Letní dětský tábor
Velké Skaliny

V noci se nad Madagaskarem přehnala pravá tropická bouře. Blesky křižovaly oblohu a rachot hromu se slil v jeden zvuk, hrozivý, burácivý a strach nahánějící. Naši malí cestovatelé však byli v chatičkách Divočiny v bezpečí a jen málokdo si bouři vůbec uvědomil. Většina spala jako neviňátka. Ráno opět svítilo slunce, ale vzduch byl krásně nočním deštěm provoněný a osvěžující.

I putování našich malých cestovatelů Madagaskarem se chýlí ke konci a tak „hlavas“ Marek rozhodl, že dnešní den bude věnován odpočinku a načerpání sil do závěrečného finále. Dopoledne bylo věnováno úklidu a filmovému představení, odpoledne pak přešel polední klid volně do oddílové činnosti, kdy děti samy rozhodli, jakou činností se budou zabývat. Na několika chatkách probíhalo filmové odpoledne, ve stínu madagaskarských velikánů bylo postaveno letní kino, nebo rozloženy deky, na kterých se buď podřimovalo, nebo hrály všechny možné hry – od slovního fotbalu až po hazard. To v tom případě, když v rukách zašustily karty a zavládl Černý Petr. Volnější režim využili ke svému zkrášlení i někteří z vedoucích. Sám velký Standík se chopil přístroje a pod dohledem statného lazebníka Malarkyho „holil“ hlavy jedna malina. Pokud si na jedné fotografii všimnete, že v ruce drží plácačku na mouchy, vysvětlení je velmi jednoduché. Neměl ji proto – jak zlí jazykové tvrdí – aby dobře mířenou ranou po čumáku srovnal neposedného zákazníka do správné stříhací pozice, ale byla to obrana proti útočícím vosám, které jej i zákazníka otravovaly. Zkrátka stihl obojí a za to si zasloužil uznání Malarkyho: „Člověče, já jsem se na to užil tři roky a ty to umíš během chvilky a ještě k tomu stíháš hubit nepříjemný hmyz!!“

Tropické počasí stále vládne nad Madagaskarem. Sice se ráno trochu zamračilo, ale dříve než děti stačily posnídat, odletěly mraky za obzor a nastala zase ta pravá „žahna“. Zvířátka – vedoucí týmů – dostala žízeň a bylo třeba je napojit. To není jen tak. Pití muselo být dodáváno po troškách injekční stříkačkou a děti musely strefit hrdlo lahve, jež právě zvířátka držela. Pravda, voda stříkala na všechny strany a tak to měla zvířátka zároveň se sprchováním, jež jim v tom vedru dělalo jen dobře. Největší radost měl lev Alex, jehož kožich nepříjemně absorboval teplo, a aby ochránil alespoň hřívu, nasadil si na ní čepici Milka.

V další části dopoledne musely děti nachytat vodu do zásoby pomocí ešusů, do nichž chytaly vodu z naplněných balonků. Ty propichovaly špejličkami, a pokud se jim propíchnutí méně podařilo, bylo více vody na nich než v již zmíněném ešusu. Ani jim sprcha nevadila a dopoledne rychle uběhlo. O své se přihlásil hlad a s velkým hlaholem naplnili všichni jídelnu, kde sice nefungovala klimatizace, ale náramně to tam vonělo. Čevabčiči (madagaskarsky „mletá kočka“) všem chutnala a vůbec jim nevadilo, že na druhé straně okénka je teplota ještě o trochu vyšší. Polévku kuchyně nestačila dolévat. Standa napichoval „mletou kočku“ jako o závod, „hořčicový pumpař“ Kaspi pumpoval do omdlení, brambory létaly na talíře díky zručné ručce kuchařky Martičky a v tom všem zmatku upadl jeden z kuchtíků do komatu. Až pozdější vyšetřování dokázalo, že to nebylo vysoko nasazeným kuchyňským tempem, ale díky vražednému tempu probdělé noci.

Odpoledne zase celé osazenstvo Divočiny okupovalo nejbližší koupaliště. Z něj se předčasně navrátila jen parta basketbalistů ke svému pravidelnému tréninku. Horko, nehorko, absolvovali všechny tréninkové prvky na výbornou.