí ze života Školy kouzel a její historie, předcházela hrozivá noc. Krátce po večerce se na obloze opět zjevilo Znamení zla a přineslo takovou bouřku, jež neměla v historii Školy kouzel obdoby. Stromy v areálu Školy i Zakázaném lese byly ohnuty jako luk, blesky křižovaly oblohu všemi směry a spustil se takový déšť, že nebylo vidět na krok. Všichni profesoři školy byli po celou dobu bouřky se svými svěřenci, většinou si povídali, u těch menších pak četli při baterce pohádky, neboť při výpadku proudu se celá škola ponořila do tmy. Jen co bouřka přešla a děti se uložily ke spánku, svolal ředitel Brumbál všechny profesory do sborovny, kde jim poděkoval za obětavý přístup ke zvládnutí výjimečné situace a udělil Merlinovu medaili v podobě bramborového knedlíku kočce paní Norrisové, jež po dobu bouřky statečně pobíhala po školních pozemcích a honila myši, vyplavené z jejich děr přívalovým deštěm. Ráno po snídani pokračoval život ve Škole kouzel dnem zvědavé sovy Hedviky. Jednotlivé koleje hledaly odpovědi na otázky, mezi nimiž nechyběly dotazy na součet věku všech profesorů, poznávací značku Brumbálova cestovního kočáru, počet svíček ve velké hodovní síni, zároveň s počtem všech školních pavouků, objem Hagridova pasu a mnohé další. Zvítězila kolej, která všechny otázky odpověděla v nejkratším čase. Odpoledne se konalo velké sportovní klání se spřátelenou kouzelnickou školou, jejichž žáci přiletěli na svých Nimbusech 2000 (poslední model famfrpálového koštěte). Bez dlouhých cavyků se obě školy pustily do sportovních zápasů – děvčata hrála ve dvou věkových kategoriích vybíjenou, chlapci ve stejných kategoriích fotbal. Závěr sportování patřil profesorům obou škol ve volejbalu. Nutno bez trochy skromnosti sdělit, že naše škola převálcovala svého soupeře ve všech sportech a kategoriích a „světe div se“ – vyhráli i naši profesoři, což se jim již drahnou řádku let nepodařilo. Jistě k tomu přispělo mocné povzbuzování žáků, jejich nacvičené pokřiky, roztleskávačky a bezkonkurenční „mexické vlny“. Povzbuzování a režii celého chorea našeho týmu měl Martin – Žabák, který se sportu takticky vyhnul - aby se tolik nezpotil - avšak dle sdělení týmu volejbalistů byl po zápase nejpropocenější právě on.