Letní dětský tábor
Velké Skaliny

V noci se nad Madagaskarem přehnala pravá tropická bouře. Blesky křižovaly oblohu a rachot hromu se slil v jeden zvuk, hrozivý, burácivý a strach nahánějící. Naši malí cestovatelé však byli v chatičkách Divočiny v bezpečí a jen málokdo si bouři vůbec uvědomil. Většina spala jako neviňátka. Ráno opět svítilo slunce, ale vzduch byl krásně nočním deštěm provoněný a osvěžující.

I putování našich malých cestovatelů Madagaskarem se chýlí ke konci a tak „hlavas“ Marek rozhodl, že dnešní den bude věnován odpočinku a načerpání sil do závěrečného finále. Dopoledne bylo věnováno úklidu a filmovému představení, odpoledne pak přešel polední klid volně do oddílové činnosti, kdy děti samy rozhodli, jakou činností se budou zabývat. Na několika chatkách probíhalo filmové odpoledne, ve stínu madagaskarských velikánů bylo postaveno letní kino, nebo rozloženy deky, na kterých se buď podřimovalo, nebo hrály všechny možné hry – od slovního fotbalu až po hazard. To v tom případě, když v rukách zašustily karty a zavládl Černý Petr. Volnější režim využili ke svému zkrášlení i někteří z vedoucích. Sám velký Standík se chopil přístroje a pod dohledem statného lazebníka Malarkyho „holil“ hlavy jedna malina. Pokud si na jedné fotografii všimnete, že v ruce drží plácačku na mouchy, vysvětlení je velmi jednoduché. Neměl ji proto – jak zlí jazykové tvrdí – aby dobře mířenou ranou po čumáku srovnal neposedného zákazníka do správné stříhací pozice, ale byla to obrana proti útočícím vosám, které jej i zákazníka otravovaly. Zkrátka stihl obojí a za to si zasloužil uznání Malarkyho: „Člověče, já jsem se na to užil tři roky a ty to umíš během chvilky a ještě k tomu stíháš hubit nepříjemný hmyz!!“